Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
.jpg)
Potřebovala bych znát názory nezaujatých lidí na situaci, ve které se už nějaký čas nacházím. Rodina a kamarádky, které mne znají a jsou zasvěcené, mi říkají, že jsem klasický případ týrané ženy a radí mi, abych to co nejdříve řešila a od partnera odešla. Jenže já nevím, všude je přece něco, a i když se s ním úplně dobře necítím, tak výraz „týraná žena“ mi připadá jako silné kafe.
Můj partner je o osm let starší než já, je mu 34 let. Známe se dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme v jeho bytě. Hned v úvodu bych chtěla podotknout, že mne nikdy fyzicky nenapadl, kromě jedné facky, ale to bylo v afektu. Opravdu mě nebije.
Naše soužití vypadá tak, že on má rád všechno pod kontrolou. I mne. Potrpí si na řád, přesnost a dochvilnost, je velmi pořádkumilovný. Na chlapa až neuvěřitelně. To mi ale nijak nevadí, sama mám ráda uklizeno a tak se o údržbu bytu starám bez problémů.
A teď v čem je problém. Připadám si tak nějak nesvobodně. On mne totiž neustále kontroluje, během dne mi snad každou hodnu telefonuje a ptá se, co zrovna dělám, pitom ví, že jsem v práci. Doma pak chce ode mne přesný popis mého dne, s kým a o čem jsem mluvila atd. Dřív mi to nepřišlo, brala jsem to tak, že si prostě povídáme, co se za celý den odehrálo. Ale po nějaké době mi došlo, že to není rozhovor, ale z jeho strany výslech. Tak jsem se trochu vzepřela a řekla mu, že mi připadá ujeté, abych mu podávala hlášení a on se strašně rozčílil a právě tehdy padla ta facka.
Tak jsem na ten jeho model soužití radši přistoupila a zdánlivě je všechno v pořádku. Jenže čím dál víc mi začíná docházet, že je s ním něco špatně, kámoška mi řekla, že jí připadá jako psychopat. Když jsme ve společnosti, je milý, zábavný. Často bývá takový i doma, ale je nevyzpytatelný. Najednou mu něco přeletí přes nos a vyvádí kvůli kdejaké prkotině. Třeba že jsem hned po jídle nenadala nádobí do myčky. Dokáže kvůli tomu držet třeba hodinovou přednášku.
Taky nesnese, abych šla někam sama bez něj. Takže zajít si po práci s kamarádkama na kafe je pro mne utopie. Ony to vůbec nechápou, přitom dvě jsou už vdané. Prý doma jen oznámí, že přijdou později a jdou, kam chtějí. Já si prosadila jednou, že půjdu na dámskou jízdu, když se konala oslava narozenin jedné z naší party. A už bych to neudělala, protože mi tam telefonoval každou půlhodinu, až jsem si vypnula telefon, protože mi bylo trapně. A on tam pro mne přijel, prý abych se pozdě večer nevracela sama.
U nás je všechno v pohodě, když dělám všechno přesně podle jeho představ, nejlépe, když mu čtu i myšlenky. Jakmile se v něčem odchýlím, je nepříjemný, rozladěný, obviňuje mě ze všeho možného. Pak se vždycky uklidní a ujišťuje mne, jak mě má rád a neumí si život beze mne představit.
No, vlastně když to takhle všechno píšu, tak mi to samotné dochází, že je to celé asi špatně. Ale zas si říkám, že jiný chlap třeba zase chlastá, další je líný nemakačenko nebo hulvát. Ten můj je ve své podstatě celkem hodný, slušně vydělává a koupí mi, co chci, v tomhle ohledu na mně opravdu nešetří. Jen si občas říkám, jestli za ty dárky neplatím příliš vysokou cenu. To vždycky ve chvílích, kdy ho to rapne. A to bývá tak dvakrát, třikrát do měsíce. Zbytek času je fajn.
Jaký je váš názor? Je to, jak se chová, jen jeho povahový rys, nebo se skutečně jedná o nějaké psychopatické sklony a měla bych se od něj snažit odpoutat?
10.6.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dorko jak dej si otázku...........Jak dlouho toto ještě chceš snášet?Kolik máš síly ,abys toto dále vydržela? Je evidentní,že máš pochybnosti,že se Ti tento stav nelíbí. Já bych z něj utekla,čím dřív tím líp. To je šílené co on dělá.
V první řadě by jste si měli ujasnit jaké kdo má představy o společném životě, pokud máte každý jiné představy bude to pořád narážet na nepochopení druhého. Dle toho co píšeš....ty preferuješ více svobody, společenský život s kamarádkami on je čistě domácí typ a pokud již někam zajít, tak spolu. Kvůli tomu ještě nemusí být blb, jak tady něktré ženy uvádějí, ale prostě má jiné vidění soužití....akorát ta facka mi tam nesedí, to je varovný signál !!
Utíkej,Káčo,utíkej,honí tě kocour divokej....
modroočka: ano, já měla štěstí na kamarády.... Dorka se zase sama ptá, jeslti je to v pořádku = sama tuší, že není - a snad se jí tady dostane potvrzení že opravdu to v pořádku není.... pak bude muset sama sebrat sílu z toho vztahu odejít.... 
sallie: jsi šťastná žena, která dala na rady kamarádů. Tento článek je však o pochybnostech. Dorka kamarádům zatím moc nevěří, ale je dost chytrá na to, aby o jejich slovech uvažovala. Něco už i objevila, ale zatím přítelovo chování omlouvá. A proto napsala sem.
modroočka: není.... mě pomohli kamarádi. JEHO kamarádi, kteří si mě vzali jednoho dne na kobereček a řekli mi ať nejsem blbá, že tohle fakt nemám zapotřebí.... práskli na něj i to zahýbání 
... tenkrát mě nejvíc ranila ta nevěra, ale zase to byla dobrá léčba šokem 
- a byl to ten moment, kdy jsem sbalila své saky paky a byla schopná odkráčet...
sallie: láska je slepá. A souhlasím s Tebou, že tito agresivní lidé o svých deviacích vědí. Umí je pečlivě schovávat, časem omluvit, přenést zodpovědnost na toho druhého... a za nějaký ten rok je sebevědomí ovládáného v háji. A vybruslit z toho, není ani trochu jednoduché.
modroočka: nemusí být zvyklá žít v téhle roli.... sama jsem strávila nějaký čas s násilníkem a musím říct, že prvního půl, možná třičtvrtě roku to byl nejúžasnější chlap na světě.... na rukách by mě nosil, vše by pro mě udělal.... a postupně začal utahovat šroubky. Litoval mě, že jsem stará a tlustá (bylo mi pětadvacet a vrcholově jsem sportovala) a ujišťoval mě, že on to ale se mnou vydrží... z nadšení nad mým vařením (pže sám si ani párek neohřál) najednou byla rozmrzelost že to není jako od maminky a tohle bylo přesolené a tohle takové a na tohle vlastně ani neměl chuť... pořád mě hrozně miloval a chtěl být se mnou... proč bych potřebovala navštěvovat svou rodinu, když mám přeci jeho? A tak... člověk do toho spadne ani neví jak... přesně jka píše Dorka, nechlastal, byl v podstatě hrozně hodný člověk (pže kdo jinej by to se mnou vydržel, když jsem byla tak stará, tlustá a ještě jsem neuměla vařit, že?). No a to, jak se po mě natáhnul, to vlastně nic neznamenalo, nakonec mě přeci neuhodil a navíc - jsem ho neměla provokovat, že? Jo a ještě jsem neměla ráda jeho kamarádku (s kterou mi zahejbal)..... myslím si, že jsem docela inteligentní sebevědomá ženská, ale do takovéhleho průšvihu jsem se prostě dostala - oni to mají zmáknutý, ze začátku všechno super, a teprve když mají ženskou jistou (u nás taky začaly ty věci vyplouvat na povrch až když jsme se sestěhovali), tak začnou prudit... napřed nenápadně "přijel jsem pro tebe, abys nechodila domů sama" a tak.... je to jako s tou žábou, co jí můžeš uvařit zaživa, pokud jí dáš do studené vody a zahříváš pomalu....
Monik: bohužel máš pravdu. Musí přijít nějaký extrém, aby se rozhýbali. Žít s jakkoli nemocným člověkem (i alkoholikem) není nic příjemného.
Dorka tuto situaci porovnává a považuje ji za normální... z toho lze usoudit, že je zvyklá žít v roli ušlápnuté podřizující se chudinky. Ale pokud si uvědomí, že může mít "normálního partnera", s radostí podivné muže opustí.
to víš, že si neumí život bez tebe představit.... ono totiž 90% ženskejch by s ním vyběhlo v okamžiku, kdy by partner měl problém s tím, že ONA nenaskládala nádobí hned od myčky... copak partner nemá ručičky? Když mu to tak vadí, proč to neudělá sám? No ze zbývajících 10% by s ním 90% procent vyběhlo v okamžiku fyzického náslí. A neříkej, že tě nebije. Bije. A ty ho ještě omlouváš 
.
modroočka: No nevim jeslti by mi zmalovany oblicej za tu odpoved stal 
Ale holt nektery lidi potrebujou trochu "nakopnout" kdyz nechteji neco videt a resit
Stejne si myslim, ze cim dele s nim zustane, tim hur se ji bude odchazet.
Monik: neboj, ještě ji nezabije, protože spolu jen žijí... a Dorka dostane jednoznačnou odpověď, s kým žije. 
sharon: A co tu strasis v tuhle hodinu?
sharon: A jak ho jeste omlouva.
"Ale to bylo v afektu" Boha jeho. Tohle snad ani nemuzu uprimne komentovat dle svych pocitu nebo me tady navzdy bloknou
modroočka: neblazni. Tohhle kdyz udela, tak ji rovnou zabije. Souhlasim se sharon. Je to magor.
Jako Doro, proc si asi myslis, ze jinak je cely mesic relativne v pohode? Protoze slapes dle jeho predstav.
Ve chvili kdy budes chtit delat neco podle sebe, tak ver tomu, ze te klidne bude mlattit denne.
Jako na tvem miste bych si ani nahodou neporizovala s nim deti. To by byly fakt chudaci.
A az bych se s nim rozchazela, davala bych si zatraceny pozor.
Na me pusobi, ze je to opravdu nebezpecny psychous.
