Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Řeším hodně bolestnou situaci a nevím, jak se s ní vypořádat. Manžel mi, bohužel, moc oporou není, prý bude respektovat mé rozhodnutí ať bude jakékoli. Jde o to, že jsem těhotná a čekám trojčata. Lékař mi doporučil, či spíše mně seznámil s tím, že v tomto případě je možné provést redukci plodů ze tří na dvě.
Zkusím vám v kostce nastínit naši situaci. Jsme s manželem spolu už deset let, mně je třiatřicet a jemu o dva roky víc. Máme už dva syny – osmiletého a šestiletého. Když kluci trochu povyrostli, zatoužila jsem po ještě jednom miminku a tajně si přála, že by to mohla být holčička. Otěhotněla jsem poměrně bez problémů a za pár týdnů se ukázalo, že miminko není jedno, ale hned tři.
Byl to šok, v první chvíli jsem se přímo v ordinaci rozbrečela. Doktor byl velmi ohleduplný a citlivý, chápal, jak mi je. Když jsem se trochu zklidnila, řekl, ať to napřed vydýchám a proberu s manželem a sdělil mi i tu možnost s redukcí.
V první chvíli jsem si říkala, že to je asi jediná možnost, podstoupit to. Jenže čím více o tom uvažuji, tím těžší to pro mne je. I když jsem s trojčaty v žádném případě nepočítala a výraz „zaskočilo“ mne to je velmi slabý, přesto se jedná o mé vlastní děti a představa, že nad jedním z nich vynesu ten příšerný ortel, mne doslova drásá. Na druhou stranu si neumím představit, jak bude ta trojčata zvládat, když už dvě děti máme. A to nejen co se týká péče, ale hlavně finančně. Nemáme se sice nějak špatně, ale trojčata, to je pořádný finanční zápřah na mnoho let dopředu. Plenami a výbavičkou počínaje přes nástup do školy, obutí, oblečení, tábory, školy v přírodě atd.
Pro manžela to byl rovněž šok, on, ač skoro abstinent, si musel nalít panáka rumu, který mám v lednici na pečení. Řekla jsem mu všechny své pocity, všechny pro a proti. On mne prý k žádnému rozhodnutí, které by pro mne bylo nepřijatelné, nutit nebude. Podpoří mne, ať se rozhodnu jakkoli. Tohohle jeho přístupu si cením, nicméně mám pocit, že jsem na to nakonec zůstala sama.
Času moc nemám měla bych se rozhodnout co nejrychleji a zmítám se mezi dvěma břehy. Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku, ale pak se zaktivní ta citová a já si neumím představit, že bych něco takového měla udělat.
Chtěla bych se zeptat, zda si dokážete představit takovou situaci a jestli byste v tomto případě na redukci šly. Ne, nechci se rozhodovat podle toho, co mi řeknou v podstatě cizí lidé na internetu, jen potřebuju slyšet víc názorů, třeba i příběhů ze života rodin s trojčaty apod. Možná mi to pomůže si vše v sobě nějak ujasnit a rozhodnout se správně. Předem vám moc děkuji za vaše názory.
23.6.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
mam-ča - 24.6.2014 21:16
Nečetla jsem zatím příspěvky pod sebou, ale já bych na redukci nešla. Ano trojčata jsou rizikovější, ale když na sebe budete opatrná a dbát rad lékaře, vše dobře dopadne. Hlavně tomu musíte věřit, podívejte se na paní s paterčaty, ta byla v pohodě a dopadlo to dobře. Já měla také dvě děti a zatoužila jsem po třetím, no a narodila se nám dvojčátka. Ani nevíte, jak je to krásné, mít tolik dětí. S manželem jsme mluvili o tom, že i kdyby měly být děti tři, tak bychom na redukci nešli, jasně jen pokud bych byla zdravotně ok. Děti jsou dar a pokud Vám se Vám nabízí takový dar, tak ho přijměte. A u manžela to neberte, že Vás nepodporuje, můj manžel by se choval stejně. Vy budete těhotná a vy se budete hlavně starat o děti, rozhodnutí je hlavně na vás. Vždyť už to, že ať se rozhodnete jak chcete, tak on to bude respektovat, to je velká podpora. Přeji Vám šťastné rozhodnutí a krásný život,
mam-ča: Tak tak.
Bellana: Je to stochasticky jisté. Tj. nic na tom nemění, že Fanda Hamáček vystudoval v Čechách a daně platí v Německu.
Je to tak, jak píše mam-ča, lidi v 99% mají děti proto, že je mít chtějí, popř. nechtějí nepřijmout dítě neplánované. Ne proto, aby tím získali neoprávněné výhody. To se týká i těch tzv. "nezodpovědných", myšleno v tomto případě zřejmě Romů, kteří mají děti ať už dávky dostanou nebo nedostanou, bylo to tak vždycky, vždycky měli a budou mít hodně dětí.¨
Jak se dá bohatnout na dětských přídavcích jde lehce zjistit, stačí se podívat, kolik ty přídavky jsou a jak na ně vzniká nárok. Je spočítatelné, jaký nesmysl je myslet si, že lidé pobírající dětské přídavky huntují národní hospodářství. Nebo si třeba porovnat, kolik erár stojí dětské přídavky a kolik důchody. Což jsou spojité nádoby, nemůže fungovat subvencovat důchodce a penalizovat rodiče. Na důchod se buď musíme zabezpečit sami každý podle svého, nebo se musí rodit dostatek dětí.
Tante Ema: Děkovný pohled ať si "stát" klidně strčí za klobouk.
A že bych plakala zrovna kvůli naší rozkradené zemi, že nebude mít na důchody, to tedy ne. Já jsem vychovala tři vzdělané plátce daní, a "stát" mě trestá tím, že budu mít nízký důchod. Důchod se totiž vypočítává ze všech odpracovaných let, a já si dovolila ten přepych, že jsem byla s dětmi dlouho doma, kvůli jejich nemocem způsobenými nezralosti.
Pak kvůli vlastnímu podlomenému zdraví pracuji na částečný úvazek, a z toho příjmu mi spočítají důchod.
Líbil se mi návrh Lidovců, že by děti mohly částí svých daní přispívat adresně svým rodičům. Ale návrh neprošel, tak budou moje děti na důchod odevzdávat "desátek" do společného měšce, který zase někdo rozkrade. 
Děti jsme vychovali proto, že jsme je chtěli. Nikdo nás k tomu nenutil. A jestli se mi v životě něco opravdu vydařilo, tak jsou to moje děti. Jsem ráda, že jsem je měla tzv. "za totáče", protože dneska bych si tolik dětí nemohla dovolit.
.JPG){kind=avatar}
Tante Ema: Dovolím si s tebou nesouhlasit. Už nežijeme v kleci. Není jisté, že člověk, který vystuduje za peníze současných daňových poplatníků, zůstane tady a bude odvádět daně a pojištění v této zemi, tedy na důchody těch, kteří tady žijí teď. Tím samozřejmě nechci říci, že odsuzuji vícedětné rodiny.
.gif)
Každopádně to bude záběr"i když by byla jen"dvojčata,podle mě-je to téměř jedno,2 nebo 3..honička to bude tak jako tak,s tím už do těhotensví člověk jde,že to múže být riziko ve všech směrech,tudíž i tato varianta..já osobně bych si nechala všechna 3,nikdy bych si to neodpustila..
zapojila bych rodinu a určila pevná pravidla
přeji správné rozhodnutí a hodně sil
mam-ča: všechno má své výhody a nevýhody, ale čtyřdětná rodina není nijak enormě velká rodina. V situaci, kdy země nemá a nebude mít na důchody, by stát mohl rodičům, kteří vychovávají čtyři děti, poslat na vánoce předtištěný děkovný pohled, protože to budou právě děti těch "nezodpovědných", co budou těm zodpovědným platit důchod.
Ty děti zaplatí mnohem víc, než dneska jejich rodiče z eráru vyinkasovali a nezaplatí to rodičům, co je vychovali, ale cizím lidem. Ona je to zodpovědnost trochu jinde, než se může zdát.
Vyrůstat se dvěma třemi sourozenci je pro děti velmi dobré, nejen v dětství, ale hlavně později, když jsou dospělí a pak i staří, ale tak daleko asi dnešní rodiče nevidí.
Každý má mít tolik dětí, kolik jich mít chce, když chce někdo regulovat rodinu interrupcí, je to jen jeho věc, ale zrovna tak to, že někdo dokáže vychovat víc, než dvě děti a ještě to dělá rád, není proto, že by byl nezodpovědný nebo okrádal někoho o peníze, je to přesně naopak.
mam-ča: Vzhlede, k tomu, že mám taky víc dětí, dvojčata sice ne, ale zase dvě mimina rychle po sobě, snad trochu vím, jaké to je a je to děsné, místy si člověk i zoufá. ¨
Ale u volby mezi galejemi a výčitkami svědomí mi přijde vítěz předem jasný.
I zcela utilitárně, galeje jednu skončí, výčitky svědomí nikoliv a bolí neporovnatelně víc, než cokoliv tělesného, ať už si to člověk racionalizuje jakkoliv.
A ještě pro plodusku, aby nevznikl nějaký zmatek, naše děti živíme s mužem z jeho podprůměrného platu (je pouze radiolofickým fyzikem na onkologii, takže typická vyžírací socka) a mého RP, jo, já parazit těch sedm tyček pobírám a žiju si za ně jak čuník v žitě, samozřejmě jsme děti měli kvůli tomu, abych "nemusela pracovat" a živil nás někdo jiný, zodpovědný.
ploduska: 
ploduska: Mně připadá enormě nechutný tenhle druh řečí, protože to tak téměř nikdy není. Je to jen propaganda, nic víc.
treperenda: Mám pocit, že jsem prvních 10 let po narození dětí strávila na úprku a s jedním okem pořád otevřeným. 
Následně pak v poklusu mezi prací a rodinou.
A to naši kluci závodně sportovali, chodili do hudebky, a my s manželem jsme pracovali na směny.
Finanční náklady sice nelze opominout, ale to není to hlavní. Už na SŠ si můžou děti přivydělávat aspoň na svoje potřeby typu PC, mobil, kolo...
Na VŠ je jim to dokonce ku prospěchu, protože pak snadno seženou práci.
Myslím, že trocha "chudoby" dětem jen prospívá. Naučí se, že nemusí mít všechno, a když něco moc chce, musí se o to taky přičinit. To je výhoda velkých rodin. Skromnost, pracovitost a vzájemná pomoc.
ploduska: U nás 1,90 a 1,75 kg. Jeden nevyvinutý sací reflex, oba nevyvinuté zádové svalstvo- hypotonici, jeden šilhal, druhý se nemohl naučit chodit, protože mu chyběly pohybové reflexy...jo, bylo toho víc, ani si to všechno naštěstí nepamatuju. 
Dneska jsou z nich dospělí zdraví čahouni, kolem jména mají spoustu písmenek, takže se ani nepotvrdilo, že nedonošené děti mívají nižší IQ.
Připojím se k Plodušce a mamče. I my máme kluka a když mu byly 4 roky tak se nám narodila dvojčata. V pořádku a v termínu. Dnes už jsou dospělí a já tvrdím, že potřebuji hodně spát a opravdu ráda a hodně spím, protože tvrdím, že jsem spánkový deficit ještě nedohnala. Syn se budil v noci do tří let a dvojčata byly také hodně nespavé a často nemocné. Byly i noci, kdy jsem vstávala každou půlhodinu a pamatuji na jedno ráno, kdy jsem vstala a viděla únavou dvojitě 
Autorka příspěvku se musí rozhodnout sama, ale na rovinu píšu, že jako na matku tří dětí se na mě často lidi dívají jako bych byla mimoň v dnešní době. Finanční náklady jsou velké hlavně v době střední a vysoké školy i když děti chodí na brigády. Den má jen 24 hodin, když ho věnuje péči o trojčata musí si sama položit otázku. Kolik času mi zbyde na starší děti, na manžela. A čas sama pro sebe?? Mohu napsat zodpovědně a z vlastní zkušenosti, že se nepodívá v klidu na jediný film, nepřečte knížku a to minimálně první tři roky dětí.
mam-ča: 
kluci byli 14 dnu před termínem cisařským řezem, oba tříkilový, takže proti vám procházka růžovým sadem
