Tchyně a její kastrůlky pro syna. Jsem páté kolo u vozu.
Poraďte mi, jak se mám zachovat, abych si přestala připadat jako nesvéprávný idiotek. Připadá mi, že nám tchyně přespříliš zasahuje do našeho života, bohužel, když se ozvu, okamžitě mě jak ona, tak manžel, doslova spláchnou. A já pak už radši mlčím, protože nemám ráda konflikty.
Je mi šestadvacet, máme s manželem tříměsíční holčičku. Bydlíme spolu asi dva roky, před rokem jsme se brali. Hned jak jsme se sestěhovali, vadilo mi, že se k nám tchyně často zvala na návštěvy, chodila i neohlášená. Můj muž, tehdy ještě přítel, jí dal dokonce bez mého vědomí i klíč od našeho bytu. Zjistila jsem to až ve chvíli, kdy jsem byla sama doma a odpočívala u televize a zaslechla jsem klíč v zámku. Myslela jsem, že je to partner, ale jaké bylo moje překvapení, když se ve dveřích objevila jeho matka.
Byla jsem z toho hodně překvapená, zeptala jsem se jí, jak to, že má klíče a ona mi s naprostým klidem odpověděla, že přece od svého syna. A že je to normální, však jsme rodina. Já zůstala koukat jako puk. Když zjistila, že není její syn doma, rozhodla se, že na něj počká, že mu přinesla jeho oblíbené jídlo. Vytáhla kastrůlek se svíčkovou a bez jakéhokoli ostychu se hrnula do kuchyně a otvírala lednici.
Večer jsem o tom s přítelem mluvila a řekla mu, že se mi to nelíbí. On to však postavil a vyargumentoval tak, že jsem se nakonec cítila jako ta největší kr*va, která dělá zbytečné konflikty v rodině. Tak jsem to nechala být a doufala, že to tchyni časem přestane bavit a dojde jí, že časté a neohlášené návštěvy, na které chodí a sama si odemyká, nejsou vhodné.
Pak jsem otěhotněla, následovala svatba a já byla od šestého měsíce doma na neschopence. Měla jsem nařízený klid, tak jsem se snažila co nejvíce polehávat a odpočívat. Tchyně k nám chodila snad denně, přepadávala mne zcela neohlášeně třeba v ložnici, když jsem spala a měla poznámky, že těhotenství není nemoc a jaktože ve dne spím. A samozřejmě nosila pro svého syna pokaždé kastrůlek. Podotýkám, že skutečně vždy jen porci pro něj, jen výjimečně i pro mne.
Po dvou měsících jsem toho měla dost a manželovi jsem řekla, ať svou matku nějak ukázní, že mi není příjemné, aby mi neohlášeně kdykoli lezla až do bytu a do ložnice, že jasně, jsme rodina, ale nějaké hranice snad musí být. Opět se důrazně ohradil, že dělám zbytečné scény, tak jsem mu řekla, ať mi dá klíč od jejího bytu, když jsme tedy rodina a já si k ní budu taky chodit jako domů. Schválně, jak dlouho by se jí to líbilo. To samozřejmě nepřipustil, protože „to“ je něco jiného.
Situace je pořád stejná. Tchyně je v důchodu, bydlí od nás dvě stanice autobusem, takže její každodenní návštěvy jsou na denním pořádku. Od té doby, co máme malou, jsou navíc i hodně dlouhé, aby si vnučku užila. A samozřejmě kastrůlky pro manžela. Už jsem se zařídila a prostě nevařím, maximálně si udělám něco rychlého pro sebe.
Jsem z toho totálně otrávená, pořád v napětí, nevím, kdy zachrastí klíče. Párkrát jsem udělala, že jsem dopoledne odešla a vrátila se až večer, celý den jsem s kočárkem byla venku. Kojím, je hezky, tak to nebyl problém. A pokaždé mi volala, kde jsem, že přišla a já tam nejsem, že jí přece musím říkat, když mám v plánu někam jít. Tak jsem jí řekla, že by to snad mělo být naopak, že by ona měla dát vědět a hlavně se zeptat, jestli může přijít. Strašně na mě do toho telefonu křičela, co si to prý k ní dovoluju, že jsem proti ní ještě mladej smrad. A hned si stěžovala svému synovi. Večer jsme se kvůli tomu samozřejmě pohádali.
Tchyně pak pár dní trucovala, ale nakonec začala zase chodit jako dřív. Už jsem z toho úplně nešťastná, strašně mne to omezuje, narušuje soukromí, chtěla bych si užívat mateřskou a své miminko a místo toho jsem pořád v napětí. Nevím, jestli mi dokážete poradit, co s tím. Oni dva drží při sobě a kdykoli jsem se ozvala, vždycky mě udolali. Věřte mi, že kvůli tomu už skoro nesnáším svého manžela, protože to, že není schopen mne respektovat jako svou ženu a preferuje maminku, je pro mne hrozné.
30.7.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 156 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně a její kastrůlky pro syna. Jsem páté kolo u vozu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.nečetla jsem co píšete...jen tolik napíšu, dcera když se vdala bydlela naproti, koukaly jsem si do oken a taky si od nás nosila kastrůlky zvlášť když se pak narodila vnučka , já to brala tak že když vařím pro dva tak už uvařím i pro 4....ale nebylo to pravidlem....dnes po 16 letech nás pozvou oni na oběd ale taky to není pravidlem....
tehdy jsem ale byla těma kastrůlkama pověstná a sousedky si ze mě utahovaly ( v dobrém) chtěly si taky koupit stravenky....
Tchýně je s prominutím kráva. Musí si uvědomit, že mátte svoji rodinu a ne lézt tam, kdy se jí zachce. Pokud jí ale tvůj manžel nic neřekne a ještě ji v tom podporuje, je to těžké. Nemáš nikde zastání, a to by mně snad vadilo nejvíc.
Naše dcera bydlí s tchánovci v jednom domě a když se tam nastěhovala, tak tchýně dostala od syna taky klíč a najednou se tam objevila a šmejdila. Dcera je rázná, tak musel její manžel vzít klíč zpět.
Být tebou, tak dám klůíč z druhé strany do zámku "na štorc", aby tam nemohla vlézt.A neznamená, že když je starší, tak je chytřejší. Vyšší věk nezaručuje moudrost.
Monik: ono obcas o prehnane sebevedomi ani nejde - naopak si tihle lide leci svoje vlastni komplexy.
U nas by k podobnemu jednani ze strany tchyne byly sklony, ale 400 kilometru vzajemne vzdalenosti a pristup ze strany moji rodiny udelaly svoje. Manzel casem pochopil, jak se jeho matka chova a dost razne nektere veci utnul.
Na miste zakladatelky bych jako vetsi problem videla jednani manzela a teprve potom tchyni. Kdyby se manzel postavil za svoji novou rodinu, tak si mozna vyslechne reci o nevdecnem synovi, ale matinku zpacifikuje. Takhle je to boj s vetrnymi mlyny.
O peníze jde až v první řadě. V článku pisatelka nepíše čí je byt. Jestli se náhodou Lenka nepřistěhovala do bytu, který z větší části, ne-li celý financovala tchyně. A na to konto si tchyně nyní činí právo, tímto způsobem zasahovat do nové rodině do života.
Předpokládám, že tchýně je vdova nebo rozvedená, ev. nespokojená v manželství. Takové ženy se chovají ke svým synům jako k partnerům, a je to nevyléčitelné.
Mamánkovi v podstatě vyhovuje, když se o něj "jeho ženy" perou.
S dnešními zkušenostmi bych balila kufry hned, pokud máte jen jedno dítě. Máš-li zázemí širší rodiny (rodiče, babička, apod.). S jedním dítětem se odchází snadno, se dvěma těžko a se třemi je odchod téměř vyloučený.
Při své povaze, Lenko, nemáš šanci tuhle bitvu vyhrát. Manžel s tchýní jsou v přesile a vždycky Tě "uštěkají".
Máš zapotřebí v tomhle vychovávat svoje dítě ? Buď se v budoucnu holčička přidá k většině proti Tobě, nebo bude stejná "trubka" na kterou si každý dovolí.
Tohle chceš pro svoje dítě ?
Syn žije s přítelkyní, na návštěvu chodím jen velmi výjimečně a po předchozí domluvě. Syn viditelně zhubl co se odstěhoval a maminka mu nevyváří ale ani by mě nenapadlo nosit kastrůlky. Vaří oba, kdo má zrovna čas a chuť, ale jídlo není jejich středobodem vesmíru, konečně je z něho hezký štíhlý kluk bez pupku, ke kterému má sklony
Eduna: 9:50....přesně to máš jako my.....všichni klíče od všech a ani by mě nenapadlo tam šmejdit...pokud nechtějí sami třeba vyvenčit psa.....
PEGG: ony nechtějí posluhovat, ony to chtějí mít všechn pod kontrolou
Toto nechápu. Jsem dvojnásobná tchyně (dcera, syn), mám klíče od jejich domácností a oni od mojí. V životě by mě, ani je, nenapadlo lézt někam bez domluvy nebo pozvání. Udělala bych to nebo oni pouze jednou. Nedovedete si představit ten kravál. Jsme výbušné povahy. Zrovna teď je dcera s rodinou na dovolené a já jim hlídám dům, krmím kočku, želvu a zalévám zahradu. O tyto úkoly jsem byla požádána a do ostatního mi nic není i kdybych o bordel zakopávala (viz pokoj 13 leté puberťačky).
V tvém případě je největší problém, že za tebou nestojí manžel. Do budoucna to nevidím příliš dobře. Buď budeš stále v postavení, kdy se na tvůj názor nebere zřetel a je každému šumák, nebo si z manželem od plic promluvíš, ale to nemusí dopadnout dobře. Škoda, že jste si pravidla soužití nestanovili hned na začátku když jste spolu začali bydlet. Nyní to bude velmi komplikované.
lippia - 30.7.2013 9:35 beznadějný pacient
Bože, copak si ty baby taky nechtějí odpočinout? Co je vede k tomu, někomu posluhovat i když je to vlastní dítě?
lippia:
S beznadejnym pacientem me dostalo
Mělo být- nespíš chlapče
Kozoroh18: Muze kastrulky kdyztak prohodit, kdyz budou dva
Beztak tchyne nema cas to tu cist, kdyz musi varit
já myslela, že něco takového dělalala jen moje babička ne denně, jen ve středu ve 13,20
Lenko!! Tohle je patologie a tvůj muž nenapravitelý mamánek a sobeček, pryč od něj, nebo z dané situace vytěžit maximum.
Řetěz na dveře, výměna zámku, vyhazovat její obsahy kastrůlků, nebo si pošmáknout sama a druhý den dodat " to bylo výborný, uvříš to zase? A dones toho víc, pro oba to nestačí!"
Nemáš povinnost vůči ní žádnou, naopak máš právo na soukromí a klid, já se svou povahou a po zkušenostech z domu z dob svého dětství radím odejdi, než tě to porazí a budeš odstavená, protože babička se nezmění a časem stáhne na svou stranu i tvé dítě ( sama jsem důkazem ), tvůj muž se taky nezmění, jste mladí, má ještě možnost dospět, ale šance jsou malé, jestli je to tak vážné jak píšeš, jedná se o genetickou poruchu
Nebo jestli máš na to žaludek, jednej jako moje sestrenice, má to doma taky a po smrti tchána je to horší. Tchýni děti cpe jak jen to jde, aby si je užila a sama čas věnuje obě, manželovi řekla důrazně, že maminku klidně pozve každou sobotu na oběd, ale jinak ať k nim neleze a ty její blafy ať si on cestou z práce chodí sníst k ní. Taky bydlí na jednom sílišti a i když je jim víc než vám, bylo to jediné možné řešení, jenže její mnžel je poslušný mamánek, takže poslouchá i manželku a opravdu to tak dělá a to je mu už 50, tchýni přes 70, ale sestřenka ji nešetří, skoro denně jí nadiktuje co je potřeba dětem koupit, z jakého kroužku je vyzvednout, kam odvést.... U nich to bylo podobné jako u vás, jen tchýně i kafrala a kafrá do výchovy a péče dětí. Moje sestřenice je psychiatr, tak jak říká, jedná s tchýní jako s beznadějným pacientem
Domluvila bych se se svou mamou, dala jí klíče, aby k nám napochodovala párkrát v sobotu a neděli časně z rána a klidně až do ložnice. Snad ještě nespisovné, chlapce Třeba mu to bude stejně nepříjemné. A k tchyni- určitě bych byla hodně s malou venku. Kdyby se divila, mile bych rekla, ze mi o návštěvě předem neřekla. A podekovala bych za výborné jídlo, ze nemusíš vařit a ze Škoda ze na manžela ani nezbylo.