Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

verca: Diky za dalsi z mych oblibenych
Darila: Moc hezke

Prodám štěňata

Majitel obchodu vyvěsil na dveře cedulku s nápisem "Prodám štěňata". Takový nápis má velkou moc přivábit děti, a také se hned u něj vynořil malý chlapec.
"Za kolik ta štěňata budete prodávat?" zeptal se.
Prodavač odpověděl: "Za třicet až padesát dolarů."
Chlapec zalovil v kapse a vytáhl hrst drobných. "Mám dva dolary třicet sedm centů." řekl. "Mohl bych se na ně podívat?"

Prodavač se usmál, hvízdnul a z boudy vyběhla Lady a za ní se z obchodu rozběhlo pět maličkých chlupatých kuliček. Jedno štěňátko viditelně zaostávalo za ostatními. Chlapec najednou ukázal právě na to, které se belhalo vzadu: "Co je s tím pejskem?"
Majitel vysvětlil, že veterinář to štěně prohlédl a zjistil, že nemá kyčelní jamku, takže bude pořád kulhat. Celý život bude chromé.
Chlapce se zmocnilo vzrušení: "To štěně si chci koupit."
Majitel mu povídá: "Ale ne, za toho pejska mi přece nebudeš platit. Jestli ho opravdu chceš, tak si ho vezmi, dám ti ho zadarmo."
Chlapec se rozzlobil. Podíval se majiteli zpříma do očí, natáhl ruku a prohlásil: "Já nechci, abyste mi ho dával. Ten pejsek má stejnou cenu jako všichni ostatní a já ji taky zaplatím. Teď vám dám dva dolary třicet sedm centů a pak vám budu platit každý měsíc padesát centů, dokud pejska nesplatím."
Majitel mu odporoval: "Přece si nechceš toho pejska opravdu koupit. Nikdy s tebou nebude moct běhat a skákat jako ostatní štěňata."
Na to se chlapec sehnul, vyhrnul si nohavici, pod kterou se ukázala pokřivená a chromá noha s mohutnou kovovou oporou. Podíval se na majitele a tiše dodal: "Já taky tak dobře neběhám jako ostatní, a to štěňátko potřebuje někoho, kdo mu bude rozumět."

Pěkné dobré ráno při pátku,až se vyspinkáte,tak tady máte ke kafíčku další z karlštejnských pověstí.

Pověst o karlštejnské svatbě,
kterou karlštejnští za krutého obléhání hradu,za nouze a hladu jen na oko slavili,předstírajíce všeho hojnost a tím své obléhatele obelstili tak,že ti jednoho dne od dobývání hradu upustili a roztrpčeně odtáhli.

V pozdním jaru toho roku 1422 visely nad hradem Karlštejnem těžké mraky.Koncem května se hnuly od Prahy ozbrojrné zástupy husitských pražanů spojené s houfy Poláků,které do Čech přivedl kníže Korybut jako požádaný správce zemský v dobách velmi bouřlivých pro slavné České království. Nebylo málo toho spojeného vojska Čechů a Poláků.Téměř dvacetčtyři tisíce bylo bojovníků počítáno.Však také jejich úkol byl úměrný početní síle.Praha už skoro celá byla sevřena obránci pravdy a spravedlnosti,hlásané mistrem Janem Husem živé paměti,mnoho tvrzí,tvrzek,dvorců a usedlostí nepřátel kalicha v blízkém okolí pražském bylo dobyto,zničeno nebo převedeno na stranu vyznavačů pod obojí.

Nový hrádek u Kunratic,klášter zbraslavský byly zbořeny,Beroun dobyt,ba i Pražský hrad se vzdal v červnu roku předcházejícího.A přece i tu ve vzdálenějším okolí měst pražských pyšně trčely některé pevné hrady panstva,císaři Zikmundovi věrné.Mezi nimi hrad Křivoklát,Točník a také Karlštejn.Hrad Karlův,nejpevnější opora moci královské v zemi,opravdu splňoval to,co jeho zakladatel mu dal do vínku.Byl nejen pevností nad jiné vynikající,ale také schránkou vzácných pokladů a dokladů zde shromážděných.Mezi nimi byly i české korunovační klenoty.Hradní tlustostěnné zdi a věže se zdály být nejlepším útočištěm všech,jimž pochybný úsměv a blahosklonný pokyn ruky věrolomného císaře Zikmunda znamenal víc než otevřené a čisté slovo mistrovo v kapli Betlémské. Šel již tehdy po Praze jeden hlas,jedno volání:Karlštejn musí být vzat!Vzhůru na Karlštejn! Jako hlemýždi do ulity se uzavřeli na Karlštejně Zikmundovi spřeženci a jako křečkové zanesli své kobky a sklepy zásobami,z nichž hodlali bezstarostně žít po dlouhou dobu.Zásoby byly nejen na hradě Karlštejně,ale také podhradí proměnilo své chalupy a boudy v obilnice ,sýpky a sklady rozmanitých potravin.Zatímco v pražských bojích se nedostávalo lidu jídla tak potřebného

.A tak již v listopadových dnech předešlého roku se pražané vypravili v noci na koních i pěšmo ke Karlštejnu,aby hrad dobyli nenadálým útokem a zásob se zmocnili.Za úsvitu dne sice stanuli před hradem,ale sklady v podhradských boudách nalezli - prázdné.Hradští se od zvědů dozvěděli o chystané výpravě a přepadu pražanů a včas před jejich příchodem své zásoby odnesli na hrad,jehož brány pevně uzavřeli a ostražitě střežili.Již tenkráte zrada obcházela Karlštejn jako černý stín padajícího soumraku.Rozezlení pražané vypálili proto do základu podhradní ves Budňany,spálili nebo poničili lázně,rychtu a kovárnu a také kostelík sv.Palmacia pocítil návštěvu pražských tak,že dlouho trvalo,než se z ní vzpamatoval.Pak se pražané hnuli zpět,ale nezapomněli.Heslo:,,Karlštejn musí být dobyt" znělo stále silněji v pražských ulicích,před radnicí i kostely mezi lidem,mrak pomsty odplouval pomalu na západní stranu města,aby se jednoho dne zastavil opět nad Karlštejnem.Byl konec května a počínal teplý červen.Tentokráte pražané,jak jsme již napsali,ve spojení s Poláky dorazili znovu před hrad.Jeho obležení započalo... Bylo k ránu.S postupujícím děním na vrších a stráních kolem obleženého hradu Karlštejna bledly strážní ohně.černé postavy oděnců nabývaly opět své původní barvy a krunýře i pláty brnění bojovníků v prvních paprscích vycházejícího slunce se znovu výrazně zaleskly na pozadí borového lesa.V Haknovém dole mezi oběma vrchy v úžlabině kolem šednoucího popele polosedě,pololeže odpočívalo několik mužů.

Mnozí z nich měli ještě na hlavě přitažené červené kukly,chránící hlavu před ranním ostrým větrem,vanoucím údolím potoka od řeky Berounky.Krátký spánek,v němž se bojovníci střídali během noci,byl již dávno zaplašen a živý hovor svědčil o tom,že to,o čem jednali,nebylo nevýznamné.Za ohništěm od blízkého srubu za navršeným náspem se ozvaly kroky.K odpočívající skupině přicházel menší zavalitý muž černých vlasů a jiskrných očí,tisknoucí v ruce svitek papíru.,,Vítej bratře Jene," zahlaholilo od ohně.,,Věru,krátký spánek sis popřál." ,,Nedají myšlenky.Stále jako vosy dotírají.Odeženeš jednu a máš u čela druhou," spíš pro sebe než ostatním odpovídal oslovený.,,Ba,čas se vleče a my v něm," posteskl si další u ohně.Příchozí,Jan Hedvík,se posadil k ostatním.Ochotně mu udělali místo,přitáhli kožešiny na lehčí spočinutí těla a oči zavěsili na rty Hedvíkovy,které se pomalu znovu otevíraly. ,,Alšík se nevrátil?" ,,Nevrátil bratře Jene." ,,A jeho lidé?Co ty víš bratře Řehoři?" ,,Jen tři z deseti tu jsou.Ostatní byli pobiti.On sám zajat.Prokleté hradní jednušky!Lapili ho právě,když kryl ústup ostatním.Huk a Vlásek v tom měli prsty." ,,Po kolikáté je už takhle," postýskl si Hedvík. ,, Ale co jinak dělat?" ,,Tys přece hejtmanem houfů,Jene,a všichni ti věří.Komu jinému?Ani Korybut tu dnes s námi není,nějak se nás straní a jeho lidé?Jen vytloukají okolí,kde mohou nalézt malý odpor.Ale šturmem ke hradu je těžko dostáváš," ulevoval si s povzdechem další muž ze skupiny

.,,Powoli!"ozval se hlas Poláka Zbyhněva Podolského.,,Czemu skarzyč sie?Wy takze tak!" (Pomalu!Proč si stěžovat?Vy také tak!) ,,Má pravdu Zbyhněv," rozmrzele ucedil Řehoř.,,Ležíme tu,hlídáme,špízujeme,z praků střílíme,ale všecko nějak slabé,neduživé.Žádný fortelný šturm se nepovede.Každé naše čelo rozrazí." V tu chvíli zase myslil na včerejší útok malého oddílu Alšíkova k hradní brance,který se nezdařil.Alšík byl jeho dávný přítel ze Starého města Pražského a nebylo divu,že mu jeho osud utkvěle ležel na srdci.Tak jako veliteli pražanů Janu Hedvíkovi.,,Výpad špatně provedli.Alšík je příliš horkokrevná hlava,myslí spíš na konec než na začátek a vlastní boj.Použil nevalné lsti," rozvážně říkal Hedvík. ,,A pak kdoví,jak se doslechne pan Zdeslav na hradě o tom,co smýšlíme.Tam napřed vždycky vědí,co chystáme.A my jako na výsměch zase civíme bez úspěchu.Koule sice stále z praků metáme,ohnivé sudy denně létají z ležení na hrad,i rozličné mrchy a sudy naplněné neřádem z pražských žump tam dopadají,ale to stále nic neznamená,nic.Hrad odolává jako tvrdý pancéř dál." Hedvík máchl beznadějně rukou,jako by chtěl odehnat špatné myšlenky a ulevit si v rozhořčení.,,Škoda našich kusů," potvrdil Řehoř a vyjmenovával:,,Rychlice,Jaromířka,Pražka,Trubačka.Hrubá střelba z praků tolik neublíží jako dělové kusy,bombardy.Škoda,že se roztrhly." ,,Však prý na hradě učinili dobrá opatření," vmísil se do řeči mladší muž,jemuž říkali Racek

.,,Suché volské a kravské kože a také proutí z vrb a dubových otýpek použili,aby dopad kulí mírnili." ,,Neduhy prý se tam silně vzmáhají.Po našich soudcích jim bolí zuby a vypadávají,"dodával Řehoř. ,,Jenže mají rozličná ochranná líkařství.A také vápno a utrejch pomáhá.Odkud to vše jenom berou?Jak se zdá,jídlo jim nedochází a našich kulí se nikterak nebojí," postěžoval si Hedvík. ,,Však říkám bratři.Tajné vchody tu někde musí být.A také u nás v ležení jsou mnozí nespokojenci,kteří by vše rádi skončili,odtáhli,a ti dávají nějaká znamení obleženým,co chystáme," doplňoval Racek s pošklebkem v brunátné tváři. ,,Zrádci to jsou,šelmy zlé!Psí dílo!" ulevoval si Hedvík.,,Tam na prawo dolina a tam i wyjscie," (tam vpravo je údolí a tam je i východ.) poznamenal Zbyhněv. Hedvík se zarazil.Už dávno přemýšlel o tom,že přece jenom nějaký neznámý východ z hradu tu musí být.Východ z podzemní chodby,o které nikdo z obléhajících doposud neví.Snad dávný,snad již z dob krále Karla,který jej přikázal tajně vyrazit.Ale jak o tom ví Zbyhněv?Že by i on byl ve věrolomném spojení s hradní posádkou?Proč?Právě on?Znovu mávl rukou,aby zaplašil dál dotírajídí černé pomyšlení.Ale to znovu přicházelo a nedalo se odbýt.Však i po ležení se ledaco šušká.Zbyhněv není sám.Kdoví,od koho jiného tyto zprávy má.Neříkal také Racek něco o tajných znameních tam těm na hradě?A prokopané podzemí jistě nedaleko končí.

Začíná snad od studnice?Pak by měl pravdu Zbyhněv.V tu chvíli nad hlavami hloučku bojovníků zahučelo.Velký prak novoměstský na vrchu Plešivci znovu začal svou střelbu.Po krátké době se ozvaly i praky z Javorky a rovněž staroměstský z Kněží hory.Vzduchem proletěl soudek,zanechávajíce za sebou dlouhý ohnivý ohon jisker z rozžhavené smoly.K Hedvíkově skupině přirazil jezdec na supícím koni.,,Začínáme bratře Jene," hlásil.,,Míříme na hlavní věž.Tam se něco děje.Hradské pod ní vidíme se rojit a jedno okno pod krovem se otevírá." Hedvík nečekal až jezdec dopoví.Chopil se okované palice,strhl plášť,pevně utáhl přilbici a vyběhl od ohniště několik kroků vzhůru do vrchu.Ostatní za ním.Zastavili se a všichni hleděli ke karlštejnské velké věži.Hedvík levou rukou zaclonil výhled nad obočím před oslněním.Skutečně!Z otevřeného okna velké věže karlštejnské se pomalu ven vysouval dřevěný trám,na němž bylo možno rozeznat uvázanou postavu.Živý člověk na provaze!Co tohle znamená?A již tu byl výkřik bratra Lukáše:,,Toť Alšík!" Všichni se zachvěli a ještě úporněji zaostřovali svůj pohled k věži.,,Ba,Alšík,Alšík," křičel rozpálen Racek.A pak i Řehoř a znovu Lukáš a ostatní.Také Hedvík už neměl pochyb o uvázaném člověku,který se zoufale klátil na provaze břevna a snažil se vyprostit z nepříjemné polohy.Posměšný křik hradských vzburcoval celé ležení pražanů a Poláků..

To již všichni u praků,koní i před náspy poznávali Alšíka,vůdce včerejšího nepodařeného výpadu proti karlštejnské brance,dobře uhájené obleženými.Vzduchem znovu zasvištěly hrubě otesané balvany,letící směrem k velké věži.Jeden z balvanů tvrdě udeřil do zdiva věže od nedaleko se klátícího Alšíka.Pak zasáhl věž druhý a třetí kámen.Muž upevněný na provazu prudce sebou zmítal.A tehdy také přihlížející z Hedvíkovi skupiny zpozorovali,že Alšík čímsi mává.Rozeznali dlouhý prut,na jehož konci byl přivázán ohon,patrně z lišky.Alšík prutem zoufale mával,jako kdyby se bláhově snažil odehnat kamenné koule,zuřivě bijící do stěn věže.Bylo na podiv,že ho žádná z těchto kulí nezasáhla.Divadlo trvalo celý den.Celý den hučely vzduchem koule z praků mířící k věži a celý den mával Alšík svým prutem okolo sebe,jako by odháněl dotěrný hmyz.Teprve k večeru,když střelba utichla,byl sňat z břevna a odvázán z provazu.Jak se zdálo,víc z lítosti obležených než obléhajících.Za tři dny poté se objevil v ležení pražanů.Právě po odchodu části obléhajících,kteří tvrdili,že hrad nikdy dobyt nebude,že se jistě obleženým dostává tajné podpory,ale také že zanedlouho jim přijde i účinná pomoc zvenčí k osvobození.Věděli toho víc,než sami obležení,kterým bylo naopak zle,velmi zle.Jenže nikterak nemínili svou svízel a strádání dát nepřátelům na vědomí.Ač uskrovňovali se jak jen mohli,přece jídla stále ubývalo a naděje na opatření nové špíže stále více a více slábla

Alšík přinesl však podivuhodný vzkaz.Karlštejnský velitel Zdeslav Tluksa z Buřenic žádal spolu s ostatními zemany,panoši a lidmi na hradě na pražanech a Polácích - o příměří!Prý nikoli z nedostatku a strádání,jak by se mylně obléhající mohli domnívat,naopak,považte - pro svatbu na hradě chystanou a pak také - a to ještě více překvapovalo - pro hodování,jaké taková svatba,byť i v těžkých podmínkách obležení,má mít.Stačí prý jeden jediný den.Svatbu odbudou a válčit se může dál.Pražané a sám Hedvík zprvu nemohli uvěřit a kroutili hlavami nad smělou žádostí a ještě víc nad tak znamenitým stavem hradní posádky,o níž předpokládali,že opravdu již mele z posledního.Než,Hedvík příměří svolil.Praporcem dal hradským znamení,že souhlasí,a skutečně,nazítří utichly všechny praky v táboře pražanů,kteří se do jednoho vyhrnuli z lešení zírajíce,co se bude na Karlštejně opravdu dít.Z hradu časně od rána se ozývala hlučná hudba.Údolím svírajícím hrad ze všech stran se nesly zvuky houslí,ječení dud,pískot píšťal a víření bubnů.Výskot a bujný smích je doprovázely.Hradští podle těchto známek skutečně oslavovali jak náleží svatební veselí tancem,hudbou a zpěvem.Kdyby však pražané věděli! - Ti k večeru toho dne byli navíc překvapeni poselstvím,které vyslali karlštejnští do tábora obléhatelů.První z poslů mával bílým praporem k uvolnění cesty,druhý nesl na svých bedrech - srnčí kýtu.Třetí ho podepíral.

A rovnou do stanu velitele Hedvíka.,,Pane hejtmane,nejvyšší tohoto vojska!" začal,skláněje bílý prapor k zemi.,,Královský hejtman všech vladyků,zemanů,panošů a zbrojné čeledi na hradě obležených za toto příměří vám všem velmi děkuje,protože jste se chovali jako čestní rytíři.Nám pak jste pomohli,abychom slavnou svatbu svého druha a hodování pokojně mohli vykonat.Také ženich vám děkuje a zde darem posílá čtvrt včera zabité srny,abyste jeho svatby jako hodovníci byli také účastni." Druhý posel svrhl z plecí srnčí kýtu a opatrně ji složil k nohám Hedvíkovým.Ztrnulý hejtman hleděl střídavě na srnu a zase na posly.Očím nemohl uvěřit.Skutečnost však tvrdě podpírala slova poslova.Krvavá kaluž stékající proudkem ze zvěřiny byla výmluvným svědectvím,že zvíře bylo docela čerstvé,snad dnes ráno nebo včera zabité.Odkud vzali karlštejnští čerstvou srnu?Hle,nebyl zde konečně pádný a nezvratný důkaz toho,že mají,musí mít tajná spojení s okolím hradu,s lesy a dědinami a kdoví vůbec,jak daleko mohou sami za špížováním dojíždět,když i zvěřina,ba i drůbež a ryby,jak slyšel od poslů,nechybí na jejich hodovním stole?Jak zbytečné pak obléhání hradu,který má tak znamenité zásobování,ba skoro lepší než vyjedený a vydrancovaný kraj kolem může poskytovat obléhajícím.Poděkoval poslům a zvěřinu přijal.Ani ji blíže neprohlédl a do stanu odcházel stále kroutě hlavou.Také noční porada s ostatními zvážila,čeho byli svědky a vyzněla v jeden hlas:Karlštejn je dobře zásoben

.Daremné je naše dobývání vyležením.Kdybychom jej hladověli týdny a roky,nevzdá se.Je to pevný,tvrdý kámen!Nač pak zbytečně zde mařit čas?Zimu trpíme a naše řemesla doma hynou! A tak bylo mezi pražany a karlštejnskými uzavřeno další příměří.Jenže tentokráte nikoli jednodenní,ale dlouhé,rok trvající,při němž pražané složili své praky a stany,rozmetali okopy a hráze a jednoho dne za úsvitu odtáhli starou královskou cestou směrem k hlavnímu městu země Praze.Pro obležený Karlštejn to byl opravdu nejvyšší čas,neboť jeho vyhladovělá posádka se jižjiž chtěla vzdát na milost a nemilost nepříteli.A jak tomu vlastně bylo se slavnou svatbou a hodokvasem,to vyzvonil jednoho večera brzo po odtáhnutí pražských vojsk v berounské krčmě karlštejnský lovčí Mikuláš Bakovec z Chotče,který v době obležení pobýval na hradě.Na Karlštejně byl již zoufalý nedostatek potravin.Těžko by se byla posádka udržela.Vymyslili proto lest.Poslední oslici,která ještě ze stádečka dobytka zbývala na hradě,zabili,na čtyři čtvrti rozsekali,zadní čtvrt,kýtu,okrvavili a posypali srní srstí,vytrhanou z podkladu jezdeckého sedla.Tak upravenou poslali hejtmanu pražského vojska Hedvíkovi s přáním,aby užil i on z hodů slavné karlštejnské svatby.Ze srny však neokusil jen Hedvík a ostatní přátelé,ale také Zbyhněv se svými krajany,o nichž starý kronikář napsal na paměť této události:,,A tu sú Poláci jedli maso osličie miesto zvěřiny."

ilsa: Ja se vzdycky tak tesim na tu historii

Darila,Ilsa -

Vlašská kaple Nanebevzetí Panny marie....Je významnou architektonickou památkou mynýrismu.Založila ji kongregace Italů sídlících v Praze.Stojí připojena k objektu Klementina.Základní kámen eliptické kaple položil dne 23.července 1590 papežský nuncius a ještě do konce téhož roku byla v hrubé stavbě dokončena.Po tomto prvním náporu se však stavba značně protahovala.Teprve roku 1597 byla kaple vyzdobena štukami a malbami a byl zřízen hlavní oltář.Z původní výzdoby zbyl nepatrný fragment štukového festonu a drobná malba Bičování Krista na arkádě empory za pozdější oltářní nikou.Vysvěcení kaple se konalo s velkou pompou za účasti mnoha křesťanských vyslanců,početné vysoké šlechty a velkého množství lidu dne 9.srpna 1600 papežským nunciem Filipem Spinellim.Roku 1607 se přikročilo k zdobení sedmi oblouků kaplových arkád zčásti plasticky,zčásti malbou.Tématem byla tajemství ze života Panny Marie.Elipsovitý půdorys kaple je první svého druhu severně od Alp a jedním z prvních vůbec.Zasvěcení Nanebevzetí Panny Marie se konalo půl roku po příchodu astronoma a astrologa Johannese Keplera do Prahy.Na jaře 1605 poznal Kepler eliptickou dráhu Marsu.V Praze byla tudíž narýsována jak první skutečná zaalpská architektonická eipsa,tak brzy potom i první astronomická elipsa vůbec.V souvislosti s výstavbou nového kostela sv.Klimenta,který dal jméno celému jezuitskému komplexu-Kementinum,byla v roce 1714 změněna orientace kaple umístěním hlavního oltáře na opačné,západní straně.Dodnes má vlastnické právo ke kapli italské velvyslanectví v Praze.

Kostel sv.Jakuba...Původně gotický kostel patřící zpočátku snad rytířskému řádu templářů,jehož majetek přešel po jeho zrušení do křižáckého řádu špitálníků neboli maltézských rytířů.Nachází se zde nádherný náhrobek(z roku 1716)hraběte Jana Václava Vratislava z Mitrovic,nejvyššího kancléře českého a velkopřevora maltézského(1576-1635).Do korpusu podle návrhu vídeňského architekta Jana Bernarda Fischera z erlachu zapojil plastickou výzdobu pražský sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff.Jádro náhrobku vytesaného z červeného mramoru tvoří sarkofág,na němž leží postava zesnulého kancléře v brnění,podepřená ženskou alegorií.Na soklu vlevo je lkající alegorie Vědy,vpravo božský stařec Čas-CHronos.Nad sarkofágem do obelisku vrývá anděl Fáma jméno zesnulého se všemi jeho tituly.Náhrobek ikonograficky navazuje na rosenkruciánskou tradici.

Dům u dvou zlatých medvědů....Od roku 1564 byl majitelem tohoto domu knihtiskař Jan Kosořský z Kosoře,též vlastník Sovových mlýnů na Kampě.V jeho tiskárně vyšla největší česká kniha té doby,Münsterova Kosmografie.Kosořský nechal vybudovat pozoruhodné arkády na nádvoří domu.K další přestavbě domu došlo v osmdesátých letech 16.století za majitele Lorenza Štorka.V té době vznikl i unikátní renesanční portál,podle něhož dům získal své jméno.Je to krásná kamenická práce z jemného pískovce.V horní části je vytesán z každé strany medvěd,kráčející k muži s ratolestí v ruce.Oba medvědi bývali v minulosti pozlaceni.K výzdobě portálu je též hojně použit rostlinný dekor.Dnes zde sídlí ředitelství Muzea hlavního města Prahy.

Darila:

Každý den na nás útočí miliardy slov.

Umět mluvit je velký dar, Aby člověk neříkal příliš mnoho hloupostí, dal mu Bůh deset prstů a na každý prst jednu dobrou radu:

"Tvoje první slovo má být dobré,

druhé slovo má být pravdivé,

třetí slovo má být spravedlivé,

čtvrté slovo má být velkorysé,

páté slovo má být odvážné,

šesté slovo má být něžné,

sedmé slovo má utěšovat,

osmým slovem máš přijímat druhého,

devátým máš projevovat respekt

a desátým moudrost.

Pak už mlč !"


(Bruno Ferrero)

ilsa: jé to je teda krvevidíš tolik zajímavostí a dozvím se to až od tebe a Darily

Stačí tak málo

Stačí tak málo a stane se tak mnoho...
Stačí se třeba jenom na někoho usmát.
Usmát se na něčí duši...
Stačí, aby se duše usmála na duši, aby duše podepřela jinou duši...
Úsměvem.
Slovem.
Jednou větou, větou v pravou chvíli...
Nenápadně, třeba bezděčně.

Stačí, aby duše duši podepřela vědomím bezpečí, pomoci, jistoty.
Stačí, aby duše podepřela duši láskou...
Stačí tak málo a stane se tak mnoho...

Stačí tak málo.
Stačívá tak málo.
A jeden svět se nerozplyne.
Jedna pevnina - celá jedna pevnina - se nepotopí...
Jeden život, který se už už potápěl, se nepotopí...
Někdo možná čeká teď na náš úsměv.
Na naši blízkost.
Naše slovo.
Čeká - a my si ani neuvědomujeme, že čeká. Neuvědomujeme si, že stačí tak málo a stane se tak mnoho...

Někdo čeká - někdo možná čeká.
Dnes.
Zítra...
V tuto chvíli...
Čeká?
Dočká se?

Darila: Uaaah, ty me tak dojimas

ŠŤASTNÝ ODCHOD

Až jednou vstanu,

posadím se na kraj postele
a zjistím
že má kolena už mě neslouží.

Vzpomenu si na starý žebřiňák,
zajíce co přeběhl cestu
a bláznivý dědův smích,
Oba jsou už dávno v pánu,
zajíc i děda.

Neřekneš nic
jen mě s něžným úsměvem
pomůžeš vstát
vezmeš za ruku
a odvedeš
až na konec té dlouhé tmavé
chodby...

Stáří je jako účet v bance. Vybírat můžete to, co jste si uložili.
Ukládejte hodně štěstí na svůj bankovní účet vzpomínek!

Mějte na paměti pět jednoduchých pravidel pro štěstí:

1. Oprostěte své srdce od nenávisti.
2. Oprostěte svou mysl od starostí.
3. Žijte jednoduše.
4. Dávejte více.
5. Očekávejte méně.

Jeden starý, 92-letý, drobný, vyrovnaný a hrdý muž, který je každé ráno úderem osmé zcela oblečen, s vlasy moderně učesanými a důkladně oholen, i když je slepý, se dnes stěhuje do pečovatelského domova. Jeho 70-letá manželka nedávno zemřela, a tak je přestěhování nutné. Po mnoha hodinách strávených trpělivým čekáním v hale pečovatelského domova se mile usmál, když mu bylo sděleno, že pokoj má připraven.
Když své chodítko vmanévroval do výtahu, poskytl jsem mu vizuální popis jeho malinkého pokoje, včetně prostěradel zavěšených na okně.
"Moc se mi to líbí," spustil nadšeně jako 8-letý kluk, který dostal štěňátko.
"Pane Jonesi, ještě jste ten pokoj neviděl, počkejte. "
"To s tím vůbec nesouvisí," odpověděl.

Štěstí je něco, o čem rozhodujete dopředu. Jestli se mi pokoj bude líbit nebo ne, nezáleží na tom, jak je uspořádán nábytek záleží na tom, jak si uspořádám mysl. Už jsem se rozhodl, že se mi pokoj bude líbit. Je to rozhodnutí, které učiním každé ráno, když se vzbudím. Mám možnost si zvolit; mohu strávit den v posteli a probírat se potížemi, které mám u různých částí svého těla a které už nefungují nebo vstát z postele a být vděčný za ty, které dosud fungují.
Každý den je dar, a dokud budou mé oči otevřené, budu se soustředit na ten nový den a všechny šťastné vzpomínky, které jsem si uchoval. Právě pro tuto chvíli svého života.

ilsa, Darila -

Darila: ilsa:

Dům u minuty...Dům je ve svém jádru pozdně gotický,renesančně přestavěný koncem 16.století.Stavebníkem byl pravděpodobně Karel Přehovský z Kasejovic.Manýristická sgrafita pocházejí ze dvou brzy po sobě následujících etap(pžed rokem 1600 a před rokem 1615).Změna velikosti objektu si vynutila odklon od původního ikonografického programu,určeného na širší plochu.Na jižní straně fasády jsou sgrafita znázorňující Bakchusův průvod,kde Bakchus je vezen na dekorativním voze tlačeném bojovníkem s vlajícím šatem a doprovázen tancem a zpěvem satyrů.Další dvě scény spolu nejspíše souvisejí:přivázaný vousatý muž,jemuž z prsou trčí dva šípy,nosítka s přehozenou rouškou,na pravé straně muž na koni,klečící postava a dva muži ozbrojení luky.Na východní straně fasády je obraz Adama a Evy pod stromem poznání,u kterých stojí srnec,dále v meziokenních polích jsou zobrazeny četné alegorické postavy jakoSpravedlnost,Charita a Natura.Rovněž je zde ve sgrafitu rébusový nápis 61 RP 62...

Krocínova kašna...Renesanční kašna zhotovená v letech 1591-1596 byla zajisté jedním z nejobdivuhodnějších sochařských výtvorů rudolfínské Prahy.Stávala na Staroměstském náměstí až do roku 1862,kdy byla odstraněna.Dnes se její významné fragmenty nacházejí v lapidáriu Národního muzea va Výstavišti v Praze 7.Autor této stavby je neznámý.Zůstaly po něm pouze iniciály LW a kamenická značka na středním sloupu.Známe jem objednavatele tohoto pozoruhodného díla-byl jím milovník umění,pražský primátor Václav Krocín z Drahobejle(1532-1605).Jeho záliba v okultních vědách je zřetelná z celého pojetí kašny,která byla koncipována jako alegorie základních prvků světa a vesmíru.Ve středu kašny stál sloup znázorňující čtyři přírodní živly představovanéčtařmi figurami:Pomona znázorňovala zemi,Neptun vodu,Héra vzduch a Vulkán oheň.Čas a jeho kruhový pohyb byl reprezentován dvanácti znameními zvěrokruhu na zídce ohraničující kašnu.Lidský aspekt v tomto schématu byl tvořen postavami ctností v rozích zídky.Na sloupu vystupujícím ze zídky byla postava patrona Českého království sv.Václava...

Nejdřív pochvala Darile a pak s Rudolfem do Prahy...Popraviště 27 českých a Moravských pánů....Tato část Staroměstského náměstí se stala dějištěm krvavé rituální vraždy 27 českých pánů,která byla císařskou odplatou za pokus českých a moravských stavů o vytvoření nového státního uspořádání.Místo je dodnes označeno v dlažbě sedmadvaceti křížky.Poprava se odehrála o letním slunovratu(pondělí dne 21.června)roku 1621,kdy na lešení před Staroměstskou radnicí skonalo pod mečem kata Jana Mydláře 27 nešťastníků:3páni(Kryštof Harant,Václav Budovec,Jáchym Ondřej Šlink),7 rytířů a 17 měšťanů.Obětí bylo ve skutečnosti 28.Osmadvacátý,Martin Fruewein,spáchal ve vězení sebevraždu.Mnohé odsouzence čekalo neuvěřitelně kruté zacházení včetně usekávání prstů a vyřezávání jazyků.Useknuté hlavy dvanácti obětí byly posléze vystaveny na Staroměstské mostecké věži.To byla krvavá odpověď exekuční komise na otázku císaře Ferdinanda:Jak spravedlivě potrestat viníky vzpoury,aby "se blahodárnou hrůzou mohla celá země v poslušenství císaře uvésti?"Proč se poprava konala právě o letním slunovratu,v den,kdy by měly být síly světla nejsilnější?Aby krvavá lázeň vytvořila rovnováhu příznivou pro síly temnot?Nebo se snad odpověď skrývá v sektoru Raka,tedy potupy výsostného znamení českých dějin?Znamení Raka silně poznamenalo velice významnou řadu horoskopů hvězdných okamžiků v našich starších i nových dějinách.Dlouhá řada začíná již u zavraždění knížete Václava,patrona české země...

Vltavu, Vltavu, řeku mých snů
ve vlnách Sávy si připomenu.
Krásná je v Boubíně jak kvítek v Petříně
májových dnů.

Vltavu, Vltavu v srdci nosím,
Svým českým původem se honosím,
Tam jsou mé kořeny, můj děd byl zrozený,
Tam já patřím.

Praha ve Vltavě se zrcadlí,
Na ní mé vzpomínky neuvadly,
Sním o ní na jaře když plná je záře
Hradčanských zdí.

Praho a Vltavo, má jste pýcha
Má láska k vám nikdy nevysychá.
Věrného jsi syna druhá domovina,
Pro ní dýchá.

V Záhřebu našli jsme svůj nový dům
Jak Praha patřila naším předkům,
V Záhřebu i v Praze jako v mléčné dráze
Je domov můj.

ruzovyelf:jen vyhledávám krásné příběhy, abych Vás potěšila, ve všech je kus srdíčka a lidské touhy, přání a snů. Někdy jsou smutné, jindy k poučení, někdy až neskutečně dojemné, ale všechny ze života. A je dobré se o ně podělit!

Darila: Mam uz zase husinu prijemnou, jak ty to delas ?

Jednou jsem měla pocit, že je hrozné ticho...
...že jsem přes to ticho
co vládlo kolem mne neslyšela ani tlukot vlastního srdce.
Slyšela jsem jen svůj nádech a výdech,
bylo to jako ve špatném snu.
Stála jsem kdesi na konci světa a kolem mě byla jen tma a prázdno.
Stála jsem na místě a vnímala jsem jen samu sebe.
Dívala jsem se do dálky a v mlze jsem spatřila stavení,
malé, ale krásné.
Vydala jsem se směrem k němu.
Cítila jsem z něho pocit bezpečí
a čím víc jsem se přibližovala přestávala být tma,
ale bylo stále jasněji a pak jsem ho uviděla ....DOMEK.
Můj domek na konci světa,který jsem celý život toužila objevit!
Přišla jsem k oknu a nahlédla dovnitř,
uviděla jsem samu sebe
a všechny moje lásky,přátelé a krásné věci mého života...
Všechny svoje sny.........i ty na které jsem už zapomněla.
Chvilku jsem jen zírala a po tvářích mi tekly tisíce slz,
které stékaly na rty,
na kterých vládl spokojený a radostný úsměv.
Najednou jsem ucítila v dlani něco studeného...
byl to malinkatý klíček.
Překvapením kde se u mě vzal,
jsem ho upustila a on dopadl na zem.
Klíček od toho domku, napadlo mně.
Klíček k mému nitru.
Klíček k domku na konci světa jak mu říkám...
KLÍČEK K MOJÍ DUŠI.
Zaplavil mně pocit štěstí.

Teď už mám klíč a vím kde domek je,
když mi bude někdy smutno
nebo se budu chtít vrátit do krásných vzpomínek.

Ten domek není daleko, může ho najít každý,
těch domků jsou tisíce, nejen ten můj žlutý,
ale jsou pestrobarevné, velké i malé, teplé i studené...
jsou to naše nitra.......a uvnitř nitra je domek,
pečlivě uzavřený na petlici a v něm je celý náš život,
to krásné z něho.

Klíček najde každý ve své dlani, stačí si jen přát.

Stačí chtít najít domek na konci světa a zjistíme,
že samota neexistuje,
že nikdo není sám,
že s ním jsou všichni jeho blízcí,
všechny jeho sny, lásky a touhy.

Že i když se cítíme jako na konci světa a samotní...

podívejme se do dlaně,

třeba se tam leskne malinký klíček od domku na konci světa...

Vyšehrad nechal Karel IV. přestavět v rozsáhlou gotickou pevnost. Vrcholem Karlovy stavební činnosti pod vedením proslulého architekta Petra Parléře byla stavba nového kamenného mostu, později zvaného „Karlův”, staroměstské Mostecké věže a stavba nové Katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Celý obvod Nového Města, Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu byl opevněn novými gotickými hradbami, zajišťující bezpečnost jejímu obyvatelstvu.

Po smrti Karla IV. v roce 1378, a během vlády jeho syna Václava IV., Praha procházela jedním z nejtěžších období svých dějin — obdobím husitství. V tomto období náboženských neshod stály celé Čechy proti zbytku tehdejšího katolického světa, na našem území se bez ustání bojovalo téměř 30 let, čeští husité odrazily nápor několika křižáckých tažení vedených proti nim. Pro Čechy toto období znamenalo na jedné straně velkou náboženskou obrodu, ale na straně druhé ztrátu velkých uměleckých hodnot, ve formě vyrabovaných církevních institucí.

V polovině 10. století vznikl i druhý pražský hrad — Vyšehrad —, který v průběhu následujícího století vlivem neshod mezi příslušníky vládnoucího rodu Přemyslovců sloužil jako sídlo panovníků. V této době zde byl založen kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Vavřince a ve své původní podobě dodnes zachovaná rotunda sv. Martina. Počátkem 12. století se sídelním místem českých panovníků stal opět Pražský hrad, který v této době prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Druhý český král Vladislav I. nechal kolem poloviny 13. století v Praze vybudovat Johanitský klášter, kamenný Juditin most, který se stal předchůdcem dnešního kamenného Karlova mostu, Strahovský klášter a biskupský dvůr na dnešní Malé straně. Mezi lety 1253 — 1278 sídlil v Praze jeden z nejmocnějších panovníků tehdejší Evropy — Přemysl Otakar II.

Po vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků se Praha za vlády českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV. stala nejvýstavnějším městem Evropy. V této době byla Praha větší než například Paříž či Londýn. Karel IV. začal z Prahy budovat sídelní město celé Římskoněmecké říše. V Praze vznikla celá řada nových institucí, například Karlova univerzita, bylo také založeno Nové Město pražské, které svojí stavební koncepcí daleko přesáhlo obvyklé představy tehdejší architektury a šířkou svých ulic 19 — 23 metrů vyhovuje i dnešním potřebám rozvoje automobilismu.

verca:

Komu by se líbila virtuální prohlídka hradu Karlštejna,může kouknout na tuto webevou stránku.
http://www.hradkarlstejn.cz/virtualni-prohlidka/

Všem hezké dobré ráno
Dnes dávám na Borovičku čtení o Karlu lV a trochu historie o hradu Karlštejnu.

Země Koruny české

Středověké označení našich zemí, které známe z gymnaziálních lavic, vzniklo v témže roce, v němž byl založen Karlštejn. Česko bylo tenkrát na vrcholu slávy. Zasloužil se o to jedenáctý český král, král lombardský a arelátský, císař římský a hrabě lucemburský, náš Otec vlasti – Karel IV. Byl to panovník vzdělaný a moudrý; uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a (poté, co se vrátil od francouzského dvora, kam byl poslán na výchovu) i česky. Nechal postavit katedrálu sv. Víta a Kamenný most, dal vzniknout Novému městu pražskému a založil Karlovu Univerzitu. Potud nás to ve školách všechno učili bezchybně :) Avšak není tak docela pravda, že byl Karel IV. mírumilovné povahy a nevedl žádnou válku. Miloval rytířské zápasy a turnaje a účastnil se jich i poté, co ho za „chování neodpovídající královské důstojnosti“ pokáral papež. Buď jak buď, zemím Koruny české se po jeho smrti už nikdy nevedlo tak dobře.

Kvarteto Karlových manželek
Karel IV. byl na svou dobu vysoký, měřil celých 173 cm. Měl svalnatou, robustní postavu, takže připočteme-li fakt, že ve svých rukách soustředil moc nad celou Svatou říší římskou, není divu, že po něm ženy šílely. Měl celkem čtyři manželky, z nichž se nejvíce proslavila Alžběta Pomořanská. Byla prý neobyčejně silná a železné pruty dovedla ohýbat holýma rukama. O tom, jak měla svého muže ráda, vypráví Jaroslav Vrchlický ve veselohře Noc na Karlštejně. Nemůžeme mít králi za zlé, že se tak rychle po smrti jedné manželky vždy oženil znovu. Tenkrát šlo o moudrý politický tah: což není lepší dostat nová území věnem, než kvůli nim vést svůj lid do války?!

Svatováclavská koruna
Karel IV. se stal českým králem po smrti svého otce Jana Lucemburského. V roce 1347 byl korunován spolu s první manželkou Blankou z Valois. Pro tuto příležitost nechal vyrobit královskou Svatováclavskou korunu. Ta pobyla nějakou dobu na Karlštejně, dnes je v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Sedm představitelů veřejného života České republiky má po jednom klíči ke komnatě, ve které je uložena. Někteří z nich musí k otevření zámku pokleknout. Koruna je vyrobena z čtyřiadvaceti karátového zlata a váží půl třetího kila. Zdobí ji devatenáct safírů, čtyřiačtyřicet spinelů, rubín, třicet smaragdů a dvacet perel. I kdyby byl klenot prodejný, cenu by vám nevypočítali. Historická hodnota zdaleka převyšuje práci středověkých zlatníků s materiálem dohromady. Vyčíslitelná je cena repliky, uložené v karlštejnské klenotnici – přes milion korun.

Historie hradu Karlštejn

Z majestátného, vrcholně gotického hradu čiší, že ho dal postavit pravověrný křesťan. Jeho stupňovité uspořádání symbolizuje jeruzalémskou Svatou horu s chrámem na vrcholu. Středověká kosmografie považovala Jeruzalém za střed světa, tak snad Karel IV. chtěl, aby se Karlštejn stal středem Svaté říše římské.
Klenotnice Svaté říše

Rok 1348 se do českých dějin vepsal opravdu významně. Tehdy zřídil Karel IV. pražskou univerzitu, založil Nové město pražské a nechal vybudovat Karlštejn. Základní kámen pokládal při břehu Berounky arcibiskup Arnošt z Pardubic za nebývalé slávy. Stavba žádného jiného hradu prý nebyla zahájena tak slavnostně. Však byl také Karlštejn vystavěn k mimořádnému účelu – uschování korunovačních klenotů Svaté říše římské a svatých relikvií.
Pouť k symbolům věčné spásy

Karlštejn se vypínal (a vypíná) na skále v několika patrech, přičemž poklad byl umístěn nejvýše – v kapli sv. Kříže ve Velké věži. Poutníci, kteří ho chtěli vidět, museli projít svatyněmi v císařském paláci a Mariánské věži. Nejnižší „patro“ hradu tvoří Studniční věž se studnou. Na ní je nejzajímavější to, že vlastně žádnou studnou není. Kutnohorští havíři provrtali skálu téměř 80 metrů hluboko, ale na vodu nenarazili. Spojili tedy jámu s nedalekým potokem a shromažďovali vodu do cisterny. O tom věděli po celá staletí jen král a purkrabí – v době obléhání hradu by totiž nebylo nic snadnějšího, než koryto potoka odklonit nebo (a to by bylo ještě efektivnější) vodu otrávit. Povídá se, že z důvodu bezpečnosti byli popraveni všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali.
Bitvy za korunovační klenoty

Do roku 1421 žili na Karlštejně králové a hrad vzkvétal. Nějakou dobu tu byly uschovány říšské korunovační klenoty spolu s českými. Ale pak nechal bratr Václava IV. Zikmund římský poklad odvézt a česká koruna jej následovala na počátku třicetileté války. Ukázalo se, že strach o bezpečnost klenotů byl nemístný. Husiti obleželi všechny vršky kolem Karlštejna a vrhali sem kameny, sudy s hořící smůlou i fekáliemi, ale nedostali se ani na nádvoří. Švédové prorazili k Velké věži, ale její opevnění neprolomili. Výzdoba kaple sv. Kříže utrpěla spíš kvůli obráncům než nepřátelům. Vojáci odsud odcizili spoustu cenností, aby si zajistili přísun zásob do hradu.
Lesk a bída karlštejnských zdí

Karlštejn se na konci 15. století dočkal gotických úprav, později ho ozdobila řada renesančních prvků. Avšak od roku 1619, kdy byly české korunovační klenoty odvezeny pryč, začala stavba chátrat. Poklad putoval do Vídně, aby se v roce 1867 vrátil na původní místo, kde byla Svatováclavská koruna uložena – do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Královna Eleonora Karlštejn zastavila a ve druhé polovině 17. století už některé jeho prostory hrozily zřícením. Nějaký čas tu byla sýpka a skladiště. Zájem o kulturní památku se vrátil až v období romantismu.
Hradní obrození

Na konci 18. století se o chátrající hrad s tajemnou atmosférou začali zajímat umělci. Snad na jejich popud sem v roce 1812 přijel císař František I. S velkolepou rekonstrukcí se ale začalo až o čtyřiasedmdesát let později. Vedl ji Josef Mocker v duchu purismu, což znamená, že se snažil obnovit původní gotický vzhled hradu na úkor všech – i těch povedených – pozdějších přestaveb a úprav. Karlštejn dostal nové střechy a s nimi dnešní charakteristický ráz.

ilsa: hele holka moje, vždyť já to vše jenom vyhledávám, nic není moje zásluha, to je ta krása hledat zajímavosti!
Na dobrou noc mojí oblíbenou Čertovku-jo, jo Praha má nádherných zákoutí!

Darila: Boduješ čím dál víc.....jsi fakt dobrá

Darila: ilsa: Diky moc za zajimave cteni, holky, vy jste uplne poklady

Darila a ilsa : přesně o tom jsme se bavili, že asi zkoušel nějaké chemikálie a vybouchl...
holky super povídání díky moc, to je přesně co moje unavená dušička potřebuje

ilsa:
Chrám Matky Boží před Týnem je označován jako nejpůsobivější gotická sakrální stavba v Praze. Její monumentální dvouvěžové průčelí tvoří charakteristickou dominantu Staroměstského náměstí. Chrám byl stavěn na místě staršího kostela v několika etapách od 14. do 15. století, na konci 17. století byl interiér barokně přestavěn. Jedná se o trojlodní baziliku, boční lodě mají gotickou klenbu, hlavní loď byla po požáru v roce 1679 zaklenuta v barokním slohu.

Zajímavé jsou oltářní obrazy Karla Škréty, najdeme zde také hrob známého astronoma z doby císaře Rudolfa II. Tychona Brahe. Z katedrální huti Petra Parléře pochází tympanon severního portálu. Práce z konce 14. století je tu dnes v kopii. Obraz Karla Škréty "Nanebevzetí Panny Marie" (asi 1649) byl 29.9.2005 vládou ČR prohlášeny za Národní kulturní památku.

Kampa - umělý ostrov zvaný Kampa, oddělený od Malé Strany ramenem Vltavy známým jako Čertovka, je poklidným romantickým zákoutím s několika mlýny, parkem a malebnou skupinou domů, mezi kterými se Čertovka proplétá. Toto místo je také někdy nazýváno Pražskými Benátkami. Ideální místo k relaxaci a odpočinku uprostřed rušného centra velkoměsta nabízí mnohé restaurace a kavárničky, možnost projížďky po řece nebo návštěva výstavní síně Sovovy mlýny. Na Kampě v minulosti žili mnozí čeští umělci, mj. Jan Werich a J. Trnka.

ilsa: Sára: illona: já mám ráda tolik míst v Praze, třeba moc Kampu!

nebo Loretu

FAUSTŮV DŮM

Je to tak dávno – co jsem duši ďáblu dal
Dal mi všechno – na co bych si stěžoval
tajemství alchymie a magie já znát chtěl
Vše jsem poznal,vše jsem měl
nyní zaplatím tu daň – na cestu do Pekel se chystám jen

Ďábel mě vzal do Pekla – na dlouhou cestu – cestu zla
Vlci vyjou na měsíc – já duši Ďáblu dal!

Faustův dům své tajemství uchovává
Faustův dům zahalen magií
Faustův dům své tajemství nikdy nevydá!

Faustův dům
Na Karlově náměstí stojí dům, ve kterém podle pověsti bydlel legendární Johann Faust, člověk, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Místo jeho pražského pobytu, pokud vůbec v Praze kdy pobýval, se dříve umísťovalo do domu na Uhelný trh, který však byl na přelomu 18. a 19. století stržen, později se místo přesunulo do domu na Karlově náměstí. Proč k tomuto posunu došlo není známo, jisté však je, že i tento dům má velmi podivuhodnou historii. Jeho majitelem byl totiž známý Edward Kelley, známý alchymista a mág z doby Rudolfa II., a jeho příbytek vyhledávali další alchymisté a učenci tehdejší doby. Další století v něm konal chemické pokusy Josef Mladota ze Solopysk. V letech 1833 – 1892 dům sloužil jako ústav hluchoněmých, pak se stal nemocnicí a dnes je v něm lékárna. Za 2. sv. války při bombardování Prahy však dostal dvakrát zásah bombou.
Sára: tak ti nevím,jak to vlastně je, ale necháme si tu pověst jo!

ilsa, darila - !!! !!! !!!

Sára: Však tam taky Fastův dům bude a jistě i plno jiných míst,co máš ráda.To se to píše,když člověk ví,že potěší.

Darila:
ilsa: jé Staromák ten můžu a ve všech podobách, stejně jako povídání o Prazezrovna nedávno jsem vzpomínala Fastův dům a špekulovali jsme s ogárkem co tam asi prováděl za alchymii když prolítl stropem

Kostel Panny Marie před Týnem...Byl založen za vlády císaře Karla IV.kolem poloviny 14.století,má dvě věže.Levá,severní,je užší a nižší a byla dostavěna v roce 1466,jižní pak v roce 1511.Věžím tohoto typu se tradičně říká Eva a Adam.Jejich postavení působí,jako by silnější Adam chránil Evu před sluncem.Významnou stavební úpravou kostela ze 17.století je počin Giovanna Domenika Orsiho,který zde vybudoval kůr,neboli kruchtu,dokončenou až v roce 1670.V Kostele se nachází náhrobek dánského hvězdáře Tychona Braheho.Je umístěn na pilíři na pravé straně chrámu.Váže se k němu pověst,že toho,kdo pohladí jeho pravou tvář,přestanou bolet zuby.Na plastice je zřetelné,že Brahe používal protézu místo špičky nosu,o kterou přišel při souboji ještě ve své vlasti.Chrámová studna skrývá tajemství ve formě alchymistického zeleného draka.Diplomat Pierre Bergeron,který navštívil Prahu v letech 1600 a 1603,zaznamenal své dojmy z bohoslužby v tomto "husitském"kostele.Zdálo se mu,že se příliš neliší od katolických.Zaujalo ho však,s jakou zbožností se jich věřící účastní.A aby v sobě nezapřel galantního Francouze,poznamenal,že tu viděl mnohem více krásných paní,než u katolíků.

Staroměstská radnice...Zřízení městské samosprávy v Praze se uskutečnilo patrně současně s proměnou románského města v nově rozparcelované a hradbami obehnané gotické město záhy po roce 1230.Po nástupu Ferdinanda I.na český trůn se projevila snaha oslabit svrchovanost Staroměstských ,což podnítilo povstání měst i šlechty v roce 1547.Po jeho potlačení převzali dozor nad městem královští úředníci.Po potlačení dalšího,takzvaného stavovského povstání,které v roce 1618 fakticky zahájilo třicetiletou válku,bylo 21.června 1621 před radnicí popraveno spolu s panskými představiteli odboje i dvanáct pražských měšťanů...za statečnou obranu města před švédskou armádou na konci třicetileté války obohatil Ferdinand III.pražský erb o ruku s mečem v otevřené bráně a o císařského orla s iniciálou F III.Po roce 1621 se městská samospráva měnila postupně v pouhý státní úřad,posílený roku 1784,kdy se stal sídlem magistrátu spojené Prahy(Staré Město,Nové Město,Malá Strana,Hradčany).

STARÉ MĚSTO.....Staroměstské náměstí.....Staroměstské náměstí bylo svědkem mnoha významných událostí.Je to střed Prahy,její srdce.Vždyť Praha je cenztrem země,kde se nachází geografický střed Evropy.I když ve spojení se Staroměstským náměstím si pamatujeme více těch krvavých a nemilosrdných událostí,odehrálo se zde i mnoho věcí radostných a kratochvilných.Kupříkladu v roce 1570 zde došlo k velké podívané,kterou popsal český humanista a vydavatel Daniel Adam z Veleslavína..."i dal císař Maxmilián sestrojiti divné a nevídané hry,kolby,a kratochvíle rytířské po několik dní velmi nákladně a slavně na rynku Starého města pražského u přítomnosti Ferdinanda,arciknížete rakouského,bratra svého a jiných znamenitých knížat a pánův ve velikém počtu.Tu mimo horu Etnu,z níž jiskry a dým vycházely,krkavci a jiné ptactvo vylétalo,trubice ohnivé vystřelovány byly,mimo Persea s uťatou hlavou Gorgonie na křídlatém koni Pegasovi sedícího spatřit bylo možno lva živého v dřevěné kleci.Mimo to a jiná divadla na plac vyveden byl slon živý,veliký,v těchto zemích nevídaný,na němž seděl Porus,král Indiae..."Staroměstský rynk"často na sebe bral úlohu"jeviště světa"a tím je v české historii dodnes.

Darila:

Slepota

Bylo jednou slepé děvče, které nenávidělo sebe a celý svět za to, že nemůže nic vidět. Měla vrozenou vadu očí a nikdy nic a nikoho neviděla. Každého nesnášela, až na svého chlapce. On byl stále s ní, ve všem jí ochotně pomáhal. Jednou mu řekla, že kdyby někdy mohla vidět, hned by se za něho vdala. Stalo se jednoho dne, že se konečně, po dlouhé době našel dárce, který jí mohl dát nemocnou část očí. A tak se těšila, že konečně uvidí svět a taky svého přítele. Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat, jestli si ho vezme. Dívka se usmála, ale když otevřela své "nové" oči a uviděla ho, byla v šoku. I on byl slepý. Začala přemýšlet o svém životě a nakonec slepého chlapce odmítla. Ten smutně odešel, z očí mu tekly slzy. Po pár dnech jí přišel dopis. Byl od něho. Chlapec jí děkoval za všechny krásné chvíle, které spolu prožili. Na konci dopisu stálo "A dej prosím pozor na moje oči"...

Pravdivá tužka
Chlapec se díval, jak babička píše dopis. Potom se zeptal: "Píšeš o něčem, co se přihodilo nám?A není to snad příběh o mně?" Babička přestala psát, usmála se a odpověděla vnukovi:"Máš pravdu, píšu o tobě. Ale důležitější než slova je tužka, kterou píšu. Chtěla bych, aby ses jí podobal, až budeš velký."Chlapec se na tužku zvědavě podíval, ale neviděl na ní nic zvláštního. "Je přece stejná jako všechny ostatní tužky, kterém jsem kdy viděl!" ,,Všecko záleží na tom, jak se na věci díváš. Tužka má pět vlastností, a když jsi je udržíš i ty, bude ti na světě vždycky dobře.

První vlastnost: Můžeš dělat velké věci, ale nikdy nesmíš zapomenout, že existuje Ruka, jež řídí tvé kroky.

Druhá vlastnost:čas od času musíme přestat psát a použít ořezávátko. To tužce trochu ubližuje, ale je pak ostřejší. Proto musíš občas snést nějakou bolest, jelikož z tebe učiní lepšího člověka.

Třetí vlastnost: tužka nám vždy umožní, abychom vzali gumu a vymazali chyby. Uvědom si, že opravit něco, co jsme udělali, nemusí být špatné, ale je to naopak důležité, abychom setrvali na správné cestě.

Čtvrtá vlastnost: na tužce není nejdůležitější dřevo nebo vnější tvar, nýbrž tuha, jež je uvnitř. Proto vždy dávej pozor na to, co se děje v tvém nitru.

A konečně pátá vlastnost: tužka vždy zanechává stopu. Stejně tak nic, co v životě uděláš, nezůstane bez následků, a proto si buď dobře vědom toho, co činíš!"

2/
Přetlak tentokrát tlumily antidepresiva.

Slzy jsou očišťující. Odplavují bolest a smutek. Když vrátím člověka regresí zpátky do minulosti, provází jeho setkání s dušemi slzy. Není zde rozdílu, zda je to muž, či žena.
Nenápadné slané kapky očišťují minulost, stejně jako přítomnost.
Nezakazujme nikomu slzy. Nejsou projevem slabosti. Jsou známkou toho, že naše srdce žije a cítí.
Přetlak se může proměnit v agresivitu, která mění naše vibrace.
Pozor, ať místo kapesníku nemáme v ruce zbraň, nebo antidepresiva.

Slzy, to jest léčivý pramen, který vyvěrá přímo z emocionálních pocitů v naší duši.
Pláč provází právě ty naše nejtitěrnější radosti a smutky. Tečou nám slzy když cítíme bolest.
Pláčeme při pocitu úlevy a štěstí. Někdy nás rozpláče příběh,jindy písnička a velmi často si
tajně utíráme slzy když sledujeme v televizi smutný film.
Docela často slyším větu: „ Chlapi přece nepláčou!“
A já se pokaždé ptám proč? Cožpak muž necítí pocit bolesti a pocit štěstí? Muž,který pláče, je
přirovnáván ke slabochovi. Je mu přisuzována zženštilost. Už to není hrdina akčních filmů,
neochvějný a statečný. Tvrďák za všech okolností.
Najednou je to slabá bytost,která působí tak nevěrohodně. A proto muž, který neschová své slzy,
Velmi často slyší:
„Ovládej se.“ Jsi přece chlap“! Chováš se jak ženská!“ Chlap,který brečí, není chlap.“
Slzy, jsou projevem ženské slabosti“. Chlapi,přece nepláčou!!!!!!“
Zadržování proudu emocí vždycky přinese vnitřní napětí. Při vnitřním napětí se mění v našem
těle určité chemické reakce. Vzniká v něm přetlak. Jako u parního stroje.
Pokud neuvolníme ventil a nesnížíme napětí,odpuštěním páry, hrozí výbuch.
To jsou fyzikální zákony. Platí všude. Mám kamaráda, je to správný chlap. V jedné věci jsme si
velmi podobní. Milujeme psy.
Ale jemu se stalo něco velmi smutného. Jeho milovanou fenku, před
jeho očima, srazilo auto. Běžela mu vstříc plná lásky a nedočkavé radosti skočit mu do náruče.
Je to malý, bílý pejsek, stejně jako můj. Jeho fenka vyhrála všechny výstavy, kterých se kdy zúčastnila. Byla to nejen kamarádka, ale vkládal do ní i velké naděje. Bohužel,byl to příliš tvrdý náraz. Zemřela mu v náručí.
Měl právo na slzy zklamání, bolesti a prázdnoty, kterou najednou cítil. Ale jak víme, chlapi, přece nepláčou.
Tento mladý muž se zachoval velmi statečně. Nemohl před svojí partnerkou ukázat jaký je slaboch a že brečí nad nehybným zvířetem. Neplakal. Mlčky udělal, co bylo potřeba. Zvládl to. Ale přetlak, který v něm byl,pracoval svou silou. Zhruba dva týdny po této události, se psychicky zhroutil.
Několik týdnů nemohl chodit do zaměstnání. P

Sára: vydrž, ono to odplave, marier cvhtěla, abych sem tu typologii dala...a ono bez toho je to blbé

Ahoj,teď jsem vás našla.No tady je čtení
Darila: ruzovyelf: a já slzy v očích.

Darila: ruzovyelf: jak pravdivé a mrazivé
se přiznám, že ty odstíny a stíny tahají očiska

Darila: NADHERA , mam husinu po celem tele

Když jsi úplně na dně, Bůh vždy s něčím přijde..

Mladá žena vyskočila z křesla hned, jak uviděla chirurga vycházet z operační místnosti. Ptala se: „Jak se má můj synek? Bude v pořádku? Kdy ho můžu vidět?“Chirurg odvětil: „Je mi to líto, dělali jsme, co bylo v našich silách, ale váš syn to nepřežil.“ Anna se s nářkem ptala: „Proč malé děti dostanou rakovinu? Cožpak se o ne už Bůh nezajímá? Kde si byl Bože, když tě můj syn potřeboval?" Chirurg se zeptal: „ Chcete být na chvíli osamotě s vaším synkem předtím, než ho odvezou na univerzitu?“Anna požádala sestřičku, aby zůstala s ní, dokud se nerozloučí se svým synem. S láskou pročísla svými prsty kučeravé vlasy. „Chtěla byste si nechat na památku pramínek vlasů?“ zeptala se sestra. Anna naznačila, že ano. Sestra odstřihla chlapci pramínek vlasů, vložila ho do plastového sáčku a podala ho Anně. Byl to Tomášův nápad darovat svoje tělo univerzitní nemocnici na studium. Říkal, že by to mohlo pomoci někomu jinému. Nejdříve jsem řekla ne, ale Tomáš řekl, mami, ja už to tělo nebudu potřebovat, když umřu. Možná to pomůže jinému malému chlapci, aby mohl strávit s matkou víc dní než já… můj Tomáš měl zlaté srdce. Vždy myslel na jiné. Vždy chtěl pomoci jiným, jak mohl…“ Anna přešla naposled nemocnicí, potom co tam strávila skoro šest měsíců. Tašku s Tomášovými věcmi položila na sedadlo v autě vedle sebe. Jízda domů byla velmi těžká, ještě těžší bylo vkročit do prázdného domu. Tomášovy věci a sáček s vlasy donesla do synova pokoje. Začala ukládat modely autíček a ostatní osobní věci v jeho pokoji přesně na místo, kde si je vždy odkládal on. Lehla si napříč jeho postelí, přitlačila k sobě jeho podušku, a vyplakala se…a únavou usnula. Bylo okolo půlnoci, když se Anna vzbudila. Vedle ní na posteli ležel složený dopis, kde stálo:

„Drahá maminko, vím, že ti budu chybět, ale neboj se, že na tebe někdy zapomenu, anebo tě přestanu mít rád jen proto, že nejsem vedle tebe, aby sem ti řekl: „Mám tě rád…“ Stále tě budu milovat, mami, dokonce každý den víc a víc. Jednoho dne se opět uvidíme. Do té doby, kdybys chtěla, mohla by sis i adoptovat malého chlapce, aby jsi nebyla tak sama, mně by to nevadilo. Mohl by mít můj pokoj a všchny moje staré věci, aby si s nimi mohl hrát. Ale kdyby jsi se rozhodla pro děvčátko, asi by se jí nelíbily ty stejné věci jako chlapcům. Musíš jí koupit panenky a dívčí věci, vždyť víš. Neteskni kvůli mně. Tady je to skutečně nádherné místo. Děda a babička se se mnou uvítali hned, když jsem sem přišel a ukázali mi to tu kolem, ale bude mi trvat hodně času, než to všechno poznám. Bůh mi povídal, aby sem ti dal odpověď na jednu otázku, na kterou jsi se ho ptala. „Kde byl, když sem ho já potřeboval?“ Bůh mi řekl, že byl se mnou na tom samém místě tak, jako byl se svým synem Ježíšem, když byl na kříži. Byl přesně tam, a tak je vždy se všemi jeho detmi. Mami, nikdo jiný nemůže vidět, co jsem ti napsal, jen ty. Pro všechny ostatní je to jen kus bílého papíru. Není to super? Musím už vrátit Bohu jeho pero zpátky. Musí psát další jména do Knihy života. Dnes musím zasednout k večeři za stůl s Ježíšem. Jsem si jistý, že jídlo bude vynikající. Oh, skoro jsem ti zapomněl povědět, že už mě nic nebolí. Všechna ta rakovina zmizela. To mě teší, protože jsem už nemohl vydržet tu bolest a Bůh už taky nemohl vidět, že mě to tak moc bolí. To bylo tehdy, když ke mně poslal Anděla milosrdenství. Anděl mi pověděl, že jsem speciální zásilka. To je co?

Podepsané: S láskou od Boha Otce, Ježíše a ode mě.

kubikm: V galerce - Navsteva rodiny a jine hruzy cast 1. uplne dole

kubikm: No, tak se mi to tak podarilo zmensit, ze to neni ani poznat, jakej jsem to podzim

ruzovyelf: tak to potom jo

kubikm:

kubikm: Darila: Díky,díky,díky.Už víme co s dlouhýmy zimníma večeramakubikm: Myslím,žes nejblíž pravdě.

kubikm: Kdepa, ja mam bilou plet, pihy a kastanove vlasy. V bile a cerne - nic moc.

marier: dobře to rozlišíš, když si dáš k obličeji velkou zlatou plochu, lesklou....jaro to nesnese, ale podzim v tom krásně vynikne

ruzovyelf: podle fotek bych tě tedy řadila k zimě
podzim je ten typ irka...bílá pleť hodně pih a rezavé vlasy...
zkus si vzít bílou nebo černou, pokud v obou vypadáš dobře, tak zima jsi....

Prima poctenicko, dekuji vsem
marier: Ty jsi jaro, ja jsem podzim

Pěkné počtení!!!
kubikm - jsem zima

Krásně jsem si početla,děkuju všem
kubikm: Tak nevím co jsem,asi namíchané jaro s podzimem

Darila: taky jedno čínské přísloví říká
štěstí je nepřítomnost bolesti - bolí tě něco? ne? tak jsi šťastný

Děvčata ilsa: verca: zajímavé díky!
kubikm: tak a jdu nakupovat! No jo, jenže za co!

Špatně jsem to dala, no polepším se!

Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“ Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, že je to štěstí“.

To už byli stařešinové úplně zmatení. Vzdálili se a navzájem se radili. Pak se vrátili a řekli starci: „Pohovořili jsme si o tom a shodli jsme se, že jsi nejmoudřejší člověk v celé Číně. Považovali bychom za velmi šťastné, kdybys byl starostou našeho města.“ Stařec rozhodil v zoufalství ruce a řekl: „Jak víte, že by to bylo šťastné? Já tu práci nechci!“ A šel pryč.

Je docela možné, že to byl nejšťastnější člověk v celé Číně – protože znal tajemství štěstí!

Po tisíciletí hloubá člověk nad otázkou: „Co je to štěstí?“ Za tuto dobu přišel s tisíci odpověďmi. Je nanejvýš překvapivé, že i přes všechny tyto odpovědi může jen velmi málo lidí skutečně říci, že se cítí šťastní. Existuje starý čínský příběh, který mluví o povaze štěstí velmi zajímavým způsobem.
Tajemství štěstí

Co je to štěstí?Před mnoha tisíci lety měla Čína mimořádně krutého a egoistického diktátora. Byl to ten člověk, který nařídil zbudovat kolem své země šest tisíc mil dlouhou zeď. Abychom porozuměli atmosféře oné doby, musíme si uvědomit, že při stavbě této zdi zemřelo mnoho lidí a jejich těla byla v této zdi pohřbena. Tehdy žil jeden velmi starý Číňan, který na světě miloval pouze dvě věci. Svého jediného syna a svého koně. Ale co se nestalo. Jednoho dne kůň utekl. Když to slyšeli stařešinové města, šli mu vyjádřit soucit a říkali: „Jaké neštěstí, že ti utekl kůň“. Stařec se na ně podíval a odpověděl: „Jak víte, že je to neštěstí?“

O několik dní později se kůň vrátil, následován dalším šesti koňmi. Starcovo jmění se tak rozrostlo. Když to viděli stařešinové města, znovu se sešli a říkali: „Jaké štěstí, že máš teď sedm koní.“ Stařec na ně pohlédl jako předtím a odvětil : „Jak víte, že je to štěstí?“

Toho odpoledne se starcův syn rozhodl projet na jednom z těchto divokých koní. Spadl a následkem toho se z něj stal mrzák. Stařešinové se znovu sešli a říkali: „Jaké neštěstí, že tvůj syn spadl z koně a nemůže chodit.“ Stařec jim odpověděl stejně, jako předtím: „Jak víte, že je to neštěstí?“

Následujícího dne přišli do tohoto města císařovi muži. Měli příkaz odvést všechny tělesně zdatné mladé muže, aby stavěli onu hrůznou, šest tisíc mil dlouhou zeď. Vzali každého mladého muže z města až na starcova syna. Po této příhodě si byli stařešinové konečně jistí, že porozuměli starcově moudrosti. Znovu se u něj shromáždili a říkali: „Jaké máš štěstí, že tvůj syn nebyl odveden na stavbu zdi.“ Stařec se na ně opět podíval a řekl: „Jak víte, 

ty barvy na určení pleti....klasická studená je ta růžová, co tu máme vlevo jako podklad pod diskusemi atd
naopak teplý by byl podklad pod nápisem šž....

Barevná typologie (10.5.2004)
Jistě jste si všimli, že ne každá barva vám sluší.
Když nosíte tričko nevhodné barvy, lidé se vás ptají – je ti dobře? A u jiného říkají – ty dnes báječně vypadáš.
Proč tomu tak je, o tom si budeme povídat.
Často volíme barvy našeho oblečení nevhodně, to souvisí s naší potřebou rovnováhy, mluvili jsme o tom ve II. díle seriálu o barvách (červená - cholerik atd.).

Barevné směsi, kde převládá žlutá a červená, jsou teplé.
Barevné směsi, kde převládá modrá, vnímáme jako studené.

Rozdělení barev vychází z přírody.
I tam se barvy teplé – jaro + podzim střídají se studenými léto + zima. Všechny barvy jednoho ročního období se k sobě hodí, protože mají shodný PODTÓN.

Pamatujte:
1/ i když 2 ženy patří ke stejnému barevnému typu, nemusí jim slušet stejné odstíny líčidel, rtěnky a tvářenky.
2/ i když se léto dobře opaluje, má tzv. stopku, prostě opálí se jen do určité míry a potom už netmavne
3/ pokud použije studený typ líčidla teplého a naopak, bude vypadat buď zmalovaně nebo unyle
4/ teplý typ snáší lépe špatný výběr barev než studený
5/ v ČR je 80 % lidí studeného typu, nejméně je teplého jarního.
6/ během života patříte stále ke stejnému typu
7/ nejdůležitější je výběr rtěnky, tvářenky a očních stínů a barvy oblečení sousedícího s obličejem.
S kalhotami si už takový problém dělat nemusíte, ale samozřejmě bude lepší, pokud bude vše ladit.

Nezáleží pouze na správné volbě barvy, ale také materiálu.
Některému typu sluší jemné, jinému hrubé látky, někomu lesklé, jinému spíše matné. Také na každém materiálu barva jinak vynikne.

Pozor i na správné vzory
Nejlépe je, když vzor obsahuje pouze barvy daného typu. Pokud ne, musíte koukat, která barva převládá. U drobných vzorů různé barvy často splývají a vytvářejí nový celkový barevný dojem. Tak se může stát, že vzor ze dvou vhodných barev splyne v barvu nevhodnou. A naopak.

Jako příklad uvedu drobnou kostičku z černé a svítivě žluté – což je zima. Z odstupu vidíte olivovou – a ta právě zimě nesluší.
Druhý příklad – krémovobéžová a černá drobná kostička – vytvoří bílou kávu – a rázem bude ideální pro ženu letního typu.

Jaká jsou pravidla pro určování vzorů
Vzorek posuzujte z větší vzdálenosti.
Pokud si nejste jisti, podržte si látku u obličeje před zrcadlem.
Doplňková jednobarevná látka by měla být ta nejčastější barva vzorku.

Doplňky
Boty, pásky, kabelky, bižuterie, šperky, brýle – vše musí být sladěno barevně a typově.

Tak a na závěr si dnes uděláme test, zda jsme teplý, nebo studený typ.
Máme zde ke stažení 2 barvy – teplou oranžovou a studenou růžovou.

Pozvěte si dobrou kamarádku, sedněte si ve dne poblíž okna, ale ne na přímé slunce.
Zakryjte si vlasy a neutrální barvou i blůzu. Přiložte jednu z barev k odlíčenému obličeji.

Působí pleť měkce a svěže – nebo – unaveně bledě
Jsou rty přirozeně červené – nebo – namodralé
Kruhy a žilky nejsou patrné – nebo - naopak vystupují
Oči se lesknou – nebo – jsou matné, bez lesku

Pokud platí první varianta – je typ správně určen.
V opačném případě přiložte druhý papír.
Pro kontrolu několikrát vyměňte.

Minule jste si vyzkoušeli (píšu –i, protože v poslední době se o barevnou typologii začínají zajímat i muži) dva vzorky na určení pleti. Pokud vám sluší růžový – jste klasický studený typ, s modrým podtónem. Taky všechny barvy, které použijete, by měly mít modrý podtón.

LÉTO

Pleť: jemná, jakoby křehká, vyskytuje se ve 3 typech:
1/ bledá, porcelánová
2/ dobře prokrvená, drobné žilky prosvítají, narůžovělá
3/ světlá s chladným olivovým nádechem
Pihy: i znaménka jsou vždy našedlá, nikdy zlatá či červenohnědá
Obočí: popelavé, nikdy zlaté podtóny
Rty: jemné až chladně narůžovělé
Vlasy: platinově, popelavé blond, hnědé, modrošedé
Oči: jasně modré, zelené, lískooříškové, šedohnědé, minimální duhovka
Opalování: až na světlý typ se opalují dobře. Mají ale „stopku“ po určitém stupni se už více neopálí. Opálení má chladně olivový odstín.
Zuby: druhé rostou s charakteristickými vroubky
Make-up: chladně narůžovělý nebo neutrálně béžový. Odstín musíte přesně přizpůsobit pleti. Vždy musí být jen lehký, téměř neviditelný.
Oční víčka: chladné pastely, od stříbrně šedé po šeříkovou
Rty: jemné pastely růžová – šeříková
Vlasy: od platiny po brunety. Velice efektní jsou stříbrné blond pramínky.

BARVY

Červená: s namodralým podtónem, cyklámen, malina, tedy žádná klasická červeň
Modrá: všechny musí být jako vyšisované od sluníčka
Zelená: zase modrý podtón, našedlé, jakoby pod závojem
Žlutá: létu sluší pouze tlumené žluti, mléčné, jakoby zaprané
Fialová: pouze namodralé valéry, lehké, jakoby zaprané, tmavé tóny vypadají těžce
Přírodní: hnědé a béžové s namodralým, narůžovělým nebo našedlým podtónem, příliš tmavé na nich vypadají tvrdě, pozor na to!
Šedé: všechny stříbřité odstíny až ke střední antracitové. Zase platí, že tmavošedé působí těžce a unaveně
Černá: nevhodná, léto v ní vypadá bledě a zvýrazňuje kruhy pod očima

MATERIÁLY

Charakteristika: hladké, jemné, splývavé, hedvábně matné až středně lesklé: hedvábí, satén, hedvábný samet a batist, moaré, šifon, krepžoržet, gáza, mušelín. V jemném provedení i vlna, ryps, tvíd, pik, popelín, samet rýhovaný
Kůže: hladká, měkká, hedvábně matná až lesklá. Lakovaná pouze na kabelce či střevíčkách.
Šperky a brýle: zdrženlivé, hladké, jemné, hedvábně matné až trochu lesklé, decentní.
Kovy: bílé zlato, platina, stříbro, cín
Přírodní a umělé hmoty: růžové až namodralé perly, perleť, rohovina, barevně lakované dřevo, splétaná kůže, pláma, plasty
Kameny: v chladných barvách, opatrně se štrasem!

VZORY

Velikost: drobné, jemné, max. středně velké
Charakter: chladné, tlumené, decentní, romantické, klasické
Kontrasty: decentní, jemné, zdrženlivé
Kombinace barev: u trochu větších vzorů decentní, výhradně z letní palety barev
Příklady: pepita, tenký zvlněný proužek, rybí kost, kvítka, puntík, turecký vzor

ZIMA

Pleť: charakteristický namodralý podtón, rovnoměrné zbarvení pleti. Jsou však dva velmi odlišné typy
1/ „Sněhurka“ velice světlá pleť, jakoby průsvitná, jako drahý porcelán – Tereza Brodská
2/ „Španělka“ lehce olivové zbarvení
Pihy: zřídka, našedlé
Obočí a řasy: bohaté a černé, tím se odlišuje od podobně vyhlížejícího léta!
Oči: Sněhurka s výrazným bělmem namodralým , červenohnědé, šedomodré, zelené. U Španělky nemusí být bělmo tak výrazné.
Rty: červeň do modra
Vlasy: temný lesk, od modročerné, přes středně hnědou po stříbrošedou. Vyhýbejte se zesvětlování a světlému melíru. ,
Opálení: bez problémové, ale do olivova
Make-up: polotekutý až tekutý. Barva musí odpovídat typu, vždy s modrým podtónem
Oční víčka: chladné modré, šedivé, zelené
Rty: všechny vzrušující barvy, lilie, švestková, vínově červená, růžová. Jako jediný typ snese vysokou stříbrnou perleť.

BARVY

sytý modrý podtón, ale může nosit i ty nejzářivější barvy z jiných typů – oranžovočervenou z podzimu, či májovou zeleň z jara, či žlutou v barvě slunce, také všechny neony

červená: vše s modrým podtónem
modrá: od ledové po námořnickou, nepoužívat ty letní tlumené valéry, v těch zima vypadá unyle.
zelená: od ledově chladné pastelové, přes modrozelenou až po tmavou – vše s modrým podtónem.
Žlutá: jediná může mít ostrou citronovou, nehodí se k němu kukuřice a žlutá s olivovým nádechem. Také zaprané, mléčná letní na zimě nevypadá dobře, je fádní.
Fialová: všechny chladné a jasně fialové tóny studené. Nepoužívat zaprané, ty patří létu.
Přírodní: chladné béžové a tmavohnědé, celá škála šedivých snese i s vysokým leskem.
Černá: jediná zima může černou nosit podle libosti, vypadá v ní báječně.
Bílá: jediná zima může nosit bílou jasnou, přecházející do modra – naprosto nevhodná je přírodní bílá, pozor!
Šedá: celou studenou škálu

MATERIÁLY

Charakteristika: Hladké, jemné, splývavé, silně strukturované, lesklé, extravagantní, výrazné: atlas, brokát, damašek, moaré, hedvábí, samet, taft, šifon, krajka, shetland, pik, ryps, twil, popelín, česaná vlna, kašmír
Kůže: veškerá
Šperky a brýle: hladké až lesklé, nápadná, extravagantní
Kovy: bílé zlato, platina, stříbro, cín
Přírodní a umělé hmoty: černé a namodralé perly, perleť, tmavá rohovina, dřevo jen barevně lakované, splétaná sláma a kůže, plasty
Kameny: štras a chladné kameny

VZORY

Velikost: libovolná
Charakter: chladné, výrazné, exotické, extravagantní
Kontrasty: syté, jasné, jednoznačné
Kombinace barev: čím menší vzor, tím jasnější kontrasty
Příklady: pepita, proužek zebří pruh, široké pruhy, květiny, puntíky, geometrické vzory ve všech variantách a velikostech

ilsa: smázni 9 32 - 9 35...já to nasázela znova odshora, promiň za binec, co jsem ti tu udělala

Barevná typologie II. (11.5.2004)
Pokud vám v minulém díle šel k pleti oranžový papír, jste teplý typ.
Jenže který?
Sluší vám barva světle zeleného jablka? Jste jaro.
Sluší vám zlatá lesklá halenka? Potom jste podzim.

J A R O
Má žlutý podtón pleti. Pozor, nikoliv žlutou pleť, ale podtón!
K tomu patří i žluté zuby a žluté bělmo.
Pleť – jemná, průsvitná
Tváře – broskvové nebo sametově slonovinově zbarvené
Rty – jemně červené
Pihy – sexy zlatohnědé
Řasy a obočí – načervenalé, zlaté, plavé nebo hnědé, podle vlasů
Vlasy – blond, ale i rusé, ryšavé nebo kaštanové
Oči – světlemodré, šedomodré, šedozelené, tyrkysové a zlatohnědé
Opalování – navzdory křehkosti se dobře opaluje a mívá krásnou hnědočervenou medovou barvu
Make-up – musí být transparentní, ne krycí, ve slabé vrstvě, světlobéžová s lehkým žlutavým nádechem. Na opálenou pleť můžete použít tmavší, ale nikdy hnědý.
Oční víčka – světlé pastelové barvy
Rty – korálově až broskvově červené
Barva na vlasy – teplé červené tóny. Zásadně nikdy: černé, šedivé, čistě bílé, modročervené ani stříbrný melír

JAKÉ BARVY?
Kromě černé, která je pro jaro tabu, může nosit všechny barvy, které mají žlutý podtón.
Červená – jasná červeň a lososová jako barva letních květů a plodů
Modrá – světlá a jemně tyrkysová a chrpová
Zelená – májová zeleň, jablko – nikdy tmavá a zemitá
Žlutá – jen lehké tóny, nesmí mít načervenalý podtón, ani být ostrá citronová
Fialová – jako světlé krokusy
Přírodní – hnědé a béžové jako pupeny a jarní větvičky – se žlutým podtónem
Bílá – barva vaječné skořápky
Šedá – světlá, nažloutlá
Černá – je tabu, lze nahradit nejtmavším valérem fialové, zelené, modré…

MATERIÁLY
Látky – měkké, jemné, splývavé, matné až lehce lesklé: hedvábí, hedvábný samet, krepdešín, krepžoržet, batist, žerzej
V jemném provedení lze i: vlna, kašmír, flanel, len, tvíd, gabardén, krajka, kord, rýhovaný samet
Kůže
Hladká, měkká, matná až lehce lesklá, lakovaná pouze na střevíčkách či kabelce
Šperky a brýle
Decentní, jemné, hladké až trochu lesklé
Kovy: žluté zlato
Přírodní a umělé hmoty: nažloutlé perly, rohovina, želvovina, dřevo, splétaná kůže, sláma, plasty
Kameny: v teplých barvách – opatrně se štrasem!