Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Je mi čtyřicet a toužím po dítěti

Je mi čtyřicet a toužím po dítěti

Nevím, jestli je to, co prožívám, normální a setkalo se s tím vícero žen. Už asi rok a půl velmi intenzivně toužím po dítěti. Asi by na tom nebylo nic divného, kdyby mi už nebylo čtyřicet. Manželovi je skoro padesát a on je vlastně ten hlavní důvod, proč už dítě nemáme. Nepřesvědčila jsem ho.

Mám už dva velké syny, jednomu je dvacet a druhému osmnáct. Když se narodili, byla jsem hodně mladá maminka. Kluci jsou od sebe rok a půl, byla to tehdy pěkná honička. Ale říkala jsem si, že aspoň to budu mít odbyté jedním vrzem. Dlouhé roky jsem si to i pochvalovala.

Kluci vyrostli v podstatě zároveň, takže se oba současně začali zapojovat do našich aktivit. Jsme celkově hodně akční rodina, lyžujeme, chodíme na túry, kluci se v době dospívání vrhli na lezecké stěny, jezdíme na kolech, prostě neumíme jen tak prolelkovat víkend a dovolené máme zásadně nějaké v pohybu.

Tak jsme si to společně užívali, všechno bylo fajn. Jenže pak kluci vyrostli, přišli do puberty, začali se osamostatňovat, už jsme všude nejezdili jako rodina pohromadě, ale oni vyráželi se svými kamarády.

Nevím, co bylo tím spouštěcím motorem, jestli skutečnost, že mě synové už tolik nepotřebují. Opravdu netuším, co způsobilo, že jsem se najednou přistihla, jak nakukuju do kočárků, zasněně koukám do výloh s kojeneckým textilem, dokonce jsem začala navštěvovat jeden web určený převážně maminkám malých dětí. Čtu si tam o jejich radostech i starostech a představuju si, že jsem jedna z nich.

Prostě mě na plné pecky přepadla touha po dítěti. Zpočátku jsem si říkala, že to přejde, ale nepřešlo. Naopak, je to čím dál intenzivnější, a to hlavně z důvodu že vím, že mi roky utíkají a moc času už nemám.

Manžel je zásadně proti, jakékoli rozhovory na toto téma hází rychle do autu, podle něj jsem se zbláznila, když už máme kluky samostatné, znovu se uvázat k miminu. Jenže já si nemůžu pomoct. Připadám si jak posedlá.

Je mi jasné, že se s tím musím nějak srovnat, prostě dítě už nebude. Přežiju to, samozřejmě. Jen by mne zajímalo, jestli jste na tom byla některá podobně. Že vás v pozdějším věku, když vám děti odrostly, přepadla ještě touha po miminku. A pokud ano, měly jste ho, nebo to nějak časem samo vyšumělo?

Magda


18.3.2014   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 166   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Je mi čtyřicet a toužím po dítěti

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Nessie
Nessie - 24.3.2014 13:10

PEGG: Já nevím...nějak jsem jim to vždycky vysvětlila - podle mě se báli nespat smajlik - 68když chci, jde ze mě hrůza. Ani pes se mě neodváží neposlechnout. smajlik - 68

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 13:07

Piafka: Ale jo, oba kluci měli období, kdy taky brzo vstávali - ten mladší jednu dobu před šestou - nechápala jsem,c o ho budí. Ale prostě spát šel bez řečí o půl osmé večer, usnul okamžitě a celou noc spal jako zabitý, takže se to dalo. Navíc - já si z toho vstávání v šest udělala výhodu - tak jsem prostě vstala brzo, ale zase jsem měla už v osm hotový celý oběd a vyráželi jsme ven a byli jsme venku celý dopoledne. Oběd jsem měla hotový, takže po příchodu jsme se najedli a šli si spolu lehnout. Já jsem dospala tu noc a odpoledne jsme zas byli česrtví vyrazit ven. Pohoda.



 
PEGG
PEGG - 24.3.2014 13:06

Anahir - 24.3.2014 12:53 smajlik - 47smajlik - 81
Já mám děti dvě, syn s očima otvíral i pusu a když byl v noci víc jak půl hodiny potichu, chodila jsem se dívat jestli dýchá, za tři měsíce jsem zhubla 15kg byla jsem chodící mrtvola. Bylo to na palici, trvalo to rok. Dcera byla poklad, budila se 2x za noc a hlavně, pořád neřvala. A upřímně, do dnes nevím jak tříměsíčnímu dítěti vysvětlit, že teď je noc a že se prostě spísmajlik - 26
Ale i přes všelijaké útrapy, jsem byla doma ráda a s dcerou to byla pohoda.
Takže paušálně říct, že mateřská je brnkačna určitě nejde.smajlik - 105

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 13:03

Anahir: No jo, máš asi pravdu - je to debata o ničem, každej to má jinak. Ve mě to prostě jen vždycky vzbudí úžas, když někdo popisuje MD jako opruz, noční můru, nudu atd. Fakt to nepochopím asi. Ale tak třeba já, člověk naprosto bez jakýchkoli pracovních nebo kariérních ambicí, taky v někom vzbuzuju úžas, že někdo tak lhostejný k jakékoli sberealizaci může existovat smajlik - 68

 
Piafka
Piafka - 24.3.2014 13:03

Nessie: jak které dítě. Byli jsme s dítětem v jeho dvou letech na horách, denně s námi absolvovalo túry na bezvadném čerstvém vzduchu. To mu ale nezabránilo vstávat denně brzo, mnohem dřív než ostatní. Prostě rychle regeneruje. Každé dítě je jiné.

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 12:56

Pentlička: No vidíš - a o tom to asi je. Nemůžu říct, že bych neznala zábavnější věci, než čekat, až si dítě tu zvedne kamínek, tu prohlídne žížalu, tu hodí klacíček, ale nebrala jsem to ani jako žádnou velkou újmu. Navíc mě prostě baví sledovat ten vývoj dítěte, je to podle mě úžasná a neopakovatelná věc - a tohle sbírání klacíčků k tomu prostě patří. Navíc tohle období pomalého posunování se, se sbíráním klacíčků trvalo docela krátce - zanedlouho začali drandit na odrážedlech a pohybovali jsme se už zase poměrně rychle.
No a k uspávání - co k tomu říct? Mě se fakt nikdy nestalo, že by ani jeden z kluků lezl večer z postýlky čurat, bumbat, kakat anebo že se mu nechce spát. Přisuzuju to ale tomu, že já jsem fakt hodně aktivní, nebaví mě sedět a s dětmi jsem bývala venku za každého počasí a nutila je k aktivnímu pohybu - ať už na procházce nebo na hřišti. Večer bývali oba dva většinou tak unavení a vyšťavení, že usínali okamžitě po zhasnutí lampy - kolikrát jsem přišla do ložnice za 5 min potom pro nějakou zapomenutou věc - a dítě už spalo jak zabité. Jenže to opravdu vyžaduje se s tím dítětem hýbat a hýbat - ne dojít 100 m do parku, sundat dítě z golfáče, posadit ho na písek, sedět tam s ním 3 hodiny a jet domů. A pak čekat, že dítě bude v osm večer ospalé....smajlik - 76 Unavit jde podle mě každé dítě - jak jsem psala, starší syn měl z PP poradny potvrzenou hyperaktivitu a s usínáním nebyl problém. Ono taky když to dítě ujde a uběhne třeba 6 km odpoledne, do toho ještě blbne na hřišti, tak aby nespalo....smajlik - 68

 
Anahir
Anahir - 24.3.2014 12:53

Myslím, že přesvědčovat se tu navzájem nemá smysl.
co jednomu přijde krásné, bezva a supr je pro jiného noční můrou a opačně.
Někdo chce být doma a pečovat o hromadu dětí a někdo doma být nechce a chce dělat něco jiného. A toho, co chce dělat něco jiného, tak ten od hromady dětí ho nikdy nepochopí. A opačně.
Každý má jinou náturu a každého ničí něco jiného.
Někoho ničí chodit do práce a je šťasten na mateřské. Někoho ničí mateřská je šťstný že se realizuje jinde.
nikde není pravidlo co je správné. Správné je jen to, co ten dotyčný člověk za správné cítí a ne co mu kdo řekne.

 
Pentlička
Pentlička - 24.3.2014 12:36

Nessie: Já jsem taky děti neuspávala houpáním v náručí, mám na mysli to, že jsme se vykoupali, navečeřeli, vyčistili zoubky, pak jsem je uložila, četla pohádku atd. Zabralo to nicméně čas mezi 7-9 hodinou, protože moje děti byly nedisciplinované a pořád vylézaly z postýlky, chodily čurat, bumbat a "já se bojím!", "mně se ještě nechce spát!" apod. Takže nakonec to dopadlo tak, že jsem u nich seděla, než usnuly. A s tím vstáváním - bydleli jsme v paneláku, pod námi nervní bezdětní sousedé, kteří nám dělali peklo, když cokoli slyšeli od nás z bytu, takže nechat o půl čtvrté dítě ječet jak na lesy, když u prostě bylo vyspané a chtělo vstávat, bylo úplně nemyslitelné. A auto jsem neměla, abych mohla jezdit někam do lesa a sama s dvěma drobky bych tam stejně nejela. Naše sídliště bylo blízko přehrady, tam jsme chodili, ale že by mě bavilo každou minutu stát a čekat, až si dítě pohraje tu s kamnkem, tam s klacíkem, tu s lístečkem, prozkoumá žížalu nebo broučka, to teda nemůžu říct. Je pravda, že jsem do narození prvního dítěte nedělala nic moc v domácnosti a najednou jsem musela prát, žehlit, uklízet, vařit, nakupovat a dělat tyhle práce, které mě šíleně otravovaly a které jsem nenáviděla a musela se je teprve za pochodu učit. Dovedu pochopit, že někoho baví starat se o domácnost a děti, mě to nebavilo ani trochu. Brla jsem to jako nekonečné dny a noci plné samých povinností a odpočinku a legrace bylo moc a moc málo. Pobyt v práci mi pak přišel jako naprosté leháro.

 
Piafka
Piafka - 24.3.2014 12:36

Nessie:
Stejně jako tebe nikdo nepřesvědčí, že je skvělé budovat si kariéru a zasvětit život hlavně práci, tak ty některé jedince nepřesvědčíš, že je skvělé být třeba 5 let doma s dětmi a věnovat se hlavně rodině. Lidi jsou různí.
Ale s těmi dětmi pravdu nemáš - každé dítě je jiné a co jednomu vysvětlíš a docílíš u něj nějakým režimovým opatřením nebo zaběhnutým rituálem, u druhého fungovat nebude. Evidentně se ti nepoštěstilo mít takové dítě doma, jinak bys tak nemluvila. Představa, že takovému miminu dám důrazně najevo, že má ráno ještě spát a ono opravdu spát bude, je celkem zajímavá, ale nereálná. Jedinců, kteří vstávají s dětmi v pět mám ve svém okolí víc a rozhodně to není tím, že jsou to rodiče, kteří si nechají skákat od dětí po hlavě.

 
sharon
sharon - 24.3.2014 11:52

Nessie: 9:09.....smajlik - 47 cítím z toho jen já...já...já.....smajlik - 26

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 10:34

Verera: Ano, musím s tebou souhlasit, taky mi to přijde spíš jako stav mysli....jestliže se někdo podvědomě rozhodne, že mateřská je neskutečný opruz a dítě je uřvaná koule na noze, která mě omezuje v mých zájmech a nutí mě dělat věci, které mě nudí - pak to tak asi skutečně dopadne.
Jinak to co píšeš o uspávání dětí, to já za uspávání nepovažuju - to je krásný večerní rituál, který jsem si s dětmi taky užívala skoro každý večer. Já myslím to pravé uspávání, které znám od některých kamarádek....ty si dítě naučily, že usnulo např. jen při houpání v matčině náručí a jinak ani zanic. Výsledkem pak bylo, že taková žena skutečně několik let nevěděla nejen co jsou zprávy, ale ani co je volný večer, protože dítě si takové uspávání vynucovalo třeba do tří - čtyř let a kolikrát mu to trvalo i několik hodin, než se uráčilo usnout a matku milostivě "propustit". smajlik - 76 To skutečně znám od kamarádek a můžu říct, že jsem nikdy nepochopila, jak někdo může něco takového dopustit...takový masochismus, takové skákání ditěte po hlavě matky smajlik - 76

 
Verera
Verera - 24.3.2014 9:47

Nessie: Ono to asi bude v tom, jestli člověk na mateřské dělá to, co chce a o čem je přesvědčen, že je to dobré a vyhovuje mu a nebo jestli má pocit, že je nucen do něčeho nepřirozeného.

Jsou jisté věci, které se ovlivnit nedají. Pokud některé dítě skutečně prořve v noci několik hodin, odmítá jíst, neustále zvrací, je to boj.

Ale u většiny dětí s myslím něco dělat dá. Připadá mi to spíš stav mysli než objektivní hodnocení situace. Pokud někdo na mateřské dělá jen to, co chce a to, co je opravdu nutné, s tím se smíří a nepovažuje to za obtěžování, tak si to může užívat (tedy pokud nemá nějaké extrémní dítě).

Jsou věci, ke kterým by mě děti nepřinutily, například to vstávání. Pokud má malé mimino hlad, tak nakrmit, na to má nárok, ale rozhodně nemá nárok na to, abych v pět ráno vylezla z postele trvale já. Pokud se mu nechce spát, nikdo ho nenutí. Jestliže větší dítě chce od pěti posedávat a brebentit v postýlce, jeho problém, ale ven se nedostane, nic si nevyřve.

Uspávání znám, taky jsem několik let neviděla zprávy, ale za újmu to nepovažuju, byla to naše volba, tou dobou zrovna koupat děti a pak si s nimi chvilku povídat v postýlce, něco zazpívat....

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 9:18

Jo a ne že by děti spaly pohodově každou noc - to rozhodně ne. Ale prostě tak když byla horší noc, tak jsem si s ním lehla třeba po obědě a ven jsem šla až potom.
Pořád nevím, pokud si člověk vytvoří nějaký režim (který se upravuje dle aktuální situace), jaký je na mateřské problém - vždyť je to fakt dovolená.

 
Nessie
Nessie - 24.3.2014 9:09

Pentlička: Jo, tak když jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak už je mi jasné proč pro tebe byla mateřská noční můra. smajlik - 68
Hm...tak základem toho, užít si MD, je nenechat si děti skákat po hlavě. Oba moji kluci jsou velice živé a těžko unavitelné děti, ten starší měl dokonce potvrzenou hyperaktivitu, ale nikdy jsem nedopustila, aby se mnou takto "casnovaly". O půl čtvrté ráno bych v žádném případě nevstávala - o půl čtvrté je noc a v noci se prostě spí a hotovo. Dítě jsem mlčky při noční lampičce přebalila (pokud bylo potřeba), pohladila a dala nekompromisně najevo, že je noc a v noci se bude spát. Ani náhodou by mě nikdo nepřinutil vstávat o půl čtvrté ráno smajlik - 76 nejsem blázen, probůh.
Píšeš, že jsi několik let neviděla zprávy, protože jsi uspávala děti - co to je - uspávat děti??? To neznám - to jsem nikdy neprovozovala. Obě kluky jsem naučila už od miminka na každodenní neměnný rituál - koupání, pak nějaká kašička nebo mlíko, pak už jen při noční lampičce pochovat, pomazlit, položit do postýlky, pustit hrací kolotoč, zhasnout a odejít.
V životě jsem dítě neuspávala smajlik - 76 Proč bych to dělala? Když to nikdo to dítě nenaučí, tak to pak nevyžaduje.
Ne, mě opravdu obě dvě MD připadly jako nejlepší dovolená na světě - a to jsem s tím s mladším klukem taky 3 měsíce odstříkávala mléko, protože jsem nemohla normálně kojit. Ale pohoda - bylo to jen trošku pracnější, zvlášť v noci. Ale tak jsem prostě odstříkávala a u toho si četla smajlik - 68
Jak píšu - neměla jsem žádné andílky, oba kluci se tvrdě prosazovali a unavit zlvášť toho staršího byl oříšek. Prostě musel mít velice aktivní dny, aby byly klidné noci.
A možná je taky problém v tom, že to co ty považuješ za relax - např,. courání po obchodech - to je zas pro mě noční můra, courání po obchodech a nakupování z duše nenávidím. Pro mě byl relax naložit do auta kočárek, dítě a psa, odjet do lesa a 2 - 3 hodiny courat po lese. Paráda!!!

 
tyrkyska
tyrkyska - 23.3.2014 20:09

Ahoj,mám to stejně.Také toužím po dítěti,vloni jsem byla těhotná,dost mě to zaskočilo,protože těhotná byla i moje dcera a to s rozdílem 14dnů.Sotva jsem se s tím vyrovnala a začala se těšit,přišel samovol.potrat.Moc jsem se trápila hlavně kvůli svým pochybnostem,je to skoro rok a vím,že bych dítě moc chtěla,zároven mám strach do toho jít znovu a tak moc dobře vím co prožíváš,držím palce,protože život máme jen jeden a tak si zkus splnit své přání.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-150 | Další strana
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.