Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky...."on vařit neumí, od toho je ženská."...Ach jo ja bych mu opravdu tu varecku do ruky vrazila a at se predvede...At to zkusi!!! Mozna zjisti, ze i oloupat brambory zabere trochu casu... "rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm" - nekde jinde ve svete decka nemaji ani dobrou pitnou vodu...Ne vazne nemam rada, kdyz nekdo kritizuje domaci "zenske" prace a pritom se jich nikdy sam nedotknul (to plati i pro zeny, damy co se napr. drive povysovaly nad kdejakou kuchtickou, sluzebnou) at to kazdy zkusi... Umyt podlahu, periny vyprat, prevleci, vyzehlit, uvarit, umyt nadobi, ulozit...Podle me chlap kdyz ma rad tak sni sem tam i pripalenou topinku, rozvarenou ryzi...
lippia: A nebo bych ho rovnou zaukolovala, at dotahne utopence nebo nakladany hermelin az tam pujde.
lippia: Ale zase pokud je jinak pouzitelnej, tak by mozna stacilo ho trochu srovnat nebo naucit varit a mohla by si ho nechat.
Ono totiz plati, ze ostatni si k nam dovoli jen to, co my sami dovolime. A mozna by v pripade Zuzky stacilo byt raznejsi, no. Nebo si uvedomit svoji cenu a nenechat se buzerovat od floutka drzyho. Varit to neumi, ale hubou mlit jo. Nevim proc mu Zuzka nerekne, ze kdyz teda varit neumi, at se to nauci a nebo at do toho nekeca
Jenze Zuzka je z nej (nevim proc) nervozni a necha si to libit a on tu nervozitu a dobrotu moc dobre vyciti. Takze ty hranice bude posouvat tak dlouho, dokud to Zuzka bude tolerovat. Je to jenom na ni, kdy tomu ucini pritrz. A cim driv, tim lip. Ony se totiz ty hranice hur posouvaji zpet, nez kdyz se nastavi hned na zacatku.
Stejne by me zajimalo jak to dopadlo.
Ja s moji povahou bych se ho tak akorat druhy den zeptala, kdyz by vyhrozoval, ze bude chodit do hospody, jak to, ze je tady, jak to, ze neni v hospode.
Monik: no jasně, já jen souhlasím, s úsměvem jde totiž všechno líp
Já nemysleli vyměnit nedám nedám já si ho ráda nechám, toho Zuzčinýho bych brala jen jako hračku
tak jsem úplně vše nestihla přečíst, možná to už někdo řekl
pokud kritizuje, ať předvede
pokud neumí vařit...tak bohužel, je to člověk, co časem bude ženu týrat...
pryč od něj
to není dobrý vzor pro dcerku
lippia: No nekdy se nektery temata musi trochu odlehcit. Jsou tezky samy o sobe Pro Zuzku treba asi jo.
lippia: No skoda, ze se neda pujcit nebo vymenit na chvili. Aby mel clovek nejakou zabavu.
Jenze zase by mi pak Zuzka toho mojeho nechtela vratit. Tudle nudle.
Monik: zrovna na to myslím, že napíšu jak se zase celý problém změnil ve frašku a co chudák Zuzka, no co, měla by se zasmát a zvednout své sebevědomí, vyzkoušet něco z mnoha rad co tady padly ( vyhodit ho z baráku i že života) a najít si pohodáře, který bude mlaskat u nudlí s mákem a nebude věčně hledat koření nebožky ženy
lippia: 16:57 My se tady tomu smejem a chudak Zuzka nevi kam driv skocit a jak lepe osolit a nakrajet knedliky pod tihou nepochopitelneho buzeranta
Monik: jejda a já taky, bylo by asi příjemnější vychutnávat si cizího chlapa než svého, přeci jen se držím, nezaslouží si všechno co bych měla mnohdy chuť aplikovat
Monik: ale POTOM bys tu krev musela umýt....časem by to smrdělo....
lippia: Jinak ta "laxnost" je docela dobra. Zacinam to praktikovat i na tchyni a musim rict, ze to je ucinnejsi, nez kdyz jsem se s ni driv dohadovala.
A pana z clanku bych si vylozene uzivala. Boze jak ja bych byla kreativni, co se tyka tvaru a chuti jidla
Monik: to ony samé, po kom asi jsou
On je rozdá, jí je minimálně, neměl vysírat
Monik: já myslím, že v jádru jsem všechny " normální" to jen některé pod tíhou něčeho nepochopitelného nechávají své okolí, aby je přetvářelo v něco, co se jim stejně nelíbí, a co ve finále ono okolí odsuzuje
A ukažte mi chlapa, který dá přednost puťce domácí( robotkovi bez názoru ) před živou ženskou . Myslím normálního chlapa ne buzeranta, despotu, cinika či egoistické hovado
lippia: fuuj. Takovejch tatarek. A jeste do toho zapoji deti, potvora jedna