Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Četla jsem jak divá, dětli z Bullerbynu, Foglar, Štorch a v mládí dívčí romány. Za tu srdcovou považiji "Říkali mi Leni". Zkoušela jsem ji číst znovu po letech a už se to nedalo.

punh: punh: Občana Brycha neznám, ale díky povinné četbě jsem přečetla knížky od Raise, Nerudy, Jiráska, později Zápisky z mrtvého domu od Dostojevského a řadu dalších, po kterých bych asi sama od sebe nesáhla, a nakonec se mi líbily.
A spousta lidí zmiňuje toho Egypťana Sinuheta, budu se po něm muset podívat, abych si doplnila mezery
teahot: tak to věřím, že to není jeho šálek kávy

Sofffie: Jé, a s detektivkama jsi mi připomněla Muž s dýmkou a houslemi, ty byly příběhy Sherlocka Holmese, asi nějak převyprávěné pro mládež či co. Jak já na sebe byla tenkrát hrdá, když jsem u některých příběhů odhalila rozuzlení dřív než Holmes
Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem toho přečetla fakt hodně a je těžké si na všechno vzpomenout. Pomalu bych si to měla začít zapisovat, abych pak jednou věděla, co doporučit dětem.

Povinnou četbu jsem ráda neměla, ale na střední jsme měli číst Kdo chytá v žitě a to bylo moc pěkný. Jinak nechápu, jak někdo mohl číst Občan Brych a podobné hovadiny, přes to jsem se nikdy nepřenesla
Ale pamatuju si, že jsem po 2. třídě první dny prázdnin četla Čítanku pro 3. třídu a přelouskala jsem ji úplně celou za 2 dny, tak moc se mi to líbilo.

Jarča: syn je ve třeťáku co má letos za povinnou nevím, sice jsem ten seznam četla ale nepamatuju si to. Teď o víkendu dočetl Obraz Doriana Greye ( snad jsem to napsala správně). Co si vybavím z let minulých tak to byl Komenský Vergilius, Dante, Balzac, Shakespeare, Vančura a Pedro Calderon de la Barca - jeho jméno mám ještě teď nalepené na počítači, když o něm syn zjišťoval nějaké údaje. Nemyslím si, že je to zrovna literatura která někoho přitáhne ke čtení

Ještě jsem si vzpomněla na Bellu a Sebastiana a Heidi, děvčátko z hor. Tu druhou jsem znala skoro zpaměti, kolikrát jsem ji četla, byla krásně ilustrovaná. Hrozně jsem těm dětem záviděla, že můžou žít v tak nádherné krajině. Přála jsem si tenkrát být pasačka ovcí někde v Alpách.

A co třeba detektivky? D.L.Sayersová , Agatha Christie, Ed McBain... Mám jich doma asi padesát kilo.

Nebo James Herriot a jeho Zvěrolékař...

Taky se mi MOC líbila knížka Hořkost slávy od Olivie Goldsmith, takový krásně napsaný hollywoodký bulvární brak.

A když jsme u těch pokleslých žánrů, mám spoustu knížek od Julie Garwood (třeba Dar lásky je má velmi oblíbená) a Jude Deveraux (miluju Trevelyana z Vévodkyně)... Něco ve mně ještě pořad pubertálně toká.

mně se v dětství asi nejvíc líbily všechny knížky od E. Štorcha, první jsem četla Lovci mamutů. Ještě předtím jsem četla O letadélku Káněti, Děti z Bullerbynu (to milovaly i moje děti). Dcera má oblíbeného Malého prince, má ho i v němčině a angličtině, k Vánocům jsem jí koupila ještě obrázkového. Kdysi jsem sbírala citáty, tak jsem si z něj nějaké opsala. Dívčí románky jsem moc nečetla, ale zato mě hodně chytil Remarque. A do dneška mám nejoblíbenější všechny díly Zvěrolékaře od Herriota, to jsem poprvé četla někdy v prvním zaměstnání (?) a postupně jsem si sehnala všechny díly, to mi nesmí v knihovně chybět. Herriota si čtu vždycky, když mi není moc veselo na duši. A hodně oblíbeného mám i Egypťana Sinuheta a knížky od Simmela

Milujem knihy od Marcie Willetovej, hlavne Zátoka nádejí, tu som prečítala už aspoň 4x.

Kassy: ještě že jsi mi připomněla Sienkiewicze - Pouští a pralesem četla jsem to několikrát. A když už jsme u těch poláků tak Janusz Przymanowský a jeho nezapomenutelní Čtyři tankisté a pes. Hrozně jsem si přála mít psa Šarika.

Na knížky jsem nikdy moc nebyla, i když byla maminka knihovnice. Jednou jsem byla u příbuzných a oni mi darovali knížku Sedmikrásný čas od Františky Pecháčkové. A ta mě úplně dostala. Vůbec jsem měla raději knížky bez děje, takové o tom, jak se někde žilo. Já jsem asi byla tak natvrdlá, že jsem žádný pořádný děj moc nechápala, když naši koukali na film, šla jsem si radši hrát. Z nenáviděné školní četby můžu jmenovat Poplach v Kovářské uličce a Timur a jeho parta. To když jsme ve škole četli, nikdy jsem nevěděla, kde jsme.

Číst jsem se naučila až v první třídě. Do té doby jsem raději běhala po vesnici, skákala ze stohů, čvachtala se ve vodě a blátě, povídala si s lidmi a vůbec jsem byla taková hodně do větru.
Ale pak to začalo. Každý týden do knihovny dvakrát, protože mi nechtěli půjčit víc než čtři knihy. Ani si nepamatuji, co všechno jsem přečetla. Jen některé knihy se mi vepsaly do paměti. První tlustší kniha byli Borjovi noví přátelé - holt počátek šedesátých let. Samozřejmě kocour Modroočko, toho si klidně přečtu i teď. Timura jsem milovala. Viking Vike. Vinnetou. Bezhlavý jezdec. Quo vadis. Ransome. Verne. Šmahelová. Lindgrenová. Kromě Hochů od Bobří řeky jsem neměla ráda Foglara. Nudil mě a psal blbosti - copak někdo po pár cigaretách skončí ve špitále?

teahot: jak je syn starý a co od nich chtějí, aby četli? Od dcery nikde zatím žádnou povinnou četbu nechtěli, ani na základce, ani teď na gymplu

mám ráda historii
tak v mládí asi Štorch

Pentlička: myslíš fakt ty původní obrázky podle synkových hraček, nebo myslíš ilustrace p. Zápala, se kterými to vycházelo tady? (to je ten pán, který ilustroval i např. Neználka)