Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?
.jpg)
Řešíme s dcerou velmi těžkou situaci, která je pro nás obě velmi bolestná. Jsem toho plná, nemůžu spát, strašně se trápím. Tím víc, že na konečné rozhodnutí je velmi málo času a já se obávám, že to dopadne špatně.
Jsem rozvedená, jedinou dceru jsem vychovala v podstatě sama, její otec nás opustil když chodila do školky. Já jsem si nikdy žádného stálého partnera ve smyslu že bych ho přivedla domů, nenašla. Občas jsem měla nějakou známost, ale nikdy to nepřerostlo v něco víc.
Dceři je teď třiadvacet let, je moc šikovná, má dobrou práci, která ji baví a dálkově studuje vysokou školu. Mám z ní opravdu radost. Před rokem začala chodit s jedním mladým mužem, hodně se do něj zamilovala a prožívala opravdu krásnou lásku. Přála jsem jí to.
No a teď se stalo něco, co s námi oběma pořádně zacloumalo. Před týdnem se mi dcera svěřila, že je těhotná. Zatím v úplném začátku, u doktora ještě ani nebyla, ale opakovaně si dělala těhotenský test a vždycky jí vyšel jasně pozitivní. Musím přiznat, že v první chvíli mě to zaskočilo, ale hned vzápětí jsem pocítila obrovskou radost. Jenže ta netrvala dlouho.
Pár dní na to přišla dcera domů s pláčem, že se s ní její přítel rozešel, že se prý na dítě ještě necítí a byl by radši, kdyby šla na potrat. A ona o tom začala opravdu uvažovat, i když předtím se na miminko těšila a z těhotenství měla radost. Teď si myslí, že když půjde na interrupci, dají to s přítelem zase dohromady a všechno bude jako dřív. Pořád je do něj moc zamilovaná a rozchod ji hodně zasáhnul.
Dlouho jsme o tom spolu mluvily, říkala jsem jí, že jít na potrat není jen tak, že ji to může psychicky a možná i fyzicky poznamenat, že si myslím, že by jim to pak už stejně neklapalo, dávala by mu za vinu, že ji k tomu donutil. Ptala jsem se jí, co cítí ona při představě potratu a bylo vidět, že jí to jedno není. Ona je teď strašně zmatená, bojí se, jak by sama zvládala dítě, neví, jak s prací, se školou, nejvíc ze všeho ale trpí tím, že ji přítel opustil.
Slíbila jsem jí, že pokud se rozhodne si miminko nechat, budu jí pomáhat jak jen to půjde, že sama s ním nebude a ve mně bude mít vždycky oporu. Ale ona to prý takhle nechce, vždycky chtěla založit rodinu jak se patří, aby mělo její dítě správného tátu.
Já jí rozumím, chápu ji, ale její rozhodnutí dát miminko pryč mi doslova drásá srdce. Je to pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Vím, že nutit jí k ničemu nemůžu, je to její život, její rozhodnutí, je dospělá. Ale přesto, jsem její máma, prožila jsem si v životě dost, mám o ni strach. Bojím se, aby svého rozhodnutí nelitovala.
Myslíte, že je nějaká šance že si to ještě rozmyslí? Co bych proto já mohla ještě udělat? Jsem z toho úplně na dně.
21.6.2018 Rubrika: | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
rychlonožka: tak ono to psychicky může znamenat blok, který pak brání otěhotnění, orgasmu a další. Nehledě na to, že dnes je těhotenství čím dál větší problém, takže ten pan božský nakonec může být rád, když by mohl mít alespoň nevlastní dítě. je tam dost proměnných, takže bych brala raději dítě teď, ono to rychle uteče a alespoň nebude stará matka..
Chlapů, co si vyberou ženu s dítětem je dost, dokonce jsme slyšela názor, že je to prověřená plodná samice
Tak at ho da k adopci.
.gif)
Arna: přišel by jinej.....
Chápu, že jako máma chcete pro dceru to nejlepší řešení, které ji nebude tolik bolet. Říká se, že po potratu by děti už mít žena nemusela, ale myslím, že jde jen o nějaké procento komplikací. Řada lidí ty děti dneska nemá cíleně. Samozřejmě, zásah do psychiky by ten zákrok znamenal, ale ve srovnání s celoživotní starostí a péčí o dítě, na které by byla sama, ve srovnání s komplikacemi společenskými, zdravotními, rodinnými, finančními.....bych v tomto věku neváhala a rozhodla se mateřství odložit. Jednou dcera potká někoho, kdo s ní ty děti chtít mít bude. Tohle první by bylo chudák na vedlejší koleji. Celoživotně. V prvních letech by žilo se znamením - máma si kvůli mně zkazila život a do dospělosti s vědomím - i kdybych se přetrhlo, stejně mě nebudou tak mít rádi, jako moje mladší sourozence. Dneska člověk při všech genetických poruchách, vrozených vadách, atd. neví, co přijde zítra. Bez ohledu na charakter toho pána, co s Vaší dcerou dítě počal - řekl na férovku, co cítí. Nemazal jí med kolem pusy, nesliboval hory doly. Dala bych to pryč, ale s ním bych se už do kupy nadávala. Dítě má právo přijít očekávané a chtěné. Má právo na rodiče, kteří jsou na ně připraveni. Jak tu jednou bude, ať přijde co přijde, matku nebo dceru může skolit nemoc, a zůstane tu s tím malým jedna - sama na všechno. Je to možná kruté, ale volila bych potrat.
.gif)
sharon: 
Kdyby se ho hned na začátku vztahu zeptala zda chce děti, asi by prchnul hned
tak nějak nerozumím tomu že si dcera s přítelem nepromluvila hned v začátku vztahu o životě , o dětech a v dnešní době tolika možností antikoncepce se nezařídila tak aby dejme tomu otěhotněla později.....ted je to na ní , je to její život a těžko radit....
Linda: Ještě jinak: dítěti můžu dát jablko nebo jablko i banán. Tak proč ho o ten banán ochuzovat?
catcat: 
Přesně můj názor.
Linda: Pro dítě je přirozené vyrůstat s oběma rodiči, pokud otec chybí úplně, nemá zájem, pak se to na tom dítěti nějakým způsobem projeví. Chybí mužský příklad.
Hm, před několika lety mě potkalo totéž - od pradávna jsem samoživitelka, na dceru její otec přispíval minimálně a od 18 let nic. Přišla do jiného stavu, ten její jí hodil přes palubu, do budoucna by neplatil a co teď. Představa, že se dcera nastěhuje zase zpět ke mě domů, budu zase matka rodiny na plný úvazek, doma dcera skoro bez peněz s miminkem a já chodím do práce - tak tahle představa mi orosila čelo. Dcera zvolila potrat. Zvládla to, zdravotně i psychicky, život šel dál. Potkala toho pravého a dneska je šťastnou maminkou 2 dětí . Samosebou s láskyplným tatínkem. Třeba mě odsoudíte, ale představa, že by tehdy zvolila cestu svobodné matky mě dodnes děsí. Úplně sobecky říkám,. že bych další obětování nezvládla 
.jpg)
Arna: s tim papirem je to dobryu napad . Ale co je to "dite poznamenane zivotem v neuplne rodine"?
Kdyz ja chodila do skoly (1979-1987) tak jsme byly ve tride 3zaci z 32 co zili jenom s matkou z duvodu rozvodu rodicu. Kdyz ma dcera chodila na zakladku (2000-2009) tak byly ve tride 2 nebo 3 deti, kteri zili s obema biologickymi rodici
A dceři bych poradila aby si vzala papír a na jednu stranu napsala plusy a na druhou mínusy když si dítě nechá a když půjde na potrat.
Potrat: chvíli bude z toho smutná, ale život půjde dál a jednou to bude tak jak má, tedy známost, svatba, mimino,...
Nechat si dítě: konec života volné dívky, žádné srazy s kamarádkami, málo peněz, probdělé noci s dítětem, pokud uvede otce-tahanice o alimenty, tahanice o styk s dítětem(když platím, tak ho chci vidět),... konec studií, ...
A v neposlední řadě: dítě poznamenané životem v neúplné rodině!!!!!
Psychické či fyzické následky potratu jsou jen blbé kecy, rozhodně je mnohem víc dětí "poškozených" nechtěným narozením než žen co po potratu nemůžou mít děti.
A takové kecy o tom že celý život budu myslet že jsem zabila.... Ha,ha,ha. A při nitroděložním tělísku tím ženy netrpí? Ale to je vlastně taky takový malý potrat, protože tělísko brání oplodněnému vajíčku uhnízdění v děloze.
Rozhodně na dceru nevyvíjet nátlak,aby potom to "její" rozhodnutí nebylo vlastně matčino rozhodnutí.Pak by se při nejbližší příležitosti a problému (a že jich přijde) všechno obrátilo proti paní Heleně.
Jo,je dost možné,že se chlap cítil zaskočený a to se mnohdy cítí i žena,ale když se necítí být dospělým na dítě,tak snad nespadnul z Měsíce a měl používat ochranu.To se ostatně měli oba dva chránit před početím,pokud spolu miminko neplánovali.Ale co už...stalo se.Výčitky nejsou k ničemu.Ale chlapa,který mě opustí v takovéhle situaci,bych nechtěla ani kdyby se ke mě plazil po kolenou až z Košic.Při vší té "bídě" bych měla svojí hrdost.K čemu chlap,o kterého se nemůžu opřít,který mě opustí v tak důležité chvíli? A myslet si,že se ke mě vrátí,když teda bude po jeho a já půjdu na potrat? To snad nemůže normálně uvažující bytost myslet vážně.
Pokud má slečna oporu v matce,tak není na to sama.
Linda: snad se to už řeší soudně, když otec neplatí, stát dá zálohu a vymáhá to po otci... buď už to je v platnosti, nebo se to připravuje... já mám pocit, že když otec neplatil, sebrali mu řidičák a to si potom "tatínkové" rozmysleli... možná kecám, ale něco se mi tak plete myslí...
kubikm: to si dovedu představit... hůř si dovedu představit živit dítě bez alimentů...
