Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
.jpg)
Potřebovala bych znát názory nezaujatých lidí na situaci, ve které se už nějaký čas nacházím. Rodina a kamarádky, které mne znají a jsou zasvěcené, mi říkají, že jsem klasický případ týrané ženy a radí mi, abych to co nejdříve řešila a od partnera odešla. Jenže já nevím, všude je přece něco, a i když se s ním úplně dobře necítím, tak výraz „týraná žena“ mi připadá jako silné kafe.
Můj partner je o osm let starší než já, je mu 34 let. Známe se dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme v jeho bytě. Hned v úvodu bych chtěla podotknout, že mne nikdy fyzicky nenapadl, kromě jedné facky, ale to bylo v afektu. Opravdu mě nebije.
Naše soužití vypadá tak, že on má rád všechno pod kontrolou. I mne. Potrpí si na řád, přesnost a dochvilnost, je velmi pořádkumilovný. Na chlapa až neuvěřitelně. To mi ale nijak nevadí, sama mám ráda uklizeno a tak se o údržbu bytu starám bez problémů.
A teď v čem je problém. Připadám si tak nějak nesvobodně. On mne totiž neustále kontroluje, během dne mi snad každou hodnu telefonuje a ptá se, co zrovna dělám, pitom ví, že jsem v práci. Doma pak chce ode mne přesný popis mého dne, s kým a o čem jsem mluvila atd. Dřív mi to nepřišlo, brala jsem to tak, že si prostě povídáme, co se za celý den odehrálo. Ale po nějaké době mi došlo, že to není rozhovor, ale z jeho strany výslech. Tak jsem se trochu vzepřela a řekla mu, že mi připadá ujeté, abych mu podávala hlášení a on se strašně rozčílil a právě tehdy padla ta facka.
Tak jsem na ten jeho model soužití radši přistoupila a zdánlivě je všechno v pořádku. Jenže čím dál víc mi začíná docházet, že je s ním něco špatně, kámoška mi řekla, že jí připadá jako psychopat. Když jsme ve společnosti, je milý, zábavný. Často bývá takový i doma, ale je nevyzpytatelný. Najednou mu něco přeletí přes nos a vyvádí kvůli kdejaké prkotině. Třeba že jsem hned po jídle nenadala nádobí do myčky. Dokáže kvůli tomu držet třeba hodinovou přednášku.
Taky nesnese, abych šla někam sama bez něj. Takže zajít si po práci s kamarádkama na kafe je pro mne utopie. Ony to vůbec nechápou, přitom dvě jsou už vdané. Prý doma jen oznámí, že přijdou později a jdou, kam chtějí. Já si prosadila jednou, že půjdu na dámskou jízdu, když se konala oslava narozenin jedné z naší party. A už bych to neudělala, protože mi tam telefonoval každou půlhodinu, až jsem si vypnula telefon, protože mi bylo trapně. A on tam pro mne přijel, prý abych se pozdě večer nevracela sama.
U nás je všechno v pohodě, když dělám všechno přesně podle jeho představ, nejlépe, když mu čtu i myšlenky. Jakmile se v něčem odchýlím, je nepříjemný, rozladěný, obviňuje mě ze všeho možného. Pak se vždycky uklidní a ujišťuje mne, jak mě má rád a neumí si život beze mne představit.
No, vlastně když to takhle všechno píšu, tak mi to samotné dochází, že je to celé asi špatně. Ale zas si říkám, že jiný chlap třeba zase chlastá, další je líný nemakačenko nebo hulvát. Ten můj je ve své podstatě celkem hodný, slušně vydělává a koupí mi, co chci, v tomhle ohledu na mně opravdu nešetří. Jen si občas říkám, jestli za ty dárky neplatím příliš vysokou cenu. To vždycky ve chvílích, kdy ho to rapne. A to bývá tak dvakrát, třikrát do měsíce. Zbytek času je fajn.
Jaký je váš názor? Je to, jak se chová, jen jeho povahový rys, nebo se skutečně jedná o nějaké psychopatické sklony a měla bych se od něj snažit odpoutat?
10.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pryc a co nejrychleji a za asistence pratel, kamaradu, proste aby jste byli oproti nemu v presile. Nejspis te nenecha odejit jen tak, jak uz tu holky psaly, muze to zkouset ruzne, po dobrem i po zlem. Ale furt lepsi takhle nez cely zivot ve vezeni, v podruci. Ne, ty nemusis partnera poslouchat, meli by jste byt rovnocenne postaveni naproti sobe. To co muze on, to ty muzes taky. A mela by byt zachovana svobodna vule, volnost a duvera. Evidentne ti moc neduveruje, kdyz te nenecha nikam jit. Chce mit kontrolu a to neni dobre, ani trosku. To nema byt vztah ve stylu nadrizeneho a podrizeneho nebo rodice a ditete. Protoze presne takhle se k tobe chova. No a ty darecky a hezke chovani, kdyz je po jeho? No prece nejak to vykompenzovat musi, abys neutekla a evidentne to na tebe zabira... pryc, pryc, pryc...
Ty jsi asi moooc hodná, nemáš moc sebevědomí a neznáš ještě vlastní cenu. Všechno tu máš už napsané, sbal se, potají uteč, vyměň tel.číslo, zapomeň na něj, nebo tě zničí. Udělej to pro sebe, nebo mlč a trp.
Ještě jsem nečetla příspěvky, ale pryč od něj!! Okamžitě!
Děvče, ty neznáš vlastní cenu. okamžitě pryč od něj 
!
Ano, pán bez tebe nemůže žít, jsi předmět, který bezchybně slouží, je zřejmě i reprezentativní , už si na něj zvykla a nedokáže se bez něj obejít.
Vždyť kdo by mu vařil, pral, uklízel a zabezpečoval veškerou další péči. Je to tak pohodlné.
Jsi jako dobře vycvičený oddaný pejsek, který reaguje na každý povel a čeká, co že páníček zase bude potřebovat. A když se náhodou někde začmuchá a nereaguje hned, stačí škubnout vodítkem nebo přetáhnout přes zadek, pes si dá příště pozor a už je zase všechno podle pánových představ. Vždyť přece pes si nesmí dělat, co chce. Ano, pán ho miluje a kupuje mu kostičky, nedokáže si bez něj představit život, protože byt by byl prázdný, očekává od něj bezvýhradný souhlas se vším co dělá a oddanost.
Se psem to může i vyjít , ale ani náhodou to není rovnoprávný vztah , ve kterém jedině se oba partneři dlouhodobě cítí dobře.
Souhlasim takrka se vsemi diskutijicimi, je to vazna situace, Dorko, nepodcenuj to a nepodcenuj jeho. Odejdi, ale nejdriv se priprav, najdsi si informace, podporu, on BUDE nebezpecnej, sama to nekde v sobe citis (proto jsi poslusna)... Bud rada, ze nemate deti, uz to tu padlo. Utec, dokud to jde relativne snadno... Drzim palce. Moc.
@Anahir: divila by ses, ale kdyz se clovek do ty situace - psychicky tyrane obeti - dostane (a nebudu tu spekulovat, proc, jestli to nejak na sebe sami privolavame, jestli to mame v povaze, vychova, nevim.. to je ted fuk), tak kdyz se do toho pozvolna vpravi - z nejprve uplne nenapadnyho laskyplnyho vztahu (pokud je manipulator zrucnej a neutahuje srouby hned, tak to JE nenapadne!), tak si toho dlouho vlastne ani nevsimne!!! ano, je to proti logice - ted to taky nechapu, jak jsem to mohla tak dlouho snaset - a nema to nic spolecneho s inteligenci, nevim, nechapu ten mechanismus, nejsem psycholog, mam to ale za sebou... a verte mi, ke konci jsem byla uz na sracky, citila jsem se nemozna neschopna, k nicemu, za vsechno vina... :(. nasla jsem silu odejit, ale ted, 4 roky pote, jeste porad nejsem v pohode, porad jsem sama (s detma, ktery taky nezustaly nepoznamenany), i kdyz na sobe ustavicne pracuju po psych.strance... a mozna to bude jeste trvat... ty rany jsou hluboky, proto Dorko - jsi mlada, mas sanci jeste zit normalni krasnej zivot... Utec!!!!
Prchej, dokud to jde. Tohle není normální ani náhodou. Ale opatrně. To zbalení a odstěhování bez jeho vědomí, je docela dobrá rada, protože jak uvidí, že to myslíš vážně, nastane buď psychický nátlak, může vyhrožovat i sebevraždou, protože bez tebe nemůže žít a nebo těch facek padne hodně.
A nebo si s sebou vem pár silných chlapů, kteří ho udrží na uzdě. Pak ho můžeš i konečně seřvat, ale pochybuju, že to dokážeš. A neříkat mu novou adresu (on si ji ale stejně zjistí) a nebrat telefon.
Klasický psychouš a manipulátor, pryč!
Proboha, pryc, pryc a rychle!!!!!
Znám případ,kdy se vysokoškolačka zbláznila do "krasavce",jen vyučeného,o víc než 10 let staršího a vyhlášeného proutníka...Ona byla držená doma zkrátka,s nikým vlastně nechodila a tak se nechala polapit...Ještě si chudák myslela,že jí ho všichni závidí,když jí dobré duše radily,aby si ho nebrala.Ze začátku by jí "na rukách nosil",když se jim narodilo dítě,začalo utahování šroubu: nikam nesměla,jen do práce a hned přesně domů,když se zdržela,tak nastal výslech,obviňování,že byla někde s chlapama.Pak vyhrožování,že jí dítě vezme,protože ona je coura,bití...Bylo jí hanba,bála se a dala se do pití kombinovaného s prášky...Skončila v léčebně,přišla o práci...Když jsem jí nedávno viděla,zhrozila jsem se,jak vypadá,staře,nemocně.Je s ním pořád,ale on už je teď nemocný starý dědek,tak je s ním dál...Vždycky ty začátky vztahu vypadají lákavě,ale psychopati si oběť umí připravit nenápadně a pak už je těžké z okovů utéct! Já bych zkusila se vzepřít a byla bych domluvená s někým na nějakém heslu,kdybyšlo do tuhého,aby mně odvedl pryč a udělala bych vztahu tečku velice rychle...
Dorko, uháněla bych pryč, až by se mi za patami prášilo...
Mila dorko... jsem vdana dvanact let, s muzem jsme patnact. A kdyz nekam jdu... uplne jedno s kym, vcetne kamaradu ( chlapu) z byvale prace... tak to proste jen reknu, abychom se domluvili, kdo venci... a to je vse! zadny vysilovani!... Neumim si predstavit, ze ybch tomu tvemu rekla, ze po praci jsu s chapama na pivo/muziku...hadam, ze by me rovnou zabil. nene... koukej se sbalit a utect...a bacha na stalking, jiste te nenecha jit jen tak.
Milá Dorko, už toho tu bylo napsáno dost, k tomu netřeba nic dodávat. Ale na jednu věc buď připravená. Pokus se rozhodneš s přítelem rozejít, což je jediné rozumné řešení, je velice pravděpodobné, že bude prosit, slibovat, a když mu to uvěříš, tak na nějaký čas nejspíš ubere, možná i nějaké to kafe s kamarádkou skousne... A pak zase začne nenápadně, jak tu někdo psal, utahovat šroubečky. A kdybyste si ještě pořídili dítě, bude tě mít v moci úplně.
Vem rozum do hrsti a buď dost silná se s ním rozejít, protože tohle vážně normální není.
Tohle týrání je, facka byla jenom jedna, protože ho posloucháš a děláš vše, jak chce on. Tohle není partnerský život, ale život pod despotou a zakomplexovaným blbem. Utíkej a hlavně daleko, protože on se lehce nevzdá. 
jsi tyrana zena! utikej! a to rychle. Tohle rozhodne normalni neni. Jak vidis, bil te pri sebemensi znamce odporu. Zadny afekt, to je povaha, vyslechy to zacina a konci kudlou v brise.
