Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Řešíme s dcerou velmi těžkou situaci, která je pro nás obě velmi bolestná. Jsem toho plná, nemůžu spát, strašně se trápím. Tím víc, že na konečné rozhodnutí je velmi málo času a já se obávám, že to dopadne špatně.

Jsem rozvedená, jedinou dceru jsem vychovala v podstatě sama, její otec nás opustil když chodila do školky. Já jsem si nikdy žádného stálého partnera ve smyslu že bych ho přivedla domů, nenašla. Občas jsem měla nějakou známost, ale nikdy to nepřerostlo v něco víc.

Dceři je teď třiadvacet let, je moc šikovná, má dobrou práci, která ji baví a dálkově studuje vysokou školu. Mám z ní opravdu radost. Před rokem začala chodit s jedním mladým mužem, hodně se do něj zamilovala a prožívala opravdu krásnou lásku. Přála jsem jí to.

No a teď se stalo něco, co s námi oběma pořádně zacloumalo. Před týdnem se mi dcera svěřila, že je těhotná. Zatím v úplném začátku, u doktora ještě ani nebyla, ale opakovaně si dělala těhotenský test a vždycky jí vyšel jasně pozitivní. Musím přiznat, že v první chvíli mě to zaskočilo, ale hned vzápětí jsem pocítila obrovskou radost. Jenže ta netrvala dlouho.

Pár dní na to přišla dcera domů s pláčem, že se s ní její přítel rozešel, že se prý na dítě ještě necítí a byl by radši, kdyby šla na potrat. A ona o tom začala opravdu uvažovat, i když předtím se na miminko těšila a z těhotenství měla radost. Teď si myslí, že když půjde na interrupci, dají to s přítelem zase dohromady a všechno bude jako dřív. Pořád je do něj moc zamilovaná a rozchod ji hodně zasáhnul.

Dlouho jsme o tom spolu mluvily, říkala jsem jí, že jít na potrat není jen tak, že ji to může psychicky a možná i fyzicky poznamenat, že si myslím, že by jim to pak už stejně neklapalo, dávala by mu za vinu, že ji k tomu donutil. Ptala jsem se jí, co cítí ona při představě potratu a bylo vidět, že jí to jedno není. Ona je teď strašně zmatená, bojí se, jak by sama zvládala dítě, neví, jak s prací, se školou, nejvíc ze všeho ale trpí tím, že ji přítel opustil.

Slíbila jsem jí, že pokud se rozhodne si miminko nechat, budu jí pomáhat jak jen to půjde, že sama s ním nebude a ve mně bude mít vždycky oporu. Ale ona to prý takhle nechce, vždycky chtěla založit rodinu jak se patří, aby mělo její dítě správného tátu.

Já jí rozumím, chápu ji, ale její rozhodnutí dát miminko pryč mi doslova drásá srdce. Je to pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Vím, že nutit jí k ničemu nemůžu, je to její život, její rozhodnutí, je dospělá. Ale přesto, jsem její máma, prožila jsem si v životě dost, mám o ni strach. Bojím se, aby svého rozhodnutí nelitovala.

Myslíte, že je nějaká šance že si to ještě rozmyslí? Co bych proto já mohla ještě udělat? Jsem z toho úplně na dně.

Helena


21.6.2018   Rubrika:   |   Komentářů 158   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
kubikm
kubikm - 21.6.2018 22:11

a teď jsem si ještě vzpomněla, když jsme jezdili za tchánem na zahrádku, tak ta byla taková větší vila
byla tam cedule
domov pro matky s dětmi
jednou o tom bylo v TV, že jednak tam jsou ženy, které nemají s dětmi kam jít...a potom ty, co chtějí anonymně porodit a dítě dát k adopci....
ale jak to přesně fungovalo, už nevím...

 
kubikm
kubikm - 21.6.2018 21:20

Verera: když jsem byla v porodnici, vedle mě ležela paní, co rodila den předem...a druhý den ji pouštěli domů
ptala jsem se holek...bylo nás tam 6 žen....to jí dítě umřelo?
ne...je to křesťanka, neuznává antikoncepci...tak prostě když....tak donosí a dá souhlas k adopci....hlásí to vždy včas a sociálka už má připravený vhodný pár...tohle bylo už 6. dítě....doma měli tuším už taky 6 nebo i víc dětí....
měla nárok nastoupit na mateřskou 2 měsíce před porodem a potom ještě 6 neděl po porodu, potom zase šla do práce.....
to jen pohled z jiného úhlu
brali to tak, že dítě nezabili a ještě někomu pomohli
kdo rozsoudí, co je špatně a co dobře?

 
sharon
sharon - 21.6.2018 19:28

Bety: tak se měla zařídit před tím než počala....smajlik - 26

 
rychlonožka
rychlonožka - 21.6.2018 18:35

Bety, dcera je hlavně zamilovaná a s milovaným mužem by to dítě chtěla. Zaskočilo ji, že on se na to necítí, ona si asi myslela, že jsou na tom stejně. Proto mění rozhodnutí. Ovšem dát to pryč a dát to s ním dohromady je špatné řešení. To spíš nechat si to a jít od něj.
Verero, pro mě by taky byla nejhorší varianta to donosit, porodit a místo mazlení se s miminkem začít odznovu s pomyšlením na to, že někde žije a že se mu třeba nevede nejlíp.
Protože sama vím, jak nelehké je rozhodování - jít na potrat nebo si to nechat s vědomím, že to bude rizikové těhotenství s tátou, který mě nepodrží, moc bych přála Helenině dceři, aby se rozhodla správně. Zdravě sebevědomá ženská, která to má v hlavě srovnané, jak to dítě po porodu uvidí, je jí jasné, že udělá cokoli, aby se o ně dobře postarala....

 
Betyyna
Betyyna - 21.6.2018 18:08

Já nevím, ale třeba dcera když viděla, jak to chodí doma sama s matkou, tak to právě tak nechce...

 
Verera
Verera - 21.6.2018 17:36

Nějak nerozumím , že někdo navrhuje jako řešení dítě si nechat a dát k adopci. Samozřejmě, že to má každý jinak,ale třeba pro mě by to byla ta nejhorší z možností. Umím si představit, že jdu na potrat a vyrovnám se s tím , možná kromě občasných myšlenek na to, jak velké by dítě už bylo a jaké. I to, že si dítě nechám za cenu omezení. Ale představa, že někde je mé dítě v cizí rodině je pro mě nepřijatelná. Navíc i to dítě je většinou poznamenané tím, že ho rodiče nechtěli.

 
Verera
Verera - 21.6.2018 17:27

Dát dceři předestřít jí všechny možnosti a nechat to na ní, rozhodně bych ji nepřemlouvala ani v jednom směru, to je další psychický nátlak, už tak toho má dost. Opravdu záleží na povaze, pokud by byla schopna se rozhodnout a pak přijmout to co je a nevzdychat po tom, co bylo, je to jednodušší. Pokud by litovala, že si dítě nenechala, nebo naopak promarněných životních šancí, je to složitější, pak musí zvážit, co je pro ni důležitější, obojí mít nemůže.

A pán se necítí na rodičovství? Ono mu nedošlo, že už otcem je? Pokud aspoň trochu za něco stojí, třeba se mu to rozleží, nemusí jásat, ale měl by pochopit, že rozhodnutí je na nich obou. A pokud ne, tak pryč od něj.

 
sharon
sharon - 21.6.2018 15:03

rychlonožka: před pár lety měla Helena dceři poradit - antikoncepci a nemusela dnes nic řešit....

 
sharon
sharon - 21.6.2018 14:37

Syn chce adoptovat cizí dítě. Jak mu to máme rozmluvit?



jeden ze článků tady.....smajlik - 26

 
rychlonožka
rychlonožka - 21.6.2018 14:32

nky. A taky přežily a taky vyrostly. Takže si myslím, že je to hodně právě o tom, co člověk v sobě zmobilizuje, jaký je, jak si ví rady se životem. S kurážnou mámou, co se umí poprat s problémy, které přicházejí, se děcku jistě bude žít líp než s maminkou, která neví zda ano či ne a pak si řekne, i co, stát dá dávky, tatínek bude pěkně klopit, mí rodiče pořád zpívají o vnoučeti, tak jim ho dopřeju, ono to nějak dopadne. A dítě se narodí, poroste, a maminka se moc nezmění, bude stále stejná, vyčkávající, co jí svět dá a co jí život přinese. Potká někoho, řekne si, teď to vyjde, a bez ohledu na dítě do toho jde znovu. A ono to třeba nevyjde zase. Dvě děti budou doma s nespokojenou mámou, která čekala na zázrak a on nepřišel. Tudy za mě nikdy ne. Znám jednu, ta má tři děti za sebou, každé s jiným. To je neštěstí. Ukočírovat takovou rodinku. Při pohledu na ní musí mít každý jasno: /tvůj táta neposílá nic, tebe nemám tak ráda, jako ostatní. Tvůj platí, je i na cigára/. Jo a taky znám paní, co neměla práci, ale partnera a svůj byt. Tak šla teda na druhou mateřskou. Po ní práci nemá opět - nechápu, co čekala jiného - partner od ní odešel a má na vlastním bytě dluhy. Ono to dítě s rozpočtem zamává, to ano. A zejména, když je ta máma k ničemu. Což se tahle dcera Heleny zase myslím nezdá. Ale je to její rozhodnutí, jen její. Ona bude s dítětem spojená zbytek života. Babička jen dočasně. Fakt hodně těžko radit. Snad aby Helena dala dceři tuhle diskusi přečíst...?

 
rychlonožka
rychlonožka - 21.6.2018 14:21

Jarčo, stručně, pěkně, výstižně. To já neumím. Samozřejmě, pokud se vydám jednou cestou a jdu po ní, těžko si umím představit, jak by se mi šlo, kdybych zvolila tu druhou variantu. Ono totiž v tom rozhodnutí je i něco jiného. A sice to, co v sobě má ten člověk, který se rozhoduje. Zda si ví rady se životem, nebo se nechá vláčet a unášet proudem, aniž by sám věděl, co chce. Takže pak na jedné úrovni se můžou octnout jak původně svobodná máma, tak máma, která od muže i s děckem odešla. Obě budou samy. A záleží, jak se s tím poperou. Ještě jsem si vzpomněla na své dvě známé. Obě svobodné matky s cca tříletým dítětem. Ta jedna, kurážná, dítě vychovávala sama, s rodiči, s pozdějším partnerem, který si ji vzal a měl s ní druhé dítě. Jeho rodina i on akceptovali fakt, že to tak je a hleděli na to, jaká mladá maminka je. Baba do nepohody, která se umí poprat se životem. Druhá s tříletým děckem, nevyzrálá nerozhodná osobnost, potkala pána a přestěhovala se za ním do jiného okresu od matky, v jejímž bytě s děckem bydlela. Matka svobodné maminky sama rozvedená, permanentně cosi hledající a věčně se životem nespokojená, měnící bydliště i pracoviště, současného času bez práce, s dluhy, v podnájmu. Situaci komentovala s flegmatickým - NO TO JSEM ZVĚDAVÁ, JAK TOHLE DOPADNE. Samozřejmě si ihned pořídili druhé dítě. První dítě bylo docela temperamentní, když jsem slyšela, jak MUSÍ BÝT ZTICHA, PROTOŽE MIMINKO SPINKÁ, ve mně, poměrně mírumilovném tvorovi, vzbuzovala nezřízenou chuť maminku vyhledat, říct jí něco od plic a následně jí střelit pár výchovných, aby se vzpamatovala. Jak to dopadlo, je nasnadě. Maminka je opět sama, tentokráte se dvěma dětmi a bez pomoci matky, která zůstala v okrese našem. Co by těm dvěma ženským chybělo, kdyby žily samy, nic by jim neuteklo. Tyhle typy, co si nevědí se životem rady, padnou akorát tak na někoho neschopného, který si s nimi pořídí děcko a ani si je nevezme. Píšete tady, že dcera Heleny má práci a studuje, má podporu matky, takže má našlápnuto to zvládnout. Jo, budiž. Ale kde je psáno, že to tak zůstane? V dalším roce, dvou, třech letech....Kde je jistota, že ji z práce po MD nevyhodí, že zvládne děcko a studium? Dneska tu jistotu nemáte nikdy, v ničem, nikde. Na druhou stranu je fakt, že se děti rodily i za války, kdy pro jejich výchovu nebyly skoro žádné dobré podmí

 
sharon
sharon - 21.6.2018 14:00

Linda: smajlik - 47....není co dodat....

 
paníliška
paníliška - 21.6.2018 13:04

Zdravím všechny a snad nebude vadit, když přidám svůj názor. Mé dceři se stalo totéž - 21 let, těhotenství, rozchod s přítelem. Aby toho nebylo málo, v té samé době jsem se rozváděla. Dcera si dítě nechala, i když s tím taky bojovala, bydlet šla se mnou a zhruba v roce malého potkala chlapa, který malého miluje a spolu teď čekají další dítě.
Rozchodem s jedním chlapem život nekončí.

 
illča
illča - 21.6.2018 9:43

23 let, idealni doba na prvni dite.
Jenze bez tatinka...to je pak tězky. Ale kdyz vidim, kolik manzelstvi se ted rozpada a kolik deti zije jen s jednim rodicem... ona je to vždy sazka do loterie smajlik - 26

Mam vrstevnice, ktere byly kdysi na potratu, protoze startovaly karieru, chtely si uzivat zivota, cestovat, nebyla vhodná doba na ditě, nebyly penize, bydlení atd... ted jsou samy, bez ditete, bez partnera a celkem lituji - hlavně toho potratu.
Jenže k tomuto žena mnohdy dospěje, až už je pozdě.
Některá rozhodnutí jsou těžká a myslím že rozhodnutí potrat ano-ne bude patřit k tem nejtěžším.
A taky myslim, ze velkému procentu žen, které potrat podstoupily, ještě dlouho v podvědomí zůstává myšlenka, zda udelaly dobře.

 
Jarča*
Jarča* - 21.6.2018 7:43

Linda: píšeš v podstatě to, co rychlonožka, a v čem jsem s ní souhlasila. Až na to, že si myslím, že to není 50 na 50, pokud vím, v drtivé většině by mámy to svoje dítě nedaly. Samozřejmě je tu riziko vždycky, znám pár rodin s postiženými dětmi i s dětmi, které se nevyvedly, to dopředu nevíme nikdy, ale rozhodně je to menší procento.
Já nejsem odpůrce potratů a kdyby byla v té situaci moje dcera, taky bychom řešily všechna pro a proti. A ať se Helenina dcera rozhodne jakkoli, život půjde dál. Mně se jen nelíbila ta poznámka o "blbých kecech", protože každý holt není takový tvrďáksmajlik - 26

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.