Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Možná vám můj problém bude připadat malicherný a tak trochu dětinský, ale mně už z toho asi začíná hrabat. Je mi pětatřicet let, po rozvodu jsem se seznámila se svým současným přítelem, který se ke mně a mé dceři před třemi měsíci přistěhoval.
Než jsme spolu začali bydlet, vypadalo všechno téměř ideálně. Rozuměli jsme si, i on byl po rozvodu nějakou dobu sám a byl rád, že jsme se poznali. Okamžitě si zamiloval i mou sedmiletou dcerku, i ona si k němu brzy získala pěkný vztah. Po půl roce chození vyplynulo naše sestěhování tak nějak zcela přirozeně. Jelikož jsem měla větší byt, nastěhoval se on ke mně a jeho byt pronajímá, z čehož nám plyne vítaný finanční příspěvek. Zdálo by se, že nám ke štěstí nic nechybí, kdyby nebylo jídla. Respektive toho, jak já vařím.
On má totiž k mému kuchařskému umění neustále výhrady, nic mu není dost dobré. Zpočátku se snažil nedávat nic najevo, ale jakmile se trochu otrkal a zdomácněl, začal svou nespokojenost dávat dost najevo, postupně ji stupňoval, až už to pro mne začíná být neúnosné.
Myslím, že vařit umím. Alespoň si nikdo nikdy, včetně mého bývalého manžela, nestěžoval. Přítel je ale asi nějaký strašně rozmlsaný, nebo já nevím. Prakticky vše, co uvařím, podrobí přísné kritice. Bez připomínek snad projde jenom chleba s máslem. Jinak okecá prakticky všechno. Tvar knedlíků, těstoviny jsou buď uvařené moc nebo málo, omáčka špatně ochucená, polévka nemastná neslaná. Dopracovala jsem se až k tomu, že mám sevřený žaludek, když vařím a už předem se bojím jeho reakce.
Řekla jsem mu, že by se měl krotit, že tohle mi dělat nemůže, ale on mi odpověděl, že když spolu žijeme, je potřeba, abychom se shodli ve všem a jídlo je základ. A pokud mu to moje nechutná, považuje za správné mi říct, co je špatně, abych to příště uvařila správně.
Jenže to je právě problém. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kdy neměl k tomu, co má na talíři, připomínky. Navíc je hodně vybíravý a hodně jídel by nepozřel. Mám tak dost omezený repertoár. Například rizoto, šunkofleky, buřtuguláš nepovažuje za pořádný pokrm, to nejí vůbec. Z polévek pozře pouze vývary s masem, ale už v nich nesmí být zelenina a nudle zásadně domácí. Z omáček jí jenom guláš, svíčkovou, štěpánskou a znojemskou.
Nejraději má různě upravené těstoviny na italský způsob, jenže ty já podle něj správně neumím a nikdy to není ochucené tak, jak by mělo být. Jediné jídlo, které projde bez připomínek, je smažený řízek s kaší, i když i k té kaši má často připomínky, buď je málo slaná, nebo nedostatečně vyšlehaná apod.
Jsem z toho dost otrávená, už jsem se i naštvala a řekla mu, ať mi tedy ukáže, jak se správně vaří, že se té povinnosti mileráda zbavím a tu vařečku mu předám. Ovšem to prý ne, on vařit neumí, od toho je ženská.
Jsem v koncích. Přistihla jsem se, že už uvažuju i o rozchodu, protože mám pocit, že takovou buzeraci kvůli kusu žvance nemám zapotřebí. Jenže když o tom přemýšlím, připadá mi, že rozcházek se kvůli něčemu takovému je vysloveně hloupé.
Asi bych se měla nějak vzchopit a ohledně toho jídla ho usadit, dát mu razantně najevo, ať přestane prudit. Jenže všechny mé pokusy o domluvu zatím ztroskotaly. Posledních několik dní stávkuju a nevařím vůbec, maximálně udělám dcerce k večeři krupičku nebo palačinky apod. Jemu se to samozřejmě nelíbí a začíná vyhrožovat, že začne chodit do hospody. Jsem z toho nějaká špatná, nechtěla bych zase zůstat s dcerkou sama, ona ho má navíc moc ráda.
Jak na něj, aby se konečně uklidnil a přestal mne kvůli kusu žvance znepříjemňovat život?
11.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechutná mu moje jídlo a sekýruje mě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
verera 11:13 
pěkný, to by mohlo být řešením, pokud ovšem neopáčí : "já jsem chlap a vaření je ženská věc, vyřeš si to sama"..to by pak bylo po debatě
ježišmarjá to kretén! Zuzko, doufám, že má i nějaké dobré vlastnosti, které to vyvažují, a že jich je dost, protože jinak je to debil na zabití 
mně by z něho prdla cévka..
.JPG)
lippia: 
lippia:
Debata tady mi připomněla vtip
" miláčku, naši a vaši jsou tady za chvíli a ty máš na sobě pořád jen trenýrky, obleč se konečně !"
" ne neobleču, jen ať vidí, jak jsme hubenej, ať vidí, jak blbě vaříš "
" tak víš co? sundej si i ty trenky, ať vidí proč! nevařím!" 
.gif)
Verera: 11:13 : ten seznam je čertovsky dobrej nápad
A kde se stravoval předtím, než se seznámil s tebou, blbeček?
Při mojí povaze bych po první připomínce k jídlu všechno vylila do WC, při dalších připomínkách jemu na hlavu.
Otrkal se, přitvrdil a věř, že bude hůř. Já osobně bych ho nechtěla mít doma.Má svůj byt, o to lehčí by pro mě bylo rozhodnutí.
Renee: Přitom málokterá žena se o sebe nedokáže postarat, když je najednou sama, zato spousta mužů končí dost špatně v takové situaci.
A vůbec, nač pána přesvědčovat a snažit se mu změnit uvažování. Osvědčilo se mi nastínit problém a ať muž navrhne řešení sám.
Což takhle po jeho výtkách říct: "Miláčku, snažím se, ale zjevně jsem narazila na hranice svých možností, líp to prostě nezvládnu. Jaké tedy navrhuješ řešení? " A ať se snaží. Nenechat se deptat kritikou, asertivně si stát na svém, že to prostě tak je, lepší už to nebude, je na něm, aby to vyřešil.
Nebo ještě k tomu mu předložit seznam variant a ať si to promyslí a vybere
-smířit se s tím a jíst co je
-naučit se vařit lépe a vařit pro všechny
-každý si bude vařit pro sebe
-pán bude chodit do hospody
-najme se profesionální kuchařka
-jeho matka bude posílat kastrůlky
-bude se dovážet jídlo z jídelny
-rozejdou se
Určitě se dá vymyslet ještě několik možností.
Verera: Přesně tak, oni se nestydí, oni se naopak považují za muže s velkým M 
Některé ženy mají hrozně malé sebevědomí. Přitom úplně zbytečně. Ono k tomu jde taky přistoupit tak, že já jsem ta princezna, která by měla být hýčkána a opečovávána. To on by si měl vážit toho, že mě má 
Jenomže jak vidím kolem sebe, rozvedené ženy nad 35 s dětmi se naopak poníží do role chudinky, která může být vůbec ráda, že ji někdo osloví jinak než "S dovolením pani, rád bych prošel". Přitom je to škoda - lepší být sama (s dětmi), než s nějakým kdejakým
Renee: To vznikne tak, že ženská je od přírody opečovávací typ a snaží se, aby tomu druhému s ní bylo dobře. A snaží se tak moc, že sebe odstrčí někam na pátou kolej a nevšimne si, že to není vyrovnanývztah, že ten druhý jen bere a nechce za to dávat totéž. Z počátku jí to tak připadá v pořádku, "vždyť on si zaslouží trochu péče a pohodlí, je hodný na cizí dítě a máme se teď líp, je víc peněz, tak mě neubyde. "
Jenže časem se pán zabydlí , vykne si a cokoli co je předkládáno jako samozřejmost začne za samozřejmost považovat, zatímco ona pořád doufá, že mu to dojde, přece si nebude říkat o pomoc, on na to už už přijde a změní se.
No, nezmění. Ještě víc než uvažování žen mě překvapuje uvažování mužů, kterým není hloupé tohle přijímat, nestydí se za to, že v podstatě nejsou schopni a ochotni se o sebe postarat, někteří se tím ještě chlubí.
Aha, takže vaření panáček ne, od toho je ženská? A od čeho je mužský? Od rozstřikování moči kolem záchoda? 
S tímhle přístupem jsem si téměř jistá, že tenhle majitel penisu doma nedělá prakticky nic a nechává se obsluhovat ve všem. Možná jednou za dva týdny vynese odpadky a pak se za to nechá půl dne chválit 
Stejně by mě zajímalo, jak tahle forma soužití vznikne. To se tihle neschopní jelimani ptají na prvním rande "Hele, a jsi typ posluhovačka? Vaříš, sloužíš, obskakuješ? Protože jestli ne, zahoď moje telefonní číslo, já doma zásadně nehnu prstem, domácí práce jsou ženská práce." Jinak si to nedokážu představit. Navíc ve středním věku. To si jako zralá žena přivede domů nějakého pána a začne ho dobrovolně obskakovat? Nějak nemůžu přijít na důvod, proč by to jakákoliv žena dělala 
Zuzko, pošli toho pána tam, odkud přišel. Může chodit do hospody třikrát denně a bude mu fajn. A hlavně bude fajn tobě Sama přece nejsi, máš dceru! 
Nejdříve bych zkusila si o tom vážně popovídat:jak byl zvyklý papat až doteď,proč a jaká jídla mu nechutnají atd.Možná by se dobralo nějakých zajímavých konců! Jestliže o tom nebude chtít panáček mluvit,je jasné,že to zavání budoucí buzerací,a kdovíjaké by to mělo pokračování...Já jsem vařit uměla z domova,jako nejstarší ze 4 dětí,a také jsme měli ve škole vaření.Ovšem né vše bylo dobré,mám dodnes kuchařku pro začátečníky a i dnes se občas kouknu,co se jak má dělat.U nás je vaření trošku jiné,manžel je už dvacet let vegetarián.Když si to vymyslel,tak sice říkal,že si uvaří sám,ale přesto jsem začala vařit dvojí jídlo,s masem a bez,dnes už jím maso doma jen já,tak uvařím bez,a pro mě si 1x za týden udělám nějaké maso.Veškeré změny byly v klidu,přejít na zcela jiné vaření není jen tak,než se to usadilo...Manžel sám ale umí mnoho jídel výborně udělat,tak ty vaří on,a já zase jiná...
Zuzko, s takovým chlapem bych nevydržela. A bude tro ještě horší!
Uf, to je teda dáreček. Dala bych mu rázně najevo, že bude buď bez keců jíst, co uvařím, nebo ať si namaže ten chleba s máslem. Nechutná ti? Já tě nenutím to jíst, máš dvě ruce a sporák je támhle. Hotovo. Pokud se mu to nelíbí, nereaguje ani na žádosti o to, aby zmírnil a hodlá tě buzerovat dál, tak rzchod. To není kvůli "malichernosti", protože nejde o jídlo, ale o základní úctu a komunikaci ve vztahu. Pokud jsi mu řekla, že je ti jeho chování nepřéjemné a on v tom pokračuje a ještě tě přesvědčuje, že na to má právo, tak co je to za vztah? Opravdu chceš být z chlapem, z jehož chování máš úzkosti a jsi ve stresu a kterému to zjevně vůbec nevadí? Je úplně jedno, jestli je to "kvůli" jídlu nebo čemukoliv jinému. Navíc když mu projde tohle, co mu začne vadit příště? Jak se oblékáš? Kam a s kým chodíš? Že pracuješ? Tohle bych netrpěla.
Jinak u nás doma co si pamatuju vařil táta, naučil se, když byla máma s námi na mateřské a neměla na vyvařování čas. A vaří výborně, baví ho to, s každým jídlem si vyhraje. Největší světoví šéfkuchaři jsou taky chlapi. Tak ať si nechá od cesty kecy, že od toho je ženská a zkusí si to sám, když sežral moudrost všech kuchařských knih. Nebo ať vydělá tolik, aby si mohl najmout profíka.
