Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
.jpg)
Před necelým rokem jsem se vdala a teď máme dvouměsíční miminko, chlapečka Adámka. Bydlíme v bytovce, kousek od rodičů mého manžela. Ti žijí v sousedním domě. Mají to k nám tedy opravdu kousíček. A hlavně tchyně toho opravdu hojně využívá.
Když se nám krátce po svatbě naskytla výhodná koupě právě tohoto bytu, byla jsem ráda a vůbec mi nedocházelo, že by to mohl být, vzhledem k blízkosti tchánovců, problém. Byt je krásný, lokalita naprosto skvělá. Klid, zeleň, dětské hřiště u domu, blízko veškerá vybavenost. A cena více než přijatelná.
Bydlíme zde deset měsíců. Zpočátku jsem tchyniny časté návštěvy tolerovala a snášela bez problémů. Dokonce jsem ani nic nenamítala, když přišla s tím, abychom si k nim dali rezervní klíče, kdyby se cokoli stalo. Doufala jsem, že časem ji ty každodenní návštěvy přestanou bavit. Ale spletla jsem se. Vše se ještě zhoršilo po narození Adámka. Mám ji tady skutečně denně. Když jde z práce, chodí kolem našeho vchodu, tak prostě zaskočí. Hrůza.
Ona se strašně snaží, ráda by mi byla nápomocna, pořád se mi do všeho montuje, sama od sebe bere kýbl, že vytře, sundává prádlo ze sušáku a okamžitě ho žehlí, stoupne si k plotně a chystá se vařit. Všechno s úsměvem, ochotně, nezištně. Vím, že to nemyslí zle, první týdny po porodu jsem tuto její péči i uvítala. Ale teď už je toho prostě dost. Náznaky z mé strany nepochopila, musela bych jí to říct naplno, aby k nám nechodila tak často, že mne to obtěžuje. A to se mi nějak příčí, je hodná a nerada bych ji ranila.
Jenže včera už toho bylo na mě moc. Odpoledne jsem byla venku, zastavila jsem se u kamarádky a zdržela se tam. Domů jsem dorazila vpodvečer a nestačila se divit. Už když jsem se blížila, viděla jsem, že se u nás svítí. Jelikož manžel má tento týden odpolední, věděla jsem, že on doma být nemůže.
Byla to tchyně. Jak jsem odemkla a vešla, hned na mě spustila, že bych neměla v tomhle počasí s tak malým miminkem být tak dlouho venku. A pak podala hlášení, co všechno mi stihla udělat. Vyprala, vyžehlila, uvařila, zalila kytky a uklidila koupelnu. Stála jsem jako opařená a nejdřív se na nic nezmohla. A pak jsem jí, jak je mým zvykem, opět velmi mírně řekla, že tohle dělat nemá, že to zvládnu sama a příště až se bude chtít zastavit, ať dá vědět.
Nezabralo. Prý o nic nejde, to ona ráda, ví, jak náročné to s miminkem je, jen ať si odpočinu. A začala mi nandávat jídlo. Prostě se u nás doma chovala, jako bych tam já byla na návštěvě a ona byla paní domu.
Večer jsem to řekla manželovi. Že mi to začíná pěkně vadit a ať to mamince vysvětlí a vezme od nich naše klíče. To, co udělala, se prostě nedělá, a když jí to nedojde samotné a náznaky nepomáhají, ať jí to on, jako její syn, nějak taktně sdělí. Odmítl. Prý to zbytečně hrotím a co by za to jiné holky daly, kdyby měly tak hodné a obětavé tchyně. A vysloveně mi zakázal, abych já sama jeho mamince něco říkala, nedej bože si od ní vzala zpět naše klíče.
A já nevím, co teď s tím. Když to tchyni řeknu, ona si postěžuje svému synovi a budeme mít doma dusno. Když jí nic neřeknu, za chvíli se zblázním. Protože až bude teplo, můžu být v době jejího příchodu z práce vždycky venku, ale ona mi pak poleze do bytu a bude si tam hospodařit jakoby nic. Napadlo mě zkusit to přes tchána, ale tam je to úplně liché. On je hrozný flegmatik, nic neřeší, hlavně chce mít klid a pokoj.
Jak byste takovou situaci řešily vy? Moje chyba je, že chci asi být se všemi zadobře a bojím se jakéhokoli konfliktu.
25.2.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
ano, ano, ano - utnout hned od začátku, taky jsem to tak udělala. Mladá při jednom hovoru říkala, že jeden týden budou na obědě u jejich rodičů a druhý u nás ... jsou jen u jejich a u nás jen když jsou nějaké příležitosti - a to už jsem vy nechala svátky - nebo mám něco dobrého a chci je pozvat. Nikdo mi nebude nic diktovat . Cha chááá.
On je tady v našich končinách fakt problém, že když člověk řekne Ne, považuje se to za slušné poděkování. Já tohle přímo nesnáším.
Takové to, že na návštěvě nabídnou chlebíčky a každý považuje za slušnost dvakrát odmítnout a hostitel dvakrát vnucovat, aby bylo učiněno pravidlům za dost. Tak sakra pokud něco chci, tak si to vezmu, pokud ne, tak to řeknu a taky to tak myslím.
Mám obavy, že Dana odmítá v tomhle duchu a tchyně to považuje vlastně za schválení své činnosti.
Pak prostě nezbývá než, aby Dana jasně odmítla tchyniny aktivity a zdůraznila, že když říká Ne, tak tím Ne myslí. Drsnější povaha by jako krajní řešení vyklopila naložený talíř na umytou podlahu, smetla na zem vyžehlené kupy prádla, párkrát se po nich prošla, pak se na tchyni mile usmála a optala se, jestli si myslí, že to co tu celé odpoledne dělala mělo nějaký význam. A až začne manžel zuřit tak mu vmést, že pozve svého otce, aby mu každý den přerovnával dílnu a garáž (nebo co má soukromého), když je tak chytrej a nedokáže pochopit, jak tahle rádoby pomoc je vlezlá a nepříjemná.
Dobré vztahy by to sice narušilo, ale otázka je, jestli tohle jsou vůbec dobré vztahy.
.jpg)
Jo, zazvonit jí u jejich dveří a vrznout jí tam koš s prádlem, který bych posbírala u všech sousedů.
At je maminka vytížená. Ale utíkat z domu na celé dny a nechat ji tam řádit, to by se mi asi nelíbilo, dlouhodobě to nic nežeší a ona to babička stejně sama od sebe nepochopí, jak vyplývá z textu, nemůžu si pomoci.
.gif)
Verera: proč zrovna "baba"
třeba je to z gruntu hodná ženská .....
aby ještě někdy nebyla Daně dobrá až třeba onemocní ona nebo synek....já bych to tak nehrotila.....
Kočkomilka: já to brala tak že proč bych si měla nechat ničit svoji žehličku a prádlo......takže ryze praktická kritika........jestli myslíš mě....
Kočkomilka: Nemyslím utíkat, ale zcela záměrně si udělat zábavný program na celé odpoledne. Jít na výlet s kočárem , za kamarádkami. ..
Je fakt, že to potom chce ale drzé čelo a na výtky tchyně odpovídat s podivem, že přece nebude trčet doma, když je tak hezky, což asi Dana nezvládne.
No taky jde ještě vypnout zvonek a nechat klíč z druhé strany v zámku, ale aby baba nevolala hasiče 
Každopádně Dano trénuj a uč se odmítat, protože to budeš potřebovat. Jak to tak vidím, tak tahle patálie s úklidem může být jen slabý odvar toho co nastane, až bude dítě (případně děti) natolik velké, že nebude jíst jen kojeneckou stravu a hrát si s hračkami pro mimina.
Najednou zjistíš, že představy tvé a tchyně o tom co je vhodné jídlo a vhodné hračky se diametrálně odlišují , že děti cpe čokládou se slovy "Ale mamince to nesmíme říkat." a vysvětlovat jí, že mají alergii je marné, že prcek cucá pistolku od Vietnamce, která hrozí, že se každou chvíli rozpadne a babička mávne rukou "Tak co, stálo to pár korun, koupíme další" a nechápe, že tím ohrožuej dítě, které může spolknout ostrý kus plastu.
A takové věty jako "Tak si tu přilbu neber, vždyť jedeš jen kousek." "Na těch pár ulic autosedačku nepotřebuješ...." "No jo, maminka vždycky vymyslí něco extra, to my dělat nebudeme..." to je teprve lahůdka, to budeš ještě s láskou vzpomínat na doby, kdy "jenom" uklízela.
A bohužel děti, které vidí slabou matku, se chytají toho, co je pohodlnější, sladší, zábavnější.
Pokud s tím hned něco neuděláš, můžeš se dočkat nepěkných věcí. Je fakt, že já jsem se odhodlala k opravdu razantním krokům a důslednosti až v zájmu dětí , ale možná je dobré to zarazit dřív než se z dětí stanou pokusní králíčci různých výchovných postupů matky a babička a bude to kdo z koho.
Možnát tchyni křivdím, možná taková nebude, ale je dobré být připraven.
Verera: dostane se ti stejné kritiky jako mně,uvidíš. Dana nemá sílu nebo odvahu to tchýni důrazně vysvětlit,v manželovi oporu nemá. Neví,kam všude jí tchýně leze,třeba i kontroluje skvrny na prostěradle. Tak co teda, bude utíkat ze své domácnosti?
Pak mě napadají ještě takové drobnosti, pokud je Dana slabší povaha a nedokáže odmítnout:
- zamykat všechny místnosti v bytě, to nevím, co by tam tchyně pak dělala. Jen co začne hošík stoupat, dá se to vysvětlit jako že všude vleze, není k uhlídání.
- nebýt nikdy doma, až bude teplo, dá se s kojencem vydržet venku několik hodin
-narafičit to tak, aby tchyně při úklidu zničila něco manželovo- oblíbený model lodi, který hodiny skládal, zabarvit oblečení, založit něco, co nutně pořebuje....třeba ho to pak začne zajímat
- no a nebo vážně jít uklidit k ní.
Verera: 
jsem tchýní 20 a 16 let.............a bez problémů, vše je o komunikaci......
No a pokud to nepomůže, trochu přitvrdit:
- V prvé řadě bych seřvala manžela, jak může být tak bezohledný a dívat se na to, jak se jeho matka dře ve dvou domácnostech. Už není nejmladší. To mu na ní ani trochu nezáleží, že není ochoten pro ni něco udělat, třeba jí i zalhat, aby se konečně věnovala taky trochu sobě a užívala si dokud může a ne se ztrhala honičkou s úklidem?
Žádné ponížené prošení o pomoc a domluvu, pěkně bych mu vytmavila, jaký je sobec a že je téměř jeho povinností pro matku něco udělat. Dá se to doplnit i postřehem, že ti dnes připadala obzvlášť unavená apod.
Kozoroh18: myslím, že tchýně by se asi jen usmála a řekla, že jí to nedělá problém, starat se o dvě domácnosti. Dala bych jí kytku a řekla: Děkuju, ale už stačilo. Mám taky tak hodnou tchýni, co by za nás dýchala a už to několik let řešíme. Jinak než na tvrdo to u nás bohužel ale nejde.
Jako první možnost se mi líbí to, co navrhuje mam-ča, dát jasně najevo, že to bylo hezké, ale bylo toho dost. Pro umocnění bych navrhla tchyni, že když mám ty jejich klíče (případně, aby mi dala klíče), že mám víc času než ona, s malým to zvládám, takže bych teď mohla na oplátku občas přijít k ní a něco jí poklidit nebo navařit, ať vidí, že mi její pomoc opravdu nechybí a zas tak nepomůže.
A vážně bych trvala na tom, že pokud ona musí nutně pomáhat s něčím mě, budu já dělat zase něco stejně náročného pro ni.
Moje maminka k nám jezdívá a jelikož to má daleko, je u nás třeba 3 týdny. Je to taky ten typ, co neposedí a pořád musí něco dělat, takže jí vymezuju seznam prací, kde nebude tolik škodit a které nemám ráda, výslovně jí zakážu určité činnosti, a ve zbytku má celkem volnou ruku, ale já ji dokážu usměrnit, nemám problém jí cokoli říct, takže třeba uvítám, když místo mě tráví hodiny žehlením a ještě z toho má dobrý pocit.
Tchyni jsme si přestěhovali o ulici od nás, ta má taky klíče, ale ta přijde jen občas a aby vážně nerušila, je to velice ohleduplná osoba a jse ráda , když se staví, aspoň si jí děti užijí. Je jí přes 80, takže se do žádných domácích prací nepouští, jen pořád něco nosí dětem,ale už jsem ji přesměrovala ze sladkostí na ovoce, rozmluvit jí to nejde.
Dano, omlouvám se, to víš co může napsat potecionální 
tchýně matka tří dcer.
