Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Náš tatínek se zbláznil. Je mu 59 let a před týdnem požádal o rozvod. Zamiloval se do ženy o dvacet let mladší a rozhodl se jít, kam ho srdce táhne. Mamince je 57, důchod má na krku a zůstane sama. Totálně ji to odrovnalo, doslova se sesypala. Prožili spolu s otcem v podstatě celý dosavadní život, brali se, když jim bylo kousek přes dvacet, myslela si, že spolu i zestárnou.
Společně se i připravovali na stáří. Dokud jsme jako děti byli doma, investovali veškeré prostředky do rodiny. Jakmile zůstali sami, začali hodně šetřit, aby měli zajištění na důchodové roky. Bydlí v nájemním bytě, tak měly být našetřené prostředky určeny hlavně na úhradu nájemného, které by z důchodu ukrajovalo velkou částku. Nikdy nebyli příznivci nějakých půjček ani hypoték, báli se tak vysokých závazků a situaci vyřešili tímto způsobem. Navíc si našli menší a levnější nájemní byt, do kterého se před pár roky přestěhovali.
Podařilo se jim ušetřit poměrně vysokou částku, která by je na dlouhé roky v důchodu slušně zabezpečila. A teď je všechno jinak.
Tatínek se zbláznil, podal žádost o rozvod a už před dvěma měsíci se odstěhoval ke své přítelkyni. Chová se jako smyslů zbavený, nejenom, že odnesl mamince z domova docela dost vybavení včetně kuchyňského robota, televize a dalších věcí, ale trvá i na rozdělení naspořených peněz přesně napůl. To všechno chce řešit teď hned bez ohledu na majetkové vyrovnání. Dělá mamince ze života peklo, slovně ji napadá, útočí na ni. Vkladní knížku, kde mají své společné úspory, má maminka, která ji uschovala a odmítá z ní cokoli vybrat, dokud nedojde k majetkovému vypořádání.
Je jí jasné, že se o úspory budou muset rozdělit. A je z toho doslova zděšená, protože tím pádem se jí značně 
sníží zajištění v důchodu. Nemá moc dobře placenou práci, takže s nějakou vysokou penzí počítat nemůže, rozhodně z ní nezaplatí nájem. Když jí z naspořených peněz zůstane jen polovina, zůstane za pár let na mizině. I kdyby vyměnila byt za ještě menší, moc velká úspora na nájmu to nebude.
Samozřejmě, že ji my, jako děti (mám ještě bratra), nenecháme na holičkách. Snažíme se ji uklidnit, ale moc to nepomáhá. Je doslova vyřízená, cítí se podvedená, osamělá, oklamaná, okradená. Trpí depresemi, už měsíc doma marodí a její stav se nelepší. Do toho ji otec neustále atakuje a útočí na ni. Snažili jsme se s ním promluvit, ale nikam to nevedlo. Vypadá, jako by se úplně zbláznil, a pořád vykřikuje, že má nárok konečně taky žít.
Jenže maminka je z těch jeho útoků už úplně zničená. Přiznala se mi, že už uvažovala i o sebevraždě, život prý pro ni už nemá cenu, má strach z budoucnosti a nemůže se vzpamatovat z otcovy zrady a z jeho současného chování.
Strašně ráda bych jí nějak pomohla, ale vůbec nevím, co bych měla udělat. I když se na otce zlobím, je to pořád můj táta a nerada bych se ocitla mezi svými rodiči jako mezi mlýnskými kameny. Já vím, že mi asi těžko někdo poradí, ale možná ano. Kolikrát, když si tady čtu vaše příspěvky, tak v nich zaznívá spousta rozumných rad a nápadů. Třeba bude mít někdo nějakou i pro mne. Předem vám moc děkuji.
2.3.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 158 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Drastický rozvod aneb Oškubu tě na kost
- Kdo šetří ma za tři. A někdy také rozvod na krku.
- Život v tzv. volném manželství, nebo rozvod?
Diskuse ke článku - Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: No, já mám podobné zkušenosti. Pánové šedesátníci, se kterými přicházím do styku já, jsou z 90% olezlí, smradlaví a nerudní dědci. 
Samozřejmě, že znám i pár těch, kteří by i v šedesáti stáli za hřích, ale je jich strašně málo. (Můj manžel se do tohoto věku lehce blíží, ale on bude stát naštěstí za hřích i nad dortem se stem svíček. 
)
Stanik: ano...obětovat se pro rodinu- myslím, že to je citové vydírání, nikdo o to nestojí, dělají co chtějí a nazývají to oběť pro rodinu,. CO to vlastně ta oběť zahrnuje? Znamená to, že nechtěly děti, ale obětovaly své tělo, protože to manžel po nich chtěl? Jinou oběť nevidím...nebo co se tím vlastně myslí???
Verera: mzda jednoho každého z obou partnerů je součást společného jmění, dokud jsou manželé. Kromě osobních věcí je společné prakticky všechno, co si společně za dobu manželství pořídili. Výjimku tvoří dary a dědictví nebo restituce. Případně můžou mít oddělené majetky i jako manželé, když jeden z nich nebo oba podnikají, to asi ale nebude tento případ.
Tetley: 10:54 - presne tak.
opecovani a jeste se umi chovat.. ne ze by to clovek chtel domu, ale rozhodne to nejsou zanedbani pupkaci z Kolbenky
Mno, tak to já bych klidně pána ve věku 59 let brala, pokud by byl zachovalej, neměl zuby ve skleničce, byla s ním sranda a všeobecně bych ho shledala použitelným. Mohl by přinést i tu televizi a robota, páč sice v holobytě nežiju, ale kuchyňského robota teda nemám, a televize je dávno za zenitem svých možností. A kvůlivá miminu by to taky nebylo, poněvadž děti už mám dospělý a dost rozumu na to, abych si nepořizovala na starý kolena benjamínka. Nemyslím si, že důvod ku vztahu po 50 nutně musí být buď prachy nebo biohodiny. Lidi mají všelijaké priority.
Bellana: 10:37 presne...
Verera: kdyz slysim .. "leta se obetovala pro rodinu" je mi nanic... pokud nekdo nedoakze zit svuj zivot... obetuje se pro rodinu... a ma tak pocit, ze ma narok na nejakej vdek nebo lasku forever... pak je minimalne naivni... nerku -li blbej
Tetley: 9:30 naprostý souhlas...
Když chce jít, ať si jde...asi má nějaký důvod. A jestli za mladší- to není důležité. Bylo by snad pro manželku příjemnější, kdyby odešel za starší a ošklivější? myslím že ne
Verera: To spíš fakt bude nějaká ta, co jí mlátí biohodiny jako blázen, takže myslí v horizontu otěhotnění a dál ani ťuk 
Renee: No ale jestli ta druhá jde po penězích a pán jde a 3 roky do důchodu, ze kterého nebude mít ani na nájem, tak to teda nedomyslela
A pokud se pán odstěhoval, tak bych mu zamezila přístup do bytu s tím, že samozřejmě vyrovnání bude po rozvodu,a le nebude nic odnášet. Telefony nebrat, komunikovat přes dceru, protože přímé rozhovory mamince na zdraví zjevně nepřidají.
Ještě mě tak napadá, jak je to s pěnězi z výplat. Píše se tu jen o vkladní knížce, ale patrně mají i nějaký účet, ať už společný nebo každý svůj.
Co je s těmi penězi a jak spadají do vyrovnání ? Jestli si pán škudlí svoji výrazně vyšší výplatu, a účty do vyrovnání nespadají, tak bych vcelku bez výčitek přiměřený podíl nad polovinu z vkladní knížky převedla jinam. A nebo i to se vyrovnává?
A ještě nedávno platilo, že cca 3 roky po rozvodu by měl ten s výrazně nižším příjmem nárok na nějaké výživné, ne? Je to pořád a nebo to už změnili?
jedvatazmyje: jen to dokážu vidět i z jiný strany 
Renee: tak néé
Tetley: Proč já? Píšu přece, že bych o tolik staršího nechtěla ani za nic. Dědky ať si berou ty, co jsou zoufalé Já měla chlapy vždycky mladší než jsem já a je tomu tak i momentálně, takže díky, po fešných šedesátnících pátrat nejdu Máš pravdu, že ve zvučných firmách se moc nevyskytuju, soudím podle toho, co vídám na ulici, v MHD, obchodech a taky třeba u nás v práci. A je to bohužel zoufalost. Když jeden z nich přijde k nám do kanceláře, musíme pak větrat.
Maminka Evy je asi hodně úzkostlivá, co se týče financí. Doporučuju nenechat jí číst různé katastrofické scénáře co s e týče důchodů. Vysvětlete jí, že s tou mizinou to nebude tak žhavé, zase ušetří za jídlo a jiné náklady a druhou osobu a ta částka zřejmě tak malá nebude.
Ujistěte ji, že jí pomůžete, spočtěte jí nějak optimisticky výhled do budoucna. Ona se potřebuje zbavit strachu a nejistoty. Předtím měla dojem opory z manžela, o tu teď přišla, tak ji dočasně nahraďte. Ale postupně ji směřujte k samostatnosti, jestli je to ten typ, za který většinu věcí dělal manžel. Ona zvládne strašně moc, jen tomu teď nevěří.
Vemte ji na výlet, na chatu, pokud máte děti, tak ty ji taky zabaví. Pokud se vám to podaří, dostaňte ji z bytu, kde jí všechno připomíná manžela. Aspoň na víkend. Někam do prostředí, kam spolu nejezdili.
A zkuste se na to dívat z druhého pohledu, najít na tom něco dobrého (ono se dá najít vždycky něco lepšího než je soužití s neustále bručícím a nespokojeným chlapem, který si ženy neváží a má ji jen jako servis, což předpokládám na konci vztahu bylo).
Zatím je asi brzo, ale časem byste jí mohli nějak nenásilně připomenout záliby , které měla, pomoct najít někoho podobného, aby byla mezi lidma.
A sebevražda kvůli někomu, kdo si mě neváží je přece nesmysl. Ať si jde a natluče si čumák, což patrně u tohoto pána bude. A kvůli tomu, že nevím, jestli za 10 let neskončím na mizině? Na tu je snad vždycky času dost, zatím si může užít pěkných 10 let a pak uvidí, jestli to je opravdu tak horké
Tetley: zdá se že máš zkušenosti s dědkama , co potřebují změnu a mají taky nárok na život.
