Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bramborovou kaši si klidně ohřeju, kousky brambor opeču.

Ten, kdo vyhazuje jídlo, nepotřebuje dávky a sociální a jakoukoliv jinou pomoc.
Tahle menšina je zvyklá, že všechno dostane, když prachy vyletí oknem, dostanou další. Tak co by se snažila. Kdyby si vydělálavala sama, bylo by jí líto vyhodilt oknem peníze na které musela makat, ale takhle...

Manžel je zlatej, sní všechno, nebrblá, neremcá, že má něco dvakrát nebo třikrát. Jídlo pochválí sám od sebe a když si odnáší talíř, poděkuje. On vařit neumí, nejde mu to a celých těch X let co jsme spolu, vždycky poděkuje za jídlo.
Podle mne je to v hodnotách, co má člověk nastavené. Oni si ničeho neváží, nic nebudují, nevytvářejí, všechno dostávají jen tak za nic, nemají žádnou odpovědnost - když něco zničí, utratí , dostanou znova, nic pro ně nemá hodnotu, svoje děti učí nechodit do školy a být pyšné na to, jak zas někomu ukradly např. cukroví z balkonu a jiné věci.
Stále se jim snažímě pomáhat, integrovat je, ale nikdy nelze pomoci a intergrovat někoho, kdo se integrovat nechce a pomoc bere jako samozřejmost. Zbavili jsme je povinností a odpovědnosti a oni to předávají svým dětem. Na lepší se rychle zvyká. Ale na povinnosti a odpovědnost budeme navykat několik generací. a nikomu se nechce zhostit se takového úkolu před řvoucím davem tmavých a negramotných.

Co se týče jídla, málokdy něco vyhazuju. Ono to stojí prachy, na který se musí makat a to si člověk rozmyslí.
Nenakupuju do zásoby, na co, když je všechno v obchodech a otevřeno sedm dní od rána do večera. Jsou lidi co syslí do mrazáku maso, já to nedělám, koupím většinou tak na týden, to v mrazáku je, aby se nezkazilo, ale jinak mě by nikdy k ničemu nebyl velký mrazák. V tom mém v lednici je akorát pečivo, zelenina a to maso co do týdne stejně spotřebuju.
V lednici jsou akorát základní věci, jako máslo, vejce, zelenina, mlíko, jogurty (zas tak na týden) a jídlo k ohřátí protože většinou vařím na dva nebo tři dny.

Tygřík: brambory, pokud mi zbudou, neohřívám, už opravdu chutné nejsou. Ale klidně z nich udělám šlejšky s mákem, bramborový knedlík, nastrouhám do kynutého těsta na buchty, opeču...

Jarča*: starosti o hygienu mi v tomto případě připadají vysloveně komické, snad už všichni viděli vybydlené bloky a to, co se nachází ve sklepích a odpočivadlech. Myšlenky na nějaké bacily je to poslední, co by jejich obyvatele trápilo. U mně je to lenost a nic jiného. Než se postarat, jak upotřebit zbylé jídlo, je daleko pohodlnější ho vyhodit a koupit si za penízky další a čestvé. Jo, až nebudou odkázáni na finanční podporu, pak ať si vyhazují. Ale ZA SVOJE!!

Tak u nás hlavně málokdy něco zbude, vaří manžel a ten už to má krásně v oku, i to, kdo si co chodí přidávat a tak Když už náhodou něco zbude, je pravda, že on ani dcery to ten den k večeři nechtějí, ale druhý den klidně. To já můžu cokoliv kdykoliv, i když souhlasím s Lindiným Vikingem, že ohřívané uvařené brambory teda taky oželím Pečivo obvykle odebíráme z mrazáku postupně (mám nabalíčkovaný chleba i rohlíky) a kupujeme tak, aby se to snědlo, to samé s uzeninami nebo sýry. Jediné, co se občas zkazí a co musí chca nechca vyhodit, je nějaký kousek zeleniny nebo ovoce, obvykle třeba rajče, které si dcera vezme do pokoje s tím, že si ho dá za chvíli, zaháže ho knihami a pak ho za pět dní už nevynáší, ale spíš vytírá... Ale jinak opravdu zužitkujeme valnou většinu odpadu (máme nenažrané - odkrojky z masa třeba - a hlodavce na bioodpad).

A co se zmíněné rodinky týče - vím o nich, ale na seriál jsem nekoukala. Ale netajím se tím, že tuto menšinu opravdu, ale opravdu nemám ráda, takže je pro mě lepší toho o všech těch sponzorech a tak nevědět, jinak by mi asi zase fakt stoupnul tlak

zplesniví

Já jídlo vyhazuju co nejméně. Přiznám se ale, že občas mi zlesniví nějaké ovoce nebo rajče a taky patky ztvrdlého chleba vyhazuju, ale jen proto, že je nemohu posílat příbuzným na venkov pro králíky, jak jsem to dělala v manželství. Bohužel ti příbuzní byli manželovi, svoje nemám. Ale ohřívané jídlo jím běžně a klidně i několik dnů. Když vařím dětem víkendový oběd, tak většinou zbude, hlavně polévka, tu jím pak s chlebem k večeři dokud ji nesním.

Už když jsme spolu začali žít, upozorňoval mě mažel, že nikdy nesní k večeři to, co bylo k obědu. Upřímně řečeno, já dvakrát denně taky vařené jídlo nemusím, večer už mi stačí něco lehčího. Ale druhý nebo i třetí den to dojíme klidně. Samozřejmě s tím, jak tu padlo, že to chce to uvařené jídlo co nejdřív zchladit, aby někde nestálo půl dne. Poznámka o kočovných vozech s absencí ledničky mi v této souvislosti připadá docela trefná Jinak jsem od malička zvyklá, že se jídlo nevyhazuje, maminka pocházela z rodiny, která na tom v poválečných letech nebyla zrovna dobře, tak byla zvyklá zužitkovat všechno. Jenom když zbyde něco, čehož konzumace zavání žaludečními problémy, tak to s těžkým srdcem vyhodím, ale snažím se, aby to bylo co nejmíň často.
Pečivo sušíme známým pro slepice, ale když zbývá relativně čerstvé, naučila jsem se dát ho do mrazáku, když se mi pak např. o víkendu nechce jít nikam nakoupit, jako když se najde. A taky mě nemrzí zamrazit i jednu porci vařeného jídla - ona se někdy bude hodit

monja: ve dvaceti jsem měla asi pět tisíc čistého, tři jsem dala na podnájem, takže dva tisíce na měsíc jsem měla úplně na všechno. Takže co jsem si koupila, hned jsem snědla, ani mi nic nezbývalo, natož abych vyhazovala.

Linda: No právě - ty dávky jdou z našich daní (nás, kteří nevyhodíme ani ten rohlík), proto nám vadí, jak nimi zacházejí.

Já se od začátku snažím všem zmínkám o této rodině vyhýbat, protože mi od začátku vadí, jak se jim všichni cpali do *** Klidně mě označte za rasistku, ale jsem přesvědčená, že se tímto způsobem vychová pouze dalších pět nepřizpůsobivých.

Samozřejmě jídlo nevyhazuju (jen když se zkazí, zplesniví, ale nestává se mi to často), ani neznám nikoho takového. Já ale ani neznám osobně nikoho, kdo žije jen z dávek, na které si nevydělal. Všichni okolo mě mají to, co odmakají, a pak si toho váží.

Ten článek jsem četla taky, a říkala jsem si, že holka je mladá, nezkušená, ve dvaceti jsem taky neuměla hospodařit a autoritu neposlechla ... nicméně, vychovaná moc není
Ale k otázce: jsem dost mlsná huba, k tomu nepříliš finančně zabezpečená s dcerou na vysoké, takže v podstatě nevyhodím ni ....
Vařím tak, aby mi nic nezbývalo, nebo jsem schopná zamrazit i jednu porci, kterou si pak céra radostně odveze do brna ale upřímně taky nejím ohřívané jídlo, pokud to tedy není polívka, či guláš, to se ani nepočítá, rohlíky nekupuju a další chleby koupím, až je ten starej snězenej ... hotovo, sáčky taky dokupuju, když se jeden načne, druhý se koupí - to mi nefunguje jenom u soli, na tu pravidelně zapomínám. Tuhle jsem zjistila, jak moc jsem s tím šetřením praštěná, dostala jsem krabičku oříškového cukroví, které na tácku prostě ztvrdlo.... no nevyhodila jsem ho ale namlela a šoupla za část mouky do nedělního moučníku bylo to dobrý a nevyhodila jsem ani ň - moučník byl ostatně celej ze zbytků vánočního pečení, zbylá čokoláda, zbylý cukr z obalování rohlíčků takže s drobečkama, zbylej kokos, zmražené bílky než jsem to vymyslela, musela jsem se sama sobě smát, ale ruku na srdce, dělaly jsme to takhle ve dvaceti ? Já teda neee...

O teto rodine vim jenom to co jsem se docetla po internetu, zadny porad v tv jsme nikdy nesledovala, tudiz nemohu soudit. Pokud ziju na ukor dotaci tak bych za ne mela aspon podekovat, ovsem nikdo mi nema pravo linkovat jak dotaci pouziji. Kdyz se darci nelibi jak s penezi nakladam tak at mi je nedava. Podle me at si kazdy doma dela co chce, nikdo nema pravo mu do toho kecat
A k zbytkum.... pokud jsme s manzelem sami doma klidne uvarim na dva dny, obvykle neco s testovinami nebo ryzi, protoze manzel nevezme ohrivanou bramboru (cii vyrobek z ni) do ust. Proc netusim, ja na ohrivane br kasi nebo br.knedliku nevidim nic spatnyho. Jidlo ovsem musi co nejrychleji do lednice a rychle zchladit, zadny pestovani bakterii na kuchynskym stole pres noc nevedu. Starsi dcera nema rada ohrivane jidlo druhy den, pozna ho i po chuti a nelze ji obelhat, takze treba ptacky odendam porci pred zahustenim omacky a druhy den nam ohreju zbytky a ji stavu znovu provarim a zahustim zvlast a soupnu do ni maso na prohrati - je to prace navic, ale timto zpusobem to sni a ja nemusim varit.
Pecivo apod se u nas cerstve vyskytuje malokdy, bud pecu sama a to je dokud se nesni (samozrejme chutna nejlepe jeste teply) a tmavy chleb ma obvykle tyden az 10 dni zaruky a do ty doby ho snime a nebo zamrazim. Sice rodina prska ze rozmrazeny je vysuseny (me neprijde), ale v pripade nouze kdyz doma neni nic k snedku zblaznou i rozmrazeny pecivo.
Mrazim v podstate vsechno - zbytky zeleniny co uz je unavena zivotem (samozrejme ne plesniva) a pouziju ji nasledne do lasagne, omacky na spagety apod. Zbytky ovoce zmrazim a pak delame z neho smoties atd.
Naucila jsem se primo silene setrit na materske, kdyz mi po zaplaceni bydleni zbyly necele dva tisice a z toho jeste padly tak 4-5 stovek na pleny a umele mliko. Vim co to je stat v obchode a premyslet jestli koupit maslo a nebo syr, protoze na oboje nemam. Takze vyhazuji skutecne minimum (nebo se aspon snazim), v pomeru s mymi kolegy v praci skutecne zpracuji vsechno. Jak rikam zachranuje me mrazak. Momentalne mi pres svatky zkyslo 1,5l slehacky (naplanovany 2 merendy se nakonec nekonaly), mam je v mrazaku a premyslim jestli je zodpovedne je do neceho vrazit a nebo jistejsi je vyhodit

Jestli doma vyhazujeme jídlo? Ne. A když vidím, že někdo jo, přijde mi to jako znak IQ tykve. Vím, co mám doma v ledničce, a to co nemám dokupuju jen v množství, které jsme schopni spotřebovat. Pokud člověk nevaří pro cizí, tak už za ty roky snad ví, kolik se u nich doma sní a podle toho vaří. - Pokud jsme doma dva a nemusíme ohřívaná jídla, nebudu dělat kilo masa. Nesnězené pečivo, uzeniny a tvrdé sýry, tvarohy apod. mrazím. To, že 2x do roka vyhodím patku chleba, nepočítám.

Jídlem se u nás neplýtvá, ohřívané běžně jíme. Jak mě, tak manžela vychovali prarodiče a ti si jakožto válečná generace nepotrpěli ani na vybíravost, natož na vyhazování. Tradice nejíst včerejší jídlo zřejmě pochází z doby, kdy s sebou kočovníci nevozili ledničky a neměli chuť riskovat seznámení se skřítkem botulínkem, ale doba se změnila. Kromě toho, za své si můžu dodržovat cokoliv se mi zachce, pokud mě někdo živí, rozmařilost si nemůžu dovolit. Já jsem paterčatům fandila taky, ale rodina mě brzy znechutila taky.