Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Řeším hodně bolestnou situaci a nevím, jak se s ní vypořádat. Manžel mi, bohužel, moc oporou není, prý bude respektovat mé rozhodnutí ať bude jakékoli. Jde o to, že jsem těhotná a čekám trojčata. Lékař mi doporučil, či spíše mně seznámil s tím, že v tomto případě je možné provést redukci plodů ze tří na dvě.
Zkusím vám v kostce nastínit naši situaci. Jsme s manželem spolu už deset let, mně je třiatřicet a jemu o dva roky víc. Máme už dva syny – osmiletého a šestiletého. Když kluci trochu povyrostli, zatoužila jsem po ještě jednom miminku a tajně si přála, že by to mohla být holčička. Otěhotněla jsem poměrně bez problémů a za pár týdnů se ukázalo, že miminko není jedno, ale hned tři.
Byl to šok, v první chvíli jsem se přímo v ordinaci rozbrečela. Doktor byl velmi ohleduplný a citlivý, chápal, jak mi je. Když jsem se trochu zklidnila, řekl, ať to napřed vydýchám a proberu s manželem a sdělil mi i tu možnost s redukcí.
V první chvíli jsem si říkala, že to je asi jediná možnost, podstoupit to. Jenže čím více o tom uvažuji, tím těžší to pro mne je. I když jsem s trojčaty v žádném případě nepočítala a výraz „zaskočilo“ mne to je velmi slabý, přesto se jedná o mé vlastní děti a představa, že nad jedním z nich vynesu ten příšerný ortel, mne doslova drásá. Na druhou stranu si neumím představit, jak bude ta trojčata zvládat, když už dvě děti máme. A to nejen co se týká péče, ale hlavně finančně. Nemáme se sice nějak špatně, ale trojčata, to je pořádný finanční zápřah na mnoho let dopředu. Plenami a výbavičkou počínaje přes nástup do školy, obutí, oblečení, tábory, školy v přírodě atd.
Pro manžela to byl rovněž šok, on, ač skoro abstinent, si musel nalít panáka rumu, který mám v lednici na pečení. Řekla jsem mu všechny své pocity, všechny pro a proti. On mne prý k žádnému rozhodnutí, které by pro mne bylo nepřijatelné, nutit nebude. Podpoří mne, ať se rozhodnu jakkoli. Tohohle jeho přístupu si cením, nicméně mám pocit, že jsem na to nakonec zůstala sama.
Času moc nemám měla bych se rozhodnout co nejrychleji a zmítám se mezi dvěma břehy. Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku, ale pak se zaktivní ta citová a já si neumím představit, že bych něco takového měla udělat.
Chtěla bych se zeptat, zda si dokážete představit takovou situaci a jestli byste v tomto případě na redukci šly. Ne, nechci se rozhodovat podle toho, co mi řeknou v podstatě cizí lidé na internetu, jen potřebuju slyšet víc názorů, třeba i příběhů ze života rodin s trojčaty apod. Možná mi to pomůže si vše v sobě nějak ujasnit a rozhodnout se správně. Předem vám moc děkuji za vaše názory.
23.6.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: I redukce jednoho může pomoct těm zbylým dvěma. Představ si, že váha "plodů" před (předčasným) narozením bude všech dohromady třeba 5 kg. O těch 5 kilo budou se budou dělit buďto dvě, nebo tři miminka. A to je veliký rozdíl.
Moje dvojčata hubla po narození až na 1,40 kg. Nedovedeš si představit, jak je to zoufale málo.
Tante Ema: Linda to píše správně, je to o pudu sebezáchovy. Protože na Zuzaně bude ležet tíha odpovědnosti, dokud děti nevyrostou.
A že by trojčata byla úplně bezproblémová, o tom si troufám pochybovat.
V podstatě každé vícečetné těhotenství je vnímáno z lékařského hlediska jako patologické. I proto při umělém oplodnění už začali vkládat do dělohy matkám jen dvě oplodněná vajíčka, i když jich mají k dispozici třeba víc.
.jpg)
Tante Ema: no jo v podstate mas pravdu, jenze ona ta koupe motorky nebo auta te nevycerpava tak, ze budes nasledujicich minimalne 5 roku padat na hubu. A o tom to je. Ono sice moralni citeni a "vrazda" chudacku miminek je jedna vec, ale druha vec je jestli to mama zvladne - zdravotne, psychicky, fyzicky. Ono je hezky mit cisty svedomi, ale na co Zuzane bude cisty svedomi pokud skonci nekde na psychiatrii a deti si v lepsim pripade rozeberou pribuzni.... a to je to o cem mam-ca pise. Ja mam jenom dve deti, 2,5roku od sebe, ale zato vyzivne (hlavne ta starsi). Kdyz jim bylo 6a 8 mit k nim mimino tak jsem zavrena bud u psychiatra a nebo ve vezeni, natoz tri! To neni o svedomi, to je o pudu cloveka prezit.
S tim ze babicky, teticky, sousedky, kamaradky pomuzou pocitat 100% nelze - ony muzou ale nemusi, Zuzana MUSI 24/7 buh vi kolik let. A to nemluvim o tech dvou starsich, kteri minimalne dalsich 7-9 roku budou potrebovat mamu, byt uz ne 24/7
mam-ča: Ale ona uvažuje o redukci jednoho. Sníží se tím opravdu ta rizika tak, aby to stálo za to? Podle mě to nic neřeší. Když už tak buď si nechat jedno dítě a nebo do toho vůbec nejít.
mam-ča: Problém je ten, že to takhle jednoduché není, není to rozhodování, jestli si koupím radši motorku nebo auto, ale bavíme se o něčem/někom živém, klidně to můžeme brát tak, že to není člověk, pokud o tom jsme přesvědčeni, přesto je ale ten jeden až dva zárodky, co event. budou odeslány na tu redukci, žijí. Proto to v lidech budí tak silné city, protože je to především morální dilema, ne dilema rozumu a citu a vůbec ne věc, která má jasné racionální řešení, při tomhle rozhodování jsi vlastně na poli prověření vlastního světového názoru.
Osobně jsem přesvědčená, že dobré rozhodnutí jde udělat asi jen v případě, že si Zuzana dokáže sama sobě upřímně říct, nakolik jsou tři děti chtěné, přivádět na svět nechtěné děti je podle mě to, co je potřeba zvážit.
Ať už se rozhodne jakkoliv nevyhne se poměrně velkému riziku jak pro zdraví dětí, tak svoje, ztráta pohodlí je jistá, ta jí čeká i pokud nechá nechtěné zárodky potratit, pokud to není tak, že se jí taková věc nijak nedotkne na svědomí (ta možnost je), jenže podle toho, co Zuzana píše, ti na to nevypadá.
sallie: Ano, nikomu nic neříkat. Je to velmi velmi soukromá záležitost.
Co si napsat na kus papíru pro a proti ?
Negativa : Mít trojčata znamená mj. stát se atrakcí obce. Všichni vás budou sledovat okem ostřížím, a trochu závidět tu ošetřovatelku, která k vám ovšem bude chodit jen v pracovní dny od-do, čímž naruší veškeré vaše rodinné soukromí.
Je velmi pravděpodobné, že se děti narodí před termínem, ať už spontánně, nebo bude porod uměle vyvolán. S nedonošenými dětmi je asi tak 3x víc práce, než s dětmi donošenými. To všechno krát 3.
Nestraším, jen vyjmenovávám možná rizika pro matku, děti i celou rodinu.
Bála bych se i reakce starších dětí. Jsou to kluci, u kterých se nějaké "pečovatelské sklony" nedají předpokládat. Zpočátku budou rádi, že je v rodině nějaká atrakce, ale po pár dnech a matčiných probdělých nocí se začnou hlásit o svá "dětská práva". I oni chtějí mít mámu pro sebe. Pokud budete mít tchýni jako já, bude starší okatě děti litovat a popichovat proti matce.
Jak to vstřebá manžel, je ve hvězdách, ale pokud vás má všechny uživit, moc ho doma neuvidíte.
Pozitiva velké spokojené rodiny tady vypsalo 99% diskutérek, nebudu to opakovat.
no já bych hlavně probrala s doktory rizika redukce (že to nepřežije ani jedno dítě), i rizika trojčat - nejde jen o uživení, jde i to, že trojčetné těhotenství ohrožuje tvoje zdraví a trojčata se ohrožují navzájem - už jen to, že se narodí nejspíš předčasně je pro každé z nich přídavné riziko - a problémy nedonošeňátek můžou být velmi závažné.
A na to, že "lidi pomůžou" bych se vůbec nespoléhala... jo, babičky si rády povozí kočárek, ale ujmou se zrovna tak s takovou radostí TŘÍ miminek? Budou se na to ty babičky a kamarádky cítit?
Každopádně, Zuzko, rozhodnout to musíš sama - to ti nikdo neporadí. Jediná rada, kterou ti dám - nikomu to NEŘÍKEJ. Moje kamarádka šla na redukci a kromě toho, že sama na tom nebyla nejlépe, tak se ještě dozvěděla, jak je líná a neschopná a sobecká, že toto rozhodnutí učinila.... každej se cítil oprávněn soudit a odsoudit.... takže pusu na zámek, moc to veřejně neřeš, protože se to ještě obrátí proti tobě (když budeš mít trojčata, tak zase budeš nezodpovědná a hrabivá a všichni budou sledovat a závidět od koho jsi co dostala).
Kelud 
andys: "vychovat dvě nebo tři už není takový rozdíl" no, to není. Ale vychovat 4 nebo 5, z toho jeden prvňáček, druhý třeťák a k tomu 3 mimina, to tedy rozdíl je. 
Mně se líbí, jak tady všichni Zuzaně líčíte zářivou budoucnost se šťastnými pohledy desatero očiček. Nejlíp se pochopitelně radí druhým. 
Přitom Zuzana sama píše, že "Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku...".
Rozum velí, že pět dětí je příliš velké sousto, ale srdce ho poslouchat nechce.
Já Zuzaně přeju, aby se děti narodily zdravé, ať už donosí jedno nebo tři.
.JPG){kind=avatar}
ozon: Lorna Vančurová není dobrý příklad. Manžel od nich odešel a zůstala na pět dětí sama.
Děs, divím se doktorovi, pokud jsou plody zdravé nabídl tuto alternativu. Toto se doporučuje při zdravotním problému, buď matky, nebo plodu. Jak již bylo řečeno vychovat dvě nebo tři už není takový rozdíl. Myslím, že tu starost potom dětská očička vrátí.
Těžká rada . Dovedu si přibližně představit co asi Zuzka prožívá. Jiná by redukci provedla a dál by si třeba nic nepřipouštěla . Ona by si to ale pravděpodobně celý zbytek života vyčítala . Pokud jsou miminka zdravá , nechala bych si je . Všechno jde zvládnout . Dnes jsou možnosti o jakých se nám před 40 lety , kdy jsme rodily , ani nesnilo ( kočárky , pleny a jiné pomůcky ) . Synové ,rodina a známí Zuzce jistě pomohou . Dostane zdravotní sestru na výpomoc . Začátky nebudou možná lehké , ale společně to určitě zvládnou . Vzpomeňte na Lornu Vančurovou která měla doma malého synka a narodila se jí čtyřčata. Zuzko , ať se rozhodnete jakkoli , držím Vám palce a nezapomeňte napsat jak vše dopadlo . 
ploduska: V zásadě dneska stále ještě lze uživit tolik dětí, kolik jich chceš.
Problém je v tom, že pod "uživením" si různí lidé představují různé věci, takže pak se můžeme dopracovat i tomu, že uživit nejde ani jedno dítě, pokud mu nevyděláme na XXXX věcí, které ve skutečnosti nepotřebuje a většinou ani nijak zvlášť nechce, pokud ho náležitě nezpracujeme.
Samozřejmě je věc každého, co považuje za nezbytné a ovlivní to jeho rozhodnutí, ale je dobré si uvědomit, že moje volba je moje volba a jiná není nutně horší nebo dokonce nezodpovědná.
Děti totiž je daleko namáhavější vychovávat, pečovat o ně, než hmotně zabezpečovat, i když i to dá práci.
Plus ještě mnoho lidí by sociální podpory nepotřebovalo, pokud by si mohli vydělat na živobytí rodiny vlastní kvalifikovanou a specializovanou prací. Ono by pak šlo pečovat i o děti i o seniory ve vlastní režii. Náš stát toto ovšem neumožnňuje.
Tante Ema:
takže - rozhodně nemám nic proti tomu, aby ženy(rodiče)na MD pobírali od státu peníze - dokonce si myslím, že víc a dvojčatové třeba dvakrát víc než ty, co mají jedno (dokonce ani porodné v naší době nebylo dvojnásobek), ale rozhodně si nemyslím, že by člověk měl mít tolik dětí kolik chce, ale jen tolik , kolik UŽIVÍ .
.jpeg)
Mám jednu prosbu a to se týká všech příspěvků.
Moc prosím, pokud reagujete na nějaký příspěvek, zkopírujte i datum a čas.
Někdy bych se ráda podívala na původní příspěvek, ale většinou ho nedohledám, zvláště, když je těch příspěvků od jednoho pisatele víc.
Moc děkuji
