Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
Dostala jsem se do pro mne takřka neřešitelné situace. Je mi šestadvacet, mám roční dvojčata a jsem s nimi sama. Je to teď čerstvé, přítel si našel novou lásku a řekl mi, že se mám i s dětmi odstěhovat. Vůbec tomu nerozumím, když se děti narodily, vypadalo to, že bude ten nejlepší táta pod sluncem a najednou je všechno jinak.
Bohužel, byt, ve kterém bydlíme, je jeho, dostal ho od svých prarodičů ještě v době, kdy jsme se ani neznali. Nemá tudíž na něj žádný nárok. Nezbude mi nic jiného, než se i s dětmi odstěhovat. Doprošovat se ho nechci, i když mě samozřejmě jeho zrada hodně bolí, hlavně kvůli dětem, které se pro něj najednou staly přítěží.
Problém je, kam se mám přestěhovat. Jsem na rodičovské dovolené, pobírám příspěvek 7 600,- korun, on mi nějaké alimenty platit bude muset, počítám, že na dvě děti by to ty čtyři tisíce být mohly. Jenže i s tím bych dala sotva dohromady peníze na nájem, co jsem koukala, nejlevnější nájem za dvougarsonku je 5 000,-, k tomu poplatky za služby pro tři osoby a jsem na nějakých osmi, devíti tisících. Z čeho bychom s dětmi žily?
A teď k jádru věci, protože mě hodně zklamala moje máma. Když jsem se jí svěřila, v jaké jsem se ocitla situaci, vůbec mě nepodržela. Jo, politovala mě i děti, ale to je všechno. Ptala jsem se, jestli bych nemohla aspoň na čas bydlet k ní, ale to dost rezolutně zavrhla. Ona má totiž přítele (s mým tátou je rozvedená) a ten její nový partner nemá zrovna vřelý vztah k dětem. A jelikož už s mámou bydlí, je prý nemyslitelné, abych se tam i s mými dětmi nastěhovala. Prý by to nedělalo dobrotu.
Pro mě je to něco jako zrada. Od vlastní mámy bych něco takového nečekala, tak moc se mě to dotklo, že jsem se na případnou další možnou pomoc (třeba finanční) radši ani neptala a ona mi ji nenabídla. Jsem z toho v šoku, připadám si jako odkopnutý pes. Můj partner a otec našich dětí nás vyměnil za jinou a naléhá na co nejdivější odstěhování a vlastní máma se na mě vykašlala. K tátovi jít nemůžu, ten má novou rodinu a malé děti.
Momentálně hledám nějaké přijatelné bydlení, třeba u starších lidí v domku, za nízký nájem a na oplátku s výpomocí, že bych jim třeba nějak pomáhala. Ale zjišťuju, že to taky není jednoduché, najít lidi, ke kterým bychom se nastěhovali.
Já tady po vás nechci, abyste mi pomáhaly hledat bydlení, jen jsem se potřebovala vypovídat a hlavně se vás zeptat, jestli vám chování mé mámy připadá normální. Taky byste nechaly svou dceru v takovéhle situaci na holičkách? Já to pořád nedokážu pochopit a musím říct, že to mým vztahem k mámě hodně zamávalo.
14.1.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Piafka: no spoléhala...tehdy nefrčelo najít si podnájem - pronájem.......
Ivi: já mám jinou životní zkušenost a proto mi tyto poznámky na adresu mojí generace dost vadí. Proč myslíš, že je víc těch, co si chtějí jen užívat? Kolik jich osobně znáš? Já v podstatě asi nikoho. V mém okolí se snažili všichni něco vystudovat, hned potom si najít slušnou práci a v ní se udržet. Já osobně měla prací několik současně. Paralelně s tím už si mí vrstevníci často hledali přijatelné bydlení, třeba i jednopokojový byt na hypotéku. Atd. atd. Asi záleží na tom, v jakém prostředí se člověk pohybuje.
Piafka: No, pravdu máš jen z malé části. Ano, někteří musí děti odložit, než si pořídí střechu nad hlavou. Ale myslím, že je víc těch, co děti odloží, protože si chtějí užít veselého života, cestování (což lze i chápat), ale hlavně se jim nechce do povinností. Je totiž spousta těch, kterým ti "neschopní" rodiče, co se spoléhali na stát a rodinu, pořídili byt, takže jen o střeše nad hlavou to není. To je ale od Terezy opravdu hodně daleko. A právo na svůj život mají nejen mladí, ale i staří. Jenže to často vypadá tak, že právo na svůj život mají jen mladí za peníze rodičů a na rodiče zbývají ty povinnosti.
sharon: Takže ses spoléhala na rodiče a stát. Nic proti tomu, bylo to tehdy běžné. To dnes bohužel nejde, proto spousta dvojic rodičovství musí odkládat.
Piafka: já přišla do jiného stavu v rpce 72 a omylem to tedy nebylo....začátek byl u manželova otce který byl sám a posléze dostal manžel služební byt....potom byt od města který jsem před pár lety odkoupila....kdysi za komančů byla naděje na byt od města , dnes ne.....
Jarča*: Jednak odbočily a jednak nelze docílit toho, aby se stejným způsobem jako tato "menšina" začala chovat běžná populace. Protože ta si pak ty dávky a vše ostatní nevyřve, i kdyby chtěla, někdo holt pracovat musí. Proto musí pracovat o něco déle, než rodinu založí. Jiné řešení u slušných lidí nevidím. Kdybych si pořizovala děti ve dvaceti, tak by to dopadlo po stránce hmotného zabezpečení asi katastrofálně. A mimochodem, spousta rodičů by právě v dnešní době těhotnou dceru s partnerem nepřijala domů tak, jak to bylo dříve zvykem. I přesto, že sami takovou pomoc dostali. Holt každý chce mít svůj život a neplatí to jen o mladých lidech.
Piafka: ale aspoň se ty děti rodily, na rozdíl od dnešní doby, kdy nás za chvíli převálcuje menšina, která nějakou zajištěnost neřeší. Ale to už jsme od Terezy dotazu dost odbočily.
a....: No, asi jak kde. Bydlím ve velkoměstě, v novém sídlišti. Jsou tady vesměs rodiny s malými dětmi, většina matek dlouho předtím, než otěhotněly, dost intenzivně pracovala, s partnerem se nastěhovaly do bytu na hypotéku, pracovaly co nejdéle to šlo právě proto, aby se nějak zajistily, protože dnes Ti opravdu nikdo nic zadarmo nedá. Ano, dítě si tady většina pořídila kolem třicítky, ale ten důvod je jednoznačný - mít předtím alespoň střechu nad hlavou, základní vybavení a po nikom nic nechtít, nebýt závislý. To je nesrovnatelné s generací předchozí, kdy ženská přišla do jiného stavu často omylem a nejtypičtějším řešením bylo mačkat se v bytě spolu s rodiči a čekat na přidělení bytu státem nebo podnikem.
Upřímně řečeno, mně se nelíbí už název článku - Je její chování normální? Tady nejde o to, že by si dcera nemohla říct mámě o podporu, ale ona automaticky předpkládá, že si máma radostí sedne na zadek z toho, že se k ní chce i s dětmi nastěhovat. Docela tu mámu chápu - Terezu vychovala, byla na ní sama, když táta si založil novou rodinu, a teď je konečně ráda, že má klid a svůj život. Až bude Tereza starší, taky to třebas pochopí. Nevěřím, že kdyby měla jít s dětmi opravdu pod ten most, že by to máma dopustila, ale asi čeká (a doufá) že bude Terza schopná najít jiné řešení.
na dítěti se domluvili, nebo ho podvedla...beru prášky??
tam je prostě víc zamlčeno
a....: jo
opačný případ byl...holka odmaturovala, možná už těhu...její kluk šel na vojnu na 2 roky...a tehdy platilo, co nejdále od domova
takže rodina se semkla, tohle se většinou přežilo...takže cca ve 21 letech byli rodina
je to druhý extrém, jasně, ale vídám ty staré matičky, jak se k dětem chovají...jede s kočárem, dítě pláče, matička se vesele baví do mobilu....
holčina z článku si myslí, že matka rezignuje na svůj život, aby řešila problémy za dceru???a ta ta dcera se ještě cítí dotčená???
kareta: On je to takový divný trend dnešní doby prodluzovat si mládi a desna infantilita. Lidi se zdrahaj převzít odpovědnost za svůj ji život, ve třiceti se cítí na to ještě příliš mladí, nezalozi si svůj domov, v mezičase mezi podnajmy bivakuji u rodičů. Prostě žít sam za sebe, byt nezávislý a samostatný nepatří dnes do mody. A pokud se k tomu přidá, ze ještě nedelaj, tak to je konečná.
kareta: ona svoboda sebou nese i pokušení...a pocit, že nic nemusím
s těmi dětmi je to ale trochu blbé, protože žena se narodí s konečným počtem vajíček
když jí je 30, to vajíčko má 30 let...proto přibývají zdravotní problémy
kdežto spermie je "dnešní", takže starý partner nevadí...
kubikm: neměla jsme na mysli jen závislost na drogách, ale takové ty "šutr na krku"...partner, který se pověsí na krk a pak jen zoufale čeká, jak to dopadne...a buď dělá ze života peklo, nebo profesionální chudinku. Já bych na to nervy neměla...ale na mě se závisláci nelepí a já nikomu na krk taky ne...to je ta mnou opěvovaná svoboda
kareta: taky znám pár takových...
jen v našem vchodě...32 partají...vychovali 2 rodiny feťáky a 2 dealery....