Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
.jpg)
Možná mi pomohou vaše názory ohledně situace v naší rodině. Já asi vidím všechno moc osobně a nemám ten správný nadhled. Jde o vztah mezi mnou a mou snachou, potažmo i synem. Vlastně v tom hraje hlavní roli jejich dcerka a moje vnučka Adélka.
Žiju sama, s manželem jsme se rozvedli, když syn nastupoval na vysokou školu. Teď je mu už třicet let, je ženatý a před dvěma lety se jim narodila krásná holčička, moje první vnučka. Asi ani nemusím popisovat, jaká radost to pro mne byla, jak moc jsem se na maličkou těšila.
Do doby, než se Adélka narodila, byly naše vztahy velmi dobré. Mladým jsem se do ničeho nemontovala, jak to některé matky a tchyně dělají a vycházeli jsme spolu výborně. Snachu jsem brala jakoby to byla moje dcera. Líbilo se mi na ní, že je pracovitá, pečlivá, milá a příjemná.
Po narození Adélky se ale změnila. Zpočátku jsem to přikládala na vrub těhotenským a poporodním hormonům, však jsem si tím taky prošla. Chápala jsem, že je pro ni její dcerka vším, že o ni má strach. Ale jak postupoval čas, uvědomila jsem si, že to, jak se chová, úplně v pořádku asi není.
Tak ráda bych byla někdy s Adélkou sama, třeba dvě hodinky odpoledne, jít s ní na procházku, potěšit se bez dozoru. Ale není mi to dopřáno. Ani když byla ještě miminko a spala v kočárku, jsem s ní nikdy nesměla vyjet na procházku sama. Vždycky šla se mnou a dovolila mi vézt kočárek. Vysvětlovala to tím, že by se necítila dobře, kdyby ji měla ze svého dohledu.
Pak byl Adélce rok a situace zůstala stejná. Jestli chceš malou vidět, tak přijď na návštěvu nebo se zastavíme my. To zas měla snacha strach, že malou nedokážu uhlídat, protože začala chodit a všude vlezla.
Před měsícem oslavila vnučka dvouleté narozeniny, je moc šikovná, krásně mluví, je bystrá a moc hodná. Po dlouhé době jsem se osmělila a zeptala se, zda by se mnou mohla Adélka v sobotu odpoledne do ZOO. A opět stará známá písnička, že můžeme jít do ZOO všichni společně.
Možná se vám to zdá jako prkotina, ale mne to velmi trápí. Připadám si, že si o mě snacha myslí, že jsem snad neschopná. Přitom je mi teprve třiapadesát, jsem v plné síle. Chodím do práce, s klubem turistů na výlety, s kamarádkou několikrát měsíčně do divadla.
Kontakt s vnučkou je pro mne velmi důležitý a myslím, že i pro ni by chvilky, strávené se svou babičkou, byly přínosné. Jenže ani snacha ani syn o tom nechtějí nic slyšet. Adélka je prý jejich dítě a oni jsou od toho, aby stanovili pravidla, kterým se musím přizpůsobit. A je ještě malá, aby byla na celé odpoledne z dosahu alespoň jednoho z rodičů.
Minulý víkend jsme se kvůli tomu se snachou už pohádaly. Jak jsem jim nikdy do ničeho nemluvila, tak teď jsem to už nevydržela a řekla jí, že to přehání, že si připadám jako nesvéprávná, když se smím s vnučkou stýkat pouze pod dozorem a že to moje věčné doprošování je opravdu nedůstojné. Její odpověď mne doslova přimrazila. Prý se s tím musím smířit, nebo riskuju, že bych malou už nemusela nikdy vidět. A že má svou představu o výchově a výživě dítěte a nebude riskovat, že ji budu někde potají cpát bonbóny apod. Přitom já se důsledně varuju jakýchkoli nevyžádaných rad a názorů a takové tendence opravdu nemám.
Připadá mi, že se ta holka narozením dítěte snad zbláznila. Vůbec tomu nerozumím a nechápu to. Promluvila jsem si pak se synem mezi čtyřma očima a on mi řekl, že ho to v podstatě taky trápí, jak se jeho žena změnila, že ten samý problém, jaký řeším já, řeší i její rodiče. I ti se se svou vnučkou mohou stýkat pouze pod jejím dohledem.
Připadá vám to normální, aby dospělá žena takhle zblbla? Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl až takhle umanutý. Kolegyně v práci, které jsou už taky babičkami, si vnoučata berou i na celé víkendy a mladí jsou šťastní, že si od dětí odpočinou. A já nesmím jít s vlastní vnučkou ani sama na hřiště za barák. Jsem z toho strašně smutná.
13.6.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 152 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Moje děti teda chodily do jeslí, dcera od 1 roku a 2 měsíců a synek si to užíval o rok dýl neb už byla rodičovská dovolená, u dcery ne. Nemám pocit, že by jim tam bylo špatně, naopak kolikrát ani nechtěly jít domů. A to si myslím, že jsem nebyla a nejsem špatná matka. Je pravda, že když byly malí, jezdily jsme my k nim, protože ač v jednom městě, my v paneláku v 1+1 a oni ve velkém baráku se zahradou. Když byly tak rok a půl a 4,5 tak si je vzali třeba na odpoledne na výlet. Tchyně s tchánem, ti ani nevěděli, že máme nějaký děti, kdyby jsme jim je 1x za rok nedovezli ukázat. Po hodině návštěvy kdy jsme jeli skoro 400 km nám řekli, že už nemají čas a mi se uchýlili k manželovo bráchovi. Tak to je zase druhý extrem.
Taky jsem děti chtěla mít u sebe, ale pokud je to opravdu tak, jak je popsané v článku, tak mi to připadá přehnané. Co může půlročnímu dítěti tak hrozného způsobit babička, která ho vezme mezi kojením na projížďku v kočárku. Bonbónama ho cpát nebude, tak leda že by nedala pozor na přechodu a to už hraničí s paranoiou matky, představovat si takovéhle věci.
Babička by měla respektovat stravovací představy rodičů, oni k tomu obvykle mají dobrý důvod a i kdyby ne, tak bez bonbonů dítě přežije. Zas mi ale přijde divné, že se snacha bojí tohoto. Pokud by měla s babičkou dobré zkušenosti, nezažila, že do dítěte cpe co nemá a nerespektuje její přání, tak by to zase bylo dost divné- to už si musí Marcela srovnat sama, jestli něco takového dělá.
Ale doporučuju nechat tomu volný průběh, pokud babička nedělá nic, co snaše zásadně vadí, tak až půjde malá do školky nebo pokud se narodí další dítě, matka sama pochopí, že je nad její síly malou mít 24 hodin na očích.
.gif)
Bellana: 
máš ten samí názor jako moje mamča a věř,že má 3 vnoučata který nade vše miluje,ale přijde se pomazlit,pohlídá jen když je to třeba a hlídá je jeden týden v roce o prázdninách-si myslím,že to stačí,taky má svůj život,tak proč si ho neužít plnýma douškama pokud to jde a vnoučata mít jako spestření
.JPG){kind=avatar}
Asi jsem vadná, ale nějak nechápu, co je to za plezír jezdit s miminem v kočárku. Vůbec by mi navadilo, že mi snacha takové potěšení nedopřeje. Nevím, proč bych si nemohla hrát s vnoučetem v bytě jeho rodičů a když bude potřebovat přebalit nebo nakrmit, tak to udělá jeho matka. Asi jsem ještě nedozrála do babičkovství... Mám ještě pár let čas, než mě děti babičkou udělají. 
.jpg)
mamka mě celé roky bavila tím že můj řev z jeslí byl slyšet až na autobusovou zastávku při odjezdu i příjezdu z fáre
naopak moje děti byly spokojené a šťastné,k tématu dítě potřebuje matku i babičku ale všeho s mírou a to už je na nich
.jpeg)
sharon - 13.6.2013 8:47 neodcházej, myslím že ti nemůže vyčítat, že tvoje maminka byla hodná na děti 
Podle mě to někdy halt přehání s péčí jak maminky tak babičky
sharon: co blbneš,nikam nechoď
...máš prostě svůj názor jako všechny tady,od toho je to diskuze
sharon - 13.6.2013 8:41 ono to je vždycky a všude o lidech. Ale s tím nikdo nic nenadělá, to bylo, je a bude 
PEGG: 
tak to je strašný,u nás teda byli jesličky co si teda pamatuju snad o.k.,nemám žádný špatný vzpomínky,jenom jsme byly se segrou z toho věčnýho odloučení od maminky na ní hodně dlouho fixovaný a nechtělo se nám ani v lété k babičce na prázdniny jak jsme po ní brečely...v podstatě do dneška jsme na ní hodně vázaný,i když už máme dávno svoje životy a vidíme se občas,protože bydlíme každá jinde,pořád si voláme a jsme neustále v kontaktu-tak nevím,jestli je to nějaký pozůstatek z dětství
.gif)
odcházím, nebo budu zase za blbku....
tornado-lou: 8:38....smutné je že i ta snacha bude jednou babičkou a bude třeba ve stejné situaci......njn , o tom je život ...strašně rychle uteče a v mládí si to člověk neuvědomí......
Já byla v jeslích taky asi od necelého roku, žádné traumatizující zážitky nemám. S kluky jsem byla doma a od takového 1,5 roku jsem klidně kluky našim na den dva dala. Kluci byli u našich rádi a v tu dobu platily pravidla babi a dědy, takže jsme byli spokojení všichni.
loupák: já ti rozumím, každé dítě je jiné....já taky netvrdím že v těchto jeslích co popisuju nebyly děti co si poplakaly.......
já si pamatuju , to už jsem nastoupila do práce a měla jsem šéfa který mi jednou říká....vedu malého do jeslí a on začne volat " mařenkóóó, já mám doma novou sklápečku"...........a prý on volal na vaši maminku....
PEGG: ono to vypadá blbě když takhle vychvaluju ale vážně ... tyto jesle byly široko daleko vyhledávané....super sestřičky , kuchařka - u jeslí byla ovocná zahrada a kuchařka pro děti odtud zavařovala kompoty....a paní vedoucí - zlatá ženská.....
