Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
.jpg)
Před necelým rokem jsem se vdala a teď máme dvouměsíční miminko, chlapečka Adámka. Bydlíme v bytovce, kousek od rodičů mého manžela. Ti žijí v sousedním domě. Mají to k nám tedy opravdu kousíček. A hlavně tchyně toho opravdu hojně využívá.
Když se nám krátce po svatbě naskytla výhodná koupě právě tohoto bytu, byla jsem ráda a vůbec mi nedocházelo, že by to mohl být, vzhledem k blízkosti tchánovců, problém. Byt je krásný, lokalita naprosto skvělá. Klid, zeleň, dětské hřiště u domu, blízko veškerá vybavenost. A cena více než přijatelná.
Bydlíme zde deset měsíců. Zpočátku jsem tchyniny časté návštěvy tolerovala a snášela bez problémů. Dokonce jsem ani nic nenamítala, když přišla s tím, abychom si k nim dali rezervní klíče, kdyby se cokoli stalo. Doufala jsem, že časem ji ty každodenní návštěvy přestanou bavit. Ale spletla jsem se. Vše se ještě zhoršilo po narození Adámka. Mám ji tady skutečně denně. Když jde z práce, chodí kolem našeho vchodu, tak prostě zaskočí. Hrůza.
Ona se strašně snaží, ráda by mi byla nápomocna, pořád se mi do všeho montuje, sama od sebe bere kýbl, že vytře, sundává prádlo ze sušáku a okamžitě ho žehlí, stoupne si k plotně a chystá se vařit. Všechno s úsměvem, ochotně, nezištně. Vím, že to nemyslí zle, první týdny po porodu jsem tuto její péči i uvítala. Ale teď už je toho prostě dost. Náznaky z mé strany nepochopila, musela bych jí to říct naplno, aby k nám nechodila tak často, že mne to obtěžuje. A to se mi nějak příčí, je hodná a nerada bych ji ranila.
Jenže včera už toho bylo na mě moc. Odpoledne jsem byla venku, zastavila jsem se u kamarádky a zdržela se tam. Domů jsem dorazila vpodvečer a nestačila se divit. Už když jsem se blížila, viděla jsem, že se u nás svítí. Jelikož manžel má tento týden odpolední, věděla jsem, že on doma být nemůže.
Byla to tchyně. Jak jsem odemkla a vešla, hned na mě spustila, že bych neměla v tomhle počasí s tak malým miminkem být tak dlouho venku. A pak podala hlášení, co všechno mi stihla udělat. Vyprala, vyžehlila, uvařila, zalila kytky a uklidila koupelnu. Stála jsem jako opařená a nejdřív se na nic nezmohla. A pak jsem jí, jak je mým zvykem, opět velmi mírně řekla, že tohle dělat nemá, že to zvládnu sama a příště až se bude chtít zastavit, ať dá vědět.
Nezabralo. Prý o nic nejde, to ona ráda, ví, jak náročné to s miminkem je, jen ať si odpočinu. A začala mi nandávat jídlo. Prostě se u nás doma chovala, jako bych tam já byla na návštěvě a ona byla paní domu.
Večer jsem to řekla manželovi. Že mi to začíná pěkně vadit a ať to mamince vysvětlí a vezme od nich naše klíče. To, co udělala, se prostě nedělá, a když jí to nedojde samotné a náznaky nepomáhají, ať jí to on, jako její syn, nějak taktně sdělí. Odmítl. Prý to zbytečně hrotím a co by za to jiné holky daly, kdyby měly tak hodné a obětavé tchyně. A vysloveně mi zakázal, abych já sama jeho mamince něco říkala, nedej bože si od ní vzala zpět naše klíče.
A já nevím, co teď s tím. Když to tchyni řeknu, ona si postěžuje svému synovi a budeme mít doma dusno. Když jí nic neřeknu, za chvíli se zblázním. Protože až bude teplo, můžu být v době jejího příchodu z práce vždycky venku, ale ona mi pak poleze do bytu a bude si tam hospodařit jakoby nic. Napadlo mě zkusit to přes tchána, ale tam je to úplně liché. On je hrozný flegmatik, nic neřeší, hlavně chce mít klid a pokoj.
Jak byste takovou situaci řešily vy? Moje chyba je, že chci asi být se všemi zadobře a bojím se jakéhokoli konfliktu.
25.2.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Oblíbenost tchýně stoupá se čtvercem vzdálenosti. 
Brzy budu taky tchýně, zatím jsem jen "stínová", ale zasahovat synům do rodin, by mě nenapadlo ani ve snu. Rady vydávám jen na požádání a pomoc fyzickou ode mě můžou čekat jen v krizových situacích.
Možná by Dano pomohlo, kdyby sis s tchýní sedla ke kafi, poděkovala jí za její pomoc, kterou Ti věnovala v šestinedělí, že jsi za to moc vděčná, ale teď už jsou chlapečkovi dva měsíce a Ty se už musíš začít o vaši domácnost starat sama.
Že se její pomoci neodříkáš, ale že budeš raději, když třeba vezme malého v kočárku ven na procházku, a Ty si zatím doma uděláš co je třeba.
Třeba by to vzala s rozumem.
.jpeg)
Tygřík - 25.2.2013 8:16 - 
Taky mám děsný problém říkat nepříjemné věci.
Hlavně, aby to nebyl typ ženské, která pomáhá, ale prezentuje to tak, že nebýt jí, tak mladí zajdou hlady a špínou
sqwela - 25.2.2013 8:38 já taky nejsem vdaná :-) ale vycházím z vlastních zkušeností a ze zkušeností svého okolí. ano, chlap by měl stát při manželce a ne při matce, ale mezi tím, "co by se mělo" a "co se děje" často bývá rozdíl... :-D
.jpg)
loupák, ax : no já ještě nejsem vdaná, tudíž nemám ty správné zkušenosti a s mým chlapem spolu zas tak dlouho nežijem, tudíž ani k těm střetům mockrát nedošlo..tak nevím, ale stejně má chlap stát při své ženě a ne při mamince.no ne? neříkám, že má jít muž za matinkou a něco řešit, ale stát při své ženě, a když se jí to nelíbí a nemůže se s tím smířit, tak jí nemá stát v cestě, když si to s ní chce sama vyříkat.
sqwela - 25.2.2013 8:15
první zapracovat na manželovi - to je sice pravda, ale bohužel znám hodně chlapů (i žen), kteří proti svým rodičům nepůjdou, ať už je důvod jakýkoliv.
A hodně chlapů je moc pohodlných na to, aby se pletli do věcí, které se jich samotných nedotýkají - tchyně k vám chodí, když on je v práci, takže jeho se to netýká ... možná kdyby vám dělala přepadovky při sexu, tak by to začal řešit. :-)
.gif)
PEGG: 8:22: u nás to máme s mamčou taky tak,většinou mi vyžehlí,nebo něco uvaří...jenomže já to dělám taky,když k ní přijdu,mám pocit,že jí musím se vším pomáhat,až mě někdy musí brzdit-stejně tak jako já jí
...jsme asi ujetý
Jarča*: 
sqwela: 8:15 : ...manželovi říct,ať něco řekne své matce? hahahaha
...z mé skušenosti vím,že by manžel NIKDY své matce neřekl co MĚ se nelíbí,ani nááááhodou...a budeš se divit,mě opravdu manžel zakazuje určitý věci říkat jeho rodičům,je to tak(jestli poslechnu¨je věc druhá),proto říkám-pokud pisatelka vychází s tchýní dobře,měla by udělat všechno proto,aby to tak bylo nadále,jinak bude mít doma peklo,to mi věř
Když ono někdy ani říct na rovinu nepomůže Mám takovou vlastní matku, naštěstí bydlí dost daleko, takže denní návštěvy nehrozí, ale kdykoliv přijedou, uklidí mi celý byt, přesto že jsem jim xkrát říkala, že to nechci a že to není potřeba, prostě mají asi potřebu, být ještě někomu užiteční.
Naštěstí přijedou cca 4x do roka cca na týden, takže já už to neřeším, hezky jim poděkuji, týden to vydržím. Snažila jsem se poskytnout jim pocit potřebnosti, hlavně taťkovi, tak jsem několikrát požádala o pomoc na zahradě. Jenže to dopadlo tak, že práce, která by při normálním tempu, normálnímu člověku vydržela týden, on měl hotovou za dva dny, byl tak schvácený, že zbytek týdne jen hekal
loupák: přesně tak, taky máme s mami navzájem klíče, ale ani jedna by nešla k té druhé neohlášeně, ty klíče jsou jen pro takové případy, jako když je potřeba něco té druhé odnést a nikdo není doma, zalít kytky o dovolené atd., a na tom všem se domlouváme předem.
loupák 08:08 mít dobrou tchyni je fajn, ale tohle není moc dobrá tchyně, když leze do soukromí a nerespektuje cizí byt. tahle paní má asi ráda věci pěkně pod kontrolou a buhví, co bude dělat, když je pod kontrolou mít nebude. takovou tchyni bych mít nechtěla! moje budoucí tchyně je docela maso, z návštěv jezdím s dvojnásobně nafouknutou hlavou, hubu nezavře, ty její pichlavé poznámky atd atd., ale do soukromí by nám nikdy nelezla!
.jpg)
sqwela:
Když chce pomáhat, tak fajn. Řekni jí, že potřebuješ pohlídat malého, aby sis zašla na úřad/nakoupit/cokoliv, co je venku, nebo naopak, co musíš udělat doma a dítko by při tom být nemělo - vydrbat koupelnu Savem, vyčistit odpady louhem, apod. Ať je s malým u sebe nebo venku. Ono ji to pak možná i dojde Mně osobně dělá hodně velký problém podobné věci říkat někomu, kdo není moje nejbližší rodina, u kterých už jakž takž vím, jakou očekávat reakci. Teď může být tchýně děsně fajn, ale jak se Dana na rovinu ozve, ať už sebekulantněji, může být najednou všechno naopak a pak se to nakonec naveze vůči ní, že je nevděčná a tak... Zaměstnej ji, o pomoc si přímo řekni, to jí udělá radost, ale jen o tu pomoc, o kterou stojíš ty... Přeji hodně 
Milá Dano, než si přečtu příspěvky od ostatních - možná to už někdo i napsal, nevím- tak předně já bych nejdřív zapracovala na manželovi! 
Sakra jak si může ten chlap vůbec dovolit vám zakazovat, co smíte a nesmíte jeho matce říkat? A dál, manžel by měl být na straně své ženy a ne na straně svojí matky. Ona ho vychovala, přivedla k dospělosti a potud její péče končí! Teď jste vy dva, kdo tvoří rodinu, muž a žena musí stát při sobe, neříkám, že musí ve všem souhlasit a odkývat si navzájem sebemenší pitomost, ale tohle žádná pitomost není. Začla bych tedy velmi důrazně žádat manžela, aby byl na mé straně a pokud nebude, šla bych k tchyni si vše na rovinu, ale slušně a taktně vyříkat. A jestli manžel spustí doma tyátr, tak bych spustila taky a pěkně od plic mu řekla, že mamánka bych si nikdy nevzala a ať laskavě začne být dospělý chlap a ne malé děcko, které se musí držet máminy sukně.
Jinak teda,moje maminka má taky klíče od našeho bytu,když byl synek menší,občas hlídala,ALE nikdy by jen tak k nám nepřišla,aniž by jsme o tom předem věděli,vždycky se předem domlouváme a to samí je i s mým otcem,ten by k nám taky NIKDY nepřijel bez domluvy,což se nedá říct o tchánovcích,jejich přepadovky jsou na
....
ax - 25.2.2013 7:26
