V osmnácti prý bude otcem
.jpg)
Mám pocit, že si náš syn pěkně zavařil svůj budoucí život. V prosinci mu bude 18 let, je ve třetím ročníku na střední škole a teď o víkendu nám sdělil sladké tajemství, že jeho dívka otěhotněla. Asi vám ani nemusím říkat, jaký to byl pro nás šok! A když jsme se pak dozvěděli, či spíše z něj vypáčili všechny podrobnosti, máme důvodné podezření, že ona to na našeho kluka šikovně ušila a on, pitomeček, jí to zbaštil i s navijákem.
Stručně vám zkusím popsat, jak se věci mají.
Že má syn přítelkyni, jsme věděli, nicméně bez podrobností. Nechtěl říkat nic bližšího a my jsme respektovali jeho právo na soukromí a nevyzvídali jsme se. Až teď, po tom průšvihu, nám o ní řekl víc.
Takže: slečna je o čtyři roky starší, je jí dvaadvacet a už má dvouleté dítě, holčičku. Syn s ní chodí půl roku a podle všeho je velmi zamilovaný. Ona bydlí s malou u svých rodičů, otec té její dcery se s ní prý rozešel ještě když byla těhotná. Před asi šesti měsíci se poznali s naším synem a začali spolu chodit, asi to pro ni nebyl problém, patrně jí rodiče malou hlídají.
A ona teď tedy našemu klukovi oznámila, že čeká dítě a samozřejmě s ním. Víte, nechci proti ní být nějak předem zaujatá, neznám ji, nikdy jsem ji neviděla, ale nějak mi to do sebe všechno nepasuje. Sama je ještě hodně mladá, už má dítě o které se pravděpodobně víc starají její rodiče, než ona a zakoukala se do mladého kluka, v tomhle věku je čtyřletý rozdíl ještě hodně znát. Taky máme podezření, jestli v tom nejsou z její strany nějaké zištné důvody, protože manžel má prosperující firmu, je tady v okolí dost známý a možná si slečna myslí, že bude z naší strany dobře zabezpečená.
Prostě se nám to všechno vůbec nelíbí a synovi jsme řekli, že by bylo vhodné zajímat se o testy otcovství, že máme podezření. On se dost urazil, co prý si o ní myslíme, že je to slušná a hodná holka, která měla jen smůlu na bývalého partnera.
Na otázku, jak si to představuje, že je mu osmnáct, není ještě ani vystudovaný, jak vidí budoucnost, že spadne do života s dítětem a k tomu ještě s jedním, které není jeho, odpověděl, že neví, ale že se to přece takhle stává a vždycky se to nějak vyřeší. Ona že mu řekla, že na potrat v žádném případě nepůjde a on se nechce zachovat stejně hnusně jako ten její předchozí, který ji opustil v těhotenství.
Byla to mezi námi hodně vyhrocená situace, ta debata nebyla vůbec příjemná. Kluk je zašprajcnutý, prý klidně sekne se školou a najde si práci, aby je uživil. Vůbec neví, o čem mluví a naše argumenty hází za hlavu. Dokonce to už i zorganizoval, prý můžou bydlet u nás, však máme velký barák a bez problémů se sem vejdeme. Nevěřili jsme vlastním uším. Je z toho poznat, že je pořád ještě dítě, nemá ponětí, co obnáší starost o rodinu a chtěl by v osmnácti letech spadnout do závazku hned vůči dvěma dětem.
Jsme z toho docela v koncích, protože se cítíme bezmocní. Karty má teď v rukou ta jeho přítelkyně, na ní záleží, co bude nebo nebude dál. A já si neumím představit, že by se mi sem nastěhovala i s jejím dítětem a za pár měsíců s novorozencem o kterém bychom ani nevěděli, jestli je skutečně náš. Nechci působit jako nějaká bezcitná a lakomá hydra, ale snad mě chápete, že dělat někomu blbečka se nám taky nechce.
Jsme z toho s manželem dost na nervy, já asi nejsem schopná nějak reálně uvažovat. I přes to všechno je to pořád můj syn, mám ho ráda a nedokázala bych nechat ho na holičkách. Manžel je drsnější, ten mu řekl, že dobře, jestli se chce chovat jako chlap a má pocit, že zvládne postarat se o rodinu, tak má příležitost, ale ať si nemyslí, že tu povinnost na sebe převezmeme my.
A hned mu nastínil budoucí scénář: Pomůže mu se startem tím, že jim koupí byt dva plus jedna, zařídí základním vybavením a tím to končí. O další ať se syn stará sám, když si myslí, že „se to přece nějak udělá“. Pro syna by to znamenalo skončit studium, najít si nějakou nekvalifikovanou práci… a má život v háji.
Já jsem z toho všeho v koncích. Napadá vás, jak by se tahle situace dala vyřešit? Myslíte, že by mělo cenu, kdybych vyhledala tu slečnu a trochu jí promluvila do duše? Jinak budeme mít asi všichni náš život postavený vzhůru nohama.
5.11.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti prý bude otcem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jojo, zbytečno zamykat chlívek, když vlk kozu zežrál... Možná ti to uniklo, ale teď se nerozhoduje jen o soužití tvého syna s nějakou starší holkou s děckem případně placení alíků, ale o tom, jak se bude život tvojí rodiny a vztahů v ní vyvíjet dalších pár desítek let.
Koupit byt a nechat v něm mladé bydlet je dobrý nápad, nemovitost je v současné době dobrá investice, kde peníze nejde tak snadno vytunelovat a té slečně ho dávat nebudeš, takže zůstane synovi nebo vám. Já bych určitě podpořila syna i ve studiích a snažila bych se mu pomoct k dobré pozici na trhu práce, protože to je nejen v jeho, ale i ve vašem zájmu a snažila bych se v rámci možností s mladou rodinou dobře vycházet. To je taqké ve vašem zájmu.Prostředky vám zjevně nechybí, a daly by se použít i hůř.
Něco ti na sebe prozradím. Mému otci bylo jen o pár let víc než tvému synovi, rodina byla dobře situovaná a jeho matce nedalo až tak velkou práci přesvědčit veselého pařmena o výhodách svobodného života s nepatrným závazkem v podobě nepatrných alimentů. Prý ho to mrzelo, ale nechtěl zklamat maminku. Netušila, že se mu tento druh řešení problémů tak zalíbí, že postupem času bude platit na víc potomků, s nimiž se uvidí tak možná u soudu a že jí jeho užívání si společenského života a zábav přijde na velké peníze a spoustu trpkosti.
Já prožila dětství u babičky z máminy strany, ve velkém domě, kde se scházel velký rodinný klan, který se během let solidně vzmáhal a kde se užila spousta legrace. Po studiích jsem se velmi dobře vdala a a dneska jsme velmi dobře zajištění.
.jpg)
Tak nevim jestli se mam rozcilovat nad chovanim Renaty (doufam jak pro pisatelku tak pro jejiho syna ze to je pouze sokova reakce a vychladne) a nebo byti fascinovana poznatkem, ze 18-ti lety kluk jak je videt nezaregistroval existenci kondomu, ci ze 22 leta slecna jeste neslysela nic o antikoncepci 
..... suma sumarum hledali se az se nasli a konecny vysledek tomu odpovida
.
A jak resit? Jsem potvora a chtela bych DNA test, at se to mladym libi ci nelibi, pokud chteji moji pomoc tak ja chci papir! A dal asi bych vybrala radu z nize uvedenych, koupit byt at v nem mladi bydli, klukovi vyplacet mesicne minimalni mzdu za predpokladu ze dostuduje + slecna bude mit narok na nejaky socialni prispevky a at se mlady staraji sami o sebe. Kdyz jsou dost stari na to aby si upletli mimco, tak jsou i dost stari na to aby se o nej postarali. A maximalne bych obcas pohlidala obe dve deti, ale nic vic.
Rekla bych synovi, ze s podporou rodicu muze pocitat jedine v pripade, ze se necha udelat test otcovstvi. potom by se teprve melo uvazovat, co dal. Jen at se v tom chlapec trochu vykoupe - kdyz se tedy vsechno nejak udela, jak se vyjadril, harant nezodpovedny.
.JPG){kind=avatar}
Kluk je ještě tele. Rozmazlené tele. Prý se to vyřeší a bydlet mohou u rodičů. Že by do toho mohli rodiče mluvit, jestli dovolí, aby se k nim nastěhoval někdo, koho neznají, to ho ani v nejmenším nenapadlo. Přece se všechno doposud vyřešilo tak, že to zařídili a zaplatili rodiče. Tak tohle bych utla. Kdybych na to měla, koupila bych byt a je tam nechala bydlet s tím, že by si platili služby. Syn by dostal apanáž ve výši, kterou si mohu dovolit, ale ne vyšší než je plat nekvalifikovaného dělníka. Dostával by ji po dobu, kdy by řádně studoval a dokládal mi to vysvědčením nebo potvrzením ze studijního oddělění. Jinak nic. Chce být dospělý a zodpovědný, to chválím. Ale být zodpovědný tak, že starosti a zabezpečení hodím na rodiče, to tedy ani omylem. Jinak bych se chovala jako normální babička. Oběma mrňatům bych občas něco koupila nebo dala peníze, ať si mladí koupí podle svého vkusu, občas bych je pozvala na oběd, občas bych pohlídala. Nic víc.
.jpg)
Myslím Renato, žes ani na chvíli nepřipustila, že ona, ta ošklivá a vypočítavá slečna čeká tvého vnoučka .... Na dítě není skoro nikdy ta správná doba anebo, když to vezmeš pozitivně, na dítě je vždycky vhodná doba.... Tvůj manžel má celkem slušné řešení nastalé situace, myslím, že to řeší mnohé ....
držím vám všem palce 
Jo a ještě jedna výhoda samostatného bydlení - Pokud budou sami, mají nárok na nějaké sociální dávky. U rodičů by se započítávaly i příjmy rodičů.
Renata píše, že nechce bít přepojatá hydra, ale přesně tak na mě působí.
Manžel se naopak zdá být velmi rozumný a pokud je možnost syna osamostatnit do vlastního, vidím to jako dobré a velkorysé řešení.
A co kdyz je to dite skutecne jeho? A on se chova tak jak by mel. Mrnzelovo reseni se mi.celkem libi. Pomuze, ale neresi to za nej. Vsak on synek dostudje, kdyz na to prijde. A kdyz ne, tak se taky zas tak moc nedeje.
sevenofnine: jak píšeš o tom bytu, to je ještě rozumnější
Renato, ptáš se, jak by se dala tato situace vyřešit. Já bych z toho taky nejásala, ale už se stalo, a myslím, že nejlepší a velkorysé řešení navrhl tvůj manžel. S tím, že souhlasím s holkama, aby byt byl napsaný na syna. Jinak, pokud jsou mladí rozhodnutí, že spolu budou a dítě si nechají, těžko jim to budeš rozmlouvat. Naopak, pokud budeš syna tlačit někam jinam, spíš vrazíš klín mezi vás. Asi by ses s tou holčinou měla seznámit bez nějaké zbytečné předpojatosti, všechno ukáže čas. Možná jim to bude klapat tak, že se budeš sama divit. A jestli ne, tak stejně platí to staré známé, že každý se musí spálit sám.
Renato, zkus se uklidnit. Ať už je dítě jeho nebo ne, teď chce syn být se svoji partnerkou. Myslím, že svoje jsi už řekla a teď zkus co nejvíc myslet na budoucnost. Vaši i synovu a nezavři si natrvalo dveře k vnoučeti. Takže pokud na to "máte" kupte byt (na sebe, ne na syna aby ho neprodal nebo nedaroval, byt je váš a mladí smí v něm bydlet). Vybavte jej podle uvážení. Osobně bych platila vše kolem bytu + bych dala synovi kapesné s podmínkou vynikajicího prospěchu. Podívej se kolik bere pomocná síla v místě vašeho bydliště, to je částka, kterou bych mladým dala. Aby se synovi vyplatilo studovat. Když byt odložíte (to víš než nějaký najdeme, zaplatíme, vymalujeme atd. to trvá) na dobu kolem narození vnoučete, tak je budete živit rok, to není tak děsné.
Osobně bych ze situace taky nebyla "odvázaná", ale zuřila bych tiše kousek vedle, co víš co život přinese. Tvoje řeči na adresu té dívky beru jako šokovou reakci, ale dej pozor ať tohle neventiluješ před synem, bylo by fajn, kdyby jste se s mladými navštěvovali a viděli by jste jak zvládají a to s tím jak mluvíš o jeho dívce nepůjde.
To je nastávající dědeček ještě docela grand, když mu chce koupit a zařídit byt!
V jiných většinových případech by asi chlapec sháněl podnájem Nedá se nic dělat, věci jsou v pohybu. Takže radím odstěhovat, ať si založí rodinu když musí, a taky ať se sami starají. Ta slečna patrně moc rozumu nepobrala, nečtu, čím je krom toho, že je matkou. Třeba si takhle řeší svůj život. Jen mi k profesi velké Matky nesedí, že si dcerku nehlídá sama a chová se jako svobodná.
Ale nezdá se mi, že se pisatelka udrží a nezačne pomáhat co jí budou síly a finance stačit, v tom asi předvídá dobře, když hodnotí budoucí snachu
To se mi snad jenom zda. 
Aha, takze ty jsi jedna z tech maticek, co si mysli, ze jejich milacek porad jeste netusi na co ho ma, ze 
Za to presne vis, co je mlada zac, jak se stara o dite a ze to na vas jen usila.
Tady si nelikviduje zivot vas syn, tady si pekne likvidujete svuj spolecny zivot se synem vy dva s manzelem,
Vazne by jsi zabila sve vnouce? 
Vazne by me zajimalo, co by jsi slecne chtela vykladat - to je vylozene na to, aby jsi syna ztratila uplne.
Tenhle clanek je na par facek, uz dlouho me zadny tady tak nevytocil. 
Hmm.... a co chceš slečně promlouvat do duše? Aby šla a zabila tvoje vnouče?
A jinak - synek je asi jedináček, co? Neviňátko, co za nic nemůže, a chudákovi mu chce potvora zkazit život.... protože on u toho souložení zřejmě nebyl, co?
Neznáš jí, ale VÍŠ, že o dítě se starají víc její rodiče než ona? Jak jsi na to přišla?
O něco snesitelnější mi přijde reakce tvého manžela - koupit malý byt mi přijde rozumné, akorát bych ho nekupovala "jim", ale synovi (takhle opatrná bych zase byla) - a aŤ si byt zařídí mladí (tím co si můžou vzít od rodičů, nebo co si koupí či seženou) a ať si mladí platí poplatky - brigádu by osmnáctiletý kluk mohl dělat i při škole, slečna by mohla taky nějakou korunou přispět.
Každopádně bych začala tím, že bych slečnu pozvala na oficiální rodinný oběd. Ne na promlouvání do duše, ne na kritizování atd., ale za účelem, abyste jí poznali - dřív než budeš vynášet nějaké soudy a rozdávat rozumy a vydávat rozhodnutí.
Můžete mladým předložit, co jste schopní a ochotní udělat vy a za jakých podmínek (koupit byt atd.) - a dál si s tím musí naložit oni.
Co se otcovství týče - ano, je nenulová možnost, že otcem je někdo jiný, ale to, že holka už má jedno dítě neznamená, že je nějaká kurva... to, že s tvým synem chodí nejspíš znamená, že nikoho dalšího nemá, a že dítě je opravdu jeho. To, že se nerozhodla jít cestou nejmenšího odporu a dítě zabít, to mi taky přijde spíš jako plus.... a ano, jsou mladí... i když ještě v mé generaci běžně část holek byla u maturity těhotná, já se narodila, když byl můj táta na vojně a nikdo z toho vědu nedělal.... a věkový rozdíl... mám tři kamarádky, co mají manžely o 8 - 10 let mladší a funguje jim to všem už docela dlouho (mezi 10 a 20 lety)
Udělala bych přesně to, co Tvůj manžel navrhuje. Jen s tím rozdílem, že by majitelem bydlení nebyli mladí, ale museli by platit nájemné.
Praktický život je oba postaví do pozice zodpovědnosti. Čas ukáže, zda-li to zvládnou, je-li syn otcem dítěte atd. ... Školu může syn přerušit na rok, nebo denní studium změnit na jiný typ. Nebude první ani poslední, kdo se dostal do podobné situace.
Přeji hodně štěstí všem.
