Kniha mého mládí
Jelikož se na těchto stránkách dost často (a masochisticky ráda) týrám tepáním svých výchovných neúspěchů, dnes se musím pochlubit jedním výrazným úspěchem obrovského významu. Konečně – a byl to běh na sakramentsky dlouhou a obtížnou trať – se mi podařilo, implantovat do svého jedenáctiletého syna lásku ke knihám! Hurrrráááá!
Na tomto místě bych ráda složila svůj obdiv a nehynoucí vděk k nohám mladíka jménem Christopher Paolini. Tento génius nese totiž největší zásluhu na tom, že se mé úsilí nakonec zdařilo, a to napsáním velice krásného a čtivého klukovského eposu Eragon. Můj syn se do něj naprosto a bez výhrad zbláznil. Zatím existují tři pokračování, z nichž každý vázaný exemplář má hřbet silný nejméně šest centimetrů a všechny byly mým synem přelouskány v rekordním čase. Posléze dokonce začal i s jinými knihami (teď čte s chutí druhý díl ságy Hraničářův učeň, v čemž mu vydatně pomáhá neustálý zarach na televizi a počítač z důvodu zapomínání školních pomůcek, chacha). Já jsem v současné době na začátku třetího dílu Eragona a vůbec se synátorovu obdivu nedivím. Takže bych mladému spisovateli Paolinimu ráda vzkázala toto: Milý Chrisi, jestli se k tobě život někdy otočí zády, zajdi k nám, klidně ti dám domov nebo tě s láskou i adoptuji!
Vzpomínám si, jak moc důležité bylo pro mě čtení už odmala. Jako dítě z chudé rodiny jsem byla odkázána na městskou knihovnu, a proto jsem zpočátku byla vcelku vlažný čtenář. Ona taky dětská knihovna té doby oplývala pouze knihami jako Timur a jeho parta nebo Metráček, zatímco ty kvalitnější (třeba Ransomeovky nebo lepší Verneovky) byly věčně a beznadějně rozpůjčovány. Ale jednoho dne mi sestra vnutila ke čtení Tři mušketýry, protože nutně potřebovala parťáka pro své vášnivé blbnutí s fiktivním kordem, a já byla lapena, ztracena a zblázněna během prvních dvou kapitol. Od té doby jsem se nechala lapit už mnohokrát, pročetla jsem se různými žánry a zřídila si knihovnu takových rozměrů, že část musím mít deponovánu v kufrech pod postelí, jelikož se nikam nevejdou ani v našem obrovském 3+1 (částečně také díky inteligentním výrobcům běžného obývákového nábytku, který pro takovou zátěž není uzpůsoben). Nenajdete tam sice Nietzscheho nebo Kafku, ale každý příchozí by si jistě vybral něco podle svého gusta.
Přesto ta první „opravdová“ kniha zůstává jen jedna. U mě jsou to Tři mušketýři, u mé sestry Hrabě Monte Christo, u mé drahé polovičky Egypťan Sinuhet, u synátora Eragon – a co u vás? Co jste četli nejraději v dětství a mládí? A která kniha byla TA PRVNÍ?
12.11.2010 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 155 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kniha mého mládí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ruzenka: knihy, pokud člověk neholduje kýčovitých disneyovkám, se dají sehnat v antikvariátech, na burzách, u nás mají knihy z pozůstalostí a vyřazených z knihoven střediska Charity, SOS - tam všude chodím a hledám. Našla jsem spoustu krásných starších knih, plátěné vazby, Kašparovy nebo Trnkovy ilustrace, cena 5 korun - teď, pravda, podražili, už bývají i za 20. Ale pořád je to dobrý. Lidi kolikrát nevědí, co doma mají, tak jsem už měla knihu od bratří Mrštíků s podpisem jejich sestry.
Jako dite jsem byla pohadkova. Milovala jsem vsechny pohadky od bratri Grimmu, pres Ceskeho Honzu, pak taky od Hanse Christiana Andersena a taky si vzpominam na nejakou sbirku pohadek z Kazachstanu nebo Mongolska.... Cetla jsem porad a vsude a dodneska mi to zustalo. Doufam, ze bude mit dcerka stejnou vasen jako ja. Uz se tesim jak ji budu kupovatg jeji prvni pohadky....
babkatapka: Já si na čtení dělám čas furt....kolikrát nedělám nic doma a jen si čtu....V hrobě si nepřečtu asi nic...
Santé: tos mi připoměla, Živá a mrtvá, vyšla taky pod názvem Rebeka , tu jsem doslova hltala v pubertě a už jsem se k ní několikrát vrátila.
Jinak jsem byla vášnivá čtenářka, tatínek měl spoustu knížek, byl v Evropském literárním klubu, ta já jsem četla všechno co se mi dostalo do ruky, Od veršů J. Wolkera, přes knihy o přírodě, výbor z díla klasiků, To kdysi vycházelo a nezastavila jsem se ani před rodokapsy, Nevím jestli někdo ještě pamatujete ty sešity co pravidelně vycházely.
Některé jsem odložila a k některým jsem se několikrát vrátila.
Jen kdyby bylo víc času
Já četla všechny od Stanislava Rudolfa, pak Anejet - všechny díly a v dospělosti mě dostala knížka Živá a mrtvá - to byla první knížka po revoluci, co jsem si sehnala a od té autorky mám ještě knížek víc a taky detektivky M. H. Clark - ta píše dobře.
máša h.: 7:00 kocour modroočko 
já sem srašně vášnivej čtenář už od pěti šesti let. moje první nemilovanější kniha byla Birlibán, pak pohádky od Božky Němcový a hlavně Erbenova Kytice - to sme prej nutili mámu, aby nám to četla každej večer. pak Remarque - všechno od něj. no a pak mě dostal Zločin a trest, Quo Vadis a knihy od Emile Zoly. teď China Mieville a Irving
majucha: ježiš no jo, vlastně tobě taky - díky moc! 
Kassy: Bellana: Díky moc!!!
Sofffie: Ještě dodám, kdyby tě první nechytla, nevzdávej to a zkus nějakou z jiné příběhové linie. Jak píše Bellana, ne všechny se líbí všem, jsou lidé, kteří třeba vůbec nečtou knihy s čarodějkami, jiní zase neradi Mrakoplaše nebo Toničku... V tom odkazu najdeš i hlavní příběhovou linii té které knížky (jestli je o hlídce, o Mrakoplašovi...).
Já přečetla všechny, které vyšly česky (kromě nejnovějších Nevídaných akademiků - zatím) a svým způsobem se mi líbily všechny, i když některé více (linie s čarodějkami a s Toničkou Bolavou) a některé méně (Mrakoplaš). Takže záleží na tom, co tě chytne nejvíc 
.JPG){kind=avatar}
Když už mluvíme o Pratchettovi - Nefalšovaná kočka se mi taky moc líbila 
Ještě jsem si vzpomněla na "Dětskou encyklopedii",měla takové černé(omyvatelné) desky ....A verneovky,ty jsem pak komplet přečetla i dětem před spaním....
orinka: tak ta bola kruta...vseobecne sa mi nepacili rozpravky, ktore boli prilis realisticke 
a moje dieta je asi po mne, najkrajsie su tie, kde sa najlepsie pouziva fantazia 
snazim sa zohnat knihu, kde bude viac ako 1 alebo 3 rozpravky 
dnes je to neuveritelny problem vacsinou su vsade disneyovky, hoci aj tie mame rady, ale predsalen to chce nieco slovanske 
Sofffie: Já bych asi začala od začátku (Tj. Barva kouzel a Lehké fantastično). Ony jsou to sice samostatné knížky, ale ten svět se přece jenom knihu od knihy vyvíjí a občas se odkazuje na minulé události a pak je z toho člověk drobně zmaten, když čte napřeskáčku.
Tady je pořadí, jak byly vydávány: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zem%C4%9Bplocha#Seznam_knih_z_hlavn.C3.ADho_cyklu
.gif)
Moje uplne prvni knizka se jmenovala ¨¨Maruska jde do skoly¨¨.Byla to detska knizka s velkymi pismeny.Pozdeji si vzpominam na knizku pro nactilete ¨¨Anejet to tak nenecha¨¨.Potom prisla spousta krasnych knizek a chodi dodnes.
