Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

matky chování normální není ....a chování otce dětí normální je ? když vás vyhodí na ulici ???...............................na to by měl být taky zákon.....

jsi ve svízelné situaci ale tu by jsi měla řešit hlavně s otcem dětí......je mi tě sice líto ale mámu chápu....já jako matka bych ti určitě platila pronájem , jinak pochop že i matka má svůj život.......a co by tatínek dělal kdybys mu děti na čas nechala ?????...............uvědom si že to není mámy povinnost .....a chtěla bych slyšet i její názor - takhle je to jednostranné....nadávat na matku není umění....

Já bych se o svou dceru postarala v každém případě. Pusť matku z hlavy, kde není, tam ani smrt nebere, zanech jí příteli a zkus požádat o pomoc otce. Do bytu si tě vzít vzhledem k velikosti a počtu lidí nemůže, ale mohl by ti poradit s úřady. On děti má, takže by se měl trochu vyznat v současných zákonech. Prozatím se ze současného bytu nestěhuj a zkus se poradit s právníkem. Na sociálku je, zdá se radno jít s dobrým přehledem o tom, na co má člověk nárok. A taky by to chtělo se asi obrátit i na soud, bude třeba určit alimenty. S bývalým už bych moc diskuzí nevedla, s podobnými hnusáky je lépe všechno řešit úřední cestou.

Vyhodit svoje dve vlastní mimina i s jejich matkou na ulici
Svět se v pr*el obrací

Ty si rozhodně zjisti na co máš nárok, jaké jsou povinnosti otce vůči dětem a tobě. Nebuď měkáč. Vypakovat svoje malý děti i s partnerkou a mít svatej klid a pokoj a mnout si ruce, zaplať bůh že jsem si jí nevzal - to by měl panáček mooooc snadný. To je taková síla, že bych mu to pěkně osladila a dopisy z úřadů co všechno má zaplatit by se mu nevešly do schránky.
A né, že ty se máš s dětma vystěhovat. On vyhazuje malé děti i s matkou která o ně pečuje na ulici. takhle to zní na úřadech líp.
Moc se s ním mazlíš. Hrdosti se nenajíte. je dost možný že právě na tvoji měkkou povahu spoléhá, takže ukaž (a né tím že mu to pouze řekneš) že se šeredně spletl. Co podnikáš vědět nemusí, na to mu stačí řada úředních oznámení, ale zabojuj a svleč ho z kůže. Tohle nemůže dopadnout blbě. Když zabojuješ, budete s dětma mít. Když ne, dopadnete špatně, takže nemáš vůbec co ztratit, můžeš jen získat, to je nutno si uvědomit.

Jinak co se týče tvojí matky, chápu, že jsi zahořkla. Ale vem to z jiné strany. Ty bys totiž asi jen tak odešla, zase vyměkla a tomu parchantovi by všechno prošlo. takhle budeš muset zabojovat a trvat na svém, nevyměknout pod jeho tlakem a jeho dítka mu na nějakou dobu vrazit pod faktem, že hledáš nové bydlení, když vyhazuje vlastní děti na ulici. Moc se s ním sereš, to ti říkám natvrdo.
Přeji Ti hodně štestí a budu moc ráda, když občas napíšeš, jak se to vyvíjí a třebas se tu ještě v průběhu dne najde někdo, kdo ti dokáže více pomoct.

tornado-lou: však níž píšu, že já bych jako máma pomohla určitě. Na čas.

http://www.mesec.cz/clanky/co-muze-svobodna-matka-zadat-po-otci-ditete/
Otec dětí má vyživovací povinnost nejen k dětem, ale i k neprovdané matce svých dětí.
Neboj se , a dojdi na sociálku, oni Ti poradí jak a kde žádat a na co máš nárok.
Máma byla možná zaskočená Tvým požadavkem. Možná, že až se jí to rozleží v hlavě, že Ti pomůže.
Ale ten, kdo zapříčinil situaci, ve které se teď s dětmi nacházíš, by jí měl taky řešit. Né, že Tě vyžene, Ty se nastěhuješ k mámě a on bude mít pokoj.
Bojuj za děti i za sebe. Nejste hadr na podlahu, aby ten sebestředný sobec s vámi mohl manipulovat jak se mu zlíbí.

matka i otec maji novy zivot, pokud zadas pomoc od matky mela by jsi ji zadat i od otce. Hlavne by se mel postarat tvuj partner, pokud mas v byte trvale bydliste i deti tak by mozna mel on pomoci hledat a nabidnout vam odpovidajici bydleni.
Nekdy dost zarazi, ze se stava, ze si deti nedaji poradit a pokud chteji bydlet sami a zacit samostatny zivot tak se odstehuji a ani nepotrebuji slyset jak to rodice vidi a co si o tom mysli rodice. Kdyz nastanou problemy tak prvni kdo je na rane a od koho se automaticky pocita s pomoci jsou rodice a opet se malo kdo podiva na to, zda se jim za tu dobu nezmenil zivot a tento pozadavek muze vse nabourat.
Nechtela bych aby moje dcery toto musely resit, spolecne bydleni se na cas mozna da vydrzet i kdyz to muze i dost narusit vztahy pokud se nenastavi pravidla. Radeji bych hlidala.

Tady je další příklad toho, proč je rozumnější mít děti až v manželství - po dobu rodičovské bys měla nárok na výživné i ty. Takto bych zjistila, na jaké dávky v hmotné nouzi bych měla nárok. Přinejmenším to budou dětské přídavky.
Matku odsuzovat nedokážu. Nevím, co ji k tomu vede. Nevím, jaký má příjem. Můžu si myslet, že bych svému dítěti pomohla, ale nebyla jsem v takové situaci, nevím to určitě.

Na přítelův byt sice nemáš nárok, ale děti mají nárok na to, aby je tatínek zabezpečil, takže než se odstěhuješ, zjisti si, na co od něj máš nárok. Myslím si, že to nebudou jen ty alimenty.
Když naléhá na co nejdřívější vystěhování, ať se kouká snažit.
Já bych pochopila to, že si našel jinou - hormony se zbláznily. Ale absolutně nechápu, že jen tak vyhodí z bytu vlastní děti.

Mámu hodnotit nebudu, třeba to po rozvodu neměla lehké a teď je ráda, že konečně někoho má a nechce o něj přijít.

orinka: z dlouhodobyho hlediska mas jiste pravdu, ale ja bych proste od rodicu pomoc cekala. i kdyby kratkodobou, i kdyby jen emocionalni. A zarazilo by me, kdybych se setkala s nezajmem. Dyt tereza musi byt uplne mimo i ze samotnyho rozchodu.

tornado-lou: právě to jí ale může naopak výrazně pomoci. Kdyby byla u mámy, nemusela by nic tolik akutně řešit. Všecko zlé je pro něco dobré, odjakživa.

Škoda, že "přítel" není manžel, třeba by to bylo z právního hlediska jednodušší ve vztahu k tvé osobě.
Jinak ta jeho nová "skvaf" si taky pěkně nas....la do bot.
Časem to s největší pravděpodobností pozná.

chm. já bych od mámy taky čekala, že mi pomůže. tvému překvapení se nedivím. ale i tak, nic by to dlouhodobě neřešilo. takže hledat musíš tak jako tak.
zkus požádat o obecní byt. a to nejen tam, kde ted bydlíš, ale i v malých obcích okolo. tam je nájem oproti komerčnímu sranda. + všechny ty rady, co už padly. sociálka, právník atd.

Jo a Terezo, něco na závěr: Každá situace je řešitelná. Někdy to trvá déle. Nikdy neházejte flintu do žita. Občas se stane, že pomoc přijde ze strany, odkud to naprosto nečekáte. A v dobu, kdy si řeknete, nic mi nejde, fakt je to na draka. Spoustu jiných matek tahle situace čeká. Za rok, za dva...Vy už ji v té době budete mít vyřešenou. Budete mít zaběhnuto v novém byť dočasném bydlení a s dětmi svůj režim bez rodičů a jejich povedeného otce. Život se s nikým nemazlí. Až začnete chodit do práce, první úsilí věnujte na získání vlastního bydlení. Ne každému spadne byt do klína po předcích jen tak. A řekla bych dokonce, že Vy máte lepší šanci to dátáhnout dál v životě než ten, co dostal byt bez vlstního přičinění a umí v něm jen střídat partnerky. Jednou tam může být sám a Vy si budete užívat lásku svých dětí a jejich rodin ve svém vlastním bydlení. O které se na rozdíl od něj přičiníte. Dokážete to - nepodléhejte beznaději.

Jinak za sebe Terezo, já tu Vaši otázku nějak přehlédla, svoji dceru bych k sobě okamžitě nastěhovala a svému zeti, jak je bezva chlap, bych okamžitě dala po čumáku. Jsem přesně v situaci Vaší matky, ale vnouče si beru a pravidelně s ním pomáhám. Přítel mi pro to dává soukromí a prostor. Ví, že kdybych měla volit mezi ním a svojí rodinou, volila bych tu rodinu. Má držet při sobě a pomáhat si. Je snadné dát přednost jednomu dospělému, pro mě atraktivnímu tím, že to je nový partner, než povinnostem a práci s potomky. Ale ani bych nezaváhala. Jsou to moje děti, i když dospělé. Své děti bych neodkopla a jsou u mně první v pořadí. Za zatím jediným vnoučetem, pochopitelně. Oběma jsem nyní v dospělosti pomohla k lepšímu bydlení a to nezištně. Dala jsem, co šlo. Nečekám za to nic. Udělala jsem to ráda. Je fakt, že mé děti mají x let stejného partnera a ruku v ruce se společně snažili "ušít si domov na míru". Řekla bych, že se to vydařilo a jsem za to ráda. Ale uzávám, že někdo jako je Vaše máma, to má nastaveno jinak. Každého volba. Za sebe bych "cizímu chlapovi" přednost nedala.