Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
.jpg)
Před necelým rokem jsem se vdala a teď máme dvouměsíční miminko, chlapečka Adámka. Bydlíme v bytovce, kousek od rodičů mého manžela. Ti žijí v sousedním domě. Mají to k nám tedy opravdu kousíček. A hlavně tchyně toho opravdu hojně využívá.
Když se nám krátce po svatbě naskytla výhodná koupě právě tohoto bytu, byla jsem ráda a vůbec mi nedocházelo, že by to mohl být, vzhledem k blízkosti tchánovců, problém. Byt je krásný, lokalita naprosto skvělá. Klid, zeleň, dětské hřiště u domu, blízko veškerá vybavenost. A cena více než přijatelná.
Bydlíme zde deset měsíců. Zpočátku jsem tchyniny časté návštěvy tolerovala a snášela bez problémů. Dokonce jsem ani nic nenamítala, když přišla s tím, abychom si k nim dali rezervní klíče, kdyby se cokoli stalo. Doufala jsem, že časem ji ty každodenní návštěvy přestanou bavit. Ale spletla jsem se. Vše se ještě zhoršilo po narození Adámka. Mám ji tady skutečně denně. Když jde z práce, chodí kolem našeho vchodu, tak prostě zaskočí. Hrůza.
Ona se strašně snaží, ráda by mi byla nápomocna, pořád se mi do všeho montuje, sama od sebe bere kýbl, že vytře, sundává prádlo ze sušáku a okamžitě ho žehlí, stoupne si k plotně a chystá se vařit. Všechno s úsměvem, ochotně, nezištně. Vím, že to nemyslí zle, první týdny po porodu jsem tuto její péči i uvítala. Ale teď už je toho prostě dost. Náznaky z mé strany nepochopila, musela bych jí to říct naplno, aby k nám nechodila tak často, že mne to obtěžuje. A to se mi nějak příčí, je hodná a nerada bych ji ranila.
Jenže včera už toho bylo na mě moc. Odpoledne jsem byla venku, zastavila jsem se u kamarádky a zdržela se tam. Domů jsem dorazila vpodvečer a nestačila se divit. Už když jsem se blížila, viděla jsem, že se u nás svítí. Jelikož manžel má tento týden odpolední, věděla jsem, že on doma být nemůže.
Byla to tchyně. Jak jsem odemkla a vešla, hned na mě spustila, že bych neměla v tomhle počasí s tak malým miminkem být tak dlouho venku. A pak podala hlášení, co všechno mi stihla udělat. Vyprala, vyžehlila, uvařila, zalila kytky a uklidila koupelnu. Stála jsem jako opařená a nejdřív se na nic nezmohla. A pak jsem jí, jak je mým zvykem, opět velmi mírně řekla, že tohle dělat nemá, že to zvládnu sama a příště až se bude chtít zastavit, ať dá vědět.
Nezabralo. Prý o nic nejde, to ona ráda, ví, jak náročné to s miminkem je, jen ať si odpočinu. A začala mi nandávat jídlo. Prostě se u nás doma chovala, jako bych tam já byla na návštěvě a ona byla paní domu.
Večer jsem to řekla manželovi. Že mi to začíná pěkně vadit a ať to mamince vysvětlí a vezme od nich naše klíče. To, co udělala, se prostě nedělá, a když jí to nedojde samotné a náznaky nepomáhají, ať jí to on, jako její syn, nějak taktně sdělí. Odmítl. Prý to zbytečně hrotím a co by za to jiné holky daly, kdyby měly tak hodné a obětavé tchyně. A vysloveně mi zakázal, abych já sama jeho mamince něco říkala, nedej bože si od ní vzala zpět naše klíče.
A já nevím, co teď s tím. Když to tchyni řeknu, ona si postěžuje svému synovi a budeme mít doma dusno. Když jí nic neřeknu, za chvíli se zblázním. Protože až bude teplo, můžu být v době jejího příchodu z práce vždycky venku, ale ona mi pak poleze do bytu a bude si tam hospodařit jakoby nic. Napadlo mě zkusit to přes tchána, ale tam je to úplně liché. On je hrozný flegmatik, nic neřeší, hlavně chce mít klid a pokoj.
Jak byste takovou situaci řešily vy? Moje chyba je, že chci asi být se všemi zadobře a bojím se jakéhokoli konfliktu.
25.2.2013 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 164 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně má klíče od našeho bytu a mně to vadí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
kubikm - 25.2.2013 10:45 - ano, mít klíče pro případ nouze, proč ne, taky to tak máme, ale to přece není pozvánka ke společnému žití. 
Ale tchyně si tak vyložila.
.gif)
PEGG: 
ty vogo,jsem si to představilafakt dobrýýýý
loupák - 25.2.2013 10:43 - nojo, když ji to nelze říct mírně, tak se na ní musí víc zostra a to určitě jejich vztah neutuží, to bude otevřený konflikt, který ale musí Dana vyřešit sama a ještě si může být skoro jistá, že se na ni bude její manžel zlobit, protože vůbec nechápe o co jí jde.
Vždyť maminka se může přetrhnout, aby jim pomohla a vděku se nedočká, ještě dostane vyhazov Já nevím co bych dělala, ale to bych taky dlouho nevydržela. Možná bych na ni narafičila použité prezervativy(nalila bych do nich nějaké želé) a rozmístila po bytě
Asi to beru s jinýho pohledu,protože mám naprosto jiný druh tchýně,až se přistihuju,že pisatelce závidím,protože jestli má fakt tak prímovou tchýni jak píše a ještě jí se vším takhle pomáhá,to je bomba
....abych se přiznala,nepatřím mezy hospodyňky od A do Z,ketrý nadšeně lítají doma s hadrou,mají domácnost jak klícku a uspokojuje je to,uklízím,vařím,žehlím,peru...-protože musím a velmi mě to nebaví,takže já bych takovou pomoc uvítala
Tygřík: 10:39 Naprosto te chapu, protoze jsem to mela kdysi podobne.
Pak mi nebe seslalo jednoho expritele a ja se musela "zacit ucit odporovat a sebeprosazovat" abych vubec prezila.
No a nejspis jsem to stale neumela dost dobre a tak mi nebe seslalo jeste tchyni tohoto razeni.
Zkusenosti me zmenily, ale nevnimam to jako k horsimu. Naucila jsem se rikat ne a stat si za svym. A mam sama ze sebe mnohem lepsi pocit.
Ale prekonat ten knedlik v krku... to bylo 
A taky mi nebe seslalo deti, abych v ramci zajimani se o jejjich vychovu a dusi pochopila i sama sebe a svoje zbytecne drivejsi "nereakce" na krivdy a odkud prameni.
kubikm: 
přesně tak,klíče ano,ale používat je s dovolením...moje sousedka má taky klíče od našeho bytu a já od nich,bydlíme v jednom ¨baráku a už se kolikrát stalo,že se nám to sakra hodilo
Tak tohle jsem nikdy nezažila, naštěstí. Je fakt, že moje maminka mi občas třeba vyžehlila, když u nás hlídala děti, ale to jsem byla ráda. Ale moje kamarádka měla zrovna takovou tchyni. Byla to vdova, měla jen jednoho syna a byla strašně hodná. Vařila jí, prala, žehlila, uklízela, ale kamarádka, ač jí to vadilo, se nikdy nedokázala ubránit. Tchyni potřebovala, hlídala jí děti a dělal to moc dobře, hrála si s nimi, malovala, vystřihovala, chodila s nimi ven, děti babičku zbožňovaly. No a kamarádka to holt snášela se zaťatými zuby.
ad klíče
já mám od dcery, ona od nás
jednou jsem si v zimě jen vyběhla na lodžii a zaklapla...když vidím, že mám klíče od sklepa, místo od bytu
a párkrát zase dcera...vnučka zamkla bráchu doma a odešla do školy...tak jsem ho šla vysvobodit
takže mít klíče není špatně
špatné je, používat je bez dovolení
PEGG: no jo,jenomže co to je ,,velmi mírně,,??? třeba jí Dana poděkuje,řekne jak jí pomohla a pak ,že to nemusela dělat ...jenomže to se tak říká,i když je člověk rád,že to za něj někdo udělal žejo?...je to těžký radit,když do toho člověk úplně nevidí
PEGG: 10:37 Krasne napsano. Myslim si to taky.
Neni to dobry umysl, ale nevychovanost, nedostatek ucty a respektu k soukromi ostatnich.
My mame s moji mamkou hezky vztah a mam klice od jejiho bytu. Ale nikdy jsem tam nesla bez ohlaseni a kdyz jsem ji tam chtela neco treba jen nechat, ani jsem se nezula a nechala to jen u vchodu v predsini a jeste ji to volala, ze ji to tam necham. Mela jsem divny pocit ji tam lezt, kdyz tam neni. A to jsem tam zila a byl to dost dlouhou dobu muj domov.
A moje mamka klice od naseho bydleni i odmitla.
Asi je to tim, ze respektujeme soukromi. A rozhodne to nijak nekazi nas vztah.
.jpg)
Monik: Jasně, když už to zajde takhle do extrému, asi není jiné východisko, než si tu pusu skutečně otevřít. Spíš jde o to, že jsou lidi jako já, kterým to prostě nejde. Nejde ani o to, že "se nechci hádat", mně to prostě nejde přes pusu. Prostě knedlík v krku, zásek, a nejsem schopná to ze sebe vypustit, i kdybych stokrát chtěla. Je to takový vnitřní blok, a i když jsem se snažila to změnit (hlavně kvůli manželovi, toho děsně drtí, že mu nic neříkám, co mi vadí a tak), ale prostě to nejde. Je to ve mně...
Já si myslím, že tchyně Dany je nevychovaná osoba, protože lézt k někomu do bytu, když není doma, mi přijde nepatřičné. A zasahovat do chodu jejich domácnosti je vrchol drzosti. A Dana to tchyni řekla, že si to nepřeje, jak ji to má ještě říct, když ta osoba asi česky nerozumí? Radíte, říct to tchyni na rovinu, ale jak se to říká víc na rovinu, když:"A pak jsem jí, jak je mým zvykem, opět velmi mírně řekla, že tohle dělat nemá, že to zvládnu sama a příště až se bude chtít zastavit, ať dá vědět." nezabralo?
My tady všechny radíme...... Jenže třeba mé tchyni můžu 25 let opakovat že kapesníky od vietnamců jsou na ho... a dostanemem je zase, jak jsem psala tuhle - prošlé potraviny - totéž, jen ten klíč naštěstí nemá a nikdy neměla. A můj otec - ten by mému muži rovnal i šroubováky podle svého vkusu - kdybychom ho nechali. Takže tady můžeme radit a radit, ale vyřešit si to musí Dana s manželem.
PEGG: Tygřík: Souhlasim vicemene s tim,ze vetsina veci se vyresi sama.
Ovsem jak pisu nize, neni to pripad treba moji tchyne. Protoze te zadna jina hubata huba nevynada misto me. Jeji skoro cele pribuzenstvo uz rezignovalo a navic nase deti jsou jeji jediny vnoucata a dcera je "jeji vymodlena holcicka". Jedina vnucka, bohuzel. Takze se proste zamerila hlavne na ni a snazi se aby vse bylo dokonale (podle jejich predstav). Tudiz nikoho jinyho neotravuje tolik jako me a to je problem. Proto si to musim vyresit sama. Kdybych cekala, ze ji vynada nekdo jinej, tak se nedockam.
Ale tim necchi rict, ze to resim stylem "certika z krabicky". Vetsinou ji (ted uz jo) rikam veci v klidu, ale durazne a stojim si za nimi, i kdyby se na hlavu postavila. A to se ji nelibi, tak kolem sebe kope.
A nemuzu si pomoct, ale ta tchyne z clanku mi ji pripomina. Taky to zacalo tak nejak takhle.
Tygřík: Svym zpusobem mas pravdu. Psani je taky dobra terapie.
Ovsem ne na vsechny lidi se to da aplikovat. Predstavila jsem si, ze bych to resila timto zpusobem u moji tchyne a opravdu to nejde.
Nejspis bych ted uz mela komplet predelany byt, zmeneny jidelnicek a bydlela bych v Praze a ne na vesnici, nemela bych dceru a spoustu dalsich a dalsich veci v mem zivote by bylo nejak, jen ne tak jak by se libily me
A z toho uz bych se asi nevypsala.
Ono to nekdy jde tak resit, pokud ovsem ta dotycna osoba, diky tomu, ze nenarazi na odpor, neposouva ty hranice stale dal
