Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
.jpg)
Nevím, jestli je to, co prožívám, normální a setkalo se s tím vícero žen. Už asi rok a půl velmi intenzivně toužím po dítěti. Asi by na tom nebylo nic divného, kdyby mi už nebylo čtyřicet. Manželovi je skoro padesát a on je vlastně ten hlavní důvod, proč už dítě nemáme. Nepřesvědčila jsem ho.
Mám už dva velké syny, jednomu je dvacet a druhému osmnáct. Když se narodili, byla jsem hodně mladá maminka. Kluci jsou od sebe rok a půl, byla to tehdy pěkná honička. Ale říkala jsem si, že aspoň to budu mít odbyté jedním vrzem. Dlouhé roky jsem si to i pochvalovala.
Kluci vyrostli v podstatě zároveň, takže se oba současně začali zapojovat do našich aktivit. Jsme celkově hodně akční rodina, lyžujeme, chodíme na túry, kluci se v době dospívání vrhli na lezecké stěny, jezdíme na kolech, prostě neumíme jen tak prolelkovat víkend a dovolené máme zásadně nějaké v pohybu.
Tak jsme si to společně užívali, všechno bylo fajn. Jenže pak kluci vyrostli, přišli do puberty, začali se osamostatňovat, už jsme všude nejezdili jako rodina pohromadě, ale oni vyráželi se svými kamarády.
Nevím, co bylo tím spouštěcím motorem, jestli skutečnost, že mě synové už tolik nepotřebují. Opravdu netuším, co způsobilo, že jsem se najednou přistihla, jak nakukuju do kočárků, zasněně koukám do výloh s kojeneckým textilem, dokonce jsem začala navštěvovat jeden web určený převážně maminkám malých dětí. Čtu si tam o jejich radostech i starostech a představuju si, že jsem jedna z nich.
Prostě mě na plné pecky přepadla touha po dítěti. Zpočátku jsem si říkala, že to přejde, ale nepřešlo. Naopak, je to čím dál intenzivnější, a to hlavně z důvodu že vím, že mi roky utíkají a moc času už nemám.
Manžel je zásadně proti, jakékoli rozhovory na toto téma hází rychle do autu, podle něj jsem se zbláznila, když už máme kluky samostatné, znovu se uvázat k miminu. Jenže já si nemůžu pomoct. Připadám si jak posedlá.
Je mi jasné, že se s tím musím nějak srovnat, prostě dítě už nebude. Přežiju to, samozřejmě. Jen by mne zajímalo, jestli jste na tom byla některá podobně. Že vás v pozdějším věku, když vám děti odrostly, přepadla ještě touha po miminku. A pokud ano, měly jste ho, nebo to nějak časem samo vyšumělo?
18.3.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Piafka: přesně. U nás teda podmínky stejné, ale kluci jsou každej úplně jinej. První syn... víc jak rok děs běs a u druhýho jsem ani nevěděla že mam miminko
.jpg)
Měla jsem děti nespavce ,syn dokázal prořvat do jenoho roku 2/3 noci,už ve třech měsících mu začaly růst zuby, pěkně jeden za druhým, do tří let byl pořád dokola nemocný.Dcera nikdy nebyla miminko, které spalo přes den několik hodin v kuse - ona vždy maximálně hodinku a konec 
. Přesto jsem byla na mateřské moc ráda ( celých 7 let) , neměla jsem pocit, že hloupnu, že stagnuji a ty roky , které jsem tehdy strávila s dětmi považuji za štastné a naplněné .
Bylo to náročné období - jak fyzicky tak psychicky - jenže měla jsem tehdy
22- 28 let - a asi proto jsem to zvládala docela v pohodě. Ale představa, že bych takový maraton měla zvládat ted ...po čtyřícítce - uuááá, ani náhodou!!! 
Myslím, že je to hodně daný náturou dítěte.
Máme doma taky nespavce, navíc od malinka dost aktivního. A ono je opravdu hodně poznat, jestli rodiče vstávají sedm dní v týdnu o půl páté nebo v sedm, jestli je dítě klidnější nebo malej ďáblík, kterej pořád potřebuje nějakou akci atd. atd.
To hodnocení "jak jsem se měla na mateřské" nemůže být u každé ženské stejný, děti jsou různé a podmínky pro rodinnej život taky.
Linda - že by to byl důvod proč nejstarší odkládala mimi
. Narodila se ji sestra těsně před 16. Studovala a měla koníčka, tak si breku ségry neužila.
Nyní si svou malou užívá, čte ji, zpívá a recituje, chodí plavat. Když ji chci na vození tak 
a co budu dělat já. Říkám věnuj se 
tak já se přidávám k těm, co si mateřskou užívaly, děti mám 4, ale nevím co je nevyspání, co je ranní vstávání, u těch prvních dvou jsme vylézaly z pelechu kolem devátý, nejslastnější byl odpolední spánek a neměla jsem ráda víkendy, kdy si děti rozebrala babička s prababičkou, aby měly výmluvu, že si jdou lehnout, dneska si občas chodím lehnout s vnoučkem já , a jinak jsem ani kamarádky během mateřský nevyhledávala, naopak mně vyhovovalo, že jsme bydleli skoro na samotě
.jpg)
Kozoroh18: vsak na me to jako antikoncepce zapusobilo, mladsi jsme meli omylem a manzel me ukecaval, pomalu prosil na kolenou ty prvni 3 mesice, abych nesla na potrat a do tretiho me v zivote neukecal a ani dodnes ve 40 me posledni miza a touhy neprapadly
Tak od 3-4 mesicu to uz slo, to jsem se jakjakz takz vzpamaovala, telo najelo na usporny rezim spat 20 minut kdyz holka usnula, narvala jsme mliko do flasek a trandila s kocarkem venku - jediny moment kdy ten urvanec drzel usta a cucel kolem sebe (je narozena v dubnu, takze jsem takhle procourala cele leto a podzim), pak zacala lezt a prestal jecet. ovsem nespala nikdy!
Linda - 22.3.2014 12:57
toto by na mne působilo jako antikocepce
já to zvládala dobře a nyní dcera se nudí a to podle mne toho stíha k péči o malou hodně.
Linda: No jo, jenže to, co popisuješ ty, není mateřská, ale horor
Mně holka spala celou noc od příchodu z porodnice, kolem 2 měsíců se začala budit na kojení,ale to zalehla vedle mě a spalo se dál. baštila usilovně i bez dopomoci, nezvracela ani bez odkrknutí. Pila třeba půl hodiny, ale starší syn to miloval, protože jsem mu celou tu dobu četla pohádky, idylka.
Sice je pravda, že někdo považuje za děs a dřinu to, co je pro druhého ještě pohoda, ale jsou určité okrajové situace, na které se to nevztahuje. Zase to ale potkává jen menšinu lidí. Většina je takový ten střed, kdy posuzování záleží spíš na odolnosti jedince a možnostech pomoci, kterou má od okolí.
Připojuji se do klubu těch, co říkají, že na md bylo fajn. Již jsem to na ŠŽ kdysi psala. Měla jsem a mám 2 hodné děti, 3 roky od sebe. Když bylo dceři rok začali jsem svépomocí stavět domek. Pokud nebylo druhé dítě, a nebyla práce na stavbě, tak to „popelení“ kolem domácnosti a jednoho dítě byla paráda. Nemuset vstávan v 5:00 do práce,neprudil mě žádný šééf..Nejhorší na md ale byla sociální izolace, a nedostatek peněz. Když už dcera chodila do školky na dopoledne, tak jsem měla příležitost si popovídat s jinými matkami. Podotýkám, že to sice bylo již za kapitalismu, koncem 90.tých let, ale jsem z malé vesnice, kde „zdechl pes“ Obě děti jsem kojila. První 11m drhé 9m. Dcera se narodila extrémě nedonodšená, 3 měsíce jsem mléko odstříkávala, ale přesto jsem to zvládala, 5x denně svičila s dcerou vojtovo cvičení a neměla jsem pocit, že se hroutím....Samozřejmě, že se děti občas budily, ale dalo se to přežít. Dnes jsou to dva teenageri, A jsem nesmírně šťasná, že z dcery z toho kilového králíčka, vyrostla krásná slečna. Horší to bylo, když jsm začala chodit do práce, bez hlídacích babiček.... nejak to vymyslet s hlídáním.. Ale to je již naštěstí také za námi. Já osobně bych už další dítě nechěla. Děti mě naučily, spoustu věcí, nesmírně mě dodnes obohacují, jsou to parťáci.
Povazuji se za energii nabiteho cloveka. Ale 9 mesicu permanentni nevolnosti, migreny, bolesti zaludku a dalsich tehotenskych radosti me vycerpalo. VIm ze tehotenstvi neni nemoc, ale me osobne v zivote nebylo tak silene zle jako tech 2x9mesicu. Odrodila jsem pomerne lehce (ne ze bych si to chtela zopaknout, ale ty 4-5hodin, kdy opravdu zle mi bylo tak 3 hodiny, si myslim daly zvladnout). Ovsem po porodu unava, vycerpanost, bolesti a do toho novorozenec. Ono se rekne nakojit, ale v praxi to znamenalo 25 minut tyrani mych prsou, pak odkrknout coz byla minimalne pulhodina, pokud neodkrkla tak zvracela, skoro pokazdy pri rihnuti polovinu mlika z ni vyslo (nic nepachne tak SILENE jako materske mleko po pul hodine v zaludku novorozence), pak prebalit ji, umyt me, zkusit uspat - dalsi minimalne 30 minut v tahu a za hodinu zacit znovu. A ona tu hodinu nespala, v lepsim pripade byla vzhuru a vyzadovala pozornost, v horsim ji prorvala.... to trvalo 4 mesice nez jsem zacala s bananem. Pravda kojila jsem dva tydny, pak jsem dostala zanet, horecku a holka uz nepila vubec nic a sla na flasku. Jak ja byal rada, aspon jsem mela sanci nabrat silu a nakonec flasku mohl poskytnout i manzel (pokud byl omylem po ruce) a ja mohla spat neuveritelne 2, nekdy 3 hodiny vtahu (pokud bych byla hlucha mohla jsem spat i o neco dyl)..... nezlobte se nikdo na me, ale v tomhle materskou idylu nevidim
Já jsem teda i v mládí potřebovala nejmíň 9 hodin spánku a to nepřerušovaného. Že bych po plese šla rovnou do práce a vůbec mi to nevadilo, to ani náhodou. Za prvé v době, kdy jsem chodila do práce, jsem už na plesy nachodila, a za druhé na střední škole po prodloužené, kdy jsem přišla domů třeba ve dvě, ve tři ráno ( se slunkem teda nikdy), jsem druhý den spala do 12ti a rozhodně nešla do školy. Na mateřské jsem měla pocit, že žiju v jakési černé jámě, byla jsem totálně vyš´tavená. spát 6 hodin denně a to ještě 2x za noc kojit a přebalovat, to na mě bylo prostě moc. a i když jsem měla automatickou pračku, tak jsem stejně celý den lítala kolem domácnosti a dětí, nikdy v životě jsem nebyla tak vytížená a řekla bych přetížená jak na mateřské. Já potřebuju mít spoustu času jen sama pro sebe, abych se cítila dobře, jsem spíš pomalejší a línější člověk a na mateřské s dětmi jsem furt jenom kmitala. Hnusná doba!
ve čtyřiceti bych do dítěte ještě klidně šla, ale v padesáti ne, tvého manžela chápu, že už "nechce".... sama jsem v polovině mezi čtyřicítkou a padesátkou a vidím, jak se to mění... jsem velmi aktivní, zdravá, sportovní atd. - ale už se mi nechce do prudkých změn, mám pocit, že už spoustu věcí "nemusím" a tak je nedělám....
Já si jsem si teda taky na mateřské vyčerpaná nepřipadala, děti se sice v noci budily, ale to jsem jim ve spánku strčila dudlík nebo je nakrmila, u dcery už jsem se vykašlala na nějaké odkrkávání, protože to stejně nefungovalo, takže jsem spala a ona se krmila , až u toho usnula.
Na mateřské jsem dodělávala ACCA, několik zkoušek každé pololetí, šlo to. Jen ty hřiště mě moc nebraly, naštěstí manžel dělal na směny, měl mezitím dost volna, tak jsme pořád někde courali. Se čtyřměsíčním dítětem je úžasná dovolená, mlíko je pořád , plínky papírové, v kočárku se cítí dobře a dá se prochodit celá Šumava, nebo Beskydy, co neprojede, to se poponese.
Renee
Tak to se klidně přidám jako další matka, pro kterou byla mateřská jako super prázdniny, nemluvě o tom, že znám nejméně čtyři další. Děti byly zdravé, takže péče o ně byla hračka, já taky, v domácnosti jsem měla vymoženosti té doby, jako třeba automatickou pračku a čas jsem trávila procházkami, čtením, kreslením a hraním na kytaru. Tak málo povinností jsem už od té doby neměla. A to jsem ještě první rok bydlela sama s dítětem a manžel jezdil jen na víkendy. Když jsme se sestěhovali, našla jsem si v blízkosti kamarádky, se kterými jsme trávily volný čas, dozařizovaly byty, hlídaly si děti navzájem, pořádaly společné akce, vyměňovaly věci na děti, jezdily nakupovat (v té době jsem už měla auto) a bylo nám všem fajn. Kamarádíme se dodnes. Násilná noční probuzení (krásný název, to zní, jako kdyby člověku do domu vtrhlo přinejmenším Gestapo) mi nijak zvlášť nevadila, jako holka jsem bez problémů dokázala obrazit ve dvou dnech dva plesy, vrátit se domů se sluníčkem a pak razit do práce. Manžel měl tehdy dvě zaměstnání, takže se doma sotva omehl a pokud už, obvykle něco vyráběl do bytu. Jojo, to byly časy...
Nessie: To máš asi nějaké extrémně spavé a klidné děti, protože obvykle to bývá přesně naopak, matky na mateřské jsou permanentně nevyspané, utahané a vyřízené a co by daly za jednu kompletně prospanou noc až do pozdního rána 
Mám v baráku na patře dvě sousedky, obě mají malé děti, jedna je na mateřské už 5 let, druhá rok. Obě mi závidí, že vstávám do práce (v 7:30), protože obě jsou obvykle na nohou od půl páté, přičemž mezitím byly několikrát násilně probuzeny i v noci. Že by si dělaly co chtějí a kdy chtějí, o tom nemůže být ani řeč, to určují potřeby dětí. Vlastně jsi první a jediná, která si mateřskou pochvaluje skoro jako ráj, žádnou další jsem nikdy takhle mluvit neslyšela.
