Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
.jpg)
Možná mi pomohou vaše názory ohledně situace v naší rodině. Já asi vidím všechno moc osobně a nemám ten správný nadhled. Jde o vztah mezi mnou a mou snachou, potažmo i synem. Vlastně v tom hraje hlavní roli jejich dcerka a moje vnučka Adélka.
Žiju sama, s manželem jsme se rozvedli, když syn nastupoval na vysokou školu. Teď je mu už třicet let, je ženatý a před dvěma lety se jim narodila krásná holčička, moje první vnučka. Asi ani nemusím popisovat, jaká radost to pro mne byla, jak moc jsem se na maličkou těšila.
Do doby, než se Adélka narodila, byly naše vztahy velmi dobré. Mladým jsem se do ničeho nemontovala, jak to některé matky a tchyně dělají a vycházeli jsme spolu výborně. Snachu jsem brala jakoby to byla moje dcera. Líbilo se mi na ní, že je pracovitá, pečlivá, milá a příjemná.
Po narození Adélky se ale změnila. Zpočátku jsem to přikládala na vrub těhotenským a poporodním hormonům, však jsem si tím taky prošla. Chápala jsem, že je pro ni její dcerka vším, že o ni má strach. Ale jak postupoval čas, uvědomila jsem si, že to, jak se chová, úplně v pořádku asi není.
Tak ráda bych byla někdy s Adélkou sama, třeba dvě hodinky odpoledne, jít s ní na procházku, potěšit se bez dozoru. Ale není mi to dopřáno. Ani když byla ještě miminko a spala v kočárku, jsem s ní nikdy nesměla vyjet na procházku sama. Vždycky šla se mnou a dovolila mi vézt kočárek. Vysvětlovala to tím, že by se necítila dobře, kdyby ji měla ze svého dohledu.
Pak byl Adélce rok a situace zůstala stejná. Jestli chceš malou vidět, tak přijď na návštěvu nebo se zastavíme my. To zas měla snacha strach, že malou nedokážu uhlídat, protože začala chodit a všude vlezla.
Před měsícem oslavila vnučka dvouleté narozeniny, je moc šikovná, krásně mluví, je bystrá a moc hodná. Po dlouhé době jsem se osmělila a zeptala se, zda by se mnou mohla Adélka v sobotu odpoledne do ZOO. A opět stará známá písnička, že můžeme jít do ZOO všichni společně.
Možná se vám to zdá jako prkotina, ale mne to velmi trápí. Připadám si, že si o mě snacha myslí, že jsem snad neschopná. Přitom je mi teprve třiapadesát, jsem v plné síle. Chodím do práce, s klubem turistů na výlety, s kamarádkou několikrát měsíčně do divadla.
Kontakt s vnučkou je pro mne velmi důležitý a myslím, že i pro ni by chvilky, strávené se svou babičkou, byly přínosné. Jenže ani snacha ani syn o tom nechtějí nic slyšet. Adélka je prý jejich dítě a oni jsou od toho, aby stanovili pravidla, kterým se musím přizpůsobit. A je ještě malá, aby byla na celé odpoledne z dosahu alespoň jednoho z rodičů.
Minulý víkend jsme se kvůli tomu se snachou už pohádaly. Jak jsem jim nikdy do ničeho nemluvila, tak teď jsem to už nevydržela a řekla jí, že to přehání, že si připadám jako nesvéprávná, když se smím s vnučkou stýkat pouze pod dozorem a že to moje věčné doprošování je opravdu nedůstojné. Její odpověď mne doslova přimrazila. Prý se s tím musím smířit, nebo riskuju, že bych malou už nemusela nikdy vidět. A že má svou představu o výchově a výživě dítěte a nebude riskovat, že ji budu někde potají cpát bonbóny apod. Přitom já se důsledně varuju jakýchkoli nevyžádaných rad a názorů a takové tendence opravdu nemám.
Připadá mi, že se ta holka narozením dítěte snad zbláznila. Vůbec tomu nerozumím a nechápu to. Promluvila jsem si pak se synem mezi čtyřma očima a on mi řekl, že ho to v podstatě taky trápí, jak se jeho žena změnila, že ten samý problém, jaký řeším já, řeší i její rodiče. I ti se se svou vnučkou mohou stýkat pouze pod jejím dohledem.
Připadá vám to normální, aby dospělá žena takhle zblbla? Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl až takhle umanutý. Kolegyně v práci, které jsou už taky babičkami, si vnoučata berou i na celé víkendy a mladí jsou šťastní, že si od dětí odpočinou. A já nesmím jít s vlastní vnučkou ani sama na hřiště za barák. Jsem z toho strašně smutná.
13.6.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 152 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
sharon: ale já jsme nepsala nic o tom,že by se děti neměly v jeslích dobře,náhodou si taky pamatuju hodný ,,tety,, ,ale spíš jsem myslela to odloučení od mámy,vím,že jsem tím trpěla i segra,brečely jsme každý ráno jako želvy
..já byla v jeslích od roka,segra od 9ti měsíců,od šesti od rána do tří odpoledne-to mi prostě přijde krutý,vůbec si to neumim představit,proto jsem šťastná,že jsem mohla být doma i když za almužnu,ale zvládli jsme to
.gif)
loupák: právě ..o tom to je , každej to máme jinak.
....každé dítě vyroste, každá matka zestárne a každá babička umře....
.jpeg)
sharon - 13.6.2013 8:33 tak to měly ty děti štěstí, to já zažila v jeslích spíš opak. Srdce mi to mohlo urvat, když jsem viděla ty uplakané dětské tvářičky za žbrdlením postýlek, asi tam ta péče nebyla tak valná. Prostě pro mě to je doživotní trauma.
A ta paní s tím autíčkem, byla asi hodně omezená
už to tu bylo. ona totiž možná marcela sama sebe vidí jako ideální babičku, ale kdoví jak by to popsala snacha. já mít tchyni jako má kamarádka, tak jí dítě svěřuju jen v nouzi nejvyšší. tu tchyni sem viděla v akci jen jednou a fakt bych nechtěla, aby se přibližovala k dětem. a přitom na ní není nic "divnýho". dítě by jistě nakrmila, možná by mu nedala ani ten párek, určitě by ho nenechala aby se zranilo atd. ale když sem slyšela jak s dětma manipulativně mluví, vyvolává v nich špatný pocity, chvilku jim vypráví, jak jsou ošklivy a jak z toho bude maminka smutná, pak zas jak jsou to šikovný děti a jak je za to budeme mít rádi..... no brrrrr. a přitom by na ní většině lidí asi nepřipadalo nic divného. a ona sama o sobě tvrdí, jak to s dětma báječně umí.
PEGG: moje děti do jeslí taky chodily a žádnou stopu to na nich nezanechalo....aspoň né viditelnou...
PEGG: mně šoupli do jeslí od 5 měsíců. Ale moc si to nepamatuju Když se v pak o šest let později narodil brácha, pochvalovala si mami, že pak už byla mateská do dvou let, tak jak si to pěkně užila.
Jarča*: 
ano,každej to máme jinak
...pravda je že jsem byla asi úskostlivější matka ty první roky,ale jak jsem psala,od těch tří let,mě to občas nevadí si od něj odpočinout
...
loupák: 8:21.........moje maminka v jeslích pracovala.....chodívala jsem tam za ní a děti se tam tehdy měly jako v bavlnce....na vánoce byl v šatně velký ozdobený stromeček a pod ním kupa hraček....to některé děti ani doma neměly....jedna maminka tehdy chtěla po paní vedoucí půjčit domů autíčko že ho po vánocích vrátí...oni si prý nemůžou dovolit hračku koupit protože šetří na auto...
loupák - 13.6.2013 8:21 Jesle
ani mi nemluv. Já dala syna do jeslí, když mu byly dva roky, do dnes se mu za tu křivdu omlouvám a už bych to nikdy neudělala.
Dostala jsem lepší místo, ale dnes vím, že jsem ho měla raději oželet.
sharon: já nevím, jak je to v tomhle konkrétním případě. třeba mladá necítí potřebu ¨7i78od dítěte si "odpočinout" nebo prostě a jednoduše nechce nechávat tchyni děckem. zkrátka nevidím nic divnýho na tom, že je dítě primárně s mámou.
loupák: ne na služebky, na nějaké přednášky (ani pořádně nevím, co to je), a fakt si je vybrala dobrovolně. Přitom se malýmu věnuje řekla bych až moc, ale asi to tak má, že si jednou za čas ráda odpočine, a taky asi ví, že je malej v dobrých rukou
Ale ono je to těžký, fakt holt to má každej jinak, třebas si jednou ta Marcely vnučka sama řekne, stejně jako váš malej, že chce k babičce.
Monik: taky jsem se doslechla od lidí,jak tchýně o mě tenkrát povídala,že svojí mámě ho dávám na hlídání a jim ne-taková blbost,jenomže jim to nešlo vysvětlit,že malýho prostě na hlídání nedávám nikomu,ale samozřejmě jsme k mojí máme jezdili s kočárkem,když bydlela ve stejným městě-oni ve 20 km vzdálené vesnici..prostě s některýma lidma,neni řeč
Jarča*: a to je přesně co jsem psala: pokud je to možný a nemusí ten rodič do práce,je to fajn si to dítě užít aspoň do tří let..neříkej mi,že kdyby si mohla snacha vybrat být s malým doma,nebo jezdit na služebky a opouštět mimino,že by si vybrala práci
Tak čtu některé příspěvky a koukám, že jsem asi taky nebyla normální Dítě, které neumí mluvit a samo si neumí říct, že chce k babičce bych na týden nedala. Možná by se mi stýskalo víc než jemu. Kdysi dávno jela švagrová s mužem k moři a ročního synka nechali u babičky, když se vrátili, nechtěl k mámě, držel se babičky a nakonec brečeli všichni a švagrová říkala, že to byla její nejhorší dovolená a že už by to nikdy neudělala.
Ale Marcele by stačily dvě hodinky a to myslím, že by u dvouletého dítěte neměl být problém.
IVUSKA 56: To jediny mi tam nesedi. Ale kdo vi jak to je.
Jsem totiz presvedcena, ze presne takhle by situaci u nas popsala i moje tchyne. A jak vidim, stacilo by upravit par detailu a cela situace by pro nezasvecene vypadala uplne jinak nez jaka je realita. Par veci pozmenit, par veci zapomenout napsat a snacha z toho vyjde jak blazen.
Na me taky znami moji tchyne koukaji jak na cerstve propustenyho blazna a to me nekteri vidi poprve. Ona si totiz moc dobre umi upravit a podat realitu tak aby z toho vysla jak svetice (nerikam, ze je to pripad Marcely z clanku).
A co se tyka toho syna a snasinych rodicu. Kdo vi jak to je. Treba ji syn udrzuje v blazene nevedomosti stejne jak muj manzel svou mamu aby mel klid (jeho slova). Ten sve mame neustale neco nalhava (me s tim teda neskutecne stve). Kdo vi, jestli ji nenakecal neco podobneho, ze nesverim deti ani vlastnim rodicum i kdyz to neni pravda.
Proto jsem psala, ze by mne velice zajimal pohled druhe strany. Jak snachy, tak syna.
