Kniha mého mládí
Jelikož se na těchto stránkách dost často (a masochisticky ráda) týrám tepáním svých výchovných neúspěchů, dnes se musím pochlubit jedním výrazným úspěchem obrovského významu. Konečně – a byl to běh na sakramentsky dlouhou a obtížnou trať – se mi podařilo, implantovat do svého jedenáctiletého syna lásku ke knihám! Hurrrráááá!
Na tomto místě bych ráda složila svůj obdiv a nehynoucí vděk k nohám mladíka jménem Christopher Paolini. Tento génius nese totiž největší zásluhu na tom, že se mé úsilí nakonec zdařilo, a to napsáním velice krásného a čtivého klukovského eposu Eragon. Můj syn se do něj naprosto a bez výhrad zbláznil. Zatím existují tři pokračování, z nichž každý vázaný exemplář má hřbet silný nejméně šest centimetrů a všechny byly mým synem přelouskány v rekordním čase. Posléze dokonce začal i s jinými knihami (teď čte s chutí druhý díl ságy Hraničářův učeň, v čemž mu vydatně pomáhá neustálý zarach na televizi a počítač z důvodu zapomínání školních pomůcek, chacha). Já jsem v současné době na začátku třetího dílu Eragona a vůbec se synátorovu obdivu nedivím. Takže bych mladému spisovateli Paolinimu ráda vzkázala toto: Milý Chrisi, jestli se k tobě život někdy otočí zády, zajdi k nám, klidně ti dám domov nebo tě s láskou i adoptuji!
Vzpomínám si, jak moc důležité bylo pro mě čtení už odmala. Jako dítě z chudé rodiny jsem byla odkázána na městskou knihovnu, a proto jsem zpočátku byla vcelku vlažný čtenář. Ona taky dětská knihovna té doby oplývala pouze knihami jako Timur a jeho parta nebo Metráček, zatímco ty kvalitnější (třeba Ransomeovky nebo lepší Verneovky) byly věčně a beznadějně rozpůjčovány. Ale jednoho dne mi sestra vnutila ke čtení Tři mušketýry, protože nutně potřebovala parťáka pro své vášnivé blbnutí s fiktivním kordem, a já byla lapena, ztracena a zblázněna během prvních dvou kapitol. Od té doby jsem se nechala lapit už mnohokrát, pročetla jsem se různými žánry a zřídila si knihovnu takových rozměrů, že část musím mít deponovánu v kufrech pod postelí, jelikož se nikam nevejdou ani v našem obrovském 3+1 (částečně také díky inteligentním výrobcům běžného obývákového nábytku, který pro takovou zátěž není uzpůsoben). Nenajdete tam sice Nietzscheho nebo Kafku, ale každý příchozí by si jistě vybral něco podle svého gusta.
Přesto ta první „opravdová“ kniha zůstává jen jedna. U mě jsou to Tři mušketýři, u mé sestry Hrabě Monte Christo, u mé drahé polovičky Egypťan Sinuhet, u synátora Eragon – a co u vás? Co jste četli nejraději v dětství a mládí? A která kniha byla TA PRVNÍ?
12.11.2010 Rubrika: Knižní recenze | Komentářů 155 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kniha mého mládí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Sofffie: četla jsi Zvěrolékař spisovatelem? To napsal Herriotův syn a ta knížka mě docela překvapila
Jarča*: 
nevadi, od hladu som uz aj tak nevidela
myslim ze Nevedko=Neznalek
.jpeg)
Kassy - 12.11.2010 12:26 - tak Malého prince jsem taky nechápala a nedočetla a taky nemám ráda Andersenovy pohádky
majucha - 12.11.2010 12:34 - Čapek 
Jarča*: ts, to je dneska mládež 
punh: My děti ze stanice ZOO se mi vlastně taky hrozně líbily
Ota: dík za připomenutí Švýcarského Robinsona, to je . Když jsem tady přelouskala všechny příspěvky, tak jsem si ještě vybavila Heidi, děvčátko z hor, Říkali mi Leni a My děti ze stanice ZOO.
Četla jsem ještě před nástupem do školy, takže si opravdu nepamatuju, kterou knihu jsem přečetla jako první. Když pominu klasické dětské knížky, tak jedny z prvních knih, o kterých jsem psala do čtenářského deníku, bylo Dobrodružství Toma Sawyera (Mark Twain) a Pouští a pralesem (Henryk Szienkiewicz) a krátce na to to byly Tři mušketýři. Pokud vím, zvládla jsem to ve druhé třídě. Došlo samozřejmě i na Vinnetua - tedy nejrůznější Mayovky, pak i Ransomovky a taky Foglarovky, které se ale v dobách mého dětství fakt blbě sháněly. A taky jsem mockrát četla Černý šíp od R.L. Stevensona, dodnes si pamatuju začátek té básničky, co tam je (Čtyři černé šípy měl jsem za pasem za čtyři zármutky, které zažil jsem. Jeden šíp je vystřelen, jeden je pryč, starého Appleyarda zahrabal rýč)
ruzenka: to byl můj překlep
majucha: to si dovolila, viď?
Jarča*: moje preklepy su proste jedinecne
majucha: prepac ale nie...dokonca ani animovany serial u nechytil 
.jpg)
Soffie :
to by se mu mohl líbit i Sapkowského Zaklínač, navíc to má tu výhodu, že je toho asi 10 knížek, napřed povídky a pak mnohadílná sága... a pak do něj vraž Hobbita a Pána Prstenů,.....
Kuj železo dokud je žhavé, dovleč ho i do té veřejné knihovny ! Ať je členem!
A promiň knihovna není místo pro chudé, to teda ani náhodou.
Knihovna je místo pro lidi, kteří už nemají na knížky místo, pro lidi kteří nestačí kupovat tak rychle jak věci vychází a pro lidi, kterým stačí na chvíli vzít knihu do ruky a klidně si v ní listovat, aby zjistili, estli je to ta pravá a toto v některých českých knihkupectvích stále ještě nepochopili...
Ps : Nebyla to moje první knížka, ale asi ta co mě jako první skutečně vzala za srdce "Švýcarský robinson" od pana Johanna Wisse...
Měl jsem tu z roku 1967 převyprávěnou od pana Polácha, ale originál je z roku 1810 myslím... proti tomu je Robinson Crusoe pohádkou pro děti Verne z téhle knížky dost opisoval....
ruzenka: ani Mája ne???? 
ruzenka: Nevedkove, ne Nedvedkove
ruzenka: Nedvedkove dobrodruzstva - to je krásné, to bude asi Neználek Toho jsem zbožňovala, postupně jsem koupila tři díly, a dceru to taky nějak nebralo, přečetly jsme spolu jen ten první
Jarča*: tak mne sa tiez vybavuju len niektore knihy...tom mi napadol, lebo som sa ho pokusala citat moje 4 rocnej dcere ale zatial to nezabralo
atiez nezabrali ani Nevedkove dobrodruzstva od Nikolaja nosova...tiez ich mam v takej "storocnej" vazbe ako dieta som velmi zboznovala
a co rozpravky o psickovi a macicke? moju dceru velmi neoslovili a dokonca ani vcielka maja
ruzenka: ano, máš pravdu, Toma Sawyera jsem taky četla několikrát. Tady už padlo takových knížek, které jsem měla ráda a zapomněla bych je jmenovat.
melda: četla jsem všechno, co tu zmiňuješ, ještě bych přidala žáky Kopyta a Mňouka
Akorát, že mně se líbila i ta Babička
