V osmnácti prý bude otcem
.jpg)
Mám pocit, že si náš syn pěkně zavařil svůj budoucí život. V prosinci mu bude 18 let, je ve třetím ročníku na střední škole a teď o víkendu nám sdělil sladké tajemství, že jeho dívka otěhotněla. Asi vám ani nemusím říkat, jaký to byl pro nás šok! A když jsme se pak dozvěděli, či spíše z něj vypáčili všechny podrobnosti, máme důvodné podezření, že ona to na našeho kluka šikovně ušila a on, pitomeček, jí to zbaštil i s navijákem.
Stručně vám zkusím popsat, jak se věci mají.
Že má syn přítelkyni, jsme věděli, nicméně bez podrobností. Nechtěl říkat nic bližšího a my jsme respektovali jeho právo na soukromí a nevyzvídali jsme se. Až teď, po tom průšvihu, nám o ní řekl víc.
Takže: slečna je o čtyři roky starší, je jí dvaadvacet a už má dvouleté dítě, holčičku. Syn s ní chodí půl roku a podle všeho je velmi zamilovaný. Ona bydlí s malou u svých rodičů, otec té její dcery se s ní prý rozešel ještě když byla těhotná. Před asi šesti měsíci se poznali s naším synem a začali spolu chodit, asi to pro ni nebyl problém, patrně jí rodiče malou hlídají.
A ona teď tedy našemu klukovi oznámila, že čeká dítě a samozřejmě s ním. Víte, nechci proti ní být nějak předem zaujatá, neznám ji, nikdy jsem ji neviděla, ale nějak mi to do sebe všechno nepasuje. Sama je ještě hodně mladá, už má dítě o které se pravděpodobně víc starají její rodiče, než ona a zakoukala se do mladého kluka, v tomhle věku je čtyřletý rozdíl ještě hodně znát. Taky máme podezření, jestli v tom nejsou z její strany nějaké zištné důvody, protože manžel má prosperující firmu, je tady v okolí dost známý a možná si slečna myslí, že bude z naší strany dobře zabezpečená.
Prostě se nám to všechno vůbec nelíbí a synovi jsme řekli, že by bylo vhodné zajímat se o testy otcovství, že máme podezření. On se dost urazil, co prý si o ní myslíme, že je to slušná a hodná holka, která měla jen smůlu na bývalého partnera.
Na otázku, jak si to představuje, že je mu osmnáct, není ještě ani vystudovaný, jak vidí budoucnost, že spadne do života s dítětem a k tomu ještě s jedním, které není jeho, odpověděl, že neví, ale že se to přece takhle stává a vždycky se to nějak vyřeší. Ona že mu řekla, že na potrat v žádném případě nepůjde a on se nechce zachovat stejně hnusně jako ten její předchozí, který ji opustil v těhotenství.
Byla to mezi námi hodně vyhrocená situace, ta debata nebyla vůbec příjemná. Kluk je zašprajcnutý, prý klidně sekne se školou a najde si práci, aby je uživil. Vůbec neví, o čem mluví a naše argumenty hází za hlavu. Dokonce to už i zorganizoval, prý můžou bydlet u nás, však máme velký barák a bez problémů se sem vejdeme. Nevěřili jsme vlastním uším. Je z toho poznat, že je pořád ještě dítě, nemá ponětí, co obnáší starost o rodinu a chtěl by v osmnácti letech spadnout do závazku hned vůči dvěma dětem.
Jsme z toho docela v koncích, protože se cítíme bezmocní. Karty má teď v rukou ta jeho přítelkyně, na ní záleží, co bude nebo nebude dál. A já si neumím představit, že by se mi sem nastěhovala i s jejím dítětem a za pár měsíců s novorozencem o kterém bychom ani nevěděli, jestli je skutečně náš. Nechci působit jako nějaká bezcitná a lakomá hydra, ale snad mě chápete, že dělat někomu blbečka se nám taky nechce.
Jsme z toho s manželem dost na nervy, já asi nejsem schopná nějak reálně uvažovat. I přes to všechno je to pořád můj syn, mám ho ráda a nedokázala bych nechat ho na holičkách. Manžel je drsnější, ten mu řekl, že dobře, jestli se chce chovat jako chlap a má pocit, že zvládne postarat se o rodinu, tak má příležitost, ale ať si nemyslí, že tu povinnost na sebe převezmeme my.
A hned mu nastínil budoucí scénář: Pomůže mu se startem tím, že jim koupí byt dva plus jedna, zařídí základním vybavením a tím to končí. O další ať se syn stará sám, když si myslí, že „se to přece nějak udělá“. Pro syna by to znamenalo skončit studium, najít si nějakou nekvalifikovanou práci… a má život v háji.
Já jsem z toho všeho v koncích. Napadá vás, jak by se tahle situace dala vyřešit? Myslíte, že by mělo cenu, kdybych vyhledala tu slečnu a trochu jí promluvila do duše? Jinak budeme mít asi všichni náš život postavený vzhůru nohama.
5.11.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti prý bude otcem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sevenofnine to píše nejlíp. Pořídit byt (když na to máte), ale nechat si ho napsaný na sebe (kdo-ví co by se mohlo stát). Platit klukovi "výživné" tak aby přežil a dostudoval...
Hlavně se snažte být hodná a chápavá - ne semetrika. Otočilo by se všechno proti vám, a to určitě nechcete. Třeba to bude fajn, třeba budou štastní, a když ne, bude se mít syn kam vrátit... Není to lehká situace, ale jsou horší věci, berte to tak...
Pentlička: bydlet odděleně když je na cestě dítě není k matce fér! Musí se o ni chlapec postarat a pečovat a pomáhat.
No, já bych si každopádně chtěla promluvit s tou slečnou a jejími rodiči, jak si to představují dále. Trvala bych na tom, že si syn udělá maturitu, přes to nejede vlak. Rozhodně bude mít lepší možnost získat práci, která jejich rodinku do budoucna uživí, než mít jen základní vzdělání.
Já bych to nechala, ať do maturity bydlí odděleně, pomohla bych jim s dítětem a pak bych asi byla pro ten manželův plán, koupit ten byt. Ale nedala bych jim ho, rozhodně bych si ho nechala ve svém vlastnictví a mladí ať platí nájem.
Zbožňuju věty jako "zabít své vnouče". To je jako kdyby hodila tříleté dítě pod tramvaj u Stromovky. Ještě to žádné dítě není a jestli ta slečka půjde nebo nepůjde na potrat je její věc. Spíš mne přakvapuje, že někdo v dnešní době nepoužívá antikoncepci. Naprosto pisatelku chápu, chápu i její pocity. Ta slečna dvakrát otěhotněla, jednou s kýmsi, kdo od ní utekl, teď s osmnáctiletým klukem. A to stihla do dvaadvaceti. Problém tam asi bude, ale její syn snad věděl, že z pohlavního styku se dá otěhotnět, ne? Slečnu pozvi, třeba prostě fakt měla smůlu, možná je to zlatokopka, která ví, že jste zajištění (což podle všeho jste) a chce vypadnout od mámy. Pokud se synek rozhodl k tomu postavit tak, že se postará, ať tak činí. Ostatně je to jeho dítě. Byt ale kupte sobě, pro případ, že by to byla druhá verze - slečna hledá jen zajištění. Myslím, že se to vcelku rychle vyjasní.
Monja
Tak to tedy měla, souhlasím i víc než třikrát. A udělala jsem, co jen bylo možné, aby to nebyla zbytečně vynaložená námaha. Pohříchu konstatuji, že vzhledem k té kupě lidí, kteří mohli i chtěli dělat totéž, to není až taková zásluha.
.JPG){kind=avatar}
Abrasia: Tvůj příběh je pěkný. Proti tomuto má ale pár drobných háčků. V dobách tvé maminky nebyla antikoncepce běžně dostupná, a tak se těhotenství dalo zabránit jen výjimečně. Tato slečna už jednou otěhotněla, možná nechtěně, možná chtěně. Viz Ornella. Na jejím místě by si žena s mozkem dala sakramentsky pozor, aby znovu neotěhotněla s osmnáctiletým klukem. Leda že ji maminka naučila totéž, co paní Štiková svoje dcery. Nemohu Renatě zazlívat, že je silně rozčarovaná a že má podezření. Taky bych ho měla a svého syna bych pořádně zpérovala. Hlavně bych ale za něho netahala horké kaštany z ohně. Když dospělost, tak dospělost. Možná s ním rodiče o antikoncepci nemluvili. Pokud ale není úplně blbý, tak o ní musel přinejmenším slyšet a mohl si na internetu vyhledat, jak se používá.
Další z těch, co si myslí, že přítelkyně synáčka je mrcha, co ho chce jenom využít. Ono to tak být nemusí. Tu jeho přítelkyni neznáte a už jí soudíte, že je nějaká lehká děva, co si uhnala dítě bůhví kde a hází to na to vaše neviňátko. Ale pokud syn nechtěl mít dítě, víte asi, co neměl dělat. Pokud za ní půjdete, můžete počítat s tím, že se syn zabejčí a nebude se s vámi chtít stýkat. To chcete? Manželovo řešení se zdá nejrozumnější. Nedívejte se na svět skrz růžové brýle s tím, že syn je nevinná oběť. Je mu naopak ke cti, že se k situaci postavil aspoň trochu čelem a nenutí ji jít na potrat. Uklidněte se a neřešte nic tak, abyste toho pak nelitovali všichni.
.jpg)
Abrasia: klidně i třikrát s tebou budu souhlasit... vlastně jsi měla velké štěstí 
No, me porad pripada od 18letyho kluka daleko sympatictejsi prohlasenii, ze se to nejak udela, nez kdyby se z toho snazil vyvlict. Je to samozrejme naivni a nevi o cem mkuvi, ale to takhle v prvni chvili kolikrat nevi ani starsi a zkusenejsi.
A hernajs, odeslalo se mi to třikrát, pardon.
Matka mého otce se dočkala toho, že se k ní nehlásilo žádné z jejích několika vnoučat, dcera zůstala bezdětná, syn přišel, jen když měl hluboko do kapsy. Po smrti manžela zůstal staré paní chátrající dům, kanape a seriály. Klid od příživnických harantů, který si tak pochvalovale před sousedkami se změnil v hrobové ticho, které narušila jen televize. Můj otec se mi ozval po čtyřiceti letech a chtěl se s námi začít stýkat. Důvod byla samota a nemajetnost. Jak mi přiznal, odmítly ho všechny jeho děti, většinu z nich ani nepoznal. Moje babička se dožila i s osteoporózou devadesáti pěti let, obklopená dětmi /z nichž dvě jí v poměrně mladém věku zemřely/, jejich dětmi a dětmi jejich dětí, v pohodlí a dostatku. Podle mínění řady lidí se rodině obětovala až na kost, podle mínění svého si užila skvělý život v rodinném kruhu a posledních třicet let svého života řešila jen lázně, pobyty u moře, koníčky, dobré jídlo a pití a přátele a příbuzné. Poučení z mého příběhu praví, že peníze se můžou rozkutálet, mládí odejde, nemoce přijdou, ale vzájemná láska a úcta a ochota vi vzájemně pomoct je trvalá hodnota, kterou rez hned tak neprožere. Tak se rozhodněte dobře, ať jednou taky nemusíš psát do Pošty pro tebe, nebo žebronit u zavřených dveří.
Matka mého otce se dočkala toho, že se k ní nehlásilo žádné z jejích několika vnoučat, dcera zůstala bezdětná, syn přišel, jen když měl hluboko do kapsy. Po smrti manžela zůstal staré paní chátrající dům, kanape a seriály. Klid od příživnických harantů, který si tak pochvalovale před sousedkami se změnil v hrobové ticho, které narušila jen televize. Můj otec se mi ozval po čtyřiceti letech a chtěl se s námi začít stýkat. Důvod byla samota a nemajetnost. Jak mi přiznal, odmítly ho všechny jeho děti, většinu z nich ani nepoznal. Moje babička se dožila i s osteoporózou devadesáti pěti let, obklopená dětmi /z nichž dvě jí v poměrně mladém věku zemřely/, jejich dětmi a dětmi jejich dětí, v pohodlí a dostatku. Podle mínění řady lidí se rodině obětovala až na kost, podle mínění svého si užila skvělý život v rodinném kruhu a posledních třicet let svého života řešila jen lázně, pobyty u moře, koníčky, dobré jídlo a pití a přátele a příbuzné. Poučení z mého příběhu praví, že peníze se můžou rozkutálet, mládí odejde, nemoce přijdou, ale vzájemná láska a úcta a ochota vi vzájemně pomoct je trvalá hodnota, kterou rez hned tak neprožere. Tak se rozhodněte dobře, ať jednou taky nemusíš psát do Pošty pro tebe, nebo žebronit u zavřených dveří.
Matka mého otce se dočkala toho, že se k ní nehlásilo žádné z jejích několika vnoučat, dcera zůstala bezdětná, syn přišel, jen když měl hluboko do kapsy. Po smrti manžela zůstal staré paní chátrající dům, kanape a seriály. Klid od příživnických harantů, který si tak pochvalovale před sousedkami se změnil v hrobové ticho, které narušila jen televize. Můj otec se mi ozval po čtyřiceti letech a chtěl se s námi začít stýkat. Důvod byla samota a nemajetnost. Jak mi přiznal, odmítly ho všechny jeho děti, většinu z nich ani nepoznal. Moje babička se dožila i s osteoporózou devadesáti pěti let, obklopená dětmi /z nichž dvě jí v poměrně mladém věku zemřely/, jejich dětmi a dětmi jejich dětí, v pohodlí a dostatku. Podle mínění řady lidí se rodině obětovala až na kost, podle mínění svého si užila skvělý život v rodinném kruhu a posledních třicet let svého života řešila jen lázně, pobyty u moře, koníčky, dobré jídlo a pití a přátele a příbuzné. Poučení z mého příběhu praví, že peníze se můžou rozkutálet, mládí odejde, nemoce přijdou, ale vzájemná láska a úcta a ochota vi vzájemně pomoct je trvalá hodnota, kterou rez hned tak neprožere. Tak se rozhodněte dobře, ať jednou taky nemusíš psát do Pošty pro tebe, nebo žebronit u zavřených dveří.
Abrasia:
Kupte si byt, mladí se tam mohou nastěhovat do nájmu, ten PLATIT, pobírat příspěvek na bydlení, dávky a at teda zkusí být dospělý. Jestli nechá studia, přestává být vyživovanou osobou a definitivně se stává dospělým, to by si měl kluk nastudovat zákony, pokud bude studovat dál, dala bych mu na živobytí ten inkasovaný příspěvek na bydlení a nějaké kapesné, mladá bude mít rodičák, přídavky na děti, hlady neumřoiu. Měl by znát obě možnosti, rodiče nejsou dojná kráva a dítě není tagamoči. A souložit se dá i bezpečně. Občas bych pohlídala obě děti, dárečky a tak, normální BABIČKA..
