Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Petruša: A asi i proto dnes tolik lidi, i verejne znamych figur, vzpomina na babicky a cas traveny u nich. Na tu moji babrdlinku nikdy nezapomenu!
.jpg)
Speedy 0:11: přesně. A i ty děti vědí, že u babičky je to a to a doma to a to a nijak je to nezkazí. U nás to bylo třeba se spaním "ale mami u babičky můžu jít až v..." a já "Domčo mě to nezajímá, co děláš s babičkou u babičky je vaše věc, co ti dovolí, doma je to tak a tak" Velice brzy pochopil, mladší okoukal a nikdy už neříkají "ale u babičky", ví, že doma jsou prostě některý věci daný a jinak
Je to divné, že jsou obě dvě dcery stejné. Asi se jim nelíbilo něco na Vaší výchově. Nemyslím, že by 7 a 4- leté děti byly malé, že by nemohly na víkend k babičce a dědovi. Bude v tom asi jiný háček.
A do tretice a naposledy. Byla jsem vdecna moji mamce, kdyz si syna vzala, ani ve snu by me nenapadlo ji kecat do toho, jak si to usporada, predpokladala jsem totiz, ze kdyz zdarne vychovala ctyri deti, poradi si i s nim. A taky dodnes nemuzu zapomenout na babicku a prazdniny ci vikendy u ni, bylo tam vsechno jine nez doma a milovane tisickrat.
Je pochopitelne uplne jina pisnicka, pokud to dite trpi nejakou zdravotni komplikaci a je na prisne diete.
Hanelorwe: Nevim, co je na domacim kolaci zavadneho
. Mouka se da sehnat uz kvalitni a cukru se tam muze dat minimum. Aby tyhle deti vubec vedely a zazily, jak vareni a peceni babicek chutna. Nerikam, ze se tim musi cpat od rana do vecera.
Tady je hlavní pojem generací a vzájemného vnímání.... jasně dnes v době pančovaných potravin a k tomu minimální přirozený pohyb dětí, rodiče chtějí s toho vybrat pro potomky onu super zdravou stravu.... ona ta pravda má své zákonitosti. Byť jsem seniorka, tak uznám, že dříve byly potraviny kvalitnější, byť v menším výběru, nebyl enormní zájem vše pančovat kvůli zisku, také děti měli přirozený pohyb, tudíž nějaký ten koláč či buchty naprosto nevadily ve výživě....dnes ty skleníkové a pc děti musejí mnohem více dbát /tedy rodiče/ na jídlo.... smutné, ale chápu to a respektuji tu změnu doby v mnohém k horšímu....bohužel 
oprava...aby je meli radi, zahrnuju tam i chlapy
.
Zaplat panbicek za me detstvi, kdy jsme se vylitani z venku nacpaly babiccinych buchet a kolacu az k prasknuti. Byly jsme navic deti zdrave a hubene.
Ano, presne tahle volna vychova ve mne vykutlala Herodovy bunky
.
Nerikam, ze ma byt dite cvicena opicka, ale tohle je opacny extrem a znemoznuje lidem kolem techto deti(mimo rodicu), aby je mely radi, tudiz jim ten zivot mimo domov delaji tezsi. Ve skolkach, skolach, druzinach, taborech atd. Takove deti tezko rozdychavaji, ze svet se netoci jen kolem nich, ale ma i urcita pravidla.
proč si mladí myslí, že je rodiče vychovali špatně, když jsou z nich dneska sebevědomí a zdraví lidé??? Proč je najednou ten stejný princip špatný? Proč nechávají ty spratečky lítat, řvát a tyranizovat okolí?
Jarča* - 2.9.2015 7:23
zcela nedávno jsem četla, že třeba česká buchta...tvaroh, mák, povidla je ta správná strava hodně vápníku a flavonoidy
samozřejmě nejíst furt....
když čokoláda...tak ta pravá, s kakaovým máslem, nikoli se ztuženými rostlinnými tuky...fuj
rama byla vymyšlená za Hitlera jako náhražka másla...což není...proč asi teď tlačí na pilu? RAMA S MÁSLEM?
rajčata? utržená stovky km od nás, zcela zelená a jela v kamionu přes celou Evropu v atmosféře s CO2, aby dozrála??
stačí jen zapojit hlavu...
Na místě Aleny bych respektovala stravovací požadavky rodičů. Ono dát večer hyperaktivnímu dítěti bonbón, může vám do půlnoci skákat po hlavě a alergií je taky spousta, nač to podporovat.
Pokud babička převezme dítě na víkend, přebírá za ně zodpovědnost a měla by mít možnost v rozumných mezích vychovávat podle sebe. Takže nebít, když si to rodiče nepřejí, ale zase si nemyslím, že by měla sáhodlouze vysvětlovat. Děti rychle pochopí, že je to u babičky jinak a přizpůsobí se. A nebo tam nebudou chtít jezdit, další možnost,ale to už je riziko. Pokud jim ale vymyslí zábavný program, trocha přísnosti je neodradí.
Děti se brání nudným věcem a je hloupost dospělých je k tomu přinutit a pak si stěžovat, že zlobí. Takže když přinutíte dítě jít na procházku parkem, může to být utrpení pro všechny. Úžasné na respektující výchově je, že pokud se s dítětem dohodnete, že se jde na dvě hodiny na hřiště a ono začne po chvíli brblat, že se nudí, můžete mu říct " Vybral sis to, takže si nezkoušej stěžovat." A jemu nezbyde nic jiného, než zmlknout, protože chápe svoji odpovědnost.
Děti nejsou bez sladkostío nic moc ochuzeny. Stejně si je časem najdou, jak budou starší a nebo zjistí, že o to nestojí,ale není to nic, z čeho by se měla dělat věda. Rozhodně ne cpát je dětem potají. Syn neměl sladkosti taky snad do 4 let, teta to nemohla přenést přes srdce, tak mu nacpala bonbón. Ochutnal, řekl fuj a vyplivl to, to ji zastavilo. 
Jak tu někdo psal, respektující výchova není v tom, že se vše točí kolem dítěte. Naopak, vysvětlí se mu okolnosti i to, že jsou situace, kdy se musí přizpůsobit, že se bere ohled na ně a oni musí brát ohled na ostatní. Přiměřeně věku se naučí o sobě rozhodovat,ale taky nést následky svých rozhodnutí , chápat souvislosti.
My jsme byli zvyklí na slovo poslechnout, možná brblat,ale udělat, co se po nás chtělo. Dost dlouho jsem pak s tím v dospělosti bojovala. Taková výchovou se dle mého podepíše na sebevědomí dítěte a nebo ho naopak nutí se bouřit proti všemu.
S dětmi jsem taky spíš diskutovala, věděly, v čem neustoupím (např. přilba na kolo) a co je na nich. Teď jsou to puboši a já si to užívám, vyrostli z nich fajn človíčkové. Ví, kde jsou hranice, přes které nesmí a pokud chtějí něco, co se mi moc nelíbí, buď mě přesvědčí nebo uznají, že mám pravdu.
Moje babička říkala,že nejlíp se vychovávají cizí děti,radou.Něco na tom je.Já jsem se snažila vychovávat děti k samostatnosti a když jsem zjistila,že se mi to povedlo,tak mi to nebylo moc milé,najednou jsem měla pocit,že mě už nepotřebujíKdyž chtěly,abych se k nim chovala jako k dospělým,vyžadovala jsem,aby se jako dospělí chovaly.Měly stejné povinnosti v domácnosti jako my s mužem,přispívaly stejnou částkou do rozpočtu,nikdy nenatahovaly dlaň.Někdy byly na zabití,jako všichni puberťáci,s tím se muselo počítat.A musím se přiznat,že teď,když jsem zůstala sama a onemocněla,bez jejich podpory bych se neobešla.Navíc mám dva skvělé zetě i snachu.Nechci to zakřiknout,ale jsem spokojená.
