Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bellana: Jéje, já Vikinga Vikeho milovala, pak jsem ho vnutila i ségře

teahot: S povinnou četbou vidím hlavně ten problém, že ve snaze děti vzdělat se jim cpe literatura naprosto nepřiměřená jejich věku a zájmům...

Sofffie: přemýšlím a nevím. Ty dětské knihy se mi líbily, ale že by mě některá TAK ovlivnila... možná ten Obr Dobráček, ten se mi líbil fakt moc.

Teď jsem objevila dalšího autorta, kterej se mi líbí. Můj srdeční kůň byl Stephen King a od toho už mám přečtený všechno. Úplně. Namátkou jsem si teda koupila nějakýho Deana Koontze a chytlo mě to stejně. Tak doufám, že Tvář nebyl jen ojedinělej výstřel do tmy a dobrý budou i ty další

majucha: jojo, taky jsem stahovala nelegální překlad sedmičky a dokonce ho i tiskla (ani nemůžu napsat kde ).

sharon: já měla období, kdy jsem četla jednu knížku od Párala za druhou, k Hrabalovi jsem se tedy taky nikdy nedonutila

Sofffie my jsme si se synem každý nový díl doslova rvali z ruky. Syn si ho bral i na záchod abych mu ho mezitím nevzala.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu knížku z dětství Šťastnou cestu Sašo. Děj se odehrává v Rusku před VŘSR a hlavní postavou je dcera židovského lékaře, docela mě překvapilo, že to vůbec vyšlo. A ještě Gričská čarodějnice, bylo to asi 13 knížek a strašně jsem si přála být hlavní hrdinkou.

Kassy: ano, Cesta slepých ptáků je 1*!!!

Co se týče fantasy - četl někdo z vás trilogii Elenie od Davida Eddingse? Miluju rytíře Sparhawka a a jeho koně Farana.

nemusela jsem...Hrabala, Párala, Nepila......

Od doby, kdy jsem se naučila číst čtu a čtu a čtu, doteď. Není dne, kdy bych aspoň hodinu nečetla. Nepamatuji si svoji první knížku, ale měla jsem hrozně ráda Medvídka Pú, samozřejmě ne toho od Disneye, ale původního s původními obrázky od Milneho. Naši mi ho ještě četli, pak jsem ho už četla sama. Pak mi utkvěla v hlavě Sibiročka od L.A.Čarské - červená knihovna, ale měla nádherné obrázky. Milovala jsem taky Foglara, Maye, Vernea, Ransomeho, Tři mušketýry. Moc se mi nelíbily dívčí románky, nechápala jsem, co furt ty holky na těch klucích mají, proč musí být pořád zamilované. Musím říct, že červená knihovna není mým šálkem čaje dodnes, ale třeba Věčnou Ambru nebo Angeliku jsem měla ráda. Taky jsem zbožňovala Betty MacDonaldovou, Egypťana Sinuheta, sestry Bronteovy, Jane Austenovou, to jsou mé srdeční záležitosti.

Jé, tak tohle je téma pro mě!
Já se naučila číst v pěti letech a od té doby jsem témeř doslova nepustila knížku z rukou. Denně s sebou nějakou nosím v kabelce a čtu kdykoli a kdekoli je to jen trochu možné.
První knížka, kterou jsem přečetla úplně sama ještě coby předškolačka, byla Diogenes v sudu - převyprávění starých řeckých pověstí pro děti.
Pak si mezi prvními pamatuju Viking Vike, Mikulášovy patálie, Emil a detektivové, Ronja, dcera loupežníka, Robinsonka
Pak postupně Štorch, Mayovky, Verneovky. Nikdy mě nechytil Foglar, vždycky mi připadalo, že holky jsou pro něj méněcenné bytosti a to mi už tenkrát hrozně vadilo.
Někdy kolem 12 let mi tatínek při mém lamentování, že už nemám co číst, odhalil zadní řadu knihovny (ano, i socialistické knihovny byly nesmyslně hluboké ) a vytáhl z ní Součkovu Cestu slepých ptáků, čímž odstartoval mou lásku ke sci-fi a fantasy, která trvá dodnes. Později se přidali i další autoři (v tom věku hlavně Asimov) a taky Tolkien, když mi kamarádka z oddílu doporučila Hobita. Pána prstenů jsem měla přečteného třikrát dávno před tím, než se kolem něj rozpoutal ten filmový cirkus.
V trochu pozdějším věku jsem přišla na chuť i historické literatuře (Vaňková, Loukotková, Sienkiewicz...).
Nejsilnější dojem ve mě v dětství asi zanechaly knížky Říkali mi Leni a My děti ze stanice ZOO, ke kterým jsem se k oběma dostala díky povinné četbě.
Naopak nikdy mě nechytli klasické dívčí románky, přečetla jsem za život dva a připadaly mi nesmírně pitomé a nudné. Vždycky jsem inklinovala spíš ke "klukovské" literatuře, i když Angeliku jsem si přečetla asi před dvěma lety s velikou chutí .
Dneska čtu hlavně sci-fi, fantasy a historické romány (případně kombinaci těchto žánrů jako Mosty přes propast času - jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec, nebo cokoliv od Jenny Nowak), ale občas zabrousím i do jiných vod (hodně mě bavilo třeba Fulghumovo Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce).

majucha: určitě na nějakou přijdeš - je myšlena TA PRVNÍ, která ovlivnila tvůj život, tvůj vztah ke knížkám - ne to, co člověk četl ve školce nebo v první třídě. Já milovala O jabloňce, ačkoliv jsem neuměla ani písmenko, ale nebyla to taková ta pravá a nekritická fascinace... I když - Malý princ není tak úplně dětská knížka, to je fakt (já ho třeba ráda neměla vůbec...).

Sofffie: toho jsem četla taky a dokonce i sháněla ty nelegální překlady, než to přišlo do oficiální distribuce

Velvet: Díky, až dosud jsem si myslela, že Viking Vike se líbil jen mě. Nikdo jiný si ho nepamatuje.
Jak já záviděla dětem z ransomovek, že jsou tak šikovné a že mají tak krásné prázdniny.

teahot: ano, Harryho Pottera je zde třeba zmínit také. Já se kupříkladu kvůli němu málem rozvedla - tak mě to chytlo, že jsem pár měsíců celé večery pročetla a nevnímala okolí včetně manžela a jeho verbálních i neverbálních potřeb.

první si nepamatuju, ale četla jsem co mi přišlo pod ruku , já i děti a manžel.....pracovala jsem 15 let v Knize....

U syna čtení spustil HarryPotter. Koupila jsem mu ji v době kdy to byla ještě neznámá knížka a rok ležela v knihovně. Až když mu spolužák řekl, že je to super tak ji vzal na milost. Během víkendu přečetl první dva díly. Dneska má přečte všechny díla a ani nevím kolikrát. Pak četl hodně Štorcha, Foglara, 4 a půl kamaráda atd. Potom to polevilo a znovu to nastartovala kritika církve Šifry mistra Leonarda. Eragona a spol máme doma taky. Jinak vždycky když si přečtu synův seznam povinné četby tak si říkám, že má jediný účel a to znechutit dětem knížky. Myslím, že povinná četba by měla děti ke knížkám přitáhnout a naučit je číst, ale to je asi nesplnitelný sen.