Kamarádíte se s žehličkou, nebo už ani nevíte, kde ji máte?
Žehlení je čistá práce. Taková voňavá. Před mnoha a mnoha lety jsem nadšeně stávala u žehlícího prkna a láskyplně žehlila manželovy košile a bílé košilky s krajkovými límečky pro naši novorozenou dcerku. Dnes to nechápu, ale tehdy jsem si to skutečně užívala a vyloženě mě to bavilo.
Postupem času mé nadšení pro tento druh domácí práce postupně vyprchávalo. Už jsem nežehlila všechno, co jsem chvíli před tím sundala ze šňůry, kdepak. Sebrané prádlo jsem podrobila důkladnému roztřídění a přibližně polovinu jsem pečlivě poskládala, uhladila a šoupla do skříně.
Tento třídící proces jsem postupně dovedla téměř do dokonalosti. Hromádky na vyžehlení byly čím dále menší a dokonce jsem dospěla i k tomu, že jsem žehlící procedury ušetřila i cíchy a prostěradla.
Dnes jsem na tom tak, že v koši postupně syslím prádlo, které se bez žehličky opravdu neobejde a v případě potřeby tahám jednotlivé kusy a ty vyžehlím extra. V důsledku tohoto lajdáckého systému se vlastně nikdy nedostanu na dno koše a tak se mi občas stane, že vánoční ubrus žehlím až někdy v červenci.
Stydím se za to velmi. Vím, že jsem nemožná a pravděpodobně i zlenivělá. Jenže si nemohu pomoci. Z žehličky se stal můj úhlavní nepřítel, a když mne náhodou napadne naprosto šílená myšlenka na likvidaci celého koše, radši si místo toho vymyslím nějakou jinou, neodkladnou práci. A to jenom proto, abych se vyhnula té zpropadené žehličce.
Nechápu ženy, které si žehlení užívají, a zároveň jim závidím. S každým kouskem prádla se mazlí a prkno roztahují hned, jak sebraly prádlo se šňůry. Tento systém je pro mne čímsi jako vrcholem, známkou dokonalé hospodyňky. Vím, že těchto kvalit nikdy nedosáhnu. Ačkoli se mi komínky voňavého, čerstvě vyžehleného prádla líbí, nejsem schopná se překonat a obětovat této dokonalosti ani čas, ani energii.
Docela by mne zajímalo, jak jsou na tom ve vztahu k žehličce naše čtenářky. Tak se přiznejte, žehlíte poctivě všechno, co se dle jakýchsi nepsaných norem žehlit má, nebo se řadíte k flákačům, kteří (byť trpí výčitkami) razí reformátorské heslo: Žehlení je pro zbabělce!
16.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádíte se s žehličkou, nebo už ani nevíte, kde ji máte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Vzhledem k memu stylu oblekani, kdy v 99% mam na sobe dziny a tricko / halenku z nemackaveho a mikinu nemam co zehlit. Vlastnim jeden zehlici vanocni ubrus a ten je na stole pouze na stedrovecerni veceri, mam pocit ze je vyprany slozeny ve skrini a uvidim jestli ho stacim na stedry den v podvecer vyzehlit - stejne vecerivame pri svickach 
. Jediny co mam zehlici jsou 2 halenky a manzel kosili do obleku, ktery na sebe natahne tak jednou do roka...... shrnu to, zehlicku vlastnim, vim kde se naházi, je pouzita tak 2-3x do roka na 5 minut.
.JPG){kind=avatar}
monja: To byla reakce na: bibusa - 16.8.2013 2:06. Vím, že jsou sušičky v přijatelných cenových relacích, ale ona píše, že jen tyhle drahé jsou dobré.
.gif)
Světlonoska: 
to máš pravdu,v těch vedrech žehlit bylo úmorný
...sice jsem u toho byla skoro nahá a stejně ta pára bodala do tváří
.gif)
Apropó-žehlit na prkně
nechápu,to věčně posouvat
mamka i já žehlíme výhradně na stole
TAké jsem nedávno žehlila ubrus z velikonoc a utěrku
a svět se nezbořil
Dřív jsem si namlouvala,že žehlím ráda,byla to nutnost,ale s postupem času a věku vidím,že to bez ní celkem také jdenejvíc mě ni´čilo žehlení ve vedrech,tomu se vyhýbám,ale když je zima,ráda se u ní ohřeju a hledám,co nemám yžehlenéletos sjem jí zapínala asi tak 5x a taky to jde,jak bylo již napsáno,něco se vyžehlit musí-ložní,trička..
Žehličku mám, sušičku ne a stejně nežehlím.
Pro ty, které si myslí, že pak musí oblečení vypadat jak "z řiti vytažené" podotýkám, že opravdu ne. Stačí nepřecpávat pračku, po vyprání prádlo protřepat a pověsit nejlépe na balkon. Po uschnutí pěkne poskládat a je. Samozřejmě, pokud bychom s přítelem nosili nějaké košile, blůzy a společenské obleky, tak tam se člověk bez žehličky neobejde. Díkybohu jsme toho ušetřeni a oblečení, které nosíme se nijak zvlášť nekrčí, takže stačí postup popsaný výše. Ložní prádlo máme krepové, prostěradla napínací. Ručníky se v naší rodině nežehlily nikdy.
Žehlení beru jako nutnost a neřešim jestli mě to baví nebo ne,prostě musim vyžehlit a hotovo...mám to podobně jako dadka,pustim si telku,naleju si stříčka a mam to raz dva hotový
...plánuju si to obvykle na čtvrtek,to manžel chodí na karty,tak mám doma klídek a hlavně prázdnou sedačku,na který štosuju vyžehlený prádlo...nežehlim: spodní prádlo,ponožky,manželovo pracovní oblečení a některý kousky co má malej na lítačku na chalupu-zas takovej žehlící magor nejsem,co zase naopak musim mít vyžehlený je ložní prádlo,to prostě nesnesu nevyžehlený,ani né kvůli nějakým bakteriím jak tady bylo řečeno,ale prostě se mi v nevyžehleným blbě spí,nevim proč
.jpg)
Bellana: jojo promiň, už vím, kde jsi vzala tu sumu mea culpa 
v tom případě jsem taky socka .... my měli sušku "jen " za osmičku a svoji práci - tedy sušení prádla - dělala dobře ... 
Máme sušičku, spoustu věcí nežehlím. Ale třeba lněnou sukni nebo halenku si bez žehlení na sebe nevezmu. Jsou věci, u kterých mírné pokrčení nevadí, ale třeba košili do obleku bych manželovi nedala nevyžehlenou. Zatím si žehlení užívám jako relax, protože to je jedna z mála chvil, kdy si můžu pustit oblíbenou detektivku. Tím, že máme tu sušičku, tak je tento relax čím dál míň častý.
Jo a taky jsem socka, co nemá sušičku za 40, ani myčku, klimatizaci a jánevímcoještě.
Bellana: prosím tě, sušička stojí tak 8 - 10 000 nejvíc, kde jsi vzala tak horentní sumum ? to je i s černochem, ne ??? taky jsem ji kdysi měla a musím říct, že to byl můj oblíbený spotřebič .... používala jsem ji většinou v zimě a ty teolounký měkký ručníky ... to bylo parádní ... chybí mi 
Jako mladá jsem žehlila ráda, teď to prostě udělám, když to je třeba. Na dno koše se dostanu zřídka, vždycky tam je něco, co už se mi žehlit nechce. Třeba sukně, o které vím, že ji v nejbližším měsíci neobleču, se tam válí už tři měsíce 
. Nevyžehlená trička na druhých mi jsou lhostejná, je to jejich věc, na sobě je nesnesu. Připadala bych si jako cuchta. Ve vyžehleném povlečení se mi spí příjemněji. Kromě toho taky zabere méně místa ve skříni. Ručníky nežehlím ani nepoužívám aviváž. Mám ráda, když froté je opravdu froté a funguje zároveň jako peeling. Bez aviváže lépe saje. Netrávím život péčí o domácnost, nejsem hospodyňka, která má všechno nablýskané, ale taky nepotřebuji šetřit časem, abych ho pak mohla utrácet jinými zbytečnými činnostmi.
bibusa: No tu sučku za 40 tisíc jsi asi koupila ve výprodeji starých modelů...já myslela, že máš už tu moderní žehlosušičku, která prádlo i složí.No a ohledně té kilmatizace doma.....dofám, že máš tu co i vyrábí alpský či mořský vzduch s ovládáním pouhou myšlenkou. Závěrem ti mohu ještě doporučit poslední model WC který ti zadek sám utře a vydezifinguje.
já žehlím docela ráda,pustím si k tomu nějaký "žehlící" film a už jedu.Prádlo krásně voní a provoní to i celý byt.Jen nemám moc ráda manželovy služební košile-pokud je žehlím na víc stupńů,lepí se na žehličku a když uberu,tak to zase není ono.
Taky 99% nežehlím, pouze musím pravidelně manželovi košile do práce a občas nějaké tričko. Ve skříni jsou ty sklady pokaždé Jóóó a žehlím utěrky, ty mám prostě ráda vyžehlené, sice je jich menší spotřeba, než když doma nebyla myčka, ale jsou a ty fakt žehlím spolu s kapesníky.
