Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Byla bych velmi opatrná, takto pozvolna začíná domácí násili, které se stupňuje. Zatím pán jen zjišťuje, co si necháš líbit. Na dcerku vaše spory také budou mít vliv, již není tak malá, aby nechápala co se děje. Osobně bych s takovýmto mužem byla velmi rychle hotova. Jseš ještě mládá a jistě se najde někdo jiný, lepší. Uvědom si, že máš svou cenu a važ si sama sebe a takovéto chování partnera v žádném případě netoleruj. Když se jeho jednání nezmění, pošli ho jinam a velmi rychle. Není to malichernost, jak píšeš, je to vážný problém.
můj muž mi NIKDY! neřekl,že mu něco nechutná,i když si myslím,že začátky mého vaření teda byly metoda pokus-omyl
sám si uvařit umí,ale spíš jedodušší jídla,myslím,že svíčkovou s knedlíkem asi
co mě ale těší je můj syn-ten si vede v kuchyni výborně,lépe než dcera
Ale znovu opakuju, že ten rozchod nebude lehký. Připrav se na hysterické scény, výčitky a asi padesát pokusů o návrat, na to, že bude každému vysvětlovat a loučit se s nimi. Můj ex volal i mým rodičům, přátelům a všem to musel "vysvětlit", Naštěstí všichni stáli při mně.
Jak už tady někdo psal, taky mi to zavání bojem o moc a počátky domácího násilí. Nevařila bych a vydržela bych to hodně dlouho. A rozchod bych zcela vážně zvažovala, myslím si, že vaření je jen zástupný problém, že dotyčný chce, aby bylo vždy po jeho.
Ten můj taky nejí rýži a těstoviny, občas taky remcá,
ale když je toho moc, tak odjedu, dřív k rodičům,
tedˇ k vnoučatům, tak si musí sám uvařit, takže
potom je zase klid na nějakou dobu...opravdu,
nenechat se! 
.gif)
jasmine: svíčkovou máš na straně 64...
loupák: 
potěší, že existuje více " normálních exemplářů" muže ten můj si taky klidně pustí vysavač( díky tchánovi, přeci jen lampasák dal synům vojenskou výchovu), ale vařit ten můj neumí a mě to vůbec nevadí, aspoň nemá právo mi u sporáku kecat do díla, ovšem když tzv." Vaří " je to právě o té cestě do restaurace, což děti milují protože " když vyří táta, můžou si dát každý něco jiného " 
Kritiku tohoto typu od někoho, kdo neumí totéž uvařit lépe neberu. A pokud umí, vaří to on.
Kdyby mi vyhrožoval hospodou, s úsměvem a slovy "Vidíš, tak je to vyřešeno," bych mu odebrala talíř. I když pochybuju, že by v kterékoli hospodě brali na jeho připomínky ohled.
Na tohle se fakt dá jedině zkusit rozumně domluvit, vysvětlit pánovi, že to co provozuje není konstruktivní kritika ,ale buzerace, že ty jsi takhle vařit zvyklá a chutná ti to a pokud on má nějaké výhrady, ať ti ukáže jak to dělat líp , pokud to neumí, ať do toho nekecá. A klidně ať do té hospody chodí, aspoň budeš mít míň práce.
Na tvém místě bych uvařila jak jsem zvyklá a dala mu vybrat, jestli to bude jíst nebo ne, pokud ne, ať se o sebe postará, víc bych se tím nezabývala.
Sžívání neznamená, že budeš pánovi dělat co to mu na očích vidíš a on tě bude formovat podle svých představ. Je to období hledání přijatelných kompromisů, takže musíš pevně nastavit hranici, za kterou už je jeho chování pro tebe nepřijatelné.
Může se stát, že zjistíte, že to dohromady nejde, ale zase lepší dřív než později. Dřív než budeš chodit domů z práce se staženým žaludkem a bát se co zase bude. Domov má být pohoda a bezpečí, kam se budeš ráda vracet, pokud to tak není, je to špatně a je lepší být sama.
.gif)
Tygřík: 
takhle přesně smýšlí moji tchánovci
lippia: taky po manželovi nechci aby pravidelně utíral prach,nebo luxoval,když si to zvládnu sama,ale pokud nestíhám,nebo nejsem schopná,není to pro něho problém(to samé s vařením) a to je fajn,že se prostě na něho můžu spolehnout
...
Vím,že moc nepřispěju,ale co bych udělala já?místo oběda bych mu dala na stůl otevřenou kuchařskou knihus lístkem uvař si sám
.jpg)
loupák: Naši od Pražáka naštěstí nic moc nečekali, takže to, že vaří, nějak moc neřeší... Ale jo, ženské a mužské práce, v tom jsem vyrůstala dvacet let a už nikdy více... Nejlepší je, že chlap nemusí uklízet, vařit, žehlit, mýt okna atd., protože od toho má ženskou (matku, sestry, později manželku, dcery), ale ženská musí kromě výše uvedených ženských prací umět i ty mužské - vyčistit komín, naštípat dříví, zabít a stáhnout králíka... Protože co kdyby se chlapovi nedejbože něco stalo - ženská přece nenechá barák spadnout, nebo ještě hůř - přeci nepůjde o pomoc poprosit souseda 
A jak tu Monik zmiňovala dceru - vy dvě jste tam doma, vám oběma to chutná, takže čistě matematicky (pokud je pán takto zaměřený) je to 2:1
talenka: ... U nás i ty stromky a poličky obstarávám já 
, jenže mě to baví
Tchán a manželova rodina taky rozdělují činnosti na "dámské a pánské" je to blbost, neříkám, že jednoznačně opěvuji emancipaci, ale odsuzují diskriminaci 
.gif)
Současný muž také sem tam prohodil poznámku,co je tohle a jak se to jmenujejá na to nedbala/neb co neznal z domu,nejedl
/a dnes jí vše,někdy se mi podaří i sojové propašovat do jídla
je rád,že má vařeno,neb do kantýny už nechodí,vše už slupne bez řečí
Bych mu rekla, ze varim tak, jak si me jako kucharku plati. A kdyz chce abych varila jak v interkontinentalu, tak at pekne prisoli 
