Ateista versus věřící. Může to klapat?
.jpg)
Pocházím z ateistické rodiny. U nás nikdy nikdo nebyl věřící, nechodil do kostela. Dokonce ani moje babička a prababička, které ještě vyrůstaly v době, kdy měly náboženství ve škole. Od babičky jsem dokonce slyšela i nějaké posměšné „náboženské“ říkánky, kterými se jako děti bavily.
Co se týká víry, mám v sobě jasno. Sice moc nerozumím tomu, co ty, kteří v Boha věří, vede k té poslušnosti a respektování něčeho, co podle mne vůbec neexistuje, ale myslím, že je to každého věc. A pokud někdo k životu berličku v podobě nějaké nadpřirozené existence potřebuje a žije se mu tak líp, proč ne? Nikomu to neberu, ač mám na různá náboženství jasně vyhraněný názor a považuju je za strůjce mnoha špatného, co se na světě kdy událo. Ať je to násilné obracení na svou víru, války, inkvizice a v poslední době i tolik diskutované zneužívání malých dětí ze strany duchovních.
Je mi šestatřicet a dosud jsem svobodná a bezdětná. Nijak mne to netrápí, po vlastních dětech zatím moc netoužím a své „mateřské pudy“ si vybíjím na neteři, kterou mám moc ráda.
Před časem jsem poznala muže, se kterým jsme si hned padli do oka. Pomalu se mezi námi začal rozvíjet vztah, chodili jsme spolu na večeře, do divadla, kina, o víkendu vyjeli na výlet. Po nějaké době vyšlo při jednom hovoru najevo, že je silně věřící. Od dětství. Jejich rodina je v tomto ohledu pravděpodobně pravý opak té naší. Oni chodí do kostela, ke zpovědi a dělají všechny ty věci, které věřící dělají.
Zavedli jsem na téma víra dlouhý hovor, každý z toho svého pohledu a já zjistila, že v tomto ohledu si nikdy nemůžeme porozumět. Já nechápu, jak on může věřit a on zase, že já nevěřím. Jenže zatímco já nemám potřebu ho předělávat a nutit ho, aby svou víru opustil, on mi řekl, že za svůj největší životní úspěch by považoval, kdyby se mu mne, zapřisáhlou ateistku, podařilo na jeho víru obrátit. Tím mě dost vyděsil, představa, že do mě hustí nějaké náboženské řeči, je mi silně proti srsti.
Jenže jinak je mi s ním fajn. Jen nesmí přijít řeč na Boha apod. V tom se opravdu diametrálně rozcházíme. A já teď přemýšlím, jestli má vůbec cenu v takovém vztahu pokračovat. Nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala, tedy v takové blízkosti. Jeho příslušnost k víře mne svým způsobem děsí, ale zase si říkám, že to v praxi moc „nežere“, vzhledem k tomu, že spolu, ač nesezdaní, normálně spíme. To by, kdyby byl opravdu silně věřící, neměl.
Myslíte, že může takový vztah fungovat? Já ani nikoho, kdo by v podobně „smíšeném“ páru žil, neznám.
13.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 154 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ateista versus věřící. Může to klapat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Mám ten samí názor na náboženství jako ty Terezko
...co všechno se na tomhle světě napáchalo ve znamení Boha,chce se mi blejt
...vidím to u nás na malým městě,náš farář věčně vožralej,kouří,má kolem sebe ,,ovečky,, co se o něho starají,samozřejmě ty nejhezčí z vrhu,jako o vlastního,jezdí v novýoktávce
-káže vodu pije víno
...tak jak mám asi změnit názor na víru,když to vidím koleme sebe..víra je alibismus,ti největší věřící od nás,co chodí každou neděli do kostela,ke zpovědi,jsou největší hovada co znám,ale proč by nehřešili,že? když jim to Bůh odpustí...tfuj to jsem se po ránu rozčilila
Terezko,vyprdni se na něj,mě někdo říct,že si dal za úkol mě obrátit na víru-ten by jel
....
Já bych se na něj vykašlala,chlapi jsou v tomhle hodně zatvrzelí,nějaký čas by to šlo jako dosud a pak by nastal polehoučku nátlak,denně podstrkované téma,bible u postele a na starší kolena,když už nebude ten sex,tak bude jen to náboženství...Je to stejné,jako by to byl např. zarytý rybář: bude furt chodit na ryby,kupovat si různá vybavení,mluvit o tom,možná i nosit domů ryby a vyžadovat jejich úpravu,nebo si to sám udělá,a vy nenávidíte ryby,jen cítíte smrad z ryb,tak zvracíte,s ním odmítáte chodit....Vaše cesty se rozejdou,protože s ním může jednoho dne sedět u vody jiná a vy zase najdete spřízněnou duši třeba na koncertě,kam chodíte zase vy,doma posloucháte hudbu,které se váš muž jen posmívá,vypíná vám rádio,televizi a pod. a hlasitě pokřikuje,jak ten hnus může někdo poslouchat....a vůbec,vaši milou činnost znevažuje.
Moje kolegyně má takovéto manželství....velmi se projevují rozdíly hlavně ve výchově dětí. Ona měla připravené peníze na vánoční dárky pro děti a manžel je použil na opravu střechy kostela, jelikož je farář žádal o sbírku, protože do kostela tekla voda při dešti.No, střecha se opravila, ale jejich děti byli bez plánovaných dárků, což kolegyně oplakala a vidí ty velké rozdíly, byť jinak je hodný, ale na boha mu nikdo nesmí sáhnout.
Terezo, z vás dvou jsi to ty, kdo je netolerantní fanatik.
A znám smíšené páry (etnicky, nábožensky, politicky) a funguje to - ale vždy s tím, že se navzájem RESPEKTUJÍ a nezesměšňují a neponižují své partnery. Z tvého příspěvku čiší nadřazenost (navíc hloupá, protože o náboženství zjevně nic nevíš) - takže ve vašem případě to nejspíš fungovat nemůže - to by ten tvůj musel být fakt "svatej" 
Pobavila jsi mě.
Podle mě jsi i Ty fanatik co by ateistka. Věříš jen v to, na co si sáhneš. Neodsuzuji Tě. Beru na vědomí, že jsi doposud neměla příležitost poznat něco více. Pokud by jsi pracovala v oboru zdravotnictví, viděla bys NĚCO, co bys skutečně neuměla vysvětlit.
A Tvůj milovaný? Ač se hlásí k víře, bere si z toho jen to, co mu vyhovuje.
Ptáš se, zda-li Vám to spolu může fungovat: určitě ano, když se budete respektovat ve všech směrech. Dokonce se jeden od druhého můžete hodně naučit. 
