Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Řeším hodně bolestnou situaci a nevím, jak se s ní vypořádat. Manžel mi, bohužel, moc oporou není, prý bude respektovat mé rozhodnutí ať bude jakékoli. Jde o to, že jsem těhotná a čekám trojčata. Lékař mi doporučil, či spíše mně seznámil s tím, že v tomto případě je možné provést redukci plodů ze tří na dvě.
Zkusím vám v kostce nastínit naši situaci. Jsme s manželem spolu už deset let, mně je třiatřicet a jemu o dva roky víc. Máme už dva syny – osmiletého a šestiletého. Když kluci trochu povyrostli, zatoužila jsem po ještě jednom miminku a tajně si přála, že by to mohla být holčička. Otěhotněla jsem poměrně bez problémů a za pár týdnů se ukázalo, že miminko není jedno, ale hned tři.
Byl to šok, v první chvíli jsem se přímo v ordinaci rozbrečela. Doktor byl velmi ohleduplný a citlivý, chápal, jak mi je. Když jsem se trochu zklidnila, řekl, ať to napřed vydýchám a proberu s manželem a sdělil mi i tu možnost s redukcí.
V první chvíli jsem si říkala, že to je asi jediná možnost, podstoupit to. Jenže čím více o tom uvažuji, tím těžší to pro mne je. I když jsem s trojčaty v žádném případě nepočítala a výraz „zaskočilo“ mne to je velmi slabý, přesto se jedná o mé vlastní děti a představa, že nad jedním z nich vynesu ten příšerný ortel, mne doslova drásá. Na druhou stranu si neumím představit, jak bude ta trojčata zvládat, když už dvě děti máme. A to nejen co se týká péče, ale hlavně finančně. Nemáme se sice nějak špatně, ale trojčata, to je pořádný finanční zápřah na mnoho let dopředu. Plenami a výbavičkou počínaje přes nástup do školy, obutí, oblečení, tábory, školy v přírodě atd.
Pro manžela to byl rovněž šok, on, ač skoro abstinent, si musel nalít panáka rumu, který mám v lednici na pečení. Řekla jsem mu všechny své pocity, všechny pro a proti. On mne prý k žádnému rozhodnutí, které by pro mne bylo nepřijatelné, nutit nebude. Podpoří mne, ať se rozhodnu jakkoli. Tohohle jeho přístupu si cením, nicméně mám pocit, že jsem na to nakonec zůstala sama.
Času moc nemám měla bych se rozhodnout co nejrychleji a zmítám se mezi dvěma břehy. Chvíli jsem jednoznačně pro redukci, to asi když mi zrovna lépe funguje ta rozumová část mozku, ale pak se zaktivní ta citová a já si neumím představit, že bych něco takového měla udělat.
Chtěla bych se zeptat, zda si dokážete představit takovou situaci a jestli byste v tomto případě na redukci šly. Ne, nechci se rozhodovat podle toho, co mi řeknou v podstatě cizí lidé na internetu, jen potřebuju slyšet víc názorů, třeba i příběhů ze života rodin s trojčaty apod. Možná mi to pomůže si vše v sobě nějak ujasnit a rozhodnout se správně. Předem vám moc děkuji za vaše názory.
23.6.2014 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sophiina volba. Čekám trojčata a mám zvážit redukci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
mam-ča: oni jsou věřící a berou to prostě jako požehnání, myslim že s to líp "snáší" v takovém případě. Ten věřící člověk všechno co přijde, bere jinak...
Petruša: To je trest Boží na rodinu 
, jak říká můj známý, co má, jak říká, "čtyři dvojčata".
Když k tomu mají babičku a i manžel pomáhá, dá se to zvládnout, pokud jsou děti zdravé.
ploduska: Ctím Tvou zkušenost 
. Já měla dvojčata 6 týdnů na nedonošeneckém odd., 120 km daleko, takže vyrostli na Sunaru. Přibylo vyváření lahviček a dudlíků, patlání Sunaru a noční ohřívání, ale zase mě nevyčerpávalo kojení.
Kdo nezažil, neuvěří. Naštěstí se na to drsné brzy zapomene a člověk vzpomíná jen na to hezké.
známá má tříletý dvojčata a teď měsíční dvojčata. Jsou šťastní, zvládají zatím dobře, ale je fakt, že má velkou oporu v manželovi a pomáhá i babička
mam-ča: 
mně dvojčata (ke dvěma) taky vyšťavila - myslím, že třeba klouby bych měla lepší , mám pocit, že první půlrok jsem ani nevěděla, jak se jmenuju a to jsem kojila najednou (proto ta zkušenost dvě prsa versus tři), takže relativně uspora času - hlavně v noci. I jsme platili paní, aby aspoň pár hodin hlídala a já mohla se staršía udělat ukoly, uvařit večeři atd....
čím víc o článku přemýšlím, tím spíš bych o redukci v případě Zuzany uvažovala...
.jpeg)
mam-ča - 24.6.2014 14:32 máš naprostou pravdu, já byla uštvaná i s jedním dítětem
neumím si to představit
Víš, stát pořád huláká, že se rodí málo dětí, tak by máma s tolika dětma měla dostávat alespoň průměrný plat a ne jen směšnou mateřskou (nevím, jak to přesně je) aby věděla, že může tolika dětem dát aspoň najíst a zaplatit si občas chůvu. Jen by se mělo rozlišovat, jestli někdo dělá děti, aby bral všemožné dávky, nebo jestli to je rodina, která nikdy nic od státu nechtěla a starala se a teď se přihodilo tolik dětí. Vím, že je to těžké.
Zuzka prostě musí zvážit všechny pro a proti.
Asi je něco jiného, když jsou obě babičky v důchodu a ochotné pomáhat, pak by se to asi zvládnout dalo i s menšími škodami
Tante Ema:
a připadá ti v pořádku snazit se vyhnou zodpovědnosti za svuj život tím, že spolehám - ono to nějak dopadne - vždyť mně muzou zivit ostatní ti zodpovědní, pracující....
PEGG: Uštvaná máma od hejna dětí + mimin a uhoněný táta, co se to všechno snaží uživit. Sex=0, rodinná pohoda je na dlouhou dobu z říše snů. Ne každé manželství to vydrží. A s pěti dětmi v dnešní době, kdy i matka jednoho dítěte má problém sehnat práci ? 
Já jsem ten maratón odskákala napřed akutní operací žlučníku a v době, kdy už všechno vypadalo jako zalité sluncem, mi praskla plotýnka a ochrnuly mi nohy. Naštěstí v té době už byli kluci skoro dospělí a já se z toho po operaci časem dostala. I tak jsem ale už 15 let v ČID a pracuju na zkrácený úvazek.
Nedala bych ani jednoho ze svých kluků, ale u Zuzany se tahle možnost nabízí, a mně je jí už teď líto, ať se rozhodne jakkoli.
Buď výčitky svědomí a nebo galeje.
mam-ča - 24.6.2014 14:06 
rozumím tomu co píšeš, je to hrozné, tys to měla asi velmi náročné. Ale to rozhodnutí je děsné, pokud bych přistoupila na nějakou redukci, tak pak jen na jedno dítě, protože mi nepřijde, že v tom blázinci, co by byl kolem dvojčat, by se to jedno už ztratilo
Možná blbý názor, ale je mi hrozně za Zuzanu. I když jak už jsem psala, já bych si nenechala postižené dítě, ale tohle mi přijde jiné, daleko horší
Nenechat si postižené dítě, si člověk dokáže zdůvodnit i když i to musí moc bolet.
PEGG: Redukce zní hrozně, ale na prvním místě by měla být matka dětí. Ona musí být zdravá a schopná se postarat o celou tu početnou rodinu.
Starší děti mají taky nárok na její čas a péči, jinak nebudou ta trojčata mít rádi, protože je budou vinit z toho, že už je máma kvůli nim nemá ráda.
A máma, i kdyby se roztrhla, tak ten čas a energii prostě mít nebude.
Můj starší syn (2) dvojčatům ubližoval, kdykoli jsme nedávali dost pozor. Protože než se kluci narodili, tak jsme s ním chodili cvičit, plavat, na výlety...a najednou nebyl čas ani energie.
Když mu byly asi tři, tak pronesl památná slova : "Maminko, proč máme dvojčata ? Já sem je nechtěl, já jsem chtěl psa 
Dneska je pochopitelně rád, že ty bezvadné bráchy má, ale tenkrát je vážně rád neměl.
mam-ča - 24.6.2014 13:44 hezky napsané, opravdu.
Přesto si neumím představit, že jdu dobrovolně na redukci
http://dvojcata.webzdarma.cz/prispevky/a20050216.htm
tady jsou konkrétní zkušenosti a rady konkrétní matky trojčat, líp nikdo neporadí.
Praktické věci, jako sedmimístné SUV a omezený prostor k bydlení, se dá vyřešit. Nikdo ale neví, jak matka zvládne vícečetné těhotenství po zdravotní stránce a jak potom unavená z porodu a kojení zvládne ten kolotoč kolem mimin, a ještě starost o dvě starší děti. Pokud nemají babičky, tety, či někoho, kdo aspoň na chvíli zaskočí za uštvanou matku, tak je to letenka do blázince. „Pečovatelka“ pro trojčata tenhle problém řeší jen částečně, pomáhá jen přes den, a ještě jen odborně-zdravotnicky.
Pokud je manžel sice hodný, ale bačkora, co rozhodnutí nechává alibisticky na manželce, tak jí moc oporou a pomocníkem nebude. Taky bude živit početnou rodinu, takže se bude muset v noci vyspat.
Představte si, že se cca rok až dva nevyspíte víc, než max. 2 hodiny vcelku. Děti se budí každé 3 hodiny na krmení, takže : přebalit, nakrmit, odříhnout, a to třikrát za sebou. Když budete jó dobrá, za tu hodinku zvládnete všechny tři. Pak na dvě hoďky upadnout do bezvědomí a při prvním kňournutí vyrazit krmit, než se mimčo rozeřve naplno a vzbudí ostatní děti, i toho prvňáka a třeťáka, co se potřebují vyspat do školy.
Že při tomhle maratónu matka přijde brzy o mléko, je nasnadě. Tahle nastřádaná únava se už nikdy nedá dospat. Když už to vypadá na trochu klidu, začnou se ozývat skryté neduhy. (Žlučník, páteř…atd.). Taky děti nejsou pořád zdravá dobře naložená sluníčka a občas zamarodí. Když jedno, tak postupně všechny…
Takže rozněžňovat se nad načapaným kočárkem s trojčaty, může jen ten, kdo neví…
ploduska: Pokud je někdo připraven na 4, tak těch 5 už takový rozdíl není, pokud s epřekonají zhruba první dva roky a to uteče neskutečně rychle. Už tak počítá s tím , že se musí ledacos omezit, že holt kluci nebudou hrát tenis, ale fotbal, na dovolenou se pojede v Čechách nebo někam pod stan autem, místo letecky..... ale přesto se dá dělat spousta zajímavých věcí a děti nejsou ochuzeny.
Největší omezení jsou podle mě bytové prostory, protože pět dětí se těžko dá rozumě mít tam, kde se počítalo maximálně se třemi. No a sedmimístné auto, už se jich dělá dost.
ploduska: Nedivila, já vím, jak to je.
