Ateista versus věřící. Může to klapat?
.jpg)
Pocházím z ateistické rodiny. U nás nikdy nikdo nebyl věřící, nechodil do kostela. Dokonce ani moje babička a prababička, které ještě vyrůstaly v době, kdy měly náboženství ve škole. Od babičky jsem dokonce slyšela i nějaké posměšné „náboženské“ říkánky, kterými se jako děti bavily.
Co se týká víry, mám v sobě jasno. Sice moc nerozumím tomu, co ty, kteří v Boha věří, vede k té poslušnosti a respektování něčeho, co podle mne vůbec neexistuje, ale myslím, že je to každého věc. A pokud někdo k životu berličku v podobě nějaké nadpřirozené existence potřebuje a žije se mu tak líp, proč ne? Nikomu to neberu, ač mám na různá náboženství jasně vyhraněný názor a považuju je za strůjce mnoha špatného, co se na světě kdy událo. Ať je to násilné obracení na svou víru, války, inkvizice a v poslední době i tolik diskutované zneužívání malých dětí ze strany duchovních.
Je mi šestatřicet a dosud jsem svobodná a bezdětná. Nijak mne to netrápí, po vlastních dětech zatím moc netoužím a své „mateřské pudy“ si vybíjím na neteři, kterou mám moc ráda.
Před časem jsem poznala muže, se kterým jsme si hned padli do oka. Pomalu se mezi námi začal rozvíjet vztah, chodili jsme spolu na večeře, do divadla, kina, o víkendu vyjeli na výlet. Po nějaké době vyšlo při jednom hovoru najevo, že je silně věřící. Od dětství. Jejich rodina je v tomto ohledu pravděpodobně pravý opak té naší. Oni chodí do kostela, ke zpovědi a dělají všechny ty věci, které věřící dělají.
Zavedli jsem na téma víra dlouhý hovor, každý z toho svého pohledu a já zjistila, že v tomto ohledu si nikdy nemůžeme porozumět. Já nechápu, jak on může věřit a on zase, že já nevěřím. Jenže zatímco já nemám potřebu ho předělávat a nutit ho, aby svou víru opustil, on mi řekl, že za svůj největší životní úspěch by považoval, kdyby se mu mne, zapřisáhlou ateistku, podařilo na jeho víru obrátit. Tím mě dost vyděsil, představa, že do mě hustí nějaké náboženské řeči, je mi silně proti srsti.
Jenže jinak je mi s ním fajn. Jen nesmí přijít řeč na Boha apod. V tom se opravdu diametrálně rozcházíme. A já teď přemýšlím, jestli má vůbec cenu v takovém vztahu pokračovat. Nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala, tedy v takové blízkosti. Jeho příslušnost k víře mne svým způsobem děsí, ale zase si říkám, že to v praxi moc „nežere“, vzhledem k tomu, že spolu, ač nesezdaní, normálně spíme. To by, kdyby byl opravdu silně věřící, neměl.
Myslíte, že může takový vztah fungovat? Já ani nikoho, kdo by v podobně „smíšeném“ páru žil, neznám.
13.9.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 154 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ateista versus věřící. Může to klapat?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nebude to fungovat a to proto, že zatímco tobě by jeho víra nevadila, i když na ní máš svůj vlastní názor, tak on tě chce předělat. a to je kámen úrazu v každém vztahu.
.jpg)
Ťapina: 
máš pravdu
můj názor ,že to nebude fungovat 
Kawa: V téhle podobě mě to taky neoslovuje, ale dřív to bylo asi nutné, lidi potřebovali mít něco konkrétního, k čemu by se mohli upnout, když jim bylo zle. Teď bych řekla, že už jsme schopni abstraktnějšího myšlení, tak by se mohlo pojetí Boha trochu modernizovat.
Vztah ateisty a věřícího podle mě fungovat může, ale ne v té podobě, jako je ten váš. On má potřebu tě obracet na víru a ty máš na věřící, jak sama píšeš, vyhraněný názor. To nebude dělat dobrotu, jste oba na extrémních koncích toho svého.
.JPG)
Kozoroh18: věřím, že se ti můj názor nelíbí, ani to od všech neočekávám, já jen říkám, že se mi nelíbí když mi někdo valí do hlavy bludy a o takových si myslím svoje, což je i případ pisatelčina přítele a vlastně abych vůbec odpověděla jí, tak: NEBUDE TO FUNGOVAT... 
Verera: 12:43: já netvrdím, že neexistujou nevysvětlené jevy, ale dost mi vadí obecné přisuzování těchto dějů jedné nějaké nadpřirozené osobě o které eště bude někdo tvrdit že to tady všecko založil a přisuzovat mu nějaké rozhodovací práva...
Verera: jo, člověk je tvor pohodlný...ale dítě mi přece jenom přijde v tomto "zranitelnější"... 
Jsem křtěná, ale nejsem asi věřící, nechodím do kostela.
Kawa: Vždyť i dospělí si berou to, co je pro ně přijatelnější vzhledem k rozhledu a vědomostem, ne jen malé dítě.
Pro někoho je přijatelnější věřit v Boha, pro někoho ne. A je to ovlivněno jen tím, co zažil, co ví, k tomu musí každý dospět sám, nikoho nepřinutíš něčemu věřit nebo nevěřit.
Kawa - 13.9.2013 10:55
on ten tvůj příspěvek je také síla. Jsem křtěná, ale jsem asi věřící, nechodím do kostela. Ráda je navštěvuji i při cestách do ciziny, jsou to krásné stavby, pokud ji někdo neponičil či nevykradl, navštívila jsem i meššity a pravoslavné kostely, tam jsem vydržela po celou dobu co zpívali.
Možná spověď v kostele mnoha lidem pomohla, dnes se chodí za psychiatrem nebo psychologem a stojí to pěkné peníze a dost často jsou tito lidé také pro posměch, že navštěvují psychouše.
Kawa: to že "to tak bůh chtěl" je pro mě synonymem pro" to je holt osud" nebo "Některé věci nemůžeme ovlivnit". Zase záleží, jak to dítěti vysvětlíš. Bůh může být cokoli, od nějaké nadpřirozené všemocné bytosti, která na nás dohlíží , po přírodu nebo i náhodu, zase záleží na výkladu.
Nessie: Manželovi je to asi jedno, zřejmě pro něj tohle není důležité, tak ať si matka vychovává děti jak chce, když nebude nutit jeho.
Děti se stejně učí nejvíc příkladem a ne tím, co jim kdo řekne, takže to, že tatínek má jiný názor než maminka, jim neunikne, pokud jsou rodiče schopni se o tomhle slušně bavit, tak si děti udělají svůj názor, pokud cítí od někoho zášť k druhému důvodu přístupu k náboženství, naučí se odsuzovat a být netolerantní, což není zrovna dobrý vklad do života, tak už je na rodičích, co si vlastně od toho slibují.
Pokud sr to detem poda stylem nekdo veri, nekdo ne, tak je to v poradku. Ale nesmi se to podavat stylem Detatko, ja verim a kdo neveri je kacir/ja neverim a kdo veri je zaslepenec a tmar.
Santé: a kde je tolerance vůči mě zvracející frajerko..? Když už tu toleranci pořád skloňujete.. 
Verera: jasně, jenom já si myslím, že malé dítě si SAMO jen tak názor neudělá, že buď bere to co je lepší, nebo to co je pro něho přijatelnější vzhledem k rozhledu a vědomostem...a kdyby mi někdo (co já vím třeba učitelka) řekla děcku na otázku proč se děje něco složitého/škaredého: protože to tak bůh chtěl, tak ji asi pudu vyfackat...umím si přestavit že se za to děcko může začít schovávat... 
