Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: Ne, není.
Nemám žádný zájem na tom, jestli se internetové Zuzaně (která navíc třeba ani neexistuje) narodí nebo nenarodí trojčata.
Kolik trojčat se rodilo dříve, nebylo vůbec předmětem diskuse, kromě toho, že jsem žádný takový pseudoargument nepoužila, je ještě fakt, že žijeme dnes a ne dříve.
To, co jsem říkala já bylo: "Rozhodni se podle toho, jestli ty děti chceš nebo ne, všechno ostatní je nejisté, relativní a v porovnání s lidským životem méně podstatné."
S tím se s dovolením rozloučím, Zuzaně přeju šťastné rozhodnutí, zdraví a sílu a ostatním nakonec taky (dřív nebo později se nějak rozhodujeme všichni).

Tante Ema: Je to od tebe citové vydírání. Silné citové vydírání. Přitom je to jen tvůj názor, žádné obecně platné pravidlo. Dříve se moc trojčat nerodilo, protože to příroda zařídila lépe.

sallie: O svitu jsem nic nepsala. To, že je chyba se zbavit chtěného dítěte jsem psala a trvám na tom, není to podpásovka, to tak je. Není to ani vydírání, vydírání je něco úplně jiného.
Je Zuzany věc, co udělá, jen a jen její, nikdo její život žít nebude a nikomu z toho nebude skládat účty, já jsem jí psala, ať se nenechá přesvědčit k potracení dětí, které potratit nechce. To je všechno.
Ty by ses třeba rozhodla podle toho, kolik dostane která varianta procent a čas by třeba ukázal, že to bylo dobré rozhodnutí. Nebo taky ne. Nic moc víc se o tom říct nedá kromě toho, že rozhoduješ o někom/něčem, co už existuje, pokud ta skutečnost pro tebe nemá žádnou váhu, je rozhodnutí snažší, pokud má, je potřeba být opatrný a dobře si všechno rozmyslet, zvážit, co je víc důležité a co míň. Pro minimalizaci zdravotních rizik by bylo nejlepší potratit takové těhotenství celé, ostatně jako kterékoliv jiné, statisticky je umělý potrat v prvním trimestru nejbezpečnější konec těhotenství, přesto ho lidi volí velmi menšinově..

mam-ča: To by ses musela zeptat jí a nejlépe až v dospělosti, ale i momentálně by tě odpověď možná překvapila. Možná ne, já to nevím.
Ty víš, že manžel by paní neopustil, pokud by neměla trojčata, nebo že by byla paní šťastnější, kdyby jedno obětovala pro zdraví druhých dvou, popř. obětovala dvě...víš to, nebo se jen dohaduješ? A víš, že kdyby je obětovala, bude jedno nebo dvě zbylé, kterým dovolí přijít na svět OK?
Bohužel je jen iluze si myslet, že si nějak můžeme zařídit, aby nás v životě potkávaly jen neriskantní příjemné věci.
Trojčata jsou jedna z nich. Ať uděláš cokoliv čeká tě něco ne moc příjemného, záleží na tobě, na tvém svědomí, přístupu k životu, ke světu, nikdo z tebe to rozhodnutí nesundá ani zodpovědnost, kterou pak za něj poneseš už napořád. Nikdo neví, co se stane.
To, co jsem chtěla říct já, bylo, že věc nestojí tak, že "při zapojení racia" dopadne všechno dobře.

Tante Ema: proto jsem psala, že by bylo potřeba se poradit hlavně s doktory a zjistit, co obnáší trojčetné těhotenství a jaká rizika tam jsou - a jaká rizika sebou nese redukce.... NIKDY se nic neví na sto procent, i jedno dítě se může narodit předčasně, může mít nějakou hnusnou nemoc atd. - pořád to bude o počítání procent a zvažování.... není to černobílé rozhodování, že toto je špatně a toto je správně.... a NIKDY se člověk nedozví, jestli by ta druhá cesta nebyla lepší.... to je na tom to těžké... ale psychicky vydírat stylem "svit v dětských očích" a "největší chyba kterou žena může udělat", mi přijde jako dost podpásovka.

Tante Ema: 16:42 "... zbavit se chtěného dítěte počatého s milovaným mužem je jedna z největších chyb, jakou může žena udělat ..".
Myslíš, že v rodině Koláčkových (viz odkaz od treperendy) nebyla trojčata počata z lásky ?
A přesto manžel nevydržel a paní na tři postižené a jedno zdravé dítě zůstala sama.
Ta zdravá starší dcerka jí s postiženými bratry pomáhá podle svých dětských sil.
Myslíš, že má hezké dětství ?

treperenda: To jsou ti nemocní, jak ani nesedí, viď?
Říkám na to, že to musí být velmi bolestné a namáhavé pro všechny a taky že se od těch kluků nedovíme, jestli radši žijí takhle nebo by radši byli mrtví.
Jinak je i dost zdravých trojčat, jedna maminka např. chodila na Rodinu. cz, nebudu se tě ptát, co na to říkáš, protože ta otázka je nesmyslně položená. Žádná redukce Zuzaně nezaručí nic. Můžeš mít jedno zdravé a krásné dítě a vyroste z něj vrah. Co na to říkáš... asi nic, nejde na to nic říct, protože to není argument.

sallie: souhlasím. Riziko je o hodně větší, jenže ho nejde redukcí spolehlivě eliminovat, i když odhlédneme od toho, že jeden zaplatí životem za lepší prognózu ostatních. A kromě rizika je tu i fakt, že se rodí i zdravá trojčata, nedávno se narodila dokonce zdravá paterčata.
Ani u jednočetného těhotenství není úspěch zaručený, jistotu nemáme nikdy, ta je teď momentálně jen v tom, že děti už jsou počaty.
Těžko se nebát, osobně bych se bála jak blázen, co se bude dít, když třeba budou těžce postižené všechny tři, nedávno bylo o takové rodině v tv, neumím si představit, jak bych to zvládala atd.
Osobně bych se ale necítila kompetentní některé dítě obětovat, když mi to navíc stejně nezaručí nic a taky dneska vím, že jsem už dokázala pár věcí, které jsem si neuměla představit, že by šlo dokázat.
Většinou člověk dokáže, co je potřeba dokázat, i když se mu do toho nechce. A všechno v životě nejde tak úplně regulovat nebo je cena za to příliš velká. Podle mě.

http://www.delikomat.cz/pomahame/kluci-kolackovi

I takhle může vypadat život s trojčaty. Co na to říkáš Tante Emo?

Tante Ema: jde o to, že trojčata jsou mnohem rizikovější než dvojčata... že se nejspíš narodí ještě dříve s ještě menší porodní váhou. A ten čas a ta váha hraje strašně velkou roli. Pod (tuším) 34. týden miminko nemůže dýchat samo, když je na přístrojích, hrozí odchlípnutí sítnice a slepota (nikdo neví jak to přesně funguje, ale ta souvislost s nedýcháním tam je). Hrozí mozková obrna, hrozí různá trvalá poškození.
Ano, je to morální problém - jeslti obětovat jedno dítě pro to, aby ta zbylá dvě měla lepší perspektivu - a je to problém, který se nedá nějak vyhodnotit (to jestli ta oběť byla k něčemu dobrá, protože nikdo neví, jak by to bylo kdyby to bylo jinak že).
Za mě je ten problém opravdu v tomto - jestli "riskovat" všechny tři děti nebo "obětovat" jedno pro lepší vyhlídku dvou.....

To, jeslti to POTOM zvládne finančně a organizačně a emocionálně - to už je v podstatě banalita - u zdravých dětí je vcelku jedno jestli jsou tři nebo čtyři nebo pět.... ovšem když jedno, dvě, tři z těch pěti jsou třeba i těžce postižené, tak už je to o něčem úplně jiném než o tom, že se "trošku uskromníme".

mam-ča: myslím, že je možné, že někdo horuje z romantické nepoučenosti nebo třeba proto, že si vždycky přál větší rodinu, než má atd., ale v zásadě bych řekla, že je to proto, že si uvědomují, že potratem se to nevyřeší dobře, i když to tak může vypadat.
Ty sis užila očistec s nedonošenými dvojčaty -naprosto to nezlehčuju, umím si to představit přinejmenším přibližně - ale vychovala jsi je. Stálo tě to zdraví, síly atd., ale lituješ? Zpětně bys jedno z nich radši z jednoho z nich poslala pod kyretu než se prokousávala těžkou situací?
Pokud ano, je to tvoje zkušenost, kterou Zuzana chtěla slyšet.
Pokud ne, tak to máš vlastně stejně jako ty, co radí děti nepotrácet, v zásadě to nemůžeš říct jinak, pokud život těch nenarozených je pro tebe stejně hodnotný jako těch už narozených, což je i odpověď na námitku "co ti starší". Ty na životě ohrožené nejsou a nehrozí jim ani jiná závažná újma, jen život ve velké rodině, což není nemoc ani tragédie, jen něco, na co nejsme zvyklí.
Není to ani věc "sebezáchovy", na pětidětnou rodinu se neumírá ani nepůsobí rodičům smrtelné vyčerpání, jde to zvládnout, když to zvládnout chceš a není to nic strašného, má to kromě dřiny a uskromňování i pár hodně dobrých momentů.
Bohužel si v životě nemůžeme objednávat jen samé příjemné situace v načasování, které nám vyhovuje, někdy jsme postaveni před hotovou věc, kterou jsme nečekali, a musíme se s tím poprat.
Ale zbavit se chtěného dítěte počatého s milovaným mužem je jedna z největších chyb, jakou může žena udělat a většinou to ženské cítí, proto se trojčat zastávají.

Tak pro usnadnění rozhodování by chtělo si uvědomit, že trojčata se každopádně narodí ( možná výrazně) nedonošená, což znamená, když už ne trvalé poškození u některého z nich, tak alespoň výrazně náročnější péči o ně, tak 5 let, než o dítě normálně donošené. Pak bych ještě chtěla paní upozornit na to, že s pěti dětmi, z toho ještě jednou várkou trojčat, jí příštích minimálně 10 let nikdo nezaměstná, a když pak někdy ve 45 letech, po tolika letech v domácnosti, bude shánět práci, tak už bude moc stará. Ale je to na ní, jak se rozhodne, samozřejmě...jen bych poradila, ať taky myslí na ty ostatní ve své rodině nejen na ta nenarozená...

Tante Ema: Zuzana chtěla slyšet názory druhých, tak jsem jí napsala svoji zkušenost. Nijak jí nenutím, aby jednala proti své vůli.
Jen mě zarazilo, že skoro všichni horují o zachování trojčátek a nikdo se nepozastavil nad tím, jak a jestli to Zuzana zvládne zdravotně, fyzicky i psychicky.
Mít "jenom" trojčata, tak bych do toho šla, ale Zuzka má už dva syny mladšího školního věku, a ti jí přece taky potřebují.

rozumné není.

Což je to, co se snažím říct Zuzaně, nedávej pryč děti, které si ve skutečnosti chceš nechat, i když to třeba nevypadá rozumně.
Udělej to jen v případě, že je nechceš.

Holky, nevěřte tomu, není. Je to v jádru jen o tom, jestli ty děti chce nebo ne.Že mít trojčata je riskantní, namáhavé a nebude to idyla ani náhodou, to je jasné. Na druhou stranu to není třeba líčit jako katastrofický scénář, protože ten se bude konat s velkou pravděpodobností jen v případě, pokud Zuzana přivede na svět děti, které na něj přivést nechce.
Pokud nechce mít trojčata a vezme na sebe rozhodnutí, že se některé z jejích dětí nenarodí, ať to udělá, i když jí to nezaručí ani rodinnou pohodu ani zdraví toho dítěte, které si nechá ani že od ní neodejde manžel.
Pokud si děti nechá, musí se připravit na těžké časy.
Takové rozhodování je vždycky záležitost svědomí, ať už si to racionalizujeme libovolně.
Pokud to Zuzanin svědomí umožňuje a děti nechce, ať se jich zbaví a zdůvodnit to nakonec může libovolně.
Pokud svědomí brání, je i jen prakticky nejlepší se smířit s těžkou životní situací a připravit se na těžké časy.
Trojčata mohou být těžce postižená, mohou i umřít, při redukci minimálně jedno umře s jistotou
Z mých dětí jedno na novorozenecké jipce leželo, zažila jsem i komplikace v těhotenství, rozhodně nejsem člověk, který by maloval idylky o šťastných rodinkách a vím moc dobře, jaké je vyčerpání z péče o náročné dítě, když máš ještě několik dalších, málo peněz a muže, který není zrovna žulová opora.
Ale zrovna tak vím, že svědomí není nějaký luxus, který si můžeš dovolit, když jsi dost bohatý a v pohodě, ale něco, čeho se nezbavíš a sebe "rozumnějším" konstatováním neumlčíš. Záleží na tom, co komu to jeho říká. Někdo je OK s interrupcí, pak není co řešit.
Obětovat ale v zásadě milované dítě hypotetickým dohadům nebo nárokům