Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Se mi to otiskly 2x 
sevenofnine: prima, už jsem klidnější 
lippia: 
hehe. Taky dokazu pekne porypat. Proto jsem psala, nize, ze typkovi z clanku by spis praskla cevka ze me, nez naopak, jak psala sqwela.
Me to totiz k jeho smule i bavi 
A jak dlouho to vydrzi... No nevim, to ukaze cas 
sharon: 16:44 Ani bych ho neumyla. To prkynko.
A ještě jsem si vzpomněla
Asi před půl rokem udělal lehkou scénu, že jsem nakoupila tatarku( ne že by ji potřeboval, ale nebyla v lednici a já to vůbec nejím, tak je mi to fuk) od té doby kdykoliv jsem v obchodě kupuju tatarku, máme jich v ledničce momentálně nenačnutých 8, nekecám !( nějaký se už postupně snědly)
Je mi ho až líto, protože když si některé z mnoha našich dětí chce vzít tatarku, provokativně se hodně hlasitě ptá " mamíííí, můžu si vzít tatarku, nebo je tátova?"
Nevím jak dlouho to ještě budu dělat, jsem dost vytrvalá, ale už vyhrožuje( hovadinama),tak asi počkám, až poprosí, abych toho už nechala.
Bože já jsem mrcha
lippia: hodné holky se dostanou do nebe, potvory kam chtějí ... :-).
.gif)
YXH: ono by stačilo ho majznout obyčejným prkýnkem na maso....
A ještě jsem si vzpomněla
Asi před půl rokem udělal lehkou scénu, že jsem nakoupila tatarku( ne že by ji potřeboval, ale nebyla v lednici a já to vůbec nejím, tak je mi to fuk) od té doby kdykoliv jsem v obchodě kupuju tatarku, máme jich v ledničce momentálně nenačnutých 8, nekecám !( nějaký se už postupně snědly)
Je mi ho až líto, protože když si některé z mnoha našich dětí chce vzít tatarku, provokativně se hodně hlasitě ptá " mamíííí, můžu si vzít tatarku, nebo je tátova?"
Nevím jak dlouho to ještě budu dělat, jsem dost vytrvalá, ale už vyhrožuje( hovadinama),tak asi počkám, až poprosí, abych toho už nechala.
Bože já jsem mrcha
.gif)
Ještě jsem chtěla dodat, že dcerka ho může začít napodobovat a taky kritizovat. Co dřív jedla s chutí, bude najdenou špatné,atd.
Monik: podobně u nás
On " mělo by se uklidit to oblečení " a ja " však ať se uklidí"
On " co bude dnes k obědu?" a já "no to jsem se zrovna chtěla zeptat!"
On " bylo by potřeba vytřít ?" ( zrovna včera ) luskla jsem pravačkou a zavelela "podlaho, vytřít se!" Pak jsem luskala ještě několikrát opakovaně a nakonec dodala " nějak to dneska nefunguje "
Ano urazil se, ale rozdýchal to jako vždycky, protože mě miluje a takovou si mě bral
sharon: Litina je padnejsi, a neopryska si teflon, jeste by musela kupovat kvuli nemu novou panvici, to by bylo skoda
sharon: 
V pripade zajmu zapujcim Zrovna vcera jsme na ni delali lososa. Teda muz, ja se s rybou odmitam patlat, protoze syrova smrdi a on to lepsi naporcuje a vubec mam pocit, ze ho to vic bavi nez me, tak se neangazuju. Akorat mu do toho vzdycky kecam, at to nesoli
Monik: nejlépe teflonovou s trojitou vrstvou teflonu.....
Zuzko, jestli to jeho pitvani jidla nebylo nahodou duvodem k rozvodu. Asi bych ho poslala na jidlo do hospody a pak hodne rychle zpatky k mamince nebo aspon k vode.
lippia:
K te posledni Zuzcine otazce: Prastit panvi po palici.
Vis Zuzko co delam, kdyz ma manzel k necemu vyhrady? Nic.
Koukam na nej, jako bych nechapala co po me chce a nebo mu to odkyvu,
Priklad: Sedim u pc, on prijde a rika:"Meli bysme... (dosad cokoli, vykoupat deti, uvarit apod.). Ja na nej kouknu a reknu: "no. meli." A sedim dal. Vetsinou nervove nevydrzi, kdyz mi to prijde rict po treti a ja na nej hledim a v duchu si rikam: "a proc mi to porad rika?" A nebo mu reknu: "ja ti v tom preci nebranim."
No a jde to udelat sam a ja mam klid
Monik: jj, věta "když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně"
je od základu špatně. Pán nemůže říct, že je jídlo špatně (až na očividné výjimky, které ovšem žena pozná taky, tak raději nekomentovat), ale že jemu byto chutnalo jinak. Pak je ovšem potřeba najít kompromis, protože Zuzce a dceři to třeba chutná zrovna takhle a naopak ne tak jak jemu. Takže jeho pojetí je značně despotické a tím nebezpečné pro soužití.
Ono se dá příště taky odpovědět, že Zuzce to chutná zrovna takhle a považuje za správné ho na to upozornit, aby on se mohl přizpůsobit a vytvořit tak dokonalý rodinný soulad.
Když se tak zamyslím nad naším rodinným stravováním, tak třeba manžel je zvyklý jíst sladké knedlíky s měkkým tvarohem, já tvrdým, tak kupuju oba, každý si dá co chce. Nemůžu cibuli, tak nevařím guláš, manžel si na něj čas od času zajde do hospody. Synek kafrá nad téměř každým jídlem, sní máloco, tak si vybere poživatelné části (obvykle rýži s kečupem), nikdo mu zvlášť nevyvařuje. Prostě kompromisní řešení, která jsou přijatelně ohleduplná k ostatním zúčastněným, těm.
Jéjda, tak s takovým volem bych rozhodně nebyla.
Nečetla jsem příspěvky, ale článek mi stačí.
Zuzko, jak se můžeš nechat tak ponižovat? Máš malé sebevědomí. Nechala jsi to dojít dost daleko. To k tobě nechodil na oběd než se nastěhoval?
Ale i tak. Při sebemenší kritice mu odeber talíř,vyhoď ihned jídlo do záchodu a pokud by to nestačilo, klidně mu ten talíř vyklop na hlavu, nejlépe s tou bramborovou kaší. Neustupuj,neponižuj se, neptej se. Buď rázná.
At si klidně chodí do hospody, tam je ta strava určitě lepší a kvalitnější!!!
On má komplex a hojí si ho na tobě, bude se to stupňovat, pak to nebude jen o jídle, ale budou mu vadit další a další věci.
Pryč od něj, neboj, hladových chlapů je hodně a tvé vaření ocení. A dceři to vysvětlíš, přece nechce aby někdo ponižoval její maminku.
