Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pentlička: tos ale musela přece tušit že to tak nějak bude když bylas na všechno sama......

To nevyspání je špatné, s tím se moc nenadělá, mně děti naštěstí spaly docela dost, sice se třeba v 6 vzbudily na kojení, ale přicucly se v posteli a vstávali jsme v 9.
Ale nejde jen o ty prcky, každý věk má něco do sebe, jen teď , když vyrážejí do světa, se o ně člověk nějak víc bojí než když je měl pod kontrolou, ale musíme věřit, že naše výchova zanechala nějaké stopy.

Teď už si můžeme dohromady číst knížky, které baví mě, a děti o to kupodivu stojí, když jsme byli na vodě, tak synek coby háček byl natolik výkonný, že jsem mohla jen lehce kormidlovat a kochat se krajinou, můžeme se bavit o programování nebo výtvarných technikách...malé děti jsou mazlíci, ale větší už parťáci, se kterými se člověk nenudí, protože není nucen se jim tolik přizpůsobovat, zajímají je už podobné věci, ocení jemný humor i ironii a oplácejí nám stejným, občas už něco umí líp než my... a to je nakonec další věc, která nás vlastně těší.

Verera: Mela jsem taky dost pohodu na materske, na to ze jsem byla nevyspala a pleny jenom latkove se casem zapomene stejne jako na vytrzeny bolavy zub. Clovek si zapamatuje jenom to co chce, v mem pripade hezke chvile. Pri starsi dceri jsem bez problemu dodelala maturitu. Zvladla jsem to mezi pranim plen, kojenim, varenim atd. Vsechno slo snaz bylo mi 20.
Dcera je momentalne doma a ma plne ruce prace a hlavne hlidani jejiho 2.5 leteho neposedy, starsi vnucka uz je v pohode. Kdyz potrebuje, pomuzu, kdyz zvlada sama nevnucuju se. Vim ze jednou bude mit hezke vzpominky na tohle, v zivote kratke obdobi. Vnoucata rada pohlidam a hraju si s nimi, ale nedovedu si predstavit mit je porad.

Pentlička: mam to naprosto stejne.... navic starsi byla perpetum mobile, usnula o pulnoci, mladsi se do dvou let budila ve 2 a do 4 byla vzhuru, pokud jsem ji nechala v postylce tak mi vzbudila starsi, takze jsem se ji musela venovat, kdyz konecne usnula ,tak v 6-6.30 mela hlad na snidani a kdyz konecne jakz takz usinala dopoledne coby mimco tak v 8 stavalo starsi perpetum mobile. Manzel 3 tydny na mori, na tyden prijel a chodil do prace 8-16 a pak zase odjel, prala jsem ve verejne pradelne, denne varila (protoze jsem blba a chtela jsem aby deti mely cerstvou stravu), mala sezrala na co prisla, starsi nezrala nic a pokud jsem to do ni nacpala tak mi to vyzvracela- pokud jsem nenacpala a nechala vyhladnout, tak za 3 dny zacala zvracet hlady - to jsem si nevybrala. Ja se vyspala az kdyz starsi sla do skoly. A abych se z nich doma nezblaznila litala jsem s nimi venku, hriste nesnasim a tak jsem je honila po lese apod.....NIKDY vice, nejsem sebevrah!!! Jediny plus ja mela papirovy pleny. Babicky neexistovaly - mama mi rekla, ze kdyz chci babicku nemela jsem se stehovat 1000km daleko a tchyne, ze si nebude zatezovat zivot vnoucaty - moje deti =muj problem. A jelikoz v te dobe byla mistni materska 5-6 mesicu tak nikde zadna mamina po hristich ci materske centrum se nevyskytovalo.

Nessie: No vidíš, a pro mě to byla nejhorší doba mého života. Mě budily děti každý den o půl šest, syn později asi 2 roky o půl čtvrté ráno a to i o víkendu. Celou mateřskou jsem pak byla permanentně nevyspaná a jako mátoha. pořád po mně děti něco chtěly, ani na záchod jsem nemohla jít v klidu a sama. Téměř jsem nemohla číst, což pro mě byla naprostá tragédie, protože knížky zbožňuju, protože jsem na to neměla vůbec klid, televize pro mě asi 4 roky vůbec neexistovala, v době zpráv a hlavního televizního programu jsem koupala a uspávala děti. Venku jsem nemohla sedět na lavičce u hřiště, neb na našem úžasném sídlišti žádná hřiště nebyla, takže jsme neustále chodili po chodnících a já běhala za dětmi jak blázen. kromě toho na mě ležela celá domácnost, protože manžel dojížděl za prací a byl pryč od šesti ráno do šesti do večera a já byla doma. Musela jsem každý den vařit oběd, což byl děsnej vopruz a taky pořád prát dětské oblečení, plínky, žehlit, věnovat se dětem, ani chvilička oddychu. Když přišli naši a vzali děti ven, okamžitě jsem upadla do bezvědomí, protože jsem byla příšerně unavená a nevyspaná. Povídat jsem si mohla tak akorát s dvouletými dětmi, jsem introvert a neuměla jsem se seznámit s ostatními maminkami. Sice taky nejsem nadšením celá pryč z chození do zaměstnání, ale tam jsem aspoň nemusela myslet na děti, starala se o ně školka a škola a to včetně oběda, takže odpadlo i vaření. Doma mi manžel musel pomáhat, protože jsem už nestíhala a měla "výmluvu", že také chodím do práce. Když babička vyzvedla děti, měla jsem někdy i volné odpoledne amohla se pocourat po obchodech nebo jít s kámoškou na kafe. To na mateřské nebylo možné, naše sídliště bylo 3/4 hodiny cesty MHD od centra a rodiče nikdy tak dlouho nehlídali.
Nejlepší je to te´d, když jsou děti velké a z domu, nemusím se o nikoho starat, dělám si, co chci a kdy chci a je to perfektní. Malé dítě bych už nechtěla ani kdyby mi za to někdo platil zlatem!

Nessie: já taky tak i když je to už dávno, i jsem spoustu napletla a četla, nebylo DVD , PC , mobil a všechno šlo a děti jsem měla v rozmezí 4 let a neměla papírové pleny a kašičky ve skleničkách...a byl pohoda klídek tabáček...

Almega: Pro mě právě byla nejlepší dovolená ta mateřská....úžasný. Mohla jsem si dělat co jsem chtěla, do práce jsem vstávat nemusela, nikdo mě nebuzeroval, že mi hoří termíny, nemusela jsem se stresovat, že něco nestihnu udělat, odevzdat.....
Celý dny jsem byla jen venku s dítětem - napřed s kočárem, to bylo úplně nejlepší - pes se nikdy neměl tak dobře a tolik se nenachodil, jako když jsem dvakrát denně byla 2 - 3 hodiny venku s kočárkem....a později s dítětem na odrážedle jsme taky byli pořád venku a přesto jsem stíhala v klidu domácnost i vařit...a těch knížek co jsem přečetla - v životě jsem neměla tolik času na knížky, jako na obou svých mateřských....
A souhlasím plně s Vererou - mě taky přijde, že těch hezkých chvilek s dítětem je mnohonásobně víc, než těch nehezkých - no jóó, dítě se někdy vzteká, někdy má den, že pořád kňourá, ale vesměs to byla pohoda a idylka a hned bych šla na MD znovu.

Verera: pod to se podepíšu ......

Almega: Ty jsi rozený pesimista, co?

Nesouhlasím s tím, že hezkých chvilek s dětmi je málo. Záleží na tom , co považuješ za hezkou chvilku, ale mně třeba připadá úžasné, že mi syn sám bez sebe udělá večeři, že mě vítá s úsměvem, dcera prohodí nějakou vtipnou poznámku.... naopak, zdá se mi, že téměř všechny chvilky s dětmi jsou hezké, až na ty, kdy jsou nemocní apod a člověk má o ně strach. Užívám si si výměnu názorů ohledně času u počítače a vhodného oděvu a jejich pubertální ksichtíky.

To ale neznamená, že si člověk má pořizovat dítě, kdy ho napadne, jen aby měl zábavu, jak k tomu to dítě přijde , a ty ostatní, pokud nejsou vhodné podmínky. Na všechno je vhodný čas a ten na pořizování mimin prostě jednou skončí ať se nám to líbí nebo ne.

Je mi skoro 59 a toužím po tom,abych konečně měla po 13 letech dovolenou,abych mohla vstávat,kdy se mi chce a né protože musím....Zkrátka člověk je jednoho dne ze všech povinností unavený a přeje si dělat v tom zbytku života už jen věci,které ho baví a těší...Děti jakéhokoliv věku znamenají jen přísun starostí a těch hezkých chvilek je jen málo...Představím-li si,že bych si bývala byla nechala ve 42 letech to dítě a nyní řešila, k tomu co mám teď, ještě další starosti s puberťákem,tak to by bylo na věšák!

Mluvim jenom za sebe. Necetla jsem prispevky, asi taky neporadim. Ja bych si radsi poridila pejska a cekala na vnoucata. Pomysleni nocniho vstavani, plenek a dalsich radosti mne nejak nelaka. Kamaradce bylo 41 kdyz se jim narodil syn, je z toho nadsena a nevadi ji to, dcerka je o 11 let starsi a je to vse v pohode. Zalezi na nature.

sharon: to je hezký

Petruša:.... naši kluci když si se ségrou hráli a vozili ji na plastovém náklaďáku tak jí i na ručičky natáhli ponožky aby si je třeba neodřela ....takovou měla péči....

Nessie:

Verera: