Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Nečetla jsem příspěvky, ale můžu se jen smát. Už vidím jak ty dcery diskutují s dětmi o tom že do školy musí. A pak vysvětlují učitelce že dítě přišlo do školy pozdě kvůli diskuzi, případně nepřišlo, protože se mu nechtělo a mělo pádné důvody
.jpeg)
Jarča* - 2.9.2015 7:23 
Taky jsem byla vychovaná k 100% poslušnosti, což si dodnes myslím, že není dobře. Nízké sebevědomí, neschopnost prosadit svůj názor.
Jen bych řekla, že někteří rodiče si respektující výchovu vysvětlili po svém a svoji roli si usnadnili tím, že děti ve skutečnost nevychovávají a vlastně se jim ani moc nevěnují. Ono je to pohodlnější nechat dítě dělat co chce a ještě se tvářit jak ho správně vychovávám. 
Hlavně by každý měl zachovat zdravý rozum, svým dětem věnovat hodně lásky
a být dobrým příkladem. 
kareta - 1.9.2015 9:38: souhlas
Taky jsem už babička, a vím, že naši mladí vnoučkovi sladkosti moc dávat nechtějí, tak jsem mu za celých skoro 5 let snad ani jednou nekoupila čokoládu nebo nějaké bonbóny. Na druhou stranu to zase berou s rozumem, takže když u nás malej něco vidí (např. teď objevil na chalupě čokoládového zajíce ještě od velikonoc
), nedělají z toho vědu, že by si nemohl kousek vzít. A domácí buchty a koláče mají rádi všichni.
Alena možná moc tlačí na pilu, když ty sladkosti propaguje, a dcery jsou pak právem nedvěřivé. Asi bych se s dcerama domluvila, jaké jiné varianty jsou pro ně přijatelné - ovoce čerstvé i sušené, oříšky, domácí müsli, možností je spousta.
A co se týká té respektující výchovy, snacha se synem to taky praktikují, i když zase ne v takové míře, jako je popsáno v článku. Já jsem k tomu zkraje taky byla skeptická, tak mi o tom dali přečíst knížku a musím uznat, že když je to odtud-potud, něco na tom je. I na vnoučkovi vidím, jaký je pohodový. Jen my holt jsme vyrostli v něčem jiném. Ale bylo to, že se s námi nikdo nepáral a nikdo s námi moc o ničem nediskutoval, opravdu tak přínosné? Já jsem se třebas díky takové výchově dlouho potýkala s hodně nízkým sebevědomím. Ale nic našim nevyčítám, vychovávali nás tak, jak byli zvyklí oni. Zrovna tak bych ale mladým nevyčítala, že oni na to chtějí jít jinak.
Anakolut - 1.9.2015 8:10
dcera take dava male bily jogurt neslazeny, ona mlaska a ja kroutim papulu.
jinak s dcerou jsme byly domluvené na mantinelech - problémy jsme neměli
ani jsem diskusi nedočetla
chci jen říct, že nervová soustava dozrává postupně...viz nočník....tak dítě o některých věcech nemůže rozhodovat, protože nevidí důsledky
vývoj končí až vlastně ukončením puberty....
ad sladkosti - vzpomeňte na Francouze...na závěr sýr...proč? protože při jejich velkých porcích zeleniny a méně masa mají nedostatek bílkovin...
proto jsem dceři nabídla plátkový sýr...cukrovinky jsem nekupovala, ale muž má rád ovocné knedlíky a semlbábu, dělala jsem štrůdl nebo koláč
já bývala hubená a měla ráda sladké, od puberty mě to přešlo a kdo mě zná ví, že sladké fakt nemusím....
sharon: no dneska už mu jsou 4 a je přemoudřelej, protože bohužel nastaly takový okolnsti, že většinou pendloval mezi mnou a moji matkou a vyrůstal hlavně mezi dospělými, takže ve 4 letech je už dost samostatnej a doufám, že všechno už konečně klapne tak, aby maminka mohla začít normální život a měla na něj víc času
.gif)
Libuše Novotná: moje řeč............
Hanča: všechno se zvládne neboj...............naše dcerka se jeden čas taky vztekávala a přešlo to ....naší ignorací.......začali jsme se s mužem bavit o té naší hodné holce že nevíme kde je a ona po chvíli zpozorněla a prý že tady su......a my že ne, ne tohle není naše hodná holka a on ale maminko ano su to jááá....a bylo po vztekání....cca 4 roky.měla.....dnes má 39 a pamatuje si to ........ale rok a půl to je malej....DDD já říkám jedno , jsou to naše zlatíčka ..ale odsud posud.......
sharon: tak mně bohužel nic jinýho nezbylo než do výchovy mluvit, dostala jsem na hlídání vzteklý rok a půl starý dítě a to na mně nebylo, ale jelikož byla nutnost delšího hlídání, tak jsem použila svoje výchovný metody a vztekání přestalo a vnouček je u nás rád, ani si na maminku nevzpomene,teď se obávám, že nastanou třenice mezi výchovou mé dcery a názory jejího přítele, problém je i v tom, že přítel není otec dítěte a nevím, jak to bude vypadat dál, pokud budou mít dítě spolu, jak plánujou
Závěr - nemíchat se mladým do výchovy, respektovat jejich zvyky. Vnoučata se časem srovnají. Důležitě je, že mladým funguje vztah, že se dětem věnují.
ax: jak uz jsem psala, osobne znam zavyslaka na sladkem - nesmel doma vubec nic sladkeho, to poznal az ve skole. A zacalo tajne nakupovani a schovavani sladkosti pred rodici, protoze vedel, ze ti by z toho meli problem. Drobne kradeze sladkosti spoluzakum a v obchodech - dokonce spoluzakum za bonbony "slouzil", nosil tasky atd.
Vsechno s vedomim, ze ty bonbony musi snist jeste pred prichodem domu nebo je doma co nejlepe schovat a snist je az si si rodice budou myslet, ze spi (samozrejme vsechno snedl po vycisteni zubu)
Co já bych za to dala, kdybych vnuky /které samozřejmě miluji/ měla méně často na hlídání
Jak ráda za nimi zavírám dveře
ani jsem to celé nedočtela........myslím že babička má zbytečné starosti a od výchovy dětí jsou rodiče
....mám vnoučat 5 a nikdy by mě nenapadly tyhle myšlenky......jejich děti - jejich výchova.......kdo mluvil do výchovy nám ?.....moje maminka určitě ne......a vůbec si nemyslím že by vnuci byli nevychovaní protože vím že své děti jsem vychovala dobře nebo jsem se aspoň snažila.................
.JPG){kind=avatar}
ax: Taky mám dojem, že babička z článku je typu generál, který do všeho mluví a všechno ví nejlépe a dcery jsou po ní, a tak došlo ke střetu generací.
