Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
.jpg)
Nevím, jestli je to, co prožívám, normální a setkalo se s tím vícero žen. Už asi rok a půl velmi intenzivně toužím po dítěti. Asi by na tom nebylo nic divného, kdyby mi už nebylo čtyřicet. Manželovi je skoro padesát a on je vlastně ten hlavní důvod, proč už dítě nemáme. Nepřesvědčila jsem ho.
Mám už dva velké syny, jednomu je dvacet a druhému osmnáct. Když se narodili, byla jsem hodně mladá maminka. Kluci jsou od sebe rok a půl, byla to tehdy pěkná honička. Ale říkala jsem si, že aspoň to budu mít odbyté jedním vrzem. Dlouhé roky jsem si to i pochvalovala.
Kluci vyrostli v podstatě zároveň, takže se oba současně začali zapojovat do našich aktivit. Jsme celkově hodně akční rodina, lyžujeme, chodíme na túry, kluci se v době dospívání vrhli na lezecké stěny, jezdíme na kolech, prostě neumíme jen tak prolelkovat víkend a dovolené máme zásadně nějaké v pohybu.
Tak jsme si to společně užívali, všechno bylo fajn. Jenže pak kluci vyrostli, přišli do puberty, začali se osamostatňovat, už jsme všude nejezdili jako rodina pohromadě, ale oni vyráželi se svými kamarády.
Nevím, co bylo tím spouštěcím motorem, jestli skutečnost, že mě synové už tolik nepotřebují. Opravdu netuším, co způsobilo, že jsem se najednou přistihla, jak nakukuju do kočárků, zasněně koukám do výloh s kojeneckým textilem, dokonce jsem začala navštěvovat jeden web určený převážně maminkám malých dětí. Čtu si tam o jejich radostech i starostech a představuju si, že jsem jedna z nich.
Prostě mě na plné pecky přepadla touha po dítěti. Zpočátku jsem si říkala, že to přejde, ale nepřešlo. Naopak, je to čím dál intenzivnější, a to hlavně z důvodu že vím, že mi roky utíkají a moc času už nemám.
Manžel je zásadně proti, jakékoli rozhovory na toto téma hází rychle do autu, podle něj jsem se zbláznila, když už máme kluky samostatné, znovu se uvázat k miminu. Jenže já si nemůžu pomoct. Připadám si jak posedlá.
Je mi jasné, že se s tím musím nějak srovnat, prostě dítě už nebude. Přežiju to, samozřejmě. Jen by mne zajímalo, jestli jste na tom byla některá podobně. Že vás v pozdějším věku, když vám děti odrostly, přepadla ještě touha po miminku. A pokud ano, měly jste ho, nebo to nějak časem samo vyšumělo?
18.3.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Almega: moje neteř s vysokou prodává v Kauflandu, taky čeká na místo ve svém oboru, ale lepší něco než nic
.jpg)
Almega: Můj 24letý syn (má jen maturitu, VŠ začal a po prvním semestru skončil) právě minulý týden absolvoval dvě výběrová řízení a z toho prvního se mu hned druhý den ozvali, že ho berou... A taky přišel z ulice. Chce to trošku štěstí a hlavně hledat takovou práci, na kterou je pravděpodobné, že člověka vezmou. To platí hlavně pro vysokoškoláky - obvykle nejsou ochotni odhlédnout od studovaného oboru a začít někde úplně jinde.. A přitom právě tam jsou největší šance- začít někde od píky a pomalu postupovat. Držím palce, aby se děti někde uchytily...
Almega: Poslala jsem Ti vzkaz.
no tak mně ta touha po 40 teda rychle přešla, i když původně jsem naší tehdy dvouletý dceři ještě chtěla pořídit sourozence, dneska si můžu svý mateřský touhy uplatnit na vnoučkovi a musím říct, že jsem ráda, když odjede, takže za mně, po 40 už fakt ne
.jpg)
Mám známou, která je starší než Ty a dítě (a prý klidně i postižené) chce proto, že prý má pocit že jí nikdo nepotřebuje. klidně by do toho uvrtala ještě staršího manžela, který má víc rozumu.
Myslím si, že je pěkně sobecká.
Tvému muži je 50 let a pořídit si mimino 
to by fakt musel ýt blázen.
Ty jsi asi pečující typ co si neumí najít jinou náplň než pořád pečovat. Není to výčitka ani ironie, nemyslím to zle.
Ale jinou náplň života by sis najít měla, aspoň se o to pokusit.
.jpeg)
Touhu po miminu dovedu pochopit, já měla dceru v 35, ale to byla trochu jiná situace, to bylo vymodlené dítě. Dnes je jí skoro dvacet a já si někdy připadám unavená, ale vím že fungovat musím ještě aspoň pět let, protože bych byla ráda, kdyby dostudovala v klidu. Ona přece nemůže za to, že si ji pořídila relativně stará matka. Takže mám povinnost prakticky do důchodu 
Ze sebe říkám NE. Uvědom si co všechno bys tím krokem ztratila. Budeš sice mít někoho na mazlení, ale jak dlouho, dítě rychle vyroste a co zbytek rodiny?
Neztratíš je tím?
Jak nejsem zastáncem psů, tak v tomhle případě by ti to mimčo mohl úspěšně nahradit, něco menšího, abyste ho mohli bez problémů brát s sebou.
Ještě k tomu 3. dítěti v tomhle věku. Taky mi to nepřipadá fér vůči starším dětem. Teď se končí střední škola kolem 20. Matce by mělo být tou dobou 65, otci 70. Pokud se nedožijí nebo vážně onemocní, bude zřejmě na starších dětech, aby se staraly a o sourozence než dokončí školu. Nebo se bude muset velice brzy začít starat sámo sebe,možná i na úkor vzdělání a lepších možností do budoucna.
Ne, že by to nešlo, ale proč do toho vědomě jít?
Almega: Ale zas takhle to není. Možná v nějaké lukrativní nebo specializované práci, ale nám zrovna jdou dvě na mateřskou a sháníme lidi na inzerát, žádné známosti, to vím naprosto jistě. A nejsme v Praze.
Almega: Moje dcera po VŠ taky nemohla sehnat práci, ale po třech měsících šla za kasu do LIdlu. Přitom pořád hledala a poštěstilo se jí najít si dobré místo, taky tam šla jen z ulice, neměla žádné známé. Syn vystudoval IT technologie a místo si mohl vybrat, naštěstí. Pořád tvrdil, že toho nechá, bavila ho astrofyzika, ale zdravý rozum zvítězil, vystudoval to, kde je uplatnění a teď je rád. Ale jistota žádná není, nikdo neví, jak to budou mít za 30 let.
.JPG){kind=avatar}
Almega: Omlouvám se, špatně jsem tě pochopila. Tvé děti se snaží, to je jiná. Znala jsem totiž jednu mladou ženu s doktorátem ze sociologie, která bydlela u rodičů na malém městě, kde opravdu práce tohoto typu nejsou třeba. Několik let jen seděla doma a fňukala, že místa v kanceláři jsou obsazená lidmi před důchodem a ona nemá kde pracovat. Zvednout zadek a jít do nepohodlí ubytovny ve velkém městě se jí ale nechtělo. Nakonec se prý dočkala, že kdosi do důchodu přece jen odešel. Tak její rodiče jsem nechápala, že jí poskytují hotelový servis.
Bellana: Dcera bydlí v Plzni...už půl roku je na ÚP...Asi to dopadne tak ,že se přestěhuje do Prahy,tam práci asi najde,ale budeme to mít dál za ní...Syn žije už více let jinde,ale má jen brigády,nic stálého,tak vím,jak těžko vychází,občas když máme malinko navíc,tak mu taky něco pošlu....Když nejsou známosti,tak se práce opravdu těžko hledá...Místa na úřadech a pod. jsou obšancovaná,konkurzy předem dané - zaměstnanci ví,kdo tam přijde a těm komediím o "výběru " nejlepšího se leda smějou...Když jdou zájemci,tak je každý lituje,že jdou jen na předem rozhodnuté divadlo a žádnou práci nenajdou.Takhle je to bohužel ve všech oblastech podobné,kdo jde jen z ulice,nebo píše nabídky a životopisy,tak mu ani neráčí odpovědět a když už se ozvou,tak stejně z toho nic není - mnohdy ani neví,co chtějí - a tak to je stejně jen promarněný čas.To jsme my měli jednodušší....
.gif)
Nessie: já byla v 45 dvojnásobnou babičkou.....
sharon: Taky mám jen dvě děti, další už mít s největší pravděpodobností nebudu a taky mě mrzí, že jich nemám víc....že jsem manžela nepřemluvila dřív, když jsem ještě byla mladší..... Teďka by on chtěl ještě plodit, ale já už do toho v tomhle věku dobrovolně nepůjdu.....kdyby se stala nehoda, tak si to nechám, jasně, ale dobrovolně 
zvlášť když mám svého malého broučka.
Nessie: 
Almega: 9:24...nemusíš dotovat , jen chceš.......