Kamarádíte se s žehličkou, nebo už ani nevíte, kde ji máte?
Žehlení je čistá práce. Taková voňavá. Před mnoha a mnoha lety jsem nadšeně stávala u žehlícího prkna a láskyplně žehlila manželovy košile a bílé košilky s krajkovými límečky pro naši novorozenou dcerku. Dnes to nechápu, ale tehdy jsem si to skutečně užívala a vyloženě mě to bavilo.
Postupem času mé nadšení pro tento druh domácí práce postupně vyprchávalo. Už jsem nežehlila všechno, co jsem chvíli před tím sundala ze šňůry, kdepak. Sebrané prádlo jsem podrobila důkladnému roztřídění a přibližně polovinu jsem pečlivě poskládala, uhladila a šoupla do skříně.
Tento třídící proces jsem postupně dovedla téměř do dokonalosti. Hromádky na vyžehlení byly čím dále menší a dokonce jsem dospěla i k tomu, že jsem žehlící procedury ušetřila i cíchy a prostěradla.
Dnes jsem na tom tak, že v koši postupně syslím prádlo, které se bez žehličky opravdu neobejde a v případě potřeby tahám jednotlivé kusy a ty vyžehlím extra. V důsledku tohoto lajdáckého systému se vlastně nikdy nedostanu na dno koše a tak se mi občas stane, že vánoční ubrus žehlím až někdy v červenci.
Stydím se za to velmi. Vím, že jsem nemožná a pravděpodobně i zlenivělá. Jenže si nemohu pomoci. Z žehličky se stal můj úhlavní nepřítel, a když mne náhodou napadne naprosto šílená myšlenka na likvidaci celého koše, radši si místo toho vymyslím nějakou jinou, neodkladnou práci. A to jenom proto, abych se vyhnula té zpropadené žehličce.
Nechápu ženy, které si žehlení užívají, a zároveň jim závidím. S každým kouskem prádla se mazlí a prkno roztahují hned, jak sebraly prádlo se šňůry. Tento systém je pro mne čímsi jako vrcholem, známkou dokonalé hospodyňky. Vím, že těchto kvalit nikdy nedosáhnu. Ačkoli se mi komínky voňavého, čerstvě vyžehleného prádla líbí, nejsem schopná se překonat a obětovat této dokonalosti ani čas, ani energii.
Docela by mne zajímalo, jak jsou na tom ve vztahu k žehličce naše čtenářky. Tak se přiznejte, žehlíte poctivě všechno, co se dle jakýchsi nepsaných norem žehlit má, nebo se řadíte k flákačům, kteří (byť trpí výčitkami) razí reformátorské heslo: Žehlení je pro zbabělce!
16.8.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 168 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kamarádíte se s žehličkou, nebo už ani nevíte, kde ji máte?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já používám jedině látkový kapesníky, papírový se mi vždycky roztrhnou a nemám je většinou v tu chvíli kam vyhodit, takže pak mám kapsy a kabelku plnou zmačkaných papírů.
A můj ex nosil oblek do práce každý den, takže nejméně 5 košilí za týden, ale někdy večer šel ještě na nějakou akci, takže další košile. Už mu to žehlí 8 let jeho nová žena, chválapánubohu. Docela jí to přeju.
.jpg)
sharon: njn..tak když máš doma ředitele musíš
.gif)
orinka: 8:44....všechno světlé co snese vyvářku peru na vyvářku a ostatní barevné na 60....a peru vesměs v gelu, vyvářím v Persilu nebo lanze.......dělám něco špatně ?
evropka: 11:00....košile do obleku žehlit ? ....ten můj jde v obleku dvakrát do roka tak mu koupím košily novou....
tornado-lou: 13:40.....plazmatem.....a já četla spermatem....
nechápu používat kapesníky látkové v době papírových.... látkový si beru pouze k zubaři......jinak mám všude krabice s papírovými....
žehlím co je třeba ale nebaví mě to to se přiznám rovnou, už dávno nemáme v domě mandl vlastně od povodně, takže veškeré povlečení , utěrky sem tam košile, prostírání, ubrusy........ale nežehlím ponožky, spodní gaťky a podobně , nejsem na hlavu.....
žehlívala jsem každý týden našim - rodičům, oba vysocí lidé takže mamky noční košile které si sama šila to bylo jako plachty na náklaďák a táty košile většinou kárované - pracovní třeba 5 za týden....to byla morda a do toho domácnost a děcka doma.....
každý týden jsem brala našim prát a žehlit , každej měsíc i ložní ale to byl ještě mandl.......dávalo mi to zabrat a přesto ráda vzpomínám.......
ale žehlení jako takové mě fakt nebaví a připadá mi zbytečné když se všechno zase pomačká..
kdo chce ať žehlí a kdo ne tak ať , ať si chodí a spí v jedné zástěře nebo šatech.....
pc snese všechno , můžu vypisovat jak jsem pečlivá a stejně to pravda nebude, takže fuj žehlení.....
Žehlím taky tak polovinu prádla, co vyperu. Spodní prádlo, ponožky, ručníky a některá trička a halenky nežehlím, ale bavlněné věci a bavlněné ložní prádlo jo. I když to pověsím rovně, stejně mám pocit, že to vyžehlit musím, jinak je to pomuchlané. Žehlení mi ani moc nevadí, protože už jsem sama a nemám toho kila. Nejvíc mi odlehlo, když jsem už nemusela žehlit košile, to byla jediná dobrá věc na mém rozvodu. Te´d jsem žehlení tedy zanedbala, protože bylo vedro, ale v zimě si to užívám. Koukám na film, popíjím při tom svařáček a čichám tu vůni čerstvě vypraného prádla a je mi krásně teplo a příjemně. Co nenávidím, jsou všechny mokré práce - mytí oken, podlahy, nadobí.
.gif)
Nevím,proč by se žehličkou mělo desinfikovat
leda spodáry..dávám prášku minimum,a i kdyby ,tak žehlením se stejně z prádla nedostane,tak co by se mělo desinfikovat,po nakažlivé nemoci nikdo není...
to je jen pro
my jsme snad imunní už na ledasco
orinka: NA slabo žehličku nemám na co nastavovat,takové věci-na sebe zásadně nežehlím,je to letní a není to zmačkané
Piafka: já vyvářím utěrky na plotně aby byly sněhobílé
tornado-lou: četla jsem o tom na ...conovehonakopci.cz
IVUSKA 56: normalne s tim peru v automatce.
Piafka: jenmi pripada ze esteticka funkce dost prevazuje tuzdravotni.
tornado-lou: zbytečně ze mě děláš maniaka. Jen jsem napsala, že se to někdy hodí. Prostě var a žehlení likvidují bakterie, varem by v dnešní době z většiny prádla vzniklo něco hrůzostrašnýho, tak je variantou to žehlení + občas vyvařit kapesníky, ručníky a některé ložní nebo utěrky.
tornado-lou: no ale v tom případě se to nesmí dát do automatky. Jednou mi přepěnila pračka, dala jsem omylem dvakrát prášek a ta pěna mi zaschla na čidle na napouštění vody a voda tekla pořád. Takže to je myslím spíš na praní v normální staré pračce nebo v ruce.
