Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept
Založila ilsa poslat vzkaz
pro všechny věrné čtenářky
Tery*
Tery* - 24.10.2008 19:54

verca: Ahoj, ty mě děláš radostsmajlik - 25smajlik - 31

 
ilsa
ilsa - 24.10.2008 18:01

verca: smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5

 
kubikm
kubikm - 24.10.2008 16:22

verca: moc hezké, proto já mám berounku tak ráda...už vím, proč je tak zasněná....

 
mariena
mariena - 24.10.2008 13:35

verca: smajlik - 47Jestli to má ještě pokračování,tak tohle smázněte.Jinak doopravdy dobrý,díkysmajlik - 25

 
verca
verca - 24.10.2008 13:04

Ráno našli lidé,chtějící se převézti přes řeku na druhý břeh,v zátočině uvízlou loďku.Byla prázdná,opuštěná.Vedle loďky se pohupoval na vlnách krásný,t čistých polních květů uvitý věneček.Pomalu splouval po vlnách někam tam,kde se řeka točila do jiných světů.A tam,tam na římse hradní věže Voršilky objevili lidé jednoho dne vyratý vlašský nápis,který říkal:
,,Vado cercando pace e no la posso avere,pacienza al mio despetto." (,,Jdu,hledaje mír a nemohu jej nalézti,trpělivost je mi útěchou.")
Den za dnem,rok za rokem,století za stoletím plynou vody staré,dobré řeky.Řeky nejteplejšího lože a objetí.Řeky Mže,které lidé dali na památku sličné dívky jméno - Berounka.
Snad se skutečně tak ta dívčina jmenovala...
obrázek - Reka_Berounka_3(1).jpg

 
verca
verca - 24.10.2008 12:50

Jen lehce pozdvižená ruka na pozdrav byla posledním projevem loučení.Pak zase šly dny jeden za druhým jako řadoví vojáci v šiku.Zase byli dny teplé,ale více bylo dnů studenějších,i vzduch byl těžší,řeka tmavší.Už neševelila,spíše hučela.Opadalo listí ze stromů a první mrazivý vítr výbojně vtáhl čelem do kraje.Pak se řeka potáhla stříbrným jíním,pak zledovatěla a ani vzdech nevydala.Byla dlouhá zima,než přilétlo jaro.Se špačky a jiřičkami a prvními struhami deště,který chladil tvář a rozhořelé oči.
Obracely se stále ve stranu slunného jihu,zda neshlédnou postavu cizince jako tehdy.Dny předaly ruce týdnům,ty měsícům a cizinec se neobjevoval.Neobjevil se ani v prudkém létě ani v sychravý podzim,ba ani v tuhé zimě.Druhé jaro odešlo a klonilo se k zrání obilí na polích.Jednoho dne navečer,v unavený den,kdy země byla protkána nemilosrdnými šípy slunce a těžce dýchala - vyjela dívčina zase sama na řeku.Chtěla být oprvdu sama,jen s proudem,krajkami vln,které podivno - tolik připomínaly svatební šat.Sama s vůní hlubin,která kupodivu právě dnes byla tak silná,syrová,tak opojná.Jako víno lisované z těžkých jižních hroznů.V zástěře ukrývala několik přehršlí květin,které natrhala na louce.Polní mák,chrpy,zvonky,kopretiny.Spustila vesla a něžně,kvítek po kvítku,skládala ve věneček.Vzpomínky přivíjela do květin lásky.Šeřilo se vůčihledně a řeka tichla víc a více.V tom tichnoucím tichu se dívce zdálo,jako by k ní řeka zase tak něžně mluvila,jako tenkrát,když seděli spolu na lodi.Hlas řeky se mísil s hlsem neznámého vzdáleného.Jeho hlas byl zprvu silnější,vybízející,pak slabší,až náhle ustal a zmizel.Jen řeka dál zpívala svou píseň.Jasným stříbrným hláskem,jakým pípají pěničky v hnízdech,tu zas jako větřík,když zavadí bokem o list,tu hláskem,jakým si pobroukávají malincí človíčkové v kolébkách.Polslední hlásek byl znenáhla silnější a pak do toho vpadly všechny splavy,všechny tůně a kosy břehů,všechny proudy a proudky co jich bylo.Vzduch,a byl to vzduch dálek,byl pojednou tak vlahý,milý a lepivý,chladil a přece hřál,voněl,lákal,vybízel spolu s řekou.Svět byl světem,život životem a přece byl,ano byl...byl...
Pak vše utichlo,jako v očekávání nové hudby,nových tónů a melodií.Jen vlny hlasitěji dosténaly...

 
verca
verca - 24.10.2008 12:17

Ležela daleko odtud na polední stranětam,kde vinná réva a olivové háje tvoří zelené koberce,kde půda je protkána modrými ztuškami vodních toků,kde bílá a zlatá se odráží v smaragdu vody.Kde zpívají se písně zcela jiné zdejších,kde hlas lidský je podbarven strunným doprovodem louten a kytar,kde cypřiš dává stín potníku na cestě.Ano,ze slunné Itálie.Bella Venezia!-
A pak zase nemluvil.Druhý den jen doplnil,že na hradě má jakousi práci podobnou té,kterou dělával ve své rodné domovině a že bude trvat nějaký čas,než ji dokončí.Ač mu nabízeli,aby se ubytoval na hradě,odmítl.Raději,a potichu dodal - nyní daleko raději - přebývá na druhém břehu řeky ve viničním domě purkrabího a ...převáží se přes řeku.Jitra se rodila,večery šuměly a často i zvídavý měsíc okukoval dva,kteří snad zapomněli,že prodlévají na lodici trochu déle,než trval obvyklý převoz.
Tenkrát se zdálo,že dny i noci jsou příjemnější,vůně květů sladší,vítr mazlivější a řeka daleko hovornější od pouhého štěbetání až k bláznivému trylkování,šumění,hučení,vždycky však souladnému,potěšujícímu.Obzory dostaly jinou barvu a oblaka mnohokrát zatančila nad řekou,aby s potěšením pohlédla na zázrak uprostřed vln rozkvetlý.Neboť tehdy už nespívalo jen jedno jediné srdce v samotě,ale srdce dvě,mladá,žhnoucí,plná štěstí a lásky.-Jednoho dne řekl cizinec dívce,že jeho práce končí a že bude muset zase odejít.Hladil při tom dívčí ruku a tvář a oči měl smutné.Smutné,černé jižní oči setkaly se s modrýma očima severní krásy.Z obou vypadlo několik rosných slz a víčka se zavřela.Pak přišla tichá prosba,aby jaště zůstal.,,Můj,"říkala jedna ústa.,,Mia,"odpovídala druhá.A bylo to jako jeden hlas,jedno vyzvání jednoho srdce.Slíbil,že se vrátí,až roztají sněhy a zahovoří potoky,co se do řeky vlévají.Až bude vysoké jarní nebe,vzlétnou skřivani a vyrazí prvosenky na lukách.Až bude obloha hovořit s průduchy země.Až...
A pak se vzdaloval.Jako tenkrát,proti slunci,když stál na břehu a volal o převoz.Jenže postava se nynízmenšovala,rozplývala,roztávala.

 
verca
verca - 24.10.2008 11:51

A tenkráte se to stalo.Bylo po časech moru.Černá smrt,řádící v kraji,dohrála svou neblahou roli a odtáhla daleko na sever do jiných zemí,odkud vál jen chlad a tíseň.Lidí bylo málo.Mnozí odešli,jiní ze stálého strachu se víc zdržovali doma.Dívka převážela sama.Jednoho dne stál někdo na protějším břehu řeky a volal o převoz.Proti slunci dívka viděla jen obrys postavy,která,jak se zdálo,náhle vyrostla ze země do výšky a hrozila,že brzo převýší okolní stromy a keře.Bylo to něco jako maják při břehu moře,který se objeví plavci ve chvílích,kdy je nejvíce zapotřebí.
Byl prostovlasý a jeho pravá ruka zvedající se nad hlavu snad zdravila,snad jen volala.Volání bylo nutno uposlechnout.Proto vyjela.Blížila se ku břehu a s přibližováním rostla i zvědavost,kdo to je,co chce a kam jde.Neboť tvář ukazovala na cizince.Nikdy takovou neviděla a nikdy také ještě takovou nepřevážela.
,,Převezeš mě,krásná panno?"řekl prostě.Svěsila hlavu a tichým hlasem přisvědčila.Vyjeli na řeku.Jedno oko hlídalo druhé,oči cizince však byly upjatější,setrvávaly déle na dívčině,zdálo se,že toužebně,láskyplně.Hladily.Ale ani slovo nevzešlo z jeho úst.Jen vlny řeky rozrážené přídí loďky hovořily za oba dva.,,Děkuji ti,"řekl,když loďka přirazila ke břehu.,,Večer přijdu zas.Převezeš?",,Převezu,"šeptly rty dívky.
Cizinec se pak vzdaloval.Šel směrem k hradské cestě,přešel zákrut mezi šípkovými keři,ještě jeden a pak zmizel z dohledu.Dívce se zdálo,že se jednou,dvakrát obrátil.Když přivázala lodici ke kůlu,dlouho stála bez pohnutí.A zase podobné myšlenky:Kdo je ten neznámý člověk?Co zde v kraji hledá?Nikdy zde ještě nebyl.
Vracel se s večerem,když poslední pták dozpívával svou píseň dělného dne.Vracel se tak jako mladý,bojovný bůh,aby složil i on hold dni,zajisté plnému dobrých činů a počínající slávy.Vracel se k lodičce,a tehdy také trochu napověděl.Nedobře mu rozuměla.Byla slova,která mu zřejměčinila potíž a tu jen posuněk rukou a hlavy dopověděl to,co chtěl říci ústy.
Přicházel z velikého města,které jeho vládce chtěl na věčnou paměť okrášlit nádhernými ozdobami na stavbách chrámů i letohradů.Avšak toto město a kraj nebyla jeho rodná zem.

 
verca
verca - 24.10.2008 11:25

Pověz srdce,proč tak bušíš,když myslím na dálky,voňavé kvítí,zelená lože a rosu padající na rozhořelé spánky po probdělé noci?"
Samota neodpovídala.Jen řeka pokaždé jinak hovořila a vždy tak,aby jí dívka rozuměla.Jednou zněl běh jejích vln jako varhany,jindy jako housle ve vysokých polohách,pak zase molově jako čelo medovou melodií,a jindy opět jásavě v trylcích fléten a píšťal.Také barvy se měnily.Jednou to byla světle modrá přecházející do pastelově zelené,jindy hnědá nebo okrově žlutá a jindy zase šedá,olověně šedá až indigově modrá se stínem černi,předpovídajícím neznámé hloubky.
Tiše plula lodička po vlnách,napříč je prorážejíc,mazlila se s nimi a vesla lehce krájela vodu tak,aby jí ani v nejmenším neublížila.Neboť i řeka a voda je život.
A život to jsou také oči,ústa,spánky,ruce,hruď a neodbytně se hlásící srdce.Srdce plné touhy,rostoucí den ze dne,srdce s rozpínajícími se křídly jako bloudící motýl,třepotající se nad kalíšky mečíků,srdce žhavé,toužící,slibující.Řeka přijímala vyznání a zase odpovídala.Oba dva životy si rozuměly.Jenže srdce řeky bylo přece jenom chladné,daleko střízlivější a klidnější než to,které bušilo v hrudi dívky.Neboť toto srdce snilo svůj veliký sen.

 
verca
verca - 24.10.2008 10:50

Všem pěkné dopoledne,s ilsou jsme se domluvili,že se v psaní budeme střídat,takže dnes jsem tady já a
Pověst o řece Berounce
Dávné,ba pradávné lože má řeka Berounka.Tisícileté a ještě mnoho tisíc let starší.A přece,nejmenovali ji Berounkou,ale docela jinak.Mže,Míza a Mízka staří říkávali.Sned podle mlh,které ji v závojích povždy opatrovaly a hýčkaly.A Berounka?Povíme vám pověst o tom,jak Mže či Míza přišla k jménu Berounka.
Kdysi v malé chalupě u řeky Mže nedaleko údolí,které se táhne nahoru k hradu Karlštejnu,žil převozník.Jeho jméno už nikdo nepamatuje.Je zasuto,tak jako jeho tělo v hlíně hřbitůvku u kostelíka sv.Palmacia a jeho chalupa dávno zbořena.
Nikdo už také neví,jak se skutečně jmenovala jeho nevlastní dcera,která s ním žila v přívoznickém stavení při řece.Jen to zůstalo v paměti lidí,kteří tuto paměť předávali dalším,že tato dívčina velmi sličná,příjemná,laskavá a skromná.Byla opakem svého otce.Přívozník byl člověk zlý a hrubý.Snad v něm zůstaly stopy z dlouhé vojny,jíž prošel v mladých letech,než těžce zraněná noha nepřátelskou kulí ho donutila usadit se na místě a pak se živit přívoznictvím.Pravda,mnoho nevynášelo,ale přece jenom tolik,aby starý měl na několik sklenic pálenky,jíž náruživě holdoval.Pálenka to byla,jež bouřila v něm často tak,že docházelo k chvílím,kdy rozum neovládl.Klnul,lál,peklo svolával na vše kolem,na lidi,ale i věci se zlobil,psa i kozu vyhnal,drůbež potloukl a zmrzačil.
A tehdy - svou nevlastní dceru bil.V takových dnech ať dělala co dělala,ničím se starému nezavděčila.Její přítomnost jen znásobovala přívozníkův hněv k nepříčetnosti.Proto raději opouštěla chalupu a trávila dlouhé dny,rána a večery,někdy i noci na břehu řeky Mže,nebo lodici,na níž místo starého nemohoucího převozníka převážela.Častokráte slýchávali lidé z břehů řeky nebo z loďky její písně,tklivé,smutné,polohlasně zpívané.A přece byla k lidem,když je převážela,laskavá,usmála se,porozprávěla s nimi,těšila zarmoucené,jako by sama neměla ani mráčku bolu,nejmenší starosti a trudu.
,,Pověz ptáčku - zpěváčku,jaký je tam za lesy a vrchy kraj?Jací lidé? - Povězte oblaka bílá,měnivá,jaké země jsou tam,odkud plujete? - Pověz srdce,proč tak bu#

 
kubikm
kubikm - 24.10.2008 0:31

smajlik - 31ahoj
a možná...pokud by se ti chtěloi...když na čaro zadáš do
zobrazit přísopěvky od...a tam dáš svůj nick...tak ti tam vyjede vše, cos napsala
a možná bys mohla tu borovici sem prostě zkopírovat...dá tio trochu práce, ale dá se tosmajlik - 31

 
ilsa
ilsa - 23.10.2008 22:56

smajlik - 31Všem děkuju za nápad na tento náš milý koutek a za projevený zájem o něj-teď mě napadá,že ten kousek uhlí s krystalem co jsem tento týden našla byla tak trochu předzvěstí našeho koutku:na kousku uhlí,kterými jsou všední,někdy až fádní a stereotypní dny,se třpytí velký krystal a to jsou naše setkání,povídání,vzájemná podpora a to,že se máme. smajlik - 31

 
Arna
Arna - 23.10.2008 21:30

smajlik - 31Taky už jsem tady. Bude to lepší,běžně nestíhám číst,tady to bude pěkně popořádku a přečtu si to když bude jinde ticho a budu mít čas.smajlik - 47

 
lidule
lidule - 23.10.2008 19:58

smajlik - 31smajlik - 61smajlik - 47smajlik - 45všem hezký večersmajlik - 54smajlik - 45

 
verca
verca - 23.10.2008 19:22

Hurá,už jsem to našla a jsem tady!smajlik - 31smajlik - 61

 
mariena
mariena - 23.10.2008 19:03

Našla jsem tosmajlik - 31smajlik - 31smajlik - 31

 
illča
illča - 23.10.2008 19:03

Jupíí - zdravím !!!!!!! smajlik - 61smajlik - 62smajlik - 45

 
celina
celina - 23.10.2008 19:02

Zdravím čtenářský kroužeksmajlik - 31
I já se těším na povídání o Prazesmajlik - 61

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 23.10.2008 18:28

ilsa: smajlik - 31Zdravim zdatnou pisatelku a i vsechny verne ctenarky a uz ted se tesim na Rudolfinskou Prahu smajlik - 5smajlik - 32smajlik - 33smajlik - 61

 
Tery*
Tery* - 23.10.2008 18:28

Také jsem dorazila na místo určenísmajlik - 31

 
mivi
mivi - 23.10.2008 18:26

Zdravím novou diskuzi ilsa: smajlik - 45smajlik - 45mikuta: smajlik - 31

 
mikuta
mikuta - 23.10.2008 18:20

Zdravím borovici, prolítávám, ukládám do oblíbenýchsmajlik - 47

 
ilsa
ilsa - 23.10.2008 18:06

smajlik - 45smajlik - 60ˇVítám všechny náhodně i pravidelně příchozí a doufám,že nám tu spolu bude dobřesmajlik - 75

 

-- Kompletní archiv diskuse --


Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.