Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ahoj. Mám teď blbé období a potřebuju se zeptat na Váš názor. S přítelem jsme spolu už od mých 16-tilet (první opravdový vztah) - nyní to je už 7 let. Příteli teď bylo 30 let, přede mnou měl jeden asi 3letý vztah. Myslela jsem si, že spolu budeme už napořád. Plánovali jsme stavbu domku, svatbu, děti za pár let, oba si rozumíme s našimi rodiči, atd. Bydlíme spolu něco málo přes rok a myslím si, že se to asi tím bydlením všechno začalo kazit.

Začaly problémy se vším možným, nevydařený spolupronájem, stěhování, ztráta zaměstnání atd. atd. Však to znáte. Občas jsme se pohádali a pak to bylo zase (dle mého) dobrý. Ale přítel měl opačný názor. V srpnu byl čím dál divnější (občas má takový stavy, že je nemluvný atd.) ale vyvrcholilo to tím, že se se mnou rozešel s tím, že nejsem asi ta pravá, že bychom se jinak nehádali, že to prostě neklape, že asi někde máme někoho jiného osudového (takhle nikdy nemluvil)... no, prostě to bylo hrozné... ještě jsme byli na oslavě jeho táty a dělali jakoby nic no a pak jsme se teda domluvili, že se odstěhuje za další měsíc, že si něco zatím najde.

Já prožívala hrozné stavy, hlavně první dny. První den jsem ho i prosila a zesměšňovala se, nevěřila jsem tomu, myslela jsem si, že má jinou, i když přísahal, že ne. Prostě děs a hrůza. V práci, kde jsem byla jak mimo sebe, jsem se jen pár dní po tom rozchodu seznámila s jedním klukem, který se mi i líbil, byl úplně jiný než přítel. Ale přítele jsem samozřejmě pořád milovala, tak jsem chvíli odolávala, ale nakonec, když mě furt zval ven, tak jsem si říkala proč ne, půjdeme jako kamarádi, mám sedět doma a trápit se? Jiný dny po rozchodu jsem chodila ven se sestřenkou, abych to vůbec přežila...

No ale chválabohu přítel si ani ne do 14 dnů uvědomil, že to byla chyba (myslím si hlavně, že začal žárlit, protože jsem nebyla furt doma jako před tím), říkal, že ho to mrzí a omlouval se mi, že co když jsem já ta pravá... no a já se k němu zase vrátila.. všichni (rodiče, v práci, kamarádky..) mi říkali, že jsem blbá, že to udělá zase, že mě nemůže milovat a já samozřejmě taktéž pochybovala.. no a vlastně pochybuju dodnes.

A jsme u jádra problému. Je fakt, že se teď oba snažíme, aby to bylo dobrý, ale stejně mám furt pocit, že je někde chyba. Občas něco tak plácne, že to vyzní úplně jako neúcta, že si říkám, jestli mě fakt miluje? Hodně má odkoukáno od rodičů, jelikož jeho táta se k jeho mámě chová hrozně a myslím si, že to je hlavní vina, proč se takhle sám chová. Není vůbec láskyplný, když kolikrát vidím, jak se chová manžel ke kamarádce (letmo pusinka na krk, na ucho…atd.), tak mě je to hrozně líto. Přijde mi i takový nedospělý. V posteli jsem si myslela, že to klape, ale poslední měsíce si taky říkám, jestli by to nemělo být jinak, víc láskyplné, vášnivé…

Nejhorší je, že nemám srovnání, neměla jsem jiného partnera a nemohu tudíž absolutně posoudit, jestli je tohle už špatně nebo jenom naprosto normální stereotyp. Všechno teď od toho rozchodu vidím jasněji a říkám si, jestli fakt neměl pravdu a nemáme spolu být? Do toho se mě drží ještě ten kamarád z práce, se kterým se teď už nevídám ani v práci, venku jsme spolu byli dvakrát a v podstatě jsme se bavili o mém vztahu.

Mám hrozné výčitky, jak pořád teď pochybuji a o čem přemýšlím. Dost se mi ten kamarád líbí a představa mít s ním něco víc mě hrozně láká, ale mít s ním kvalitní vztah je jako sázka do loterie. Je úplně jiný než můj přítel – má spoustu koníčků a zcela určitě jiné plány do budoucna než já (sice chce jednou děti, ale třeba až za 7 let a to už mi bude po třicítce), takže nepochybně by to znamenalo celkovou změnu plánů a životního stylu (na jednu stranu by mě trocha té zábavy zas tak nevadila – třeba ráda chodím tančit, přítel nikoli), ale nakolik by mi to vyhovovalo vůbec teď nevím.

Jsem v hrozném začarovaném kruhu. Jednou si říkám, přítel je ten nej a měla bych si ho víc vážit, a pak vidím někde ve městě někoho, kdo mi hrozně připomene toho kamaráda a já najednou zase pochybuji?

Jaký na to máte vy názor? Co bych podle Vás měla dělat? Už jsem přemýšlela i o kartářce, jelikož jsem slyšela, že kolikrát dobře navedla na správnou cestu, ale nevím… Prosím poraďte…