Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept
Založila ilsa poslat vzkaz
pro všechny věrné čtenářky
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:43

obrázek - 3812_vanocested1.jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:36


Babička aneb Vánoce na Starém Bělidle
Byl to zvyk jak ve mlýně, tak v mysli vně i na Starém bělidle, že kdokoli přišel na Štědrý den a Boží hod, jíst a pít dostal do sytosti, a kdyby nikdo nepřišel, babička byla by šla hledat hosta na rozcestí. Jakou radost měla ale tenkráte, když znenadání

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:35

přišel před Štědrým dnem syn Kašpar a bratrův syn z Olešnice. Celého půl dne radostí plakala a přes chvíli od pečení vánoček odběhovala do sednice, kde příchozí mezi dětmi seděli, aby se na syna podívala, aby se bratrovce zeptala, co dělá ten nebo ta v Olešnici, a dětem opakovala nejednou: "Jak tuhle vidíte strejčka, tak byl v tváři také váš dědeček, jenže vzrůst po něm nemá." Děti prohlížely strejčky se všech stran, a velice se jim líbili, zvláště to, že mile na každou jejich otázku odpovídali.

Každý rok chtěly se děti postit, aby viděly zlaté prasátko, ale nikdy k tomu nedošlo, vůle byla dobrá, ale tělo slabé. Na Štědrý den štědře podělen byl kdekdo, drůbež a dobytek dostaly vánočky, a po večeři vzala babička ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, hodila polovičku do potoka, polovic zahrabala do sadu pod strom, aby voda čista a zdráva zůstala a země úrodná byla, všecky pak drobty sesbírajíc hodila "ohni", aby "neškodil".

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:34

Za chlívem třásla Bětka bezem, volajíc: "Třesu, třesu bez, pověz ty mi, pes, kde můj milý dnes;" a v světnici slívaly děvčata olovo a vosk a děti pouštěly svíčičky v ořechových skořepinách na vodu. Jan tajně postrkoval mísu, v níž voda byla, aby se hnula, a skořápky, představujíce loďky života, od kraje ku středu se houpaly. Pak volal radostně: "Dívejte se, já se daleko, daleko dostanu do světa!"

"Ach milý hochu, až se dostaneš do proudu života, mezi víry a úskaliny, až budou vlny loďkou tvého života smejkat, pak budeš vzpomínat toužebně na tichý přístav, z něhož jsi vyplul," řekla si tiše matka, rozkrajujíc jablko chlapcovo "na štěstí" ve příční polovice.

"Přinese nám Jezulátko něco?" ptaly se děti babičky potajmo, když se začalo uklízet se stolu.

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:34

"To já nemohu vědět, uslyšíte, jestli zazvoní," řekla babička. Děti menší postavily se k oknu míníce, že Jezulátko musí jít okolo oken a že je uslyší.

"Což nevíte, že není Jezulátko vidět ani slyšet?" pravila babička. "Jezulátko sedí v nebi na světlém trůnu a posílá dárky hodným dětem po andělích, kteří je přinášejí na zlatých oblacích. Neslyšíte nic než zvonku hraní."

Děti se dívaly do oken, nábožně babičku poslouchajíce. Vtom kmitla okolo oken světlá zář a zvenku zazněl hlas zvonku. Děti sepjaly ruce, Adelka pak šeptala tiše: "Babičko, to světlo bylo Jezulátko, viďte?" Babička přisvědčila, vtom také matka do dveří vcházela, oznamujíc dětem, že v babiččině světnici Jezulátko jim nadělilo. To byl shon, to bylo radosti, když viděly osvětlený, okrášlený strom a pod ním

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:34

krásných darů! Babička sice neznala ten způsob, mezi lidem se to nedělalo, ale líbil se jí; dlouho před Vánocemi vždy už sama pamatovala na strom a dceři okrašlovat ho pomohla.

"V Nise a Kladsku panuje vesměs ten způsob; víš-li pak se pamatovat, Kašpare, byl jsi tenkráte, když jsme tam byli, už hodný hoch?" pravila babička synovi, nechajíc děti těšit se s dary a usednouc vedle něho ke kamnům.


"Jak bych se nepamatoval, hezký to zvyk a dobře, Terezko, děláš, žes ho zavedla; budou to někdy dětem krásné vzpomínky, až se octnou v trudech života. Na ten den si člověk dokonce v cizině nejraději vzpomíná, já to zkusil po kolik let, co jsem ve světě byl. Dost dobře jsem se mnohdy měl u mistra, ale vždy jsem si myslil: Kýž bych seděl raději u matky a měl kaši s medem, buchtičky s makovou odvárkou a hrách se zelím, všecka ta dobrá jídla bych vám za to dal."

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 17.12.2008 5:33

"Naše jídla," usmála se babička a přikývla hlavou; "ale ještě jsi zapomněl sušenou míchaninu (ovoce)."

"To víte, o to jsem nehrubě dbal; v Dobrušce říkají tomu muzika. Na něco jiného jsem ale vzpomínával, co jsme všickni rádi poslouchávali."

"Však já vím, co myslíš: pastýřskou koledu, to je zde také, počkej, uslyšíš to zanedlouho," pravila babička, a sotva to dořekla, ozvala se zvenčí u okna pastýřská trouba. Nejdřív odtroubil melodii pastýřské písně kolední, pak začal zpívat: "Vzhůru vstaňte, pastýřkové, hlasná novina, Spasitel se nám narodil v Betlémě v chlívě."

"Máš pravdu, Kašpare, kdybych neslyšela tu píseň, ani by mi Boží hod nepřicházel tak veselý," pravila babička, poslouchajíc s potěšením. Pak ale šla ven a naložila pastýřovi do mošny výsluhu.


Božena Němcová

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 16.12.2008 19:10

ilsa: smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 25 No jo, ale uplne prvni popud a krok k tomuto auditku bylo, zes nam psala tu Borovicku, takze vlastne, kdyz se vracim po stopach zpatky, zacina to stejne u tebe smajlik - 64smajlik - 58 A nerikej si primitiv pocitacovy, to musim protestovat zase ja, pac v tom nejsi sama, ucily jsme se tu skoro vsechny, zadny uceny z nebe nespadl. Ja s tou technikou jednou pitomou pocitacovou bojuju dodnes smajlik - 76smajlik - 68smajlik - 58smajlik - 33

 
ilsa
ilsa - 16.12.2008 19:06

ruzovyelf: smajlik - 66Porvní protest,milá Elfi.Šťastný nápad ano,ale ne můj,nýbrž holčiček na čaru,když končilo čtení o Borovici.No a pod tvým vedením jsem ho krok po kroku založila a pojmenovala.Kdepak bych já,PC-primitiv založila něco sama.Borovice je nás všech,všichni jsou vítání a všechny vás mám móóóc ráda a děkuju vám že jste vy a Borovice.smajlik - 31smajlik - 31

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 16.12.2008 9:01

Darila: smajlik - 75To se mi na tomto auditku taky moc libi, byl to stastny Ilsin napad smajlik - 47
smajlik - 68smajlik - 68 Tak uz znas - takovou normalni rodinku ? smajlik - 76smajlik - 68 No jo, jedna musi pracovat s tim, co ma smajlik - 16smajlik - 58 Je to fakt, ze je skoda, ze nefotis, potrebujes akorat digi a kabel na spojeni s pc a uz to jede. Ja jsem rada, kdyz takhle prostrednictvim fotek muzu poznat holky, co si s nimi kazdy den povidam smajlik - 61

 
Livien
Livien - 16.12.2008 8:34

ruzovyelf: ahoj, víš tohle se mi na tomto všem povídání, povídkách a historii, co tu píšeme moc líbí, že každý něco přidá a vlastně člověk se pořád něčemu učí!
Jo a k tobě,mrkla jsem na tvou fotogalerii, holka já už znám celou vaší rodinu, škoda, nemám přídavné zařízení a nefotím, ale bezva!!!smajlik - 47

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 16.12.2008 7:43

Darila: smajlik - 34smajlik - 34smajlik - 34smajlik - 47Jeste bych k tomu dodala, ze jsem cetla, ze jmeli se ma po Vanocich nechat zavesene v dome po cely rok, az do pristich Vanoc. Prinasi ochranu a dostatek celemu domu. Kdyz pristi rok koupime jmeli nove, to stare se ma spalit a popel rozhodit venku do ctyr svetovych stran smajlik - 64

 
Livien
Livien - 16.12.2008 7:07



Vánoce se blíží, proto Vám nabízím starý rodinný recept na vánoční ořechové cukroví :
Pusť troubu.
Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbonů.
Připrav mísu a suroviny.
Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr.
Vyndej z mouky puzzle.
Odežeň děti a umyj z nich mouku.
Vezmi vejce.
Podej manželovi pivo.
Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce.
Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy.
Zvedni telefon.
Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu.
Vezmi jinou mísu.
Zadělej nové těsto.
Najdi rum. Odejmi rum manželovi.
Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta.
Plech vytři tukem.
Podej manželovi tlačenku.
Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky.
Podej manželovi noviny.
Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta.
Zavolej veterináři.
Vezmi si prášek.
Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku.
Jdi do cukrárny. Přines cukroví.smajlik - 68

 
Livien
Livien - 16.12.2008 6:51

Prosincové povídání o větvičce jmelí.

Vítejte všichni ve vánočním povídání o jmelí. O jmelí ví většina z vás pouze to, že jde o zelené druid sbírající jmelí větvičky s bílými bobulkami, které rostou v korunách jehličnatých a listnatých stromů. Na Štědrý den se větvička jmelí zavěsí na dveře nebo nad slavnostní tabuli a když se dva milující lidé pod ní setkají, smějí se políbit. Jmelí vlastně přináší požehnání, plodnost, štěstí a blahobyt do domova. A víte, že přání, které zašeptáte do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku vám jmelí splní? Také starý zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází z Anglie a nazývá se "kissing charm" a získal oblibu i v českých zemích. Již za dávných časů, ještě před narozením Krista se 21. prosince slavil zimní slunovrat. Tento rituál založili Keltové, protože jmelí bylo pro ně z mnoha důvodů posvátné.

 
Livien
Livien - 16.12.2008 6:50

Rostlo jako parazit většinou na dubech, které byly pro Kelty posvátnými stromy. Vlastně to bylo dílo ptáků a trusu, jímž se semena roznášejí...Pravé jmelí roste na jehličanech. Jejich kněží - druidové mohli sklízet větvičky jmelí při rituálech a pouze za přísných podmínek, protože jeho sklizeň závisela na fázích Měsíce. Traduje se, že šestý den po novém Měsíci měl Měsíc tu správnou sílu. V mystické úrovni se spojuje číslo šest s rituálem splynutí Bohyně s Bohem, jejímž projevem je láska, smíření, harmonie a krása. Druidové odsekávali jmelí železným nebo bronzovým srpem a opatrně ho shazovali do bílých šátků. To proto, aby neztratilo svojí kouzelnou sílu a magické účinky:o) Inu, jmelí je od nepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Až půjdete sklízet (koupit) jmelí, nezapomeňte si vybrat větvičky s mnoha bílými bobulkami, které vám přinesou štěstí a bohatství.
obrázek - 1(1094).jpg



 
Livien
Livien - 16.12.2008 6:45

ilsa: ruzovyelf: bezva děvčata a ještě s obrázkovým doprovodem!smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 
ilsa
ilsa - 15.12.2008 18:22

ruzovyelf: smajlik - 105smajlik - 5smajlik - 47smajlik - 105smajlik - 5smajlik - 47

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 17:16

Zpivajici fontana
obrázek - zpivajici01_tb.jpg

obrázek - zpivajici03_tb.jpg

obrázek - zpivajici06_tb.jpg

obrázek - zpivajici09_tb.jpg

obrázek - zpivajici10_tb.jpg

obrázek - zpivajici12_tb.jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 17:11

Mihulka
obrázek - img_prasna_vez.jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 17:09

Letohradek kralovny Anny
obrázek - letohradek_kralovny_anny___belveder_ID28735.jpg

obrázek - 7454.jpg

obrázek - 7455.jpg

obrázek - 9836.jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 17:05

Lvi dvur
obrázek - lvidvur.jpg

obrázek - interier(2).jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 17:02

Jeleni prikop
obrázek - Jeleni_prikop_1.jpg

obrázek - Jeleni_prikop_2.jpg

obrázek - Jeleni_prikop_3.jpg

obrázek - Jeleni_prikop_4.jpg

obrázek - Jeleni_prikop_7.jpg

obrázek - prikop_masarykova_vyhlidka.jpg

obrázek - prikop_ponocny__socha.jpg

obrázek - prikop_stud_nka.jpg

obrázek - prikop_tunel_2.jpg

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 15.12.2008 16:54

ilsa: TULI: Darila: verca: smajlik - 5smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 
LenkaT
LenkaT - 15.12.2008 12:27

ilsa: TULI: Darila: verca: všechny vaše příspěvky jsou moc hezké smajlik - 47

 
ilsa
ilsa - 15.12.2008 10:49

Jelení příkop....Hradní příkop,dnes částečně přístupný,nezískal své jméno náhodou.Vzdělaný cestovatel Jacques Esprinchard,který navštívil Prahu v roce 1597,zaznamenal,že je v něm nesmírné množství jelenů a laní,kteří každý rok vrhají mladé.Nelze se proto divit,že jedním z oblíbených císařových darů různým vyslancům u jeho dvora či urozeným návštěvám byla právě zvěřina.Když se například doslechl,že florentský vyslanec pořádá hostinu na počest mimořádného vyslance fracouzského krále,poslal mu zvěřinu,aby mohl snáze dostát své povinnosti.Nad jelením příkopem je Prašná věž,dnes mylně nazývaná Mihulka.Původně sloužila jako prachárna a Rudolf II.zde nechal zřídit alchymistickou dílnu,kde laborovali císařští alchymisté a návštěvníci jako Edward Kelley.Dnes je tu skromná výstava připomínající tuto její funkci a dobu císaře Rudolfa.

 
ilsa
ilsa - 15.12.2008 10:35

Lví Dvůr...Tento kamenný zvěřinec nechal postavit císař Rudolf II.místo původního dřevěného zvěřince jeho děda Ferdinanda I.nacházejícího se nedaleko Jeleního příkopu.Byli zde chováni lvi,leopardi a medvědi.Lev patřil tradičně k nejstarším symbolům českých králů a byl chován na panovnických dvorech mnohem dříve,než nám to přisuzuje pověst o rytíři Bruncvíkovi z poloviny 13.století.Básník a kronikář husitské doby Vavřinec z Březové uvádí ve svém nejstarším českém snáři,že lev znamená vždy osobu královskou,a komu se zjeví ve snu,ten prý dosáhne velkého a nečekaného úspěchu.nejznámější z chovaných lvů,darovaný Rudolfovi tureckým sultánem,se jmenoval Mohamed a traduje se pověst,že k němu měl císař blízký vztah,neb jeho astrolog Tycho Brahe vyčetl z hvězd,že zvíře má stejnou konstelaci hvězd jako sám císař a že s ním tudíž sdílí stejný osud i dobu smrti.Když lev zcepeněl,uzavřel se císař do svých komnat,odmítal léky a tři dny po smrti svého milovaného lva zemřel.Podle vizitace ve Lvím dvoře dva roky po Rudolfově smrti v roce 1614 tam kromě jednoho žili ještě dva tygři,jeden medvěd,dvě divoké kočky a také indický havran.Poslední jmenovaný živočich je nejspíše oním "indickým ptákem",pro nějž v roce 1601 postavil stavitel Fontana zděnou a vytápěnou voliéru.Poslední záznam o lvím dvoře jako zvířetnici je z roku 1740,kdy byl odsud odvezen poslední zbývající medvěd do Děčína.Budova se potom stala bytem dvorního lovčího.

 
ilsa
ilsa - 15.12.2008 10:16

Děkuju a tleskám všem a zase jsem tu s Rudolfemsmajlik - 21Letohrádek královny Anny.....Často je hodnocen jako nejkrásnější renesanční stavba na sever od Alp.Jedná se o nejčistší renesanční architekturu mimo italskou půdu.Ferdinand I.,dědeček Rudolfa II.ho nechal postavit v letech 1538-1563 pro svou manželku Annu Jagelonskou podle projektu Paola della Stelly.Na stavbě se podílel mimo jiné i další významný architekt Bonifác Wolmut.Stěny arkád jsou pokryty reliéfy s náměty z antické mytologie.Tento reliéfní renesanční soubor náleží k největším svého druhu v České republice.Anna Jagelonská,které je tato stavba dedikována,se dostavby nedožila,neboť v lednu 1547 zemřela.Původně byla stavba určena k pořádání dvorních slavností a plesů.Císař Rudolf II.zde spolu se svými astroligy pozoroval hvězdy.V roce 1648 byl Letohrádek poničen a vypleněn švédskou armádou.Před Letohrádkem se nachází Zpívající fontána,která je dílem zvonaře Tomáše Jaroše z poloviny 16.stoletíByla zhotovena podle nákresu Franceska Terzia a je proslulá tím,že zvuk kapek dopadající do její kovové nádrže vytváří dojem líbezné melodie.Je však nutno sklonit se pod ni,aby bylo možné tuto melodii slyšet.

 
TULI
TULI - 14.12.2008 21:58

obrázek - Santa_20Lucia.jpg- a tady ji mate. na talirku ma sve oci- nebot ji mucili a oci vydloubli.smajlik - 17

 
TULI
TULI - 14.12.2008 21:51

nebudete se zlobit, kdyz vam sem dam tento prispevek o sv.Lucii? totiz ty Sirakusy jsou asi 70. km od Catanie- kde ziju a my tam casto jezdime.

 
TULI
TULI - 14.12.2008 21:49

Svatá Lucie: ideální den pro vánoční úklid
Dneska slaví svátek svatá Lucie. Zatímco jedni si připomenou, že svatá Lucie noci upije a dne nepřidá, jiní si možná vzpomenou, že je patronkou slepých.

Lucie se narodila podle dostupných informací někdy kolem roku 284 v sicilském Syrakusy, zemřela o dvacet let později, 13. prosince 304. Za svatou ji považuje jak katolická, tak pravoslavná církev. Uctívají ji i luteránští Norové a Švédi. Tam patří svátek této světice k nejživějším.


Jméno Lucie pochází z latinského slova lux, což znamená světlo. Proto také bývá představována dívkou, která má na hlavě věnec s hořícími svíčkami. Nositelka tohoto jména prý dává naději, že po tmě se k nám vrátí světlo. Proto se v již zmiňovaném Švédsku označuje svátek svaté Lucie jako svátek světel. U nás pochází první písemná zmínka o tomto jméně z roku 1804 od Jana Jakuba Ryby, autora slavné České mše vánoční.

Průvody jsou minulostí

V současné době už jde o „obyčejný“ den v kalendáři, který slaví zřejmě jen nositelky tohoto jména. Dříve však provázely svátek patronky slepých obřady a slavnosti, které byly velice různorodé. Šlo například o průvod masek, jenž vedla dívka převlečená za svatou Lucii. Za ní putovaly po vsi postavy, mezi kterými nechyběl kněz, poustevník, kominík, cikán nebo řezník

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 14.12.2008 17:13

smajlik - 31smajlik - 31smajlik - 31 Ahoj ahoj ahoj, poslusne hlasim, ze jsem prave dodelala fotoalbum Nova hacienda a jine silenosti, krome nove chatky jsou tam i fotky Prince a halt ruznych silenosti, ale i krasne prirody, takze kdo se chcete pokoukat, budte vitani smajlik - 64smajlik - 58smajlik - 61

 
Jarča*
Jarča* - 14.12.2008 9:49

Darila: smajlik - 47moc hezké smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5

 
Holinka
Holinka - 14.12.2008 9:20

Darila: to je zase něcosmajlik - 30smajlik - 31smajlik - 47

 
Livien
Livien - 14.12.2008 9:02

PŘÁTELSTVÍ JE CENNOST!

Jednou, když jsem byl nováčkem na High Schoul, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si : ,,Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!" Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne … Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem. Běželi na něj. Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval se na mě a já uviděl ten strašlivý smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: ,,Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!" Podíval se na mě a řekl: ,,Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí.

 
Livien
Livien - 14.12.2008 9:02

Ukázalo se, že bydlí nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy…!...Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý jo! Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali…

V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil.

Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli. Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké vysoké škole. Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu.

Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje,ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit.
Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle. Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High Schoul. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, jeho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten den, viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: ,,Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím vděčným pohledem a řekl: ,,Díky!"

 
Livien
Livien - 14.12.2008 9:00

Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval: ,,Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh"…Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů.S vážností se na mě podíval a malinko se usmál: ,,Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí…!"
Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu…Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli. Hledejte Boha v přátelích.
Přátelé jsou andělé, kteří tě postaví na nohy, když tvá křídla mají problém vzpomenout si jak lítat.
Neexistuje žádný začátek nebo konec! Jediné co máš, je teď! Včera je historie…zítra je náhodou…, dnes je dárkem…

 
Livien
Livien - 14.12.2008 8:45

ilsa: Rudolf opět nezklamal, já si vždy jdu najít co se píše o těchto památkách a je to zajímavé, že normálně si to nevyhledáš, a tak tě to nutí se o památky zajímat intenzivněji- bezva!smajlik - 47

verca: To byl tak nádherný seriál, vždy si ho spojím s hercem Jozefem Krónerem!smajlik - 47

 
verca
verca - 14.12.2008 5:34

Všem hezké nedělní ráno.smajlik - 31smajlik - 31smajlik - 31
ilsa,Darila,Holinka:Dáváte sem moc hezké čtení.smajlik - 47smajlik - 31smajlik - 61
Já jsem připravila pro tento předvánoční čas povídky z knihy ,,Slovácko sa nesúdí" pro dobrou náladu a zasmání.Všem přeji hezké čtenísmajlik - 16smajlik - 31

 
verca
verca - 14.12.2008 5:30

POSLEDNÍ SÚD

Abych pravdu řekl, nebýl sem ve svéj koži. Vrátíl sem sa do svéj rodnéj dědiny po nekolika rokoch a moja první cesta védla k súdu. Kdysi sem tam chodíl každý týdeň a furt bylo o čem psat. Tož sem býl zvědavý, co sa za tú dobu přihodilo...
Ve starém zámku, kam si ludé chodili pro spravedlnost', sem sa dověděl, že si ani nepamatujú, kdy naposledy tam od nás nekeho súdili. Z teho sem býl tak udivený, že sem sa hnedkaj vypravil za stařečkem Pagáčem, lebo to byla jediná "informační kancelář". Co sa kde v dědině šústlo, o tem hnedkaj věděli a enom tam bych sa mohl něco dovědět.
Přivítali ňa jak ztratěného syna a zvědavo nahlédali do kufra, kerý sem donésl. Dyž tam našli nekolik paklí tabáku z všelijakýma malovanýma obrázkama a dvě fajky - jednu z tú dlúhú tréskú - nebyli k udržání. Hnedkaj ju zmontovali, nacpali "tým voňavým, kerý myslím kúřijú enom pán farář", a posvátno bafali. Pochodovali po izbě z vyvaleným břuchem a pochvalovali si: "Takú faju nemajú ani lékárník a nadlesní už teprú neé! Chlapče, toto ti nikdá nezapomenu - z téj budu kúřit enom v nedělu po požehnání a chlapom ju ukážu enom přes okno!"
Donésli z komory slivovicu, naléli do dvúch pohárků a dyž zme si štrngli, tož báňali, že to mlazgalo, jak dyby volali na psa...
Dyž sem ím pověděl, proč sem za nima došél, podivali sa, jak dyby ňa teprú uhlédli, a drcli sa do čela:
"No baže - dyť tys byl dlúho odjetý, tož to nemožeš vědět! To ti teda mosím povědět od samého začátku..."
Naléli si do svojého pohárka, lebo já sem z mojého enom usrkl, opřeli sa pohodlno na legátce, natáhli nohy a začali:
"Za nejaký čas, cos odjél, zme tady měli velikú povodeň - no, boží dopuščení... Voda sebú brala králíkárně, krmíky, chlévky, klece aj z husima a šecko, co nebylo napevno přidělané. Za tři dni voda opadla a včílkaj všecí začali hledat, co ím odplovalo. A to byla druhá pohroma. Jeden u druhého našli nejakú věc lebo zvířa a nastala změť jazyků jak v babylónskéj věži. Obviňovali sa ze zlodějstva a začali sa súdit jak splašení. V dědině bylo toléj sudičů, že sa ludé už mezi sebú ani nezdravili.
A dyž už sa zdálo, že snáď nastane konec světa, tož došla spása: Volili zme nového starostu. Naisto sa počítalo

 
verca
verca - 14.12.2008 5:30

Jedni z vyvalenýma očima zvolávali všecky svaté a vybřeskovali, že Sibíla hádala dobře, lebo dědina už sa třase v základoch a ostane po ní enom smradlavé spálenisko, jak po erteplovéj nati. Druzí zaséj z vírú předvídali: "Udělaj z pytláka hajného a rana v lesi nepadne" a "Ze zloděja udělaj policajta a možeš spat klidňúčko při otevřenéj chalupě".
Řeči letěly na všecky strany světové, ale oči byly upříté enom na jedno místo: na Martina Kordulu! Chlapisko jak Jánošík, že mu ani jedny dveřa nestačily, a ručiska jak lopaty, že na nich v hospodě mohli hrát karty. Všecí enom čekali, kam sa dědina pohne, až do týchto rukú chytí obecní opratě...
Po jeho zvolení byla v sále "Na obecním" schůza všeckých občanů. A dyž sa zvihl Martin Kordula, zostali všecí, jak tam stáli lebo seděli, z otevřítú hubu jak prvňáčci, dyž dondú poprvní do školy. Jeho řeč byla kraťučká, ale načisto jasná:
Rozkročil sa, roztáhl ruky, že byl jak větrný mlýn, a zařval jak na pastvisku: "Občané!" Dyž ale uhlédl, že sa všecí zgrčili, tož zasej ruky spustil a začal: "Na jedno sem v poslední době došél: Naša dědina je zachvátěná morem. Morem zloby a nenávisti. Ale od zajtrajška sem pustíme inší luft! V dědině bude tichúčko jak na palúčku v "Rubisku" a dobrá pohoda mezi všeckýma. A starajte sa o rozumné věci a né o také hovadiny jak doposaváď!" A tehda mu najvěčí sudič Cyril Misek odsekl: "Ná, co bych sa starál? O dušu sa ně stará falář, o zdraví kořenářka Peléščena a o peníze advokáté!"
Po téjto rúhavéj řeči sa Martin - starosta postavil, že mu nos šél zarovno s petrolínkú, praščíl na stůl, že všecky sklenky stály v haptáku, a zařval, až sa hodiny na věži zastavily:
"Tož pravíš, že advokáté? A já ti povidám, jak sa Martin Kordula menuju: Na našem kotáře bude konec súdom a súdit budu včílkaj já! Rozuměls? Alebo to mám napsat na řemen a ošvácat ti to o kotrbu ?"
Nastalo také ticho, že bylo čut červotoča, jak hryže futra, a súsedé sa rozešli dóm... A co starosta Kordula slúbíl, to také splníl - a hnedkaj třetí den.

 
verca
verca - 14.12.2008 5:29

Pobili sa mezi sebú Francek Hrotkúj z Janem Bočnicovým a starosta Martin sa dověděl, že chcú ít do města k súdu. Proto ich teda pozvál na obec a tam ím pěkně klidňúčko promlúvál do duše, aby sa smířili a podali si ruky. Ale jak dyž ich obúch šidlem džógne, že totak, podat si ruky - chachááá, máš ho vidět! A že půjdu pro spravedlnost' ke krajskému do města a že - co ty nám budeš rozkazovat? Starosta Martin ešče jednú klidno připomenúl, že ím radí po dobrém, aby sa smířili. Ale dva kohúté že né a né a že pujdú k súdu...
Tož si teda vyhrnúl rukávy na košuli a povídá: "Dobře, legrúti! Jak ste mohli zistit, zatým sem vás furt šanovál.
Bárskerý šandár by už nasadil ostřejší šporny, ale já to s vama ešče oprubuju po dobrém. Je načisto jasné, že máte obá tvrdé palice, no a dyž je maso tvrdé - tož sa mosí poklepat..."
A než bys okem mrkl, chytíl do každéj ruky jedného za lémec a búchál ím hlavama o sebe jak z ořechama. Potem před obecní dum vyletěla noša hader a druhá noša za ňú. Enomže v tých hadrách byli Francek z Janem a za němá sa nésly hromy Martinovy:
"Ešče ste ně zapomněli podepsat protokól, pazúři! A esli pochybujete o méj spravedlnosti, možete ít ke krajskému! Ale dyby vás to snaď - nedaj bože - napadlo, nadělám z vás šňúrek do gatí!!!"
A co sa stalo potem, z teho měl najvěčí radost' "súcí" Martin Kordula, lebo oba sudiči si před obecním domem pomáhali na nohy a jeden druhého pěkně oprašovali. A najednú - jak na befél - měli jedinú a stejnú myšlénku: z uctívej dálky zahrozili do "domu spravedlnosti" a zapadli do hospody.
A iďa potem v noci dom, držali sa kolem krků a slubovali si kamarádství až do hrobu tmavého...
Tož tak sa ponajprv představil Martin Kordula tajak starosta aj súcí v jednej osobě!"
"No já" - pravím - "ale na to neměl právo! A je to dokonca proti zákonu!"
"Tož tak múdrý si ty a teprú včíl! Ale tehda, chlapče, ludé z téj pohromy snad ztratili aj rozum. A nebýt Kordule, prosúdíl by nekerý aj poslední kozu. A proto súcí - Martin udělál dobře, dyž v takéj džungli nastolíl aj její zákon: právo silnějšího - ale hlavně múdřejšího!"
Než si stařeček znova nacpali fajku, v duchu sem přemýšlál, že něco pravdy na tem bylo...

 
verca
verca - 14.12.2008 5:29


"A včílkaj počúvaj" - vytrhli na z myšlének. "Povím ti druhý případ, kerým dondeš na to, že Kordula je chytrý chlap...
Nedlúho nato radní Krpál přejeli na velocipédě kostelníkovi Míškovi kačenu. Kostelník za ňu chtěli štyrycet grajcarů a kačenu že si radní možú nechat. Radní mu dávali enom třicet grajcarů a kačenu že nechcú. Hádali sa, drcali do sebja, nadávali si a z radního už začaly padat aj sakry. Protože kostelník ve svéj funkciji hřešit nesměli, vybřéskli celý bez sebe:
"A abys věděl - dám ťa k súdu!"
Snáď to bylo zaklínadlo, lebo tajak by ze zemi vyrústl, stál za nima jak buh pomsty - starosta Kordula! Zastrčil si palec za řemen, rozkročil sa a jak dyž putru ukrajuje, začal:
"Už vás hodnú chvílku počúvám a nemožu dojít na to, že tací dvá staří volé nemožú najít stejnú řeč... A radního k súdu nedáš !" - otočil sa na kostelníka. "Řekl sem jednú a naposledy, že tady budu súdit já, a tož vás hnedkaj na těmto fleku rozsudím, lebo nemám kdy sa s vama bavit... Podivajte sa, jak je to lehúčké."
Otočil sa k radnímu a pravil:
"Pokáď sem temu rozumněl, tož ty míníš dat kostelníkovi třicet grajcarů a tu kačenu nechceš. Je to tak?"
Je! Nechcu ju!" - trvali na svém Krpál.
"Tož ně daj tych třicet grajcarů" - nastrčil ruku Kordula. Dyž ich přepočítal, obrátil sa ke kostelníkovi : "A ty chceš štyrycet grajcarů a kačenu také nechceš. Je to tak?"
"Je! Co s takú potforú zmrzačenú? Nechcu ju!" - súhlasili.
Kordula vytáhl z kapce šrajtoflu, odpočítal z ní deset grajcarů a přidal k tým třiceti. Vysázál ich kostelníkovi na dlaň, búchl ho po zádoch a pravil: "Tož co - si spokójený ?"
"Baže su - dyť sem vyhrál!" - ščúřili sa kostelník.
"A co ty, radní - si také spokójený ?" - chtěl vědět starosta.
"Ná, baže su - dyť sem to tak chtěl!" - kývli radní.
"Tož tak je to v pořádku - tak majú končit všecky súdy... A včílkaj si podajte ruky a dite po svéj práci!"

 
verca
verca - 14.12.2008 5:28

Zohl sa, lapí kačenu za krk a šel s ňú dom. Dyž zahýbal za roh, otočil sa a viděl, že ti dva ešče furt stójijú na jedném fleku a čučijú za ním. Pohlédl na kačenu a zistíl, že má přejetu enom hlavu. Tú dáváme stejnak psovi - pomyslél si. Ale za deset grajcarů sem kačenu v životě nekúpíl..."
A stařeček sa zasmíli, až sa rozkašlali. Dali si pořádného hltá, buchli pěsťú do stola a optali sa ně: "Tož co? Je Kordula múdrý chlap, lebo néni?"
"Hlúpý není" - pravil sem, "ale že by býl chytrý? Snáď - ale enom pro sebe..."
"Cóóó? Pro sebe? Tož počúvaj, jak dopadl jeho poslední sud, kerý rozsúdíl tak, že Šalamún je protivá němu hadra!" Ešče jednu si cucli a začali:
"Najprv ti mosím řéct, že z tehoto posledního sudu neměl Kordula nic - esli myslíš na tu kačenu za deset grajcarů - enom moje veliké uznání, že od tehoto případu už nikdo - čuješ - nikdo nešel ani k sudu, ani k němu, a že od téj doby je to tu tak, jak prorokoval ve svéj řeči, dyž byl zvolený starostů: Tichúčko jak na palúčku v "Rubisku" a dobrá pohoda mezi všeckýma..."
Stařeček to nějak dlúho protahovali a už sem horal nedočkavosťú, abych sa dověděl, jakého "fleka" dál Kordula Šalamúnovi. Najprv ně ale připomenuli:
"Včílkaj dávaj dobrý pozor, abys poznal, jaký je Kordula kanón. A esli před ním nebudeš smekat tu svoju hučku, keřů sis dovezl, tož ně už do baráka nechoď!"
Zabafali, jak dyž sa rozjížďá lokomotýva, a jak kazatel vykládali o "posledním súdě":
"Šlo tenkrát o slépku a stáli před ním jak třé králi: zloděj, okradený a svědek. Zloděj zapíral a opíral sa o všeckých svatých, okradený přisahal a dovolával sa "pánaboha nad sebú" a svědek svěčíl každému chvílu. Súcí - starosta Martin to chvilku sumíroval a dyž viděl, že ten špagát nerozplance, donesl čagan, položil ho na stůl a pravil:

 
verca
verca - 14.12.2008 5:27

"Zdělajte baranice, stúpnite si a počúvajte tento rozsudek: Po vyslechnutí zúčastněných stran a po zvážení všeckých polehčujúcích okolností, podle právoplatných palagrafů usnesl sem sa na těmto rozsudku, proti kerému néni odvolání:
Za á) Zlodějovi pětadvacet čaganem, že kradl!
Za bé) Okradenému pětadvacet, aby si na svoje věci dával lepší pozor!
Za cé) Svědkovi pětadvacet, aby sa nepletl do věcí, po kerých mu nic néni!
A včílkaj vás žádám, abyste jeden po druhém předstúpili v tem pořádku, jak sem vás menovál, lebo exekúcija mosí byt provedená hnedkaj po rozsudku a neznese odklad!"
Ale než Kordula položil ruku na čagan, aby provedl exekucí na zlodějovi, tož ti třé vyletěli ze "súdní síně" takým cugem, že vyškubli dveřa z pantů..."
Stařeček do sebja hrkli zbytek z pohárka, zasmíli sa na plnu hubu a v tu chvilku sem zistíl, že nemajú už ani ty štyry zuby, keré měli, dyž sem tenkrát odjíždal...
Došlo ně ich najednú lúto a zároveň sem sa aj radoval nad tým, že "v dědině je dobrá pohoda mezi všeckýma". A protože sem si vzal za životní cíl dávat ludom radost' a že sa začíná naplňovat moje veliké přání, aby nebylo ludí smutných a neščasných, rychlo sem kývl a z velikú radosťú prohlásil:
"Stařečku, máte recht: Súcí Martin Kordula je kanón a tuto hučku budu před ním dycky hluboko smekat - a už zdaleka..."
A od tehoto "posledního súdu" Slovácko sa nesudí. Dobrá pohoda mezi všeckými sa rozmohla jak zdravá nemoc přes celé Slovácko. Ale protože slovácká krev je ohnivá, ochlazovali si ju děláním "naschválů" a vyprávjáním historek, kerýma sa dodnes škádlívajú...

 
ilsa
ilsa - 13.12.2008 10:31

Oranžérie a Fíkovna....Ve sklenících Oranžérie a Fíkovny se vysazovaly tropické a cizokrajné rostliny.Již v polovině 16.století je v hradní zahradě doloženo pěstování jižních stromů,roku 1570 z ní byly zaslány pomerančovníky,granátovníky a morely na dvůr do Drážďan.Přenášení stromů vysazovaných do kbelíků k přezimování do sklepů měly nahradit dřevěné přístěnky,jež se daly rozebrat.První zděný skleník byl postaven pod letohrádkem královny Anny teprve v letech 1571 až 1572.V létě byl otevřený,na zimu se pokrýval střechou.Z roku 1582 je zmínka o modelu Oranžérie,poměrně rozlehlé budovy,určené pro pomerančovníky a jiné "vlašské ovocné stromy".K její stavbě došlo až roku 1590.Roku 1601 byla Oranžérie se čtrnácti zasklenými a mřížemi opatřenými okny,čtveřicí kamenných portálů a pěticí dřevěných dveří,krytá šindelem a napájená rourami od Míčovny rozšířena o další místnost.Rudolfova stabilní konstrukce Oranžérie byla první svého druhu v Evropě.Pěstování pomerančů tenkrát znamenalovíce než pouhé rozšíření jídelničku.Byly totiž připodobňovány zlatým jablkům ze zahrady Hesperidek a tím se stávaly připomínkou jednoho z činů Herkulových.A vyznavači Herkula byli právě habsburkové,Rudolfa nevyjímaje.

 
ilsa
ilsa - 13.12.2008 10:13

Rajská zahrada....V roce 1562 byla zřízena zahrada,ve které stávala lázeň císaře Rudolfa II.a trubačská věž,z jejíhož vrcholu se troubilo při slavnostních příležitostech a v poledne při císařově obědě.Zahrada byla upravena do dnešní podoby v letech 1920 až 1931.V jihovýchodním cípu zahrady se nachází vyhlídkový altán,postavený roku 1617 pro císaře Matyáše.Má dřevěný renesanční strop zdobený znaky zemí císařovy říše.Už v letech 1530 až 1534(1541?)byla v místech bývalé vinice na přání Ferdinanda I.založena architektonicky řešená Královská zahrada.Práce na ní vedl zahradník Giovanni Spazio.Původně byla postavena podle italského vzoru,dnes je ve stylu anglickém.V rudolfínské době se zde mimo jiné nacházelo i bludiště,které pravděpodobně mělo charakter jak zábavný,tak zasvěcovací,jako tomu bylo v obdobné zahradní architektuře na hradě Heidelbergu,sídelním místě Fridricha Falckého.Georg Braun,autor velkého šestisvazkového díla o nejvýznamnějších místech tehdejšího světa z roku 1594,píše,že Rudolfova zahrada byla malé"Therarium Mundi",divadlo světa,a že zde byly stromy různých druhů,jabloně,palmy,olivy,cedry,keře a květiny,některé tvarované do písmen,ba i do celých nápisů.Braunovi se tehdy jevil Pražský hrad jako důstojné a bezpečné sídlo králů,svou strukturou spíše město,než zámek.

 
ilsa
ilsa - 13.12.2008 9:52

Po několikadenní pauze se pojďte projít Prahousmajlik - 21Matyášova brána....Západní brána Pražského hradu byla původně pojata jako samostatná stavba na způsob římských triumfálních oblouků,a to podle vzorů obsažených ve spise renesančního architekta Serlia.Měla by se jmenovat spíše po císaři Rudolfovi,jenž zadal její stavbu svému dvornímu architektu G.M.Filipimu.Byla dokončena v roce 1614 za vlády císaře Matyáše;ten nechal do průčelí vepsat své jméno.Právem se říká,že Matyášovou branou vstoupilo do Čech baroko,neboť stojí právě na rozhraní pozdního manýrismu a raného baroka a elementy a složky pozvolna do sebe vrůstajících slohových principů tu jsou v poměrné rovnováze.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 9:44

ilsa: už se na "Rudínka" těším, tohle se mi líbilo, a vlastně si každý jistě rád přečte, jak se slaví vánoce ve světě! pasmajlik - 54

 
ilsa
ilsa - 13.12.2008 9:41

Darila: Jsem ti s Rudolfem v patách,ale tys přece jen čilejší a vybralas moc pěkné čtení...smajlik - 47

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:55

VÁNOCE VE SVĚTĚ

Finsko

Ve Finsku navštěvuje děti Joulupukki, což je postava oděná do
kozlí kůže bydlící v Laponsku. Finsko je jediná země, kde na Štědrý večer děti vidí postavu, která naděluje. Tato tradice připomíná
českého Mikuláše. Joulupukki žije přímo na polárním kruhu ve městě Rovaniemi. Všichni obyvatelé
tohoto městečka jsou velmi hrdí, že vánoční skřítek bydlí právě tady.
Ale faktem zůstává, že ho tam nikdy nikdo neviděl.

Tak jako všude ve světě se lidé snaží být na štědrý večer doma u své rodiny, tak i Finové se snaží nejpozději 21,prosince zakotvit své lodě v přístavech. 21. a 22.prosince každý ve Finsku uklízí svůj příbytek pro nadcházející tři dny svátků.

Na štědrý den Finové snídají rýžovou kaši a švestkový džus. Po té zdobí stromeček.
K večeři se podává klasické finské jídlo zvané Casseroles, které je z makaronů, tuřínu a mrkve. Dále se podává vařená šunka, nebo krocan a brambory.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:53

Dánsko

Podobně jako u nás se zde počátkem svátků objevují adventní věnce. Jejich význam je však o proti našemu odlišný. Zde čtyři svíce na adventním věnci znázorňují čtyři období lidského života a to: dětství, mládí, dospělost a stáří.

Celý duch vánoc ale spočívá převážně v rozdávání dárků, na kterých se opravdu nešetří. Dárky se nakupují již několik měsíců dopředu a jejich výběr je velice pečlivý a hlavně velice tajný. Dárek by měl být vtipný a měl by charakterizovat některou z vlastností obdarovaného.
Nemalá péče se věnuje i balení dárků. Každý dárek musí být zabalen nejméně do dvaceti krabic a vánočních papírů. Hlavním účelem dárku je co největší překvapení pro obdarovaného.
Dánové totiž podle staré tradice věří, že čim větší překvapení zažijí,
tím štastnější budoucnost je čeká.

V Dánsku se také zdobi vánoční stromeček. Věši se na něj na cukroví a drobné dárky.

Ke štědrovečerní večeři se podává husa, kachna, nebo vepřová pečeně s
červeným zelím. Dále pak teplá šunka, pepřená treska s ředkvičkou a
horká rýže politá studeným mlékem. Na stole nesmí chybět pivní a
pšeniční chléb, a jako dezert se podává sladký rýžový nákyp se
zapečenou mandlí a komu se jí podaří najít, dostane speciální dárek.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:51

Čína
Po mnoho let zde byli vánoce zakázané a tak se ani neslavili. Poslední dobou však
duch vánoc proniká i sem. V ulicích se objevuje vánoční výzdoba a přání se posílají
převážně mezi podnikateli samotnými, nebo se posílají zákazníkům. Objevuje se zde Americký
Santa Claus v podobě malého panáčka Sengtana Laozena, kterého touží mít snad každé dítě.
Nebo se také objevuje v podobě figurky vánočního starce - Dun Che Lao Ren.
V bohatších rodinách se nakupují dárky a objednávají se slavnostní večeře v restauracích,
kde takováto večeře přijde na více jak polovinu běžného měsíčního platu.
Vánoce ale jako takové se zde neslaví. Číňané slaví až Nový rok který pripadá
na datum mezi 21.lednem až 21.únorem.
Oslava Nového roku probíhá snad všude. Lidé se veselí již od rána. Zapaluji se petardy a
ohňostroje, svíčky a lampióny v hojném množství.
Po celých městech se pořádají oslavy s divadelníma představením a tanci
a zábavou jak pro dospělé, tak pro děti.
K jídlu se podává tradiční obalovaná a opékaná zelenina, grilovaný chřest
naložený v česneku a mnoho druhů grilovaného masa.
I v Číně se v tento den dodržují novoroční tradice. Jedna z nejdůležitějších je, že se
během svátků nesmí zametat a to pro to, aby se se smetím nevymetlo i štěsti.
Aby měli lidé dlouhý život, zapalují se svíčky, které hoří 24 hodin denně.
Z domu se také vyklízí veškeré nože a nůžky a to pro to, aby nebyla přestřihnuta nit štěstí.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:47

Brazílie

Je bývalou Portugalskou kolonií a Kromě Portugalců zde žijí i Němci, Španělé, Italové, Japonci, Indiáni, a také i černoši. Z tohoto důvodu mnoho vánočních zvyků pochází právě z těchto zemí. Jedno ale maji všichni společné. Všichni se totiž během vánočních oslav radují a zpívají.
Na ulicích se tančí a lidé si vzájemě přejí vše nejlepší. Vánoční
oslavy probíhají až do tří králů.

Ve všech domácnostech se zdobí vánoční stromeček který je vetšinou umělý a skoro v každé domácnosti najdeme i jesličky.
Většina Brazilčanů navštěvuje o vánocích kostely a vánoční mše, které se konaji převážně pod širým nebem.

Štědrovečerní večeře musí být bohatá a tak zde najdete pečeného nadívaného krocana, mořské ryby, šunku, neloupanou rýži, ovocné mísy a sladké zákusky.

Vánoční dekorace je velmi pestrá a spočívá převážně z řezaných květin. V posledních letech se ve velkých městech jako jsou Brasilia, Rio de Janeiro a pod.objevují i velké ohňostroje.

Dárky zde nosí Papai Noel, který podle legendy žije v Grónsku. A oproti evropským santùm, je oblečen jen v lehké košily s kalhotami.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:46

světě
Austrálie

V době vánoc v Austrálii vrcholí léto a tak jsou tamní děti ošizené o
zimní radovánky. Zato se můžou koupat a užívat si letních prázdnin.
Díky časovému rozdílu se v Austrálii začínají slavit vánoce o proti
naší zemi o 11 hodin dříve.
V Austrálii se nachází mnoho národnostních menšin a tak se nedá mluvit o klasických Australských vánocích.
Každá rodina dodržuje tradice své země. Převažuje zde však Britská menšina a tak na štedrý večer převládají zvyky z Británie.

Vánoční hostina se odehráva převážně pod širým nebem. Stomeček bývá v květináči, nebo umělý a k výzdobě slouží barevné balonky, větvičky ze stromů, jmelí, slaměné ozdoby a především vánoční pohlednice. Snad každý Australan sbírá vánoční pohlednice. Dokonce se pořádají i závody o to, kdo jich víc dostane.

K večeři se jako dezert podává teplý švestkový nakyp s ořechama a s hrozinkama polévaný vaječným koňakem. Vánoční menu zde může sestávat z mořských plodů, krocana, kachny, kuřete, těstovin, pestrých salátu, zmrzliny, koláčů a dalších. Všude ale převládají přeslazené moučníky a skoro v žádné domacnosti nechybí meloun.

Dárky nosí z 24. na 25. prosince ježíšek, ale poslední roky se
rozmáha i Santa .

Australané se o svátcích hodně navštěvuji a není jim líto jet na
nanávštěvu i několik stovek kilometrů.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:45

Argentina

Na druhé polovině zeměkoule, tudíž v Argentine, se slaví vánoce 6. ledna.
Což je zde období léta. To znamená, že se lidé pohybují převážně v klimatizovaném prostředí a
snaží se ochladit hlavně studenými nápoji. Přesto i tady se zdobí vánoční stomečky.
Nejedná se sice o jehličnany jak je známe u nás, ale o různé stále zelené stromy,
které se zdobí chomáčky bavlny, která se nachází v tomto čase na stromech v lese.
Tyto chomáčky mají připomínat sníh.

Štědrovečerní večeře se servíruje venku u stolů zdobených převážně
pavím peřím. Pečený páv bývá podáván jako hlavní menu večeře.
Často se na svátečním stole objevuje i pečené sele. Na stole Nechybí ani spousta exotického
ovoce a především spousta chlazených nápojů.

Dárky zde naděluje kůň Magi. Pro něho se večer před štědrým dnem
připravuje před dveře do domu miska s vodou a pár stébel sena.
To proto, aby na své pouti za ježíškem, netrpěl hlady a žízní.
Samotné dárky se pak nadělují do vyčištěných bot, které si děti připravují večer před
štědrým dnem pod stromeček, nebo vedle postele.

 
Livien
Livien - 13.12.2008 8:44

Vánoce ve světě


Grónsko

Do Grónska, země, která je z velké části pokryta ledovcem,
si musejí obyvatelé vánoční stromeček objednat - a to často celý
půlrok předem. Když se k nim konečně tato vzácnost dostane, zdobí ji papírovými květy. Stromek stojí uprostřed pokoje a veškerý nábytek musí jít stranou tak, aby se kolem něj dalo pohodlně tančit. Tanec okolo vánočního stromečku je v Grónsku totiž jeden z nejdůležitějších štědrovečerních zvyků.

Děti z celého světa věří, že v Grónsku bydlí děda Mráz, který prý
Žije v podzemní jeskyni uprostřed věčného ledu. Píší mu sem svá přaníčka
a dopisy.

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 13.12.2008 6:02

Darila: Holinka: smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 47

 
Holinka
Holinka - 12.12.2008 12:30

- Tak posílám dalšího Fulghuma- přeji všem příjemný den v tom neustálem pečení cukroví, uklízení a nákupování dárků.

BYLA NEDĚLE ODPOLEDNE, někdy před vánoci. S deštěm , větrem, zimou. Zimní
beznaděj. Seznam co je třeba udělat, byl dlouhý a stále rostl jako nezdolatelná píseň .
Nálada: mizerná. Bio index: negativní. Horoskopy radily opatrnost. A nedělní noviny jako
každodenní litanii přinášely zelené bankovky, zánik a zkázu. Tyhle zvěsti útěchy a radosti,
tra la la!

 
Holinka
Holinka - 12.12.2008 12:28

Přikývnu a tuším, že se v křoví skrývá okteto vietnamských rošťáků, připravených přidat se
ke svému vedoucímu při povznášející písni. „Jasně, a kde máš sbor?“
„To jsem já,“ řekl kluk a na plné hlasivky se opřel do rychlého refrénu „Rolniček“. Potom
následoval neméně nadšený přednes čehokoli, o čem bych mohl přísahat, že znělo jako
„Slyšte, handělé zpívaj“. A nakonec ještě pokorné tichá verze Tiché noci. Měl zakloněnou
hlavu a oči zavřené a přímo ze srdce se mu do houstnoucího soumraku linuly poslední tóny.
Z lásky se člověkem stal“.
S vlhkýma očima a oněmělý z jeho vystoupení jsem z peněženky vytáhl pětidolarovou
bankovku a vhodil mu jí do papírového pytle. On na oplátku vyndal z kapsy polovinu lízátka
a vážně mi ji podal. Jeho široký úsměv se zablýskl ve tmě. Chlapec se otočil, odběhl z
verandy a ještě křikl: „PÁN BŮH VÁM TO OPLATÍ“ a KOLEDU NEBO NĚCO
VYVEDU“ a byl pryč.
Kdo byl ten kluk s maskou? Hong Duc jednočlenný sbor, který roznáší vánoce po
domech

 
Holinka
Holinka - 12.12.2008 12:27

Přiznávám, že bývám z vánoc trochu rozpačitý. Vždycky mi přišly poněkud nesmyslné. Je
to něco iluzorního. Od té doby, co jsem se dozvěděl, jak je to se Santa Clausem, jsem potajmu
v hloubi duše cynik. Zpívat si o jízdě na saních tažených jedním koněm je směšné. Nikdy
jsem takové neviděl, natož abych na nich jel. Nikdy jsem nepekl kaštany na otevřeném ohni.
Ani bych nevěděl jak, i kdybych nějaké kaštany měl, a slyšel jsem, že stejně za moc nestojí.
Tři králové putující krajem mi jsou podezřelí a ani s pastýři, kteří se celý život motají kolem
ovcí, není všechno úplně v pořádku. Ani anděla jsem nikdy neviděl a zkušenosti s pannami
mám dost mizivé. Zjevení právě narozeného krále mě nechává chladným; to bych se raději
podíval na nějakého jiného prezidenta. Miminka a sobí smrdí. Byl jsem v blízkosti těch i těch,
a tak to musím vědět. A podle lidí co tam byli, je městečko Betlém pěkná díra.
Zpívat o věcech, které jsem nikdy neviděl, nedělal nebo nechtěl, snít o bílých vánocích,
které jsem nikdy nezažil. Vánoce nejsou moc pravdivé. A přece, a přece…. Jsem moc starý,
abych na ně věřil, a moc mladý, abych je nechal plavat. Moc cynický, abych je prožíval, ale
moc potřebný, abych je vynechal.
Koleda. Když jsem zavřel dveře, dostal jsem skoro hysterický záchvat – smál jsem se a
brečel a měl jsem takový ten zvláštní pocit, který dostanete, když si uvědomíte, že už k vám
zase přišly vánoce. Komínem mé zimní chajdy se spouští svatý Hong Duc. Z jednotlivosti je

 
Holinka
Holinka - 12.12.2008 12:26

trochu rozpačitý, tak jako já, ale o celkové náladě svátků má úplně jasno, je to záminka, jak
se uvolnit a oslavovat- celý se vrhnout do svátků, ať jste kdekoliv. „To jsem já.“ Říká. A kde
jsou vánoce? Ptám se sám sebe. Já jsem vánoce, slyším ozvěnu. To jsem já.Zakloněná hlava,
zavřené oči, hlas ponořený do jakékoliv písně, kterou se odvážím zazpívat.
Bůh prý jednou poslal dítě do hvězdné noci, aby svět poznal naději a radost. Nejsem si jistý,
Jestli tomu tak úplně věřím, ani jestli věřím všemu, co se za dva tisíce let na ten příběh nabalilo.
Ale jsem si jistý, že věřím v Hong Duca, jednočlenný vánoční sbor, který po domech křičí
„koledu nebo něco vyvedu!“ Nevím, kdo nebo co ho poslalo. Ale vím, že jsem díky
nevyzpytatelným vrtochům osudu zatažen do sboru, který zpívá o radosti a naději.
Prostřednictvím dítěte jsem byl obdarován , a tak přiveden k vánocům.



 
Livien
Livien - 12.12.2008 8:28

Oči

Všiml jsem si zářících očí malé holčičky, která jela na trojkolce. Nevzpomínám si, kdy jsem naposled v očích viděl tolik štěstí.

Uvědomil jsem si, že jsme se měli s maminkou tak rádi, že jsme spolu někdy hovořili očima. Oči jsou majákem našeho života a momentální nálady, vysílají všem okolo signál, co cítíme. Radost, štěstí, strach, smutek, odhodlání, nejistotu, obavy a mnoho dalších nepopsatelných pocitů. Jsou lidé, kteří přišli o zrak nebo nikdy neviděli. Je jen na nás ostatních, abychom jim život usnadnili. Nedávno jsem četl moudrost, kdy seděl žebrák s prázdným kloboukem na zemi a cedulkou, na které bylo napsané: Přišel jsem o zrak, přispějte mi na obživu. Šel kolem člověk, který cedulku vyměnil a když se za několik hodin vracel, byl klobouk plný peněz. Slepec ho poznal podle chůze a zeptal se ho: Můžete mi říct, co jste na cedulku napsal, že se lidé změnili? On mu odvětil: Na cedulku jsem napsal: Přichází jaro a s ním krásná paleta barev přírody a květin, které už nikdy neuvidím.

 
Livien
Livien - 12.12.2008 8:27

A tak si myslím, že mnoho věcí považuje člověk za samozřejmost a neuvědomuje si mnoho hodnot a cenu zdraví, které si vědomě ničíme kouřením, pitím, přejídáním a jinými neřestmi. Vzpomínám si, když jsem byl zdravý a slyšel: Já Ti přeji hlavně hodně zdraví, co mu to vlastně přeje, když pro mne zdraví bylo samozřejmostí 30 let. Dnes už vím a uvědomuji si význam těchto slov, co zdraví pro člověka znamená. Zejména zdravé oči jsou pro nás životním štěstím, důvodem k úsměvu při pohledu na krásu kolem nás, ukrytou v maličkostech. Člověk by se měl naučit dívat a snažit se být viděn. Pohladit druhého pohledem, úsměvem a pozdravem, který na turistických stezkách považujeme za samozřejmost. Oči jsou mocným a tajuplným nástrojem pro rozdávání radosti a povzbuzením pro druhé, kteří to potřebují . Promlouvejme očima, vrátí se nám to v pocitu, který neumím popsat, ale je úžasný. Naučme se to, stojí to za to…

 
kubikm
kubikm - 11.12.2008 17:05

prima jsem si početlasmajlik - 105

 
verca
verca - 11.12.2008 16:45

Darila:Moc pěkné.smajlik - 47smajlik - 31

 
Livien
Livien - 11.12.2008 8:13

Štěstí

Dostal jsem mail, který když pošlu dalším 20 ti známým, přinese mi tato aktivita štěstí.

Tato zpráva vychází z čínské moudrosti, že štěstí se nedá koupit penězi. S tím lze jen souhlasit, pochybuji o odeslání štěstí elektronickou poštou jiným.

Dále čínská moudrost praví, že můžeš koupit dům, ale ne domov, můžeš koupit postel, ale ne sen, můžeš koupit hodinky, ale ne čas, můžeš koupit knihy, ale ne vědomosti, můžeš koupit stanovisko, ale ne uznání, můžeš koupit tělo, ale ne duši, můžeš koupit sex, ale ne lásku, existuje i mnoho dalších příkladů.

 
Livien
Livien - 11.12.2008 8:13

Tato zpráva mne zaujala natolik, že jsem se rozhodl uvažovat touto formou o podobě štěstí. Každý ho vidíme a očekáváme v něčem jiném, vnímáme toto slovo různým způsobem a při nejrůznějších příležitostech. Na štěstí nemáme čekat, ale máme mu jít vstříc, říká se, že: Štěstí přeje připraveným. Za největší štěstí dnes považují zdraví, to je dar Boží a o něj musíme velmi pečovat. Dokud jsem byl mladý, považoval jsem zdraví za samozřejmost, když mi někdo přál hodně zdraví, nechápal jsem, co mi přeje. Dnes když dostanu blahopřání, že mi přeje: Hodně zdraví, štěstí, rodinnou pohodu, mnoho pracovních úspěchů, chápu to jako komplex, který se dá vyjádřit slovy: H o d n ě š t ě s t i . Od malinka mi říkali štěstíčko a smíšek. Jsem přesvědčen, že štěstí vychází především z nás a já jsem šťasten, když mohu udělat něčím radost jiným. Rozdávat štěstí, naději a úsměv dnes je třeba neustále. Potřebuje ho mnoho lidí, a každý ho hledá a čeká na něj, že k němu přijde. Maminka při porodu, student před zkouškou, horolezec před zdoláním vrcholu, rybář než chytí rybu, řidič na cestách, děti když si hrají,obchodník před uzavřením smlouvy, pacient před složitou operací, důchodce, aby si nezlomil nohu nebo ho neokradli, mnoho lidí ho očekává při hře v sázkových kancelářích a ve výhře mnoha peněz, mladí lidé v lásce. Štěstí v Apatyce nekoupíš.

 
Livien
Livien - 11.12.2008 8:12

Štěstí hledejme ve spokojené a spořádané rodině, v naších dětech, zálibách, četbě knih, práci, v nás samotných, našem optimistickém přístupu k životu. Pokud jsme zdraví a nic nás nebolí, nosíme si již kus štěstí sebou. Důležité je si to ale uvědomit, peníze mohou být prostředkem ke štěstí, ale samotné peníze ještě neznamenají štěstí. Je mnoho šťastných lidí i bez peněz a majetku.

Jsem rád a šťasten, že mohu kus svého štěstí dát všem, kteří si tuto povídku přečtou, zamyslí se a začnou uvažovat, jestli jsou šťastni nebo v čem spatřují štěstí. Štěstí je jen muška zlatá….. Dávej pozor, aby Ti neproklouzlo mezi prsty a nepromarnil jsi ho… Opět platí, že člověk musí chtít, umět, mít šanci, mít trochu toho štěstíčka…

 
habaděj
habaděj - 10.12.2008 18:49

Všem-povídky a vše je tady hezké. Já jsem na netu našel básničku. No, líbila se mi a tak jsem ji dal vedle na básničky.

 
ilsa
ilsa - 10.12.2008 18:36

smajlik - 5smajlik - 5Všechny jste i v předvánočním fofru tak pilné...Já se přidám v sobotu.Zatím moc děkuju,že o naší borovici pečujetesmajlik - 5

 
Jarča*
Jarča* - 10.12.2008 17:11

verca: smajlik - 31 Erbenova Kytice je v naší rodině jedna z nejoblíbenějších knížek, já i děti známe zpaměti celé pasáže. To jsem nevěděla, že Svatební košile se vztahuje právě k tomuto hřbitovu. Moc zajímavé smajlik - 47
habaděj: kubikm: pověsti z Prahy taky milujeme smajlik - 5

 
Jarča*
Jarča* - 10.12.2008 16:55

Darila: smajlik - 47smajlik - 3

 
Holinka
Holinka - 10.12.2008 14:43

Darila: smajlik - 47smajlik - 94smajlik - 94

 
LenkaT
LenkaT - 10.12.2008 13:16

Darila: smajlik - 5

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:59

JarkaP: já je vyhledávám všude, kde se dá, někdy narazím opravdu na hezké povídky, tak je sem dávám, prostě jsou ze života!
No a dnes jsem našla prima povídku - no posuďte Vy!smajlik - 31

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:57

Boj s nemocí - povídka

Když nás vrchní zkasíroval a odešel od stolu, začaly jsme se pomalu balit.
„Tak zase příští středu.“
Jana nás jako vždycky upozornila na naše pravidelné schůzky nad kávou a spokojeně se po nás podívala.
Scházely jsme se už rok. Jana šla do důchodu před rokem, stejně jako já. A Vendula s Alenou, se kterými jsme pracovaly skoro třicet let, odešly do důchodu rok před námi.

„Kdy už bysme měly chodit na kafíčko než teď, když jsme rentiérky?“
Alena, která ve svých šedesáti letech vypadala nádherně, se spokojeně usmála. Aby ne. Chodila cvičit a plavat a jen trochu vysvitlo sluníčko, vyrážela s manželem na kole kolem města.
„Příště si sedneme ven.“
Navrhla Vendula, a tvářila se neméně spokojeně. V důchodu se dala na fotografování a rozhodla se, že bude dokumentovat změny v našem městě. A protože měla na pochůzky po městě čas, její archiv se rozrůstal a dokonce se stala pravidelnou dopisovatelkou Kolínských novin, kde o každé zásadní změně informovala fotografií i krátkým povídáním.
A Jana? Ta pomáhala dceři, která si u nich ve vile zřídila domácí školku. Ke svým dvěma dětem si přibrala šest dalších a nemohla si svoji živnost vynachválit.

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:55


Jenom já mlčela.
„Mlčení je souhlas?“ Zeptala se Jana a drcla do mě loktem.
„Já nepřijdu. Můj drahý Ota mi už včera hlásil, že se objednal ve středu odpoledne k paní doktorce.“
„Už zas?“ Vyjekla Alena a hned si dala ruku před pusu. „Promiň, Ivo, promiň. Já to tak nemyslela.“
Usmála jsem se.
„Já vím. Nic se neděje. Mě to taky otravuje. Ale co mám dělat? Říkám si, celý život mu nic nebylo, třeba se mu všechno začalo ozývat až teď, když je v důchodu.“
„A našli mu něco?“ Zvědavě se zeptala Vendula.
„Ne. Ale paní doktorka ho v tom podporuje a pořád ho posílá na nějaké vyšetření. Chodili spolu do školy, znají se odmalička a tak si notují. Pozvala ho na středu, protože to prý na něho bude mít čas. To zase bude ztracená hodina…“
„Podle mě je zdravý jako řípa.“ Prohlásila rezolutně Jana a zvedla se od stolku. „Je to hypochondr. Potřeboval by nějakého koníčka.“
Když jsme vyšly před kavárnu, ještě chvíli jsme Otu probíraly.
„Měla bys mu vymyslet nějakou činnost.“ Navrhla Vendula a já mávla rukou.
„Myslela jsem, že si koupíme psa. A budeme s ním chodit ven. A že budeme víc na chalupě. Je to tam překrásné a se vším pohodlím, vždyť víte.“
Všechny přikývly, protože naši chalupu znaly. Pokrčila jsem rameny.
„Ale on nechce. Prý kdyby se mu tam něco stalo, tak je nemocnice daleko. Prý bych ho tam nestačila včas odvézt.“

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:54


„Tak se sejdeme ve čtvrtek, co říkáte, holky?“ Navrhla Jana a všechny jsme souhlasily. „A ty nám zavolej třeba o půlnoci, když ti ten tvůj skoro nebožtík poleze na nervy!“
Zasmály jsme se a já od nich nakonec odcházela přece jenom s lepší náladou.

Doma byly všude zatažené žaluzie. Šla jsem k oknu, že je vytáhnu, ale z pokoje se ozval Ota.
„Ivo, nech to zatažené. Píchá mě v hlavě a světlo mi vadí.“
Nakoukla jsem tam. Seděl v ušáku a oči měl zavřené.
„Kdes byla?“ Zeptal se těžce, jako když má smrt na jazyku.
„Na kafi s holkama.“ Odpověděla jsem s úsměvem a otevřela rádio. Zaúpěl.
„Áááá! Ne tak nahlas, prosím tě! Ztiš to!“
Poslušně jsem otočila knoflíkem a vzdychla si. Ach jo. Půjdu si luštit křížovku. Nebo že bych se šla podívat k dceři na malou Janičku?
Rozešla jsem se ke dveřím.
„Ty ještě někam jdeš, Ivo? Nechoď nikam! Nenechávej mě samotného. Nějak se mi začalo třást srdce.“
Tak jsem se k němu vrátila, přinesla mu kapky, potom chtěl udělat čaj a nakonec jsme koukali na film, během kterého jsem mu musela měřit teplotu a tep, jestli se jeho stav nehorší.
K večeru se mu udělalo lépe a dostal hlad.

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:52


A takhle je to každý den, vzdychla jsem si, když v kuchyni zavoněla osmažená cibulka. Ještě že mám jednou týdně ty moje tři holky, vzdychla jsem si podruhé, když jsme si sedli k večeři. Ota si pochutnával, dokonce si dvakrát přidal a mě poprvé napadlo, jestli Jana neměla pravdu, když o něm řekla, že je hypochondr…
Přišla středa a my se vypravili k paní doktorce. Ota si nesl dlouhý seznam svých potíží, včetně záznamů o tom, kdy a kolikrát se mu objevily. Byla jsem smířená s tím, že dřív než za hodinu odtamtud nepůjdeme.
„Tak pojďte dál.“ Pozvala nás sestřička, když na nás přišla řada. V čekárně už nikdo nebyl. Paní doktorka si nás uměla pozvat! Bude na nás mít opravdu čas, pomyslela jsem si trpce, když jsem vcházela do ordinace jako první. Ale ve dveřích jsem se překvapeně zarazila, až do mě Ota vrazil.
U stolu seděl doktor!
Mohlo mu být kolem padesáti a byl to sympaťák, typ Petra Nárožného, kterého mám moc ráda, a když promluvil, řekla jsem si, že má i jeho hlas a vtip.
„Tak co, chlape? Jak to, že nesekáte v lese stromy? Co takový hromotluk dělá u doktora?“
Ota se zarazil. Paní doktorka ho pokaždé opatrně usadila na židli a pak dlouho pročítala seznam jeho neduhů, a tenhle drzoun si dovolí říkat něco o sekání stromů?
„Kde je paní doktorka?“ Zeptal se úsečně a nespokojeně se rozhlédl po ordinaci. Ale doktorka nikde, jak jsem spokojeně zkonstatovala já.
„Odpočívá doma. Zkouší si, jestli se jí bude v důchodu líbit! Možná, že se už nevrátí. A já si řekl, že si před důchodem zkusím zahrát na obvoďáka. Věřil byste, že lidi, který jsem za celej život rozřezal, by zaplnili Václavák? Tady si připadám jak na Havaji! Nikdo není pořádně nemocnej! A jak tak koukám na vás, ani s váma nebudu mít moc práce! Jste zdravý jako řípa!“
Ota se zakabonil.

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:50


„Vám se to mluví. Já ve vašich letech byl taky zdravý.“
Pan doktor se s úsměvem podíval do jeho papírů.
„Kamaráde, jste jenom o tři roky starší!“
„Vypadáte na padesát.“ Ozvala jsem se já a pan doktor se na mě se zájmem podíval.
„Děkuju, krásná paní! Pochvala od krásných žen potěší stárnoucího vdovce v každou hodinu. Denní i noční. Nemusím snad zdůrazňovat, že pochvalu od krásné ženy slyším raději v noci, než ve dne! Neuděláme s tím něco? Pokud jste volná a pokud tatínek nebude nic namítat?“
Tázavě se otočil na Otu a ten zalapal po dechu.
Lekla jsem se, aby mu jeho nemocné srdce nevypovědělo službu a přiskočila jsem k němu, abych ho podepřela. „To… to… to je moje manželka!“ Vypravil ze sebe a těžce si sedl. Pan doktor se na mě podíval a v očích mu šelmovsky blýsklo. A mně to konečně došlo! On si z Oty dělá legraci! Ale proč to dělá?
„Tak to pardon, pardon!“ Omlouval se ten lotr svému na smrt nemocnému vrstevníkovi. „Říkal jsem si, že jste začal hóóódně brzy a vaší dceři je krásných čtyřicet a protože je přesně můj typ, tak jsem si dovolil nevhodně zažertovat. To víte, jsem vdovec a nechci zůstat v polovičce života sám!“
Přisunul si k Otovi židli a ukázal na mě.
„Je na ní vidět, že je starostlivá. A takové ženy jsou nejlepší. Jsou to bohyně! Takové ženy muž musí hýčkat! Předcházet si je! Nosit je na rukou!“
Podíval se kriticky na mého muže a ušklíbl se.
„Ale to vy, jak na vás tak koukám, dělat nemůžete i kdybyste chtěl. A vám se určitě nechce, co?“
Musela jsem se přemáhat, abych nevyprskla smíchy. Ota seděl jako hromádka neštěstí a po očku na mě občas koukl. Tvářila jsem se neutrálně, ale měla jsem co dělat, abych se nezačala smát. Tohle až budu zítra vypravovat holkám…!

 
Livien
Livien - 10.12.2008 12:49


Pan doktor se zahloubal do Otových papírů, něco si prozpěvoval, občas se podíval na mě, občas na Otu a najednou zvážněl. Zaklapl desky a vstal.
„Pane Liška, musím vás požádat, abyste šel do čekárny. Potřebuju si promluvit s vaší manželkou.“
Ota se nezmohl ani na slovo a vyděšeně vycouval ze dveří. Pan doktor se na mě zazubil.
„Tak co? Kdy se mnou půjdete na kafe? Vašeho hypochondra nechte doma a udělejte radost mně.“
„Ale… ale…“
Nevěděla jsem, co mám říct a on se rozesmál.
„Paní Lišková, já to tak nemyslím. Nejsem vdovec, jsem šťastně ženatý už čtyřicet let. Ale znám ženské i chlapy skrz na skrz. Tomu vašemu nic není, ale potřebuje v sobě probudit samce! A to se mi podařilo, uvidíte sama! A kdyby ne, tak spolu zase přijďte, aspoň bude legrace!“
A to už jsme se smáli oba.
„A co mu mám říct?“
„Vás doma neučili, že se má říkat pravda?“ Zamračil se na mě od stolu a já přikývla. „Tak vidíte!“
Zahrozil na mě a já se smíchem vyšla do čekárny. Ota tam čekal celý vyděšený.
„Tak co ti říkal, Ivo?“
Nadechla jsem se. Říkat pravdu je někdy těžké! Ale nutné!
„Že seš hypochondr. A taky mě pozval na kafe.“
Čekala jsem, že se rozčílí, ale rozesmál se.
„Fuj! Ivo, to se mi ulevilo! Já se tak lekl, když mě vyhodil ven a tebe si tam nechal, že mě v tu chvíli všechno přestalo bolet.“ Zarazil se. „A… a cos to říkala o kafi? Já mu dám kafe! Já mu dám dceru!“
Popadl mě, a i když právě do čekárny přišli dva pacienti, na nic se neohlížel a políbil mě jako zamlada.

A pak jsme vyšli z polikliniky, vedli se za ruce a já věděla, že si konečně začneme užívat důchod se vším všudy…

 
Jarča*
Jarča* - 9.12.2008 22:17

Dlouho jsem se těšila, jak si přijdu počíst, mám co dohánět. Zatím jsem stihla jen tři poslední povídky.
Darila: Nevím, odkud jsou ty příběhy, ale jsou nádherné, až jdou slzy do očísmajlik - 47smajlik - 5
Holinka: Robert Fulhum pobaví i pohladí smajlik - 14

 
Sára
Sára - 9.12.2008 19:43

smajlik - 30jé ahojky všichni, to je zase parádasmajlik - 60, diky mocsmajlik - 47

 
Livien
Livien - 9.12.2008 9:00





Ten konec se mi tam nevešel, tak ho opisuji tady, je to blbé, no ale bohužel,neodhadla jsem stránku!!!!!!!!




Mikulášská nadílka se letos opravdu vydařila. Vnučka paní Květy dostane milý
dárek na cestu do Anglie, ale i paní Květa se cítí obdarována. Vědomím, že ji přítelkyně nezklamala. Usmívá se na celý svět a mezi plápolajícími svíčkami tiskne nic netušící Marii ruku…


 
Livien
Livien - 9.12.2008 8:57


Před časem jsem pracovala jako recepční v Domově důchodců.Práce to byla velmi zajímavá a krásná.Milovala jsem ty babičky a dědečky pro jejich upřimnost a nesmírnou vděčnost,kterou projevovali každému, kdo si jich povšiml, pohovořil s nimi, vyslechl je a zajímal se o jejich trápení a stesky.Je pravda, že ne všichni mne k sobě pustili tak blízko.

Někteří byli navenek nevrlí, stále s něčím nespokojení a nikdo se jim nezavděčil. Vytvořili si kolem sebe kruh, přes který nepřekročil nikdo. Snad to způsobily obavy a strach z nemoci, nepochopení, osamělosti.Ale nejvíce je určitě bolela nenaplněná očekávání od lidí jim nejbližších…
I ty jsem měla ráda, ale nevíce mi v mysli utkvěli ti, zejména některé babičky, které se i ve svém pozdním věku dokázaly nadchnout pro něco nového a krásného, získaly nová přátelství. Alespoň na chvíli tak zažily okamžiky radosti a štěstí a zapomněly na svá trápení. To se pak v jejich očích rozzářila světélka, která úplně rozsvítila životem poznamenanou a hlubokými vráskami zbrázděnou tvář. A právě o takových je můj příběh… Paní Květě bylo již přes osmdesát, když se ocitla v Domově důchodců. Byla to žena, s níž se život příliš nemazlil, ale ona vždy s nezlomnou vůlí a optimismem překonávala nepřízeň osudu a snažila se života užít plnými doušky.Nyní jí však už chyběly síly. Jejím největším potěšením se staly květiny, které zdobily celý balkón a také kočičky.Ty alespoň sbírala na fotografiích a obrázcích.Dokonce měla od Domova svolení mít jednu kočičku na balkóně.Občas, když některá ze sester přimhouřila oko, hověla si kočička v pelíšku přímo v posteli paní Květy.

 
Livien
Livien - 9.12.2008 8:56


Paní Květa pocházela z většího města. Ráda se dobře oblékala a z těch dob si do Domova přinesla i spoustu pěkného oblečení. Jenomže teď jí už nebylo k ničemu. Po mozkové mrtvici se hůře pohybovala a navíc trochu s léty přibrala na váze, takže je ani neoblékla. Ale s šaty se rozloučit nechtěla.
Přátelila se s paní Marií. Ta pocházela z malé vísky, kde se na oblečení příliš nehledělo. Navíc měla několik dětí, které stále něco potřebovaly. Zůstala po smrti manžela na ně sama, takže se měla co ohánět. Jak šel čas, děti vyrostly a na mámu trochu pozapomněly. A tak si paní Marie z domova přinesla jen to nejnutnější oblečení, které už občas potřebovalo nahradit novým. Mezi jiným i starší, béžový kabát, který už něco pamatoval. Jí však na nový stále nějak nezbývalo. Úspory neměla a z důchodu jí mnoho nezůstalo.Velkou část peněz vydala za pobyt v zařízení, dost také spolykaly léky a předpisy na ně, Její velkou slabostí pak byly dortíky v cukrárně, na které občas zajela autobusem do blízkého městečka. Zakoupila nějaký časopis nebo si vyplnila sloupec sportky a doufala, že se jednou na ni usměje štěstí.

 
Livien
Livien - 9.12.2008 8:54


A usmálo. Vlastně už tím, že v tom cizím prostředí našla novou kamarádku. Když se s Květou viděly v domově poprvé, byla Květa po mozkové mrtvici ve špatném stavu. Díky sestřičkám, ale i optimismu paní Marie se paní Květa zas vrátila do života. Jen s pohybem je trochu potíž. A tak pani Květa netrpělivě očekává, až se paní Marie vrátí z města, výletu nebo procházky, že se s ní podělí o své zážitky. Marie jí nezapomene přinést nějaký dortík či koblihu k odpolední kávě. A za to ji má paní Květa moc ráda. Uprostřed října slavila paní Marie své osmdesátiny. Z rodiny si té velké události nikdo ani nevšiml, nebo to alespoň nijak nedal najevo, což bylo paní Marii nesmírně líto. Zato v Domově probíhaly oslavy.Zmrzlinový pohár, stopička vaječ- ného likéru, drobné dárečky. Paní Květě bylo Marie líto, že si její nejbližší na ni nevzpomněli a tak se odhodlala k činu. Darovala své přítelkyni svůj tmavý kožich, aby už nemusela chodit v tom starém béžovém kabátě. Marie je z dárku unešena. Kožich si oblékne a rozechvělými prsty jej zapíná. Padne jí jak ulitý. Ještě jednou poděkuje za ten velkolepý dar a celý den září štěstím. Protože je letos velmi teplý podzim, na svou cestu do města si zas obléká svůj omšelý plášť.

Začátkem prosince oslavuje paní Květa 85. narozeniny.I ona dostává v Domově milé dárečky, nejvíce si však cení dárku od své jediné milované vnučky, která jménem rodiny babičku navštívila s kyticí růží. Dívka Kateřina studuje vyso- kou školu v Praze. Právě složila důležitou zkoušku a k dalšímu studiu odjíždí do Londýna.Babička Je na vnučku velmi pyšná a chce jí přidat nějaké uspořené peníze na přilepšenou v tom cizím světě.
Sahá do skříně, do skrýše mezi prádlem, ale nenahmatá nic. Zkouší to znovu a znovu. Má již slabý zrak, tak hledá s baterkou a poté i při denním světle, ale opět bez výsledku. Je bezradná. Vnučka odjela a babička si láme hlavou, kam se peníze poděly. V době večeře je smutná a zoufalá. Ani jíst jí nechutná. V Domově je zloděj, ale kdo? Spolubyd- lící na patře, nebo personál, návštěvy? Někdy nechává pro kočku otevřené balkónové dveře. Taky občas zapomene dovřít dveře na chodbu, když někam odchází. V bytě

 
Livien
Livien - 9.12.2008 8:52


Svěřila se mi se svým podezřením. I já jsem jí ještě jednou pomohla s prohlídkou celého šatníku, ale peníze nikde. Ztrátu budete muset asi ohlásit, řekla jsem jí zklamaně. Zavrtěla hlavou, neboť stále nechtěla uvěřit, že by právě Marie mohla něco takového provést právě jí. I já jsem o tom dlouho přemýšlela, ale to už na dveře ťukal Mikuláš. Jako každoročně i letos jsou stařečkové potěšeni příchodem tohoto světce, který je přivedl na jiné myšlenky.Také jim přinášel drobné pozornosti a dárečky, na které se velmi těšili. Mikulášem bude už tradičně zdejší kuchař, ale co čert? Jiné roky se za čerty strojili chlapci z náhradní vojenské služby, ale ta už skončila. Rozhodla jsem se, že toho pekelníka letos sehraju já. A už jsem měla plné ruce práce s oblečením a vybavením. Zapůjčila jsem si právě kožich od paní Marie, dosud ho neužila, protože je pořád nad nulou. Do jedné ruky řinčící řetěz, do druhé pytel s drobnostmi, co se nevešly Mikuláši do koše a už jsme stály ve vyzdobené jídelně, ozářené světýllky a svíčičkami. Dědečkům a babičkám se viditelně produkce Mikuláše s čertem líbí. Usmívají se a jsou šťastni a dojatí z dárečků a kresbiček od dětí z mateřské školy, personálu, blízkých.
Najednou se veškeré dění vymklo naší režii, neboť do jídelny vběhli za hurónského řevu malí roztomilí čertíci. Byly to děti našich zaměstnanců a jejich produkce byla tak spontánní a neočekávaná, že jsem dojetím zaslzela. Podvědomě jsem začala sahat po kapesníku. Je tam. V pravé kapse kožichu se ale skrývá ještě něco. Poodstoupila jsem více na světlo, abych si prohlédla svůj úlovek, vytažený z kapsy. A ztuhla jsem. Vytáhla jsem tři složené tisíckovky. Ty, kvůli kterým téměř skončilo jedno krásné přátelství.
Nevypadnu z role a podávám je paní Květě. Ta na mne nejprve hledí velmi nechápavě, ale pak jí blikne v očích poznání. Poté se její oči rozzáří štěstím a ústa roztáhnou k širokému úsměvu. Oddechnu si za paní Květu, spadl mi kámen ze srdce i za paní Marii. V duchu ji prosím za odpuštění, že jsem o ní měla pochybnosti.
Mikulášská nadílka se letos opravdu vydařila. Vnučka paní Květy dostane milý dárek na cestu do Anglie, ale i p

 
Ruzovyelf
Ruzovyelf - 8.12.2008 19:08

Darila: smajlik - 5smajlik - 47
Holinka: smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 68smajlik - 47

 
Holinka
Holinka - 8.12.2008 19:06

Tak další z vánočních od Roberta Fulhuma



VŽDYCKY JSEM CHTĚL , hodiny s kukačkou. Mohutnou barokní německou práci s různými vyřezávanými ornamenty s ptáčkem, který jednou za hodinu vyskočí a vykřikuje existenciální komentář o životě. A tak jsem jedny pořídil. Pro mého nejlepšího kamaráda, který je náhodou zároveň mojí ženou a bydlí se mnou ve stejném domě. Víte, ono to chodí tak, že jí se stejně většinou moc nelíbí, co jí dám k vánocům, a obvykle to nakonec skončí u mne, a tak jsem si řekl, že už jí rovnou můžu dávat věci, které chci hlavně já, takže až se mi to pak vrátí, můžu být náležitě vděčný. Ženě se dostane pozornosti a já mám dárek, já vím, že to je vypočítavost, ale je to realistické a praktické. (A netvařte se tak povzneseně, jako by vás něco takového v životě nemohlo napadnout. Nevymýšlejte si. Už tu nějaký ten pátek chodím a vím svoje.)

 
Holinka
Holinka - 8.12.2008 19:03

Zíral jsem do hlubin bavorské salaše z napodobeniny dřeva.Támhle je ten pták. Za pomoci sekáčku na led a čínské jídelní tyčinky jsem se pokoušel ptáka vyšťourat . Zdálo se mi, že je uvolněný. Posunul jsem ručičky na třetí hodinu. Holinky tikaly a pak odbily. Dveře se rozletěly. Ale pták nikde. Z temné salaše se zezadu ozvalo „ku“ - dokonce ani „a“.
Uplatnil jsem zásadu „když se tomu nechce, použijeme násilí“. Uchýlil jsem se ke gumové paličce a ramínku na šaty a ještě jsem s hodinami prudce zatřásl. Posunul jsem čas. Hodiny obily. Dveře se otevřely. Ticho.
Důkladná prohlídka odhalila tělíčko s pružinou kolem krčku, jak leží na boku. Málokdo
zavraždil kukačku z hodin, ale já ano. Úplně jsem si představil vánoce: „Tady máš, drahá, hodiny s kukačkou. Kukačka je mrtvá“.
A taky jsem to tak udělal. Já jí ty hodiny dal. A vyprávěl jsem jí k tomu celý ten příběh. Smála se. Hodinky si nějakou dobu nechala – i s mrtvou kukačkou.
Hodiny i jejich kukačka už jsou z našeho domu dávno pryč. Také mezitím přišlo a odešlo hodně vánočních svátků. Ale celá historka zazní pokaždé, když se v prosinci sejdeme s přáteli. Smějou se. A moje žena se na mne usměje a já se usměju na ni. Připomene mi, že opravdická kukačka v hodinách nebylo stvoření, co jsem našel uvnitř., Nezapomínám na to.
A co já? Tak já pořád ještě nemám vlastní hodiny s kukačkou. Ale něco mi zůstalo. Vzpomínka na vánoční pozdrav na krabici. Napsali tam „Výrobek je částečně třeba dát dohromady“. Sebrat dohromady to nejlepší, co v nás je, a darovat to. A sejít se dohromady s těmi, které máme rádi, a rozdmýchat radost. Ať jsi kdekoliv, kukačko, hodně štěstí a veselé vánoce.

 
ilsa
ilsa - 8.12.2008 18:57

Darila: smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5smajlik - 5

 
habaděj
habaděj - 8.12.2008 17:12

Darila: Tenhle, jako každý rok od lesní správy a letos už podražili. Špičku jsme museli zakrátit na 2,50m aby se vešel do obýváku. Zabalili ho do punčochy a chtěli 100 peněz. Moc voní, byl o víkendu řezanej.

 
Livien
Livien - 8.12.2008 15:33

habaděj: stromeček ten musí vonět prostě jehličím po celém bytě, jinak to nejsou vánoce. Já vždy vzpomínám na jedno ze svého dětství a to doslova na vánoční stromeček. Náš táta byl voják z povolání,život jako na vojně, ale vánoce, to byl vždy šumavský strom až do stropu smrk-táta byl voják u Pohraniční stráže, takže stromky měli zadara a tak nádherné smrky dnes už vůbec nevidím, vlastně ani tehdy ne, to se vozilo vojákům přímo ze šumavských lesů doslova každému až do bytu.
smajlik - 76

 
habaděj
habaděj - 8.12.2008 15:04

Darila: smajlik - 47 a mi už máme taky stromeček-2,5m vysokej a moc hezkej

 
illča
illča - 8.12.2008 14:04

smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47smajlik - 47

 
Livien
Livien - 8.12.2008 13:41

Děti vstávat, zazněl hlas tety v sirotčinci. Chlapci si dnes vezmou na starost uklízení dvorku a děvčata pomůžou tetě v kuchyni s pečením vánočního cukroví. Za dva týdny tady máme vánoce, tak ať je to tu pěkné a voňavé co řikáte děti?
Malí caparti se na důkaz souhlasu rozkřičely jeden přes druhého a okamžitě tetu zaplavily otázkami: Přijede Santa i k nám, když je nás tady tolik? Jak pozná Santa, kdo byl hodný a kdo ne? Kdo připraví Santovi mlíčko a sušenku? A bude mu stačit jen jedna sušenka?
Tak a podobně děti volali a vychovatelka trpělivě odpovídala. Bylo jí těch capartů líto.
Vždyť až na pár vyjímek tady byli děti které nikdy nepoznali vánoce v kruhu rodinném. Tyto děti neměly vánoce jako ostatní děti, kteří prožívali tento čas obklopeni rodiči, prarodičí a mnohdy
i tetičkami a strýčkami u bohatě prostřeného stolu a s krásně nazdobeným vánočním stromečekem, pod kterým se vršily mnohé dárky. Tito děti měli vánoce chudé a skromné.
Ve velké jídelně si děti samy zdobily stromeček různýma mašlema, papírovýma řetězama a vločkama které si sami vystříhaly a vyrobily z papíru. Jejich stromeček nezáři a nesvítil jako u jiných dětí
a večeře nebyla bohatá. Podávalo se k ní kousek vařeného hovězího masa s bramborem a pudink. Každé děcko pak dostalo pár kousíčků cukrovího. Pro děti to ale byla veliká hostina, kterou neměli během celého roku a tak se náramě těšily.
Jak si tak o tom všem vychovatelka přemýšlela, najednou si vzpoměla, že má pro malého Jana novinku, která ho jistě
potěší. Vzala si malého, černovlasého klučinu s modrýma očima a andělským výrazem ve tváři na klin.

 
Livien
Livien - 8.12.2008 13:39


Chlapec jí objal a přitulil se k ní. Jeníku, jestlipak víš, ze ty s námi na vánoce už nebudeš?
Chlapec zvedl vylekané modré kukadla, ve kterých se zaleskly slzy.
Teto, vy mě tu už nechcete? To teď půjdu do jiného domova k jiným tetám a dětem? Začal natahovat. Ale kdepak, pamatuješ jak tady před pár dny byli ti hodní lidé, co přinesli dárky dětem?
Chlapec horlivě zakýval hlavou. Bodejď by si nepamatoval, vždyť od té hodné paní dostal duhovou kuličku, kterou od té doby nosil neustále při sobě. Tak ti hodní lidé, pokračovala teta, se rozhodli, že tě na vánoce vezmou k nim domů a kdo ví, možná u nich už budeš moci zůstat na stálo.
Chlapec nevěřícně koukal na tetu a horlivě přemýšlel o slovech, které právě slyšel. A teto, to tam u nich budu úplně sám? A to už vás tady nikoho ani neuvidim?
Víš Jeníku, ti lidé nemají děti a tak se rozhodli, že si jedno vezmou za své a ty ses jim moc líbil. Jsou to hodní lidé a jistě pro tebe
udělají krásné vánoce a když je hezky poprosíš, tak ti jistě dovolí strávit nějakou tu chvilku i tady s dětmi.
Chlapci se ta představa začínala líbit a už horlivě přemýšlel, jak to asi všechno bude. Tu ho napadlo, že vlastně pro ně nemá připravený žádný dáreček. Sklouzl z tetinýho klína a pomalu se loudal ke své postýlce, kde pod dekou usilovně začal přemýšlet.
Od toho dne s malým Janem nic nebylo. Vyhýbal se dětem a sedával sám v pokoji, kde neustále něco pod dekou
kutil.

 
Livien
Livien - 8.12.2008 13:37


Děti byli zprvu zvědavé a tak na něj útočili s různýma otázkami, ale když se nic nedozvěděli, nechali ho nakonec být. Chlapec byl ale čím dál víc zamlklejší. Dokonce i pohubnul. Nikdo ale neměl ponětí co se s ním děje a tety si už začínaly dělat starosti. Ještě aby nakonec byl nemocný. Kdo ví, jestli by ho potom ti lidé ještě chtěli.
Na štědrý den se malý Jan nikým nepozorován vytratil s papírovou krabicí. Celé dopoledne ho nikdo neviděl a ani pro samou práci a vánoční nervozitu nepostrádal.
Pak ale nadešla chvíle, kdy si pro Jana přijeli. Po Janovi se ale slehla zem. Nikdo o něm nic nevěděl. Nikdo ho neviděl. Začali ho hledat, ale marně. Chlapec nebyl k nalezení. Návštěva začínala byt netrpělivá. Už to vypadalo, že odejdou bez chlapce, když vtom se ozval hlásek. Tady je!!! A skutečně, chlapec spal schoulený v ložnici u okna za závěsem. V ručce třímal malou sošku andělíčka a
vedle něj se povalovaly korálky. Teď bylo jasné, proč se poslední dny schovával a proč dokonce i zhubnul. Vyráběl dárky. Soška byla vyrobena z chleba, který si chlapec schovával už od tak skromné večeře a korálky byli zase z hřebíčků, šípků a z chlebových kuliček.
V tom se Jan pohnul a otevřel nejprve jedno oko a po té i druhé a chvily přemýšlel, kde je.
To už se kolem něho všichni shromáždili. Tedy tys nás vyděsil. Celý den tě hledáme. Hubovala ho teta. Jan se zastyděl a chvíli mlčel. Pak jí ale objal a podal jí korálky. Ty jsi moje nejmilejší teta.
Po té se obrátil k návštěvě a podal jim sošku andělíčka. To jsem udělal pro Vás, aby jste mě měli rádi a s otázkou v očích pohlédl ženě do tváře. Ta malého objala a z očí jí ukáplo pár slz. V ten moment bylo vše odpuštěno.

 
Livien
Livien - 8.12.2008 13:34


Vánoční oslavy mohly začít. Janovo noví rodiče se rozhodli, že zůstanou chvíly s ostatníma dětma, aby se Jan mohl rozloučit a aby nepřišel o poslední vánoce v sirotčinci. Všichni se sešly u stromečku, kde se zpívalo a tancovalo. Všichni dostali skromné dárky a měli radost. Pak už zbývalo jen se rozloučit.
Nakonec Jan všem zamával a odjel do nového domova.
Jeho nový domov byl velký, pěkně zařízený. Ve dveřích je přivítal chundelatý pes, který Jana na uvítanou olíznul a usměvavá služebná, která ho pohladila. Maminka ho zavedla do jeho pokoj. Pane jo, ten byl ale velký a krásný. Jan nemohl ani uvěřit, že je
celý jeho. Neměl ale čas si ho prohlédnout, když vtom zaslechl cinkání zvonečku. Maminka ho vzala za ruku a společně vešly
do tmavého pokje, kde uprostřed zářil krásně ozdobený stromeček. Chlapec zůstal ohromeně stát a jen zíral na tu nádheru.
Ješte nikdy neviděl nic tak krásného. Pak tatínek rozsvítil a Jan uviděl pod stromečkem spoustu balíčků.
To všechno je pro tebe, řekl tatínek. Společně pak rozbalili jeden dárek po druhém. V balíčkách bylo oblečení, knížky, bubínek, káča, kuličky a úplně vzadu byl schovaný veliký medvěd. To už ale byl Jan pod tíhou všech dnešních zážitků tak unavený, že se mu zavírala očíčka. Tatínek ho odnesl do jeho
nového pokoje, maminka ho uložila a začala mu vyprávět pohádku. Tou dobou ale už malý Jan spal a zdálo se mu o andílcích o stromečku a hvězdičkách. Tak začal jeho nový život.

 

-- Kompletní archiv diskuse --


Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77050.
    Archiv anket.