Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Potřebovala bych znát názory nezaujatých lidí na situaci, ve které se už nějaký čas nacházím. Rodina a kamarádky, které mne znají a jsou zasvěcené, mi říkají, že jsem klasický případ týrané ženy a radí mi, abych to co nejdříve řešila a od partnera odešla. Jenže já nevím, všude je přece něco, a i když se s ním úplně dobře necítím, tak výraz „týraná žena“ mi připadá jako silné kafe.

Můj partner je o osm let starší než já, je mu 34 let. Známe se dva roky, z toho rok a půl spolu bydlíme v jeho bytě. Hned v úvodu bych chtěla podotknout, že mne nikdy fyzicky nenapadl, kromě jedné facky, ale to bylo v afektu. Opravdu mě nebije.

Naše soužití vypadá tak, že on má rád všechno pod kontrolou. I mne. Potrpí si na řád, přesnost a dochvilnost, je velmi pořádkumilovný. Na chlapa až neuvěřitelně. To mi ale nijak nevadí, sama mám ráda uklizeno a tak se o údržbu bytu starám bez problémů.

A teď v čem je problém. Připadám si tak nějak nesvobodně. On mne totiž neustále kontroluje, během dne mi snad každou hodnu telefonuje a ptá se, co zrovna dělám, pitom ví, že jsem v práci. Doma pak chce ode mne přesný popis mého dne, s kým a o čem jsem mluvila atd. Dřív mi to nepřišlo, brala jsem to tak, že si prostě povídáme, co se za celý den odehrálo. Ale po nějaké době mi došlo, že to není rozhovor, ale z jeho strany výslech. Tak jsem se trochu vzepřela a řekla mu, že mi připadá ujeté, abych mu podávala hlášení a on se strašně rozčílil a právě tehdy padla ta facka.

Tak jsem na ten jeho model soužití radši přistoupila a zdánlivě je všechno v pořádku. Jenže čím dál víc mi začíná docházet, že je s ním něco špatně, kámoška mi řekla, že jí připadá jako psychopat. Když jsme ve společnosti, je milý, zábavný. Často bývá takový i doma, ale je nevyzpytatelný. Najednou mu něco přeletí přes nos a vyvádí kvůli kdejaké prkotině. Třeba že jsem hned po jídle nenadala nádobí do myčky. Dokáže kvůli tomu držet třeba hodinovou přednášku.

Taky nesnese, abych šla někam sama bez něj. Takže zajít si po práci s kamarádkama na kafe je pro mne utopie. Ony to vůbec nechápou, přitom dvě jsou už vdané. Prý doma jen oznámí, že přijdou později a jdou, kam chtějí. Já si prosadila jednou, že půjdu na dámskou jízdu, když se konala oslava narozenin jedné z naší party. A už bych to neudělala, protože mi tam telefonoval každou půlhodinu, až jsem si vypnula telefon, protože mi bylo trapně. A on tam pro mne přijel, prý abych se pozdě večer nevracela sama.

U nás je všechno v pohodě, když dělám všechno přesně podle jeho představ, nejlépe, když mu čtu i myšlenky. Jakmile se v něčem odchýlím, je nepříjemný, rozladěný, obviňuje mě ze všeho možného. Pak se vždycky uklidní a ujišťuje mne, jak mě má rád a neumí si život beze mne představit.

No, vlastně když to takhle všechno píšu, tak mi to samotné dochází, že je to celé asi špatně. Ale zas si říkám, že jiný chlap třeba zase chlastá, další je líný nemakačenko nebo hulvát. Ten můj je ve své podstatě celkem hodný, slušně vydělává a koupí mi, co chci, v tomhle ohledu na mně opravdu nešetří. Jen si občas říkám, jestli za ty dárky neplatím příliš vysokou cenu. To vždycky ve chvílích, kdy ho to rapne. A to bývá tak dvakrát, třikrát do měsíce. Zbytek času je fajn.

Jaký je váš názor? Je to, jak se chová, jen jeho povahový rys, nebo se skutečně jedná o nějaké psychopatické sklony a měla bych se od něj snažit odpoutat?