Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
.jpg)
Dostala jsem se do pro mne takřka neřešitelné situace. Je mi šestadvacet, mám roční dvojčata a jsem s nimi sama. Je to teď čerstvé, přítel si našel novou lásku a řekl mi, že se mám i s dětmi odstěhovat. Vůbec tomu nerozumím, když se děti narodily, vypadalo to, že bude ten nejlepší táta pod sluncem a najednou je všechno jinak.
Bohužel, byt, ve kterém bydlíme, je jeho, dostal ho od svých prarodičů ještě v době, kdy jsme se ani neznali. Nemá tudíž na něj žádný nárok. Nezbude mi nic jiného, než se i s dětmi odstěhovat. Doprošovat se ho nechci, i když mě samozřejmě jeho zrada hodně bolí, hlavně kvůli dětem, které se pro něj najednou staly přítěží.
Problém je, kam se mám přestěhovat. Jsem na rodičovské dovolené, pobírám příspěvek 7 600,- korun, on mi nějaké alimenty platit bude muset, počítám, že na dvě děti by to ty čtyři tisíce být mohly. Jenže i s tím bych dala sotva dohromady peníze na nájem, co jsem koukala, nejlevnější nájem za dvougarsonku je 5 000,-, k tomu poplatky za služby pro tři osoby a jsem na nějakých osmi, devíti tisících. Z čeho bychom s dětmi žily?
A teď k jádru věci, protože mě hodně zklamala moje máma. Když jsem se jí svěřila, v jaké jsem se ocitla situaci, vůbec mě nepodržela. Jo, politovala mě i děti, ale to je všechno. Ptala jsem se, jestli bych nemohla aspoň na čas bydlet k ní, ale to dost rezolutně zavrhla. Ona má totiž přítele (s mým tátou je rozvedená) a ten její nový partner nemá zrovna vřelý vztah k dětem. A jelikož už s mámou bydlí, je prý nemyslitelné, abych se tam i s mými dětmi nastěhovala. Prý by to nedělalo dobrotu.
Pro mě je to něco jako zrada. Od vlastní mámy bych něco takového nečekala, tak moc se mě to dotklo, že jsem se na případnou další možnou pomoc (třeba finanční) radši ani neptala a ona mi ji nenabídla. Jsem z toho v šoku, připadám si jako odkopnutý pes. Můj partner a otec našich dětí nás vyměnil za jinou a naléhá na co nejdivější odstěhování a vlastní máma se na mě vykašlala. K tátovi jít nemůžu, ten má novou rodinu a malé děti.
Momentálně hledám nějaké přijatelné bydlení, třeba u starších lidí v domku, za nízký nájem a na oplátku s výpomocí, že bych jim třeba nějak pomáhala. Ale zjišťuju, že to taky není jednoduché, najít lidi, ke kterým bychom se nastěhovali.
Já tady po vás nechci, abyste mi pomáhaly hledat bydlení, jen jsem se potřebovala vypovídat a hlavně se vás zeptat, jestli vám chování mé mámy připadá normální. Taky byste nechaly svou dceru v takovéhle situaci na holičkách? Já to pořád nedokážu pochopit a musím říct, že to mým vztahem k mámě hodně zamávalo.
14.1.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 160 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máma mě nechala na holičkách. Je její chování normální?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou: jak vytrestalo? Jsou to i jeho děti, musí se o ně umět postarat...co kdyby se jí něco stalo? Ona nemá prostředky, musí se napřed postarat o sebe a pak teprve až bude stát na vlastních nohách, tak se může vrátit pro děti a ne je vláčet po azylových domech. 
Reseni nechat deti tatovi je pitome. Sice by ho to vytrestalo ale rocni dite potrebuje stabilitu a jistotu. Cili pokud neplanuje nechat deti otci natrvalo, tak by mu je nemela nechavat ani na tyden. Jen by je to poskodilo.
daty: nechat mu dvojčata, ukončit rodičák a jít pracovat mi v tomto případě připadá OK. Tatík má bydlení, je na tom lépe, děti jsou jeho, tak ať se stará.
kareta: Navíc teda v tom vyhodit někoho ze svýho bytu nevidím problém. Problém je v těch dětech. V tvé situaci je to docela jednoduché, chlapa prostě vykopne a bude s dětma bydlet v bytě. Když to obrátím znova...ať mu tam tedy nechá děti a jde...už to tady několikrát bylo napsáno. Myslím, že chlapeček by si rychle rozmyslel, jestli se finančně postará o matku svých dětí nebo se o ně bude starat sám. Ta jeho milenka by si to taky rychle rozmyslela.
kareta: Proč by spolu zůstávali z povinnosti? Jde o to, že si nemají pořizovat děti. Nebo ano, ať si ženy pořizují děti s nevhodnými partnery, ale pak musí počítat s tím, že se musejí umět zajistit samy.
daty:obrať si to, ona bude mít byt, děti, MANŽEL bude k ní nastěhovaný a prostě to nevyjde...a ona si někoho najde. Bude muset s tím chlapem zústávat protože je to otec jejích dětí a z bytu ho nedostane..??Jakmile jsou spolu lidé jen z povinnosti, je to nanic.
Dřív nebo později to prostě bouchne.
.gif)
ještě by mě zajímalo co na to JEHO rodiče.......?????
To je to dnešní pořizování dětí na hromádce....Ono sice ani svatba nic nezaručuje, ale pořád je těžší utéct od manželky než od přítelkyně a ono to kolikrát stačí na to, aby chlapovi vychladla hlava. V životě bych si nepořídila děti s chlapem, kterýmu nestojím ani za to, aby si mě vzal...co dobrýho od takovýho čekat. A to nepíšu jako stará zapšklá baba..je mi 24 a stejně to nechápu, přijdou mi ty dnešní ženský děsně blbý, dát chlapovi všechno zadarmo a hlavně nic nechtít nazpět, aby náhodou neutekl...a pak se diví, že stejně uteče.
Na druhou stranu tvojí matku nechápu, jestli to je jen kvůli příteli, protože vždycky říkám, že chlap bude/nebude, ale rodinu nebo přátele má člověk napořád. Na druhou stranu, jestli to vidí tak, že si za to může sama (třeba z důvodu co jsem psala výše), tak chápu, že se jí nechce omezovat nebo ničit si život kvůli tvé nezodpovědnosti.
Do podobný situace se ale dostane spousta žen a skoro všechny to zvládnou. Takže se neboj. A místo fňukání a házení viny na jiné začni jednat. Třeba tím, že si zajdeš na sociálku. Pokud máš aspoň nějakou finanční rezervu, najdi si podnájem, přihlaš si tam trvalé bydliště a zažádej si na příspěvek na bydlení, ten ti může poměrně dost pomoci ;)
K Tereze jinak platí to, že musí mít někde trvalé bydliště, a z toho bytu ji nemůže nikdo jen tak vyhodit. Otec dětí také nemůže jen tak se vás zbavit a dělat, že vás nezná, ale musí vás zabezpečit, tzn. přispívat nejen na jídlo dětí, ale také na nájem, provoz domácnosti, energie apod. Oběhněte sociálku, tam mají i právníky, není možné, aby vás jen tak vyhodil a konec.
Nepročítala jsem celou diskuzi, pokud to už zaznělo, omlouvám se.
Většina z reakcí, které jsem četla, uváděla, že matka nemá povinnost se o vás starat. To ale není pravda. Podle zákonů mají rodiče vyžovovací povinnost ke svým dětem, ale stejně tak děti ke svým rodičům - to přetrvává po celý život. Jakmile se jedna strana ocitne bez prostředků, ta druhá má povinnost se o ni postarat. Až tehdy, pokud to není možné (což je poměrně často, z důchodu se těžko živí další osoby, nebo z mateřské z pracíku apod.) nastupuje sociálka. Nevím, jestli to funguje úplně automaticky, že by to řešila sociálka sama, ale pokud jedna strana podá k soudu žádost o výživné, prostě klasické alimenty, jen ne na děti, ale na další osoby, soud většinou určí částku, kterou ten někdo musí přispívat.
Tolik litera zákona - a jen proto, aby bylo jasné, že "nemá povinnost se starat" není až tak pravda.
Zásadnější je ale ta lidská stránka.
Nedokážu to posoudit z pohledu Terezy. Jsem starší osoba, v naší rodině bylo zakořeněné kinderstube, slušnost, úcta a dobré vztahy. Ne jak dnes často vídávám kolem sebe, že spolu rodina mluví sprostě a navzájem se nesnáší, pomlouvají a škodí si. Proto dokážu hovořit jen za sebe. Kdyby se moje dcera dostala do podobné situace, tak bych ji samozřejmě pomoc nabídla, nechala ji u sebe bydlet, případně pomohla i finančně. Na druhou stranu bych věděla, že ona toho nebude zneužívat, že se bude snažit tu situaci co nejdříve vyřešit a také to, že kdybych se dostala do problémů já, pomohla by bez váhání ona mně.
Možná, že už to není normální, udržovat takové vztahy. Ale upřímně, nedokázala bych se dívat na to, jak jsou moje děti v nouzi a nechat je být.
Stěžovat si, že máma zklamala je sice hezké, ale mě by opravdu zajímalo, jak tu situaci vidí máma, jasně, nedozvím se, a hlavně nepřeji to té mámě, aby si tenhle článeček jednou přečetla.
Milá mladá ženo, máš oba rodiče a dštíš jen na mámu, od ní se očekává, že se položí, aby ti pomohla, otec je mimo situaci?
Ale to není podstata toho, aby jsi se spoléhala na rodiče a otec dětí zůstal mimo dění.
Hrdost je jedna věc a povinnost matky a otce dětí se o ně postarat věc druhá.
Já věřím, že máma se na vás nevykašle a pomůže co bude v jejich silách, taky ale chce mít ještě svůj život.
Máma tě nenechala na holičkách, jen se nechce obětovat v řešení tvých problémů, a není fér to po ní chtít. Navíc ustupovat bez boje.
Ono to bude svým způsobem lepší, když bude pán nucen se podílet na řešení problému jinak než požadavkem na tvůj odchod. Tebe možná i vystěhovat může, ale své děti, to dost pochybuju.
cituji
když se děti narodily, vypadalo to, že bude ten nejlepší táta pod sluncem a najednou je všechno jinak.
uzavřel jim životní pojištění?
uzavřel jim stavební spoření?
tak z čeho soudíte, že je báječný otec??
batum: víš, ti dospělí jsou nezodpovědní pitomci...oba bez rozdílu
ale co ty malé děti? ti potřebují lásku, něhu, přátelství ...co z nich vyroste?
ještě mě napadá, dvojčata...vysadila antikoncepci? proč??
batum: akorát jsem ji upozornila, že na dveřích visí cosik od exekutora...na to je třeba dávat bacha, kdyby to odvál vítr...možná byl prů****
