Nechci druhé dítě a jsem za hysterku
.jpg)
Jsem pod šíleným tlakem nejen mého manžela, ale v podstatě celé rodiny. Všichni mne totiž vehementně přemlouvají, abych měla druhé dítě. A já se tomu bráním.
Máme pětiletou holčičku a dodnes mám v živé paměti, jak těžký porod jsem prožila. Bylo to skutečně hodně zlé, nakonec musely být použity kleště a strašně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. Kdykoli se mě někdo zeptal na druhé dítě, okamžitě jsem odpovídala, že nikdy. Říká se, že na porodní bolesti žena časem zapomene, ale v mém případě to neplatí. Já vím, že už nikdy nechci nic podobného zažít.
Manžel však začal před časem naléhat, abychom ještě jedno dítě měli. Vím, že touží po synovi. Vydatně ho podporují jeho rodiče, i oni by měli rádi ještě vnoučka a hlavně, jak jsem pochopila, nositele a pokračovatele jejich jména. On je totiž jejich jediný syn, kromě něho mají ještě dvě dcery.
Mé důvody, proč druhé dítě nechci, vůbec neberou v potaz, prý jsem přehnaně přecitlivělá a nebyla bych jediná žena na světě, která porodí víc než jedno dítě.
Pochopení a podpory jsem se nedočkala ani u svých rodičů, oba dva mne přesvědčují, že se mám vzchopit a přestat se litovat. Mám prý přestat myslet jen na sebe a brát ohled na manžela a také na Nikolku, která by sourozence potřebovala.
Připadám si jako černá ovce. Ten nátlak je opravdu hodně velký a já nevím, jak se mu mám bránit. Všichni mne v podstatě obviňují z pohodlnosti a zbytečné hysterie. Jenže nikdo neví, co se ve mně odehrává. Nejhorší je, že nejvíc na mne naléhá manžel, z jeho strany už to hraničí s citovým vydíráním.
Co byste dělaly na mém místě? Jsem povinna se v tomto případě manželovi a vlastně celé rodině podřídit? Nebo mám právo stát si za svým a řídit se vlastními pocity a důvody? Jsem z toho dost nešťastná.
30.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 159 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci druhé dítě a jsem za hysterku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
caira, zajímavé je, že když chce žena druhé dítě a chlap ne, je sobec on. Už tady pár takových diskusí taky bylo - všichni radili jí, jak toho sobce přesvědčit, když ona chce.
Dítě není hračka a nutit někoho k jeho početí, když ho tím zavazuji na celý život, to je pro mě sobecké.
Bude ho on nosit, kojit, bude na mateřské, bude s ním od rána do večera ? Nebude. Tak jaképak sobectví.
.gif)
a....: Jak tě chápu, člověče já jsem vždycky záhadně v den třídních schůzek onemocněla 
Spočítala bych svou účast na prstech možná jedné ruky 
. Teď už jsem minimálně dva roky nebyla, stačí mi náhled do indexu 
tornado-lou : Taky tě to štve? To jak když čteš detektivku a chybí pár posledních stránek 
Tady diskutujeme a dumáme a řešíme cizí problémy a nikdy se nedozvíme,jak to dopadlo 
mashanka: To jo, ale aspoň k sobě by měl být člověk upřímný. A manžel si podle mě taky zaslouží pravé důvody, pak to třea bude schopen líp přijmout.
Ota: jj, doba porodu se zkracovala, u prvního dítěte 24 hodin, u druhého jen 12 
A co takhle se prohodit, paní z minulého týdne a pán z tohoto a naopak
.gif)
mashanka: Ale mít právo bezdůvodně v situaci, kdy o něčem mají rozhodovat dva... to silně zavání sobectvím.
O dítěti a jeho početím rozhodují vždycky dva.
Mne manžel postavit před hotovou věc se slovy, protože prostě nechci a já ti nemusim nic vysvětlovat prostě nechci.. ta mu řeknu, že je abnormální sobec neschopnej komunikace a jdu si hledat jinyho normálního chlapa..
Aby si Pavli manžel po pár letech jejího vysvětlování "mám právo nechtít, tak nechci" nenašel nějakou, která mu to vysvětlí, on ji pochopí a přesto, že nebude chtít, zůstane s ní - protože se s ní dá domluvit - jako na tohle bych byla hodně opatrná.
Sofffie: ...okusovat patičky cizím miminkům v parku...
Nemusíš mít důvody k tomu, že nechceš dítě a těmi se ospravedlňovat. Máš právo nechtít i třeba bezdůvodně.
je to tu posledni dobou samej clanek o detech, nebo se zda jenom mne? akorat skoda, ze sme se nedozvedely, jak to dopadlo s tema trojcatama a manzelem potapecem.......
a....: 
Pavlo, když je dceři pět let, to už asi chodíš do práce, viď. To je hrozně těžké rozhodnutí. Taky jsem měla kurevsky těžký porod (trval víceméně PĚT dní) a do druhého dítěte bych nešla, nota bene když už by bylo prvnímu pět a já se vrátila zpět do práce mezi lidi... Přestože mi tikají biologický hodiny ostoprdo a já jsem schopná okusovat patičky cizím miminkům v parku, už do toho nepůjdu vzhledem k mé psychické labilitě. Důležité je představit si, co bude nejen v těhotenství a při porodu, ale hlavně potom. Jak moc ti to zase změní život a jestli o to stojíš. To není o sobectví, ale o uvědomění si hranic vlastních možností. Držím palce.
A souhlasím s názorem, že pokud tvůj muž o syna tak stojí, je tady riziko, že si ho půjde uplést jinam... Nezávidím ti to rozhodování.
Já hlavně absolutně nechápu ten argument těžký porod a péče o novorozeně jak něco, co brání mít dítě. Vždyť ta následná "údržba" až do dospělosti a osamostatnění je ve srovnání s tím začátkem stonásobně náročnější. Každou třídní schůzku bych vyměnila za porod!
Pavlo: Nezlob se na mne, ale já Ti prostě nevěřím. Nevěřím tomu, že dítě nechceš jen kvůli bolestivému porodu.
Myslím si, že je zatím víc, něco co nám nechceš zdělit..
Třeba si zjistila, že život s pětiletým dítkem je jednoduchý, nechceš se vracet k plenkám, nechceš přijít v dnešní době o práci... a nechceš dělit peníze mezi dvě děti....Nechceš dcerku přpravit o kousiček dětství, protože první rok se budeš věnovat převážně miminu.. třeba máš strach, že bude dcerka žárlit...
A vůbec si nenapsala, co na tohle malá? Chce sourozence? Přání dítěte dokáže divy....
Ač Tě neznám a z toho co tu píšeš... souhlasím s holkama, dítěti se buděš věnovat převážně Ty, nepořizuj si ho jen proto , aby si uspokojila rodinu.
A souhlasím s Tvojí rodinou! Pokud jim jako jediný důvod dáváš strach z bolestného porodu, jsi hystericka fňukna.
V klidu si sedni, vem album a fotkama malicky a vzpominej a zkus v sobe najít touhu po dalším dítěti. Jesti to tam neni, tak to tam neni, a nikdo Ti touhu po dalším dítku nevytvoří......
Napiš si všechna pro a proti.... třeba těch proti bude víc, a Ty budeš mít alepsoň víc argumentů.
abadon: presne.. co je komu do toho
annie: Na podobně zvídavé otázky jsem se naučila odpovídat: "A proč to potřebujete vědět?" - jednoduchá větička a jak to krásně zabírá 
Pavlo, možná ti tady někdo vysvětlí, že druhé (potažmo třetí) dítě je pro tebe to nejlepší Já takové věci vysvětlit neumím, jen bych řekla, že si to máš rozhodnout, jak to sama cítíš. Manželovi, který chce syna, navrhni, jestli nechce dělat trenéra malým fotbalistům, nebo tak něco, aby si těch chlapečků užil
Jinak není pravda, že další porody jsou zákonitější méně bolestivější. Moje kamarádka má tři děti. Říkala mi, že kdyby měla první porod jako ten poslední, tak by zůstala u jedináčka.
