Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Jsem úřednice, osm let vdaná, a můj manžel Karel pracuje jako programátor. Máme šestiletého syna a bydlíme v nájemním bytě. Na první pohled působíme jako spokojená rodina, ale opravdu jen na první pohled.
Můj manžel je totiž vášnivý filatelista. Ve svém volném čase vysedává nad svými sbírkami známek, které pečlivě třídí a sestavuje. Navštěvuje nejrůznější filatelistické burzy u nás i v zahraničí. Ve své pracovně si dokonce nechal ve stěně zabudovat trezor, ve kterém svá alba se známkami uschovává. To by mně tak nevadilo, každý chlap má přece nějaké své záliby. Horší je, že mi manžel takřka nepřispívá na společnou domácnost.
Jako programátor v soukromé firmě má nadstandardní plat, ze kterého však platí jen nájem bytu a služby spojené s jeho užíváním. Jinak veškeré své peníze dává do známek.
Já ze svého malého úřednického platu financuji celou domácnost. Na žádné dovolené, vyjma pobytu na chalupě jeho rodičů, jsme nebyli, a když chci synovi koupit zimní bundu, musím na ni ušetřit. Kdybychom byli nezaměstnaní a žili jenom z podpory, tak bychom samozřejmě museli žít skromně, ale s manželovým nadstandardním příjmem a mým úřednickým platem si přece můžeme žít velmi slušně a ne takhle živořit. Mnohokrát jsem manželovi domlouvala, ať více přispívá na domácnost a nedává peníze jenom do známek, ale všechny domluvy byly marné.
Jednou, když jsem ho zase žádala o peníze na provoz domácnosti, otevřel trezor, vytáhl alba známek a řekl, že to je náš majetek, ve kterém máme hezkých pár set tisíc korun. Když jsem mu řekla, aby tedy část našeho majetku prodal a koupili jsme si nové auto a zaplatili si dovolenou u moře, tak se hluboce urazil a tři dny se mnou nemluvil.
Svěřila jsem se taky své matce, ale ani tam jsem nepochodila, řekla mi, že můžu být ráda, že mám chlapa, který nekouří a nechlastá. To je sice pravda, ale on to není žádný med, když si jdu jednou za uherský rok posedět s kamarádkami do kavárny, přemýšlet, zdali si ke kávě mohu dovolit taky zákusek a dvě deci vína.
Jinak si s manželem po všech stránkách rozumíme, pomáhá mi s domácími pracemi a podílí se na výchově našeho syna. Chtěla bych vás požádat o radu, jak to zařídit, aby manžel více přispíval na společnou domácnost a nedával peníze jenom do známek.
1.12.2010 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 163 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Chce ze mne mít nesvéprávnou puťku
- Vyčítá mi ovoce pro děti a sám hulí jako fabrika
- Tvoje peníze jsou moje
Diskuse ke článku - Život s filatelistou. Všechny peníze vrazí do známek.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Likvidita takových známek je dost malá. Já bych si nějaký čas pečlivě zapisovala veškeré, ale opravdu veškeré výdaje na domácnost a pak mu je předložila a spočítali bychom , kolik procent z jeho platu jde na společné a kolik procent z tvého. A pak bychom se dohodli, o kolik se zvýší jeho příspěvky, tak aby to bylo fér. Pokud na to nepřistoupí, tak bych zašla za právníkem nebo zvažovala rozvod, třeba se mu rozsvítí. Chlap-vášnivý sběratel, to není žádná výhra!
kristepane, jak jsem sama pitomý dobrák, tak v tomto případě bych nemeškala a letěla pro radu k právníkovi. tohle přece nejde, aby si takhle ulíval peníze na svůj koníček! Když to vezmu vulgárně, kdyby tytéž peníze investoval do lehkých žen, bylo by to ve výsledku stejné. Jak vidno, na své známky sáhnout nechce, pustit chlup je pro něj těžké, tak na to bych se mohla vykašlat, abych všecko táhla sama.
A jeho sbírání známek je stejná závislost jako na alkoholu apod.Je to i dobře skrytá forma domácího násilí...autorka článku by se měla obráti i na instituce, které se tímto zabývají. určitě by jí tam otevřeli oči.
Tady žádný rozumný pohovor nepomůže. Obrátila bych se na radu k právníkovi nebo se poptala sociální pracovnice.Otázka je, kde má autorka na právníka vzít....myslím, že na sociálce by jí také poradili, kam se obrátit, aby manžel začal plnit své povinnosti dané zákonem.
Je hezké, že mají s manželem hezký vztah, že jí pomáhá s domácíma pracema-já kdybych nechtěla po manželovi žádné peníze, možná by začal vykonávat i domácí práce)))))))))))))))))))
Na místě dotyčné bych zvažovala i rozvod, soud by stanovil alimenty a pan filatelista by pochopil realitu.Asi jediná možnost, jak ho do ní dostat.
A musím podotknout, že pokud si to autorka článku nechá líbit, vlastně manžela jen utvrzuje v tom,že je všechno v pořádku. To holt zděděný model, že ženuška posloucá manžela a má tu zástěru..
Kassy: vydělit dvěma bylo myšleno aby on přispíval MINImálně tou půlkou, předpokládám, že ani to nedělá....
stejná životní úroveň je samozřejmost - teda chápe to každý, kromě výše uvedenýho pána 
majucha: Právě. U takovýchhle nadšenců je pravděpodobnost, že svou sbírku "obětují", aby se mohlo koupit nové auto (nebo cokoliv jiného) naprosto minimální. On peníze ukládá, ale nikdy je zpátky nevybere. A rodina tak o ně vlastně přichází. On vráží nejspíš desetitisíce do svého hobby a rodina bydlí v nájmu... Kdyby peníze zhodnocoval a pak je použil třeba na vlastní bydlení, tak OK, holt se na čas uskromníme, aby pak mohlo být líp. Ale on je nezhodnocuje, on je utápí. Takový filatelista se sice bude chlubit tím, že má ve známkách miliony, ale neprodá je, i kdyby měl žvýkat suchý chleba...
A jinak mi to nepřijde o nic moc lepší než automaty nebo alkohol (snad jen v tom, že známky nevyvolávají agresivitu). Každý do extrému dotažený koníček je vlastně závislost a zdravým vztahům v rodině zrovna nepřispívá. Když tomu chlapovi víc záleží na známkách než na jeho ženě a dítěti, tak je asi něco hodně špatně.
Zaffira: Vydělit dvěma je blbost, když jeden vydělává víc než dvakrát tolik co druhý (což je v tomto případě velmi pravděpodobné). Manželé mají mít stejnou životní úroveň, je to ostatně psáno i v zákoně a je to i naprosto logické. Rozhodli se vytvořit rodinu, která má fungovat jako celek. Jestli to pán nechce uznat, neměl se ženit. 
Takže přispívat ne napůl, ale poměrně podle výše platu. A pánovi jasně říct, že má rodinu a není jediný, kdo má nějaké zájmy a koníčky a že i zbytek rodiny má právo na stejnou životní úroveň, včetně možnosti věnovat se svým zálibám a cestovat. Stanovit pevnou částku, kterou bude každý měsíc hned po výplatě převádět Žofii na domácnost a potřeby její a dětí. Pokud se to nesetká s pochopením, pak bych asi fakt nechala výživné stanovit soudně, protože tohle není fér. Je sice pěkné, že považuje známky za uložený majetek (a ony svým zbůsobem jsou), ale jaksi ten majetek, nakoupený za rodinné peníze, nepoužívá pro blaho rodiny, ale výhradně pro své. 
Žofi, a nejhorší na tom je, že ty peníze neuvidíš ani po jeho smrti, kdyby to nedejbože někdy ujela ruka a umlátila jsi ho sekáčkem na maso. Mám také známého filatelistu. On tedy svoji rodinu nezanedbává, v tom je dost rozumný, ale pro ty známky by dýchal. Jednou říkal, že kdyby všechny prodal, dostal by za ně... a teď už nevím, ale byla to částka v milionech. Jenomže: on je NIKDY neprodá, to by mu urvalo srdce. Navíc je zdrcený tím, že žádný z jeho synů nemá o jeho koníček zájem a tak až nebude, ta sbírka se pravděpodobně rodinou prodá a tím pádem znehodnotí. Takže spřádá plány, jak to udělat, aby všechny známky a alba zůstaly nejen pohromadě, ale aby se sbírka dál rozrůstala. Myslíš, že v těch plánech hraje nějakou roli jeho rodina? Ani omylem. Ty známky obdrží nějaký ještě vášnivější sběratel, možná filatelistický svaz, možná muzeum, ale rozhodně ne nikdo, kdo k nim nemá vřelý vztah
kareta: no přijde na to, někde je největší položka jídlo, a děti taky rostou (oblečení)...
prostě jak říkám, sečíst vše a vydělit dvěma
Arna: 
Btw: je vám manžel vůbec k něčemu, nebo jen hladovej krk navíc? Věnuje se klukovi, domácím pracem, zařídí občas něco,....?
.jpg)
S filatelistou zkusenosti nastestí nemám, mám doma pocítacovýho blázna. Jeho prachy jdou do náhradních dílu, her a soucástek ke hrám. Taky jsem z toho sílela, kdyz jsem premýslela jestli muzu koupit kazdý holce jeden jogurt a nebo jestli jim stací jeden dohromady a on si koupil hru za skoro tisícovku. Nakonec jsme nasli kompromis. Má urcitou cástku k dispozici a zbytek jde na domácnost. Pokud mu daná cástka nestací tak si bud "pujcí" z dalsího mesíce a nebo vsechny jeho práce u známých jdou do jeho kapsy. A já mlcím, ze by mel být doma ve 4, místo toho dorazí v 8 a vydelal si na cerno pár stovek na svoje pitominky. Ano kdybych já mela mít hobby za stejné cástky jíme suchý chleba, ale na druhou stranu nechlastá, netoulá se buhvíkde, za zenskýma nechodí (snad), no tak holt má hobby.
Takze má rada je: ano drahý je to tvoje hobby a já to respektuji, ale je to taky tvoje rodina. Dohodnout urcitou rozumnou cástku, která je jenom jeho, jak ní nalozí je jeho problém, a zbytek na rodinu. Argumenty typu, ze známky jsou majetek a jednou je vase díte zdedí je sice hezký, ale pri dnesní 50% rozvodovosti bych s nimi moc nepocítala. Navíc kluk musí jíst dneska a ne za 40 roku az tatík natáhne backory . A pokud s tím nepochodís, tak bych byla zlá. Jdi na kafco s kámoskama, kup si i zákusek, kup klukovi zimní bundu, boty nebo co potrebuje (v rozumné cene, zase nestávkuj tak, ze bys koupila v super cene) a pokud nevyjdes na konci mesíce tak holt predloz rodine a hlavne manzelovi 3x denne suchý chleba. Sorry drahý, já vím známky mají hodnotu a delás to pro nás, ale my potrebujeme boty tady a ted a ne az zhodnotís své hobby.
určitě stojí za to si pořádně promluvit, i když tato vášeň může být velkým problémem, je důležité spočítat veškeré placení ať už je to nájem a inkaso, splátky, ale i potřeby dítěte a rodiny nejen jídlo, ale i oblečení, kosmetika a když má koníčka manžel, tak přidávat na koníčka svého dítěte a ženě na občasné povyražení, podle této částky stanovit pevnou měsíční sazbu tak, aby zbylo na případné vedlejší výdaje (rozbitá pračka, zničená bunda a koupě nové...), zbytek ať si manžel nechá na své hoby, vy ale máte také právo na nějakou korunu pro sebe. S partnerem máme peníze na jedné hromádce, z té se nejprve vše zaplatí, něco se dá bokem na rezervu a auto(hoby mého přítele) a zbytek se rozdělí na 3 díly, jeden mám já, jeden on a třetí část jen kdyby něco. ze začátku to bylo těžší, ale teď je to lepší, naše úrověň se dost zlepšila. Zkuste to, držím pěsti
Jo,taky jsem sbírala známky....a jiné věci,ale rozumně...Jednou to cenu mít bude,ale asi až po smrti vašeho muže....jedině se s ním znovu domluvit,aby část peněz dal vám k ruce,aby to bylo spravedlivé,že on utrácí větší díl než vy...Manželé by měli své peníze používat rovným dílem a né,že já mám balík,tak si užiju a žena se bude krmit bramborama...
punh: ona to je ale opravdu investice! Ty známky! Kdyby Žofie sbírala o víkendech vltavíny na poli, byl by to adekvátní koníček...
.gif)
kareta: to je sice pěkné, že pán platí byt a služby s ním spojené, ale zbytek svého platu použije výhradně pro svůj koníček. Žofie ze svého příjmu platí jídlo (které je i pro manžela), oblečení atd. A proč by Žofie taky nemohla mít nějakou zálibu? A co dítě? Na jejich záliby už peníze nejsou, když musí šetřit, aby vůbec s penězi vyšla. To mi nepřijde OK
kareta:
Jo, ale jim nic jiného nezbývá, jsou určitě na sociálce a z ní musí vyžít, nebo taky ne. Ale Žofie má manžela, fungují jako rodina, tak mají mít stejnou životní úroveň a ne aby musela škudlit a on si platil jen svého koníčka.
