Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
.jpg)
Možná mi pomohou vaše názory ohledně situace v naší rodině. Já asi vidím všechno moc osobně a nemám ten správný nadhled. Jde o vztah mezi mnou a mou snachou, potažmo i synem. Vlastně v tom hraje hlavní roli jejich dcerka a moje vnučka Adélka.
Žiju sama, s manželem jsme se rozvedli, když syn nastupoval na vysokou školu. Teď je mu už třicet let, je ženatý a před dvěma lety se jim narodila krásná holčička, moje první vnučka. Asi ani nemusím popisovat, jaká radost to pro mne byla, jak moc jsem se na maličkou těšila.
Do doby, než se Adélka narodila, byly naše vztahy velmi dobré. Mladým jsem se do ničeho nemontovala, jak to některé matky a tchyně dělají a vycházeli jsme spolu výborně. Snachu jsem brala jakoby to byla moje dcera. Líbilo se mi na ní, že je pracovitá, pečlivá, milá a příjemná.
Po narození Adélky se ale změnila. Zpočátku jsem to přikládala na vrub těhotenským a poporodním hormonům, však jsem si tím taky prošla. Chápala jsem, že je pro ni její dcerka vším, že o ni má strach. Ale jak postupoval čas, uvědomila jsem si, že to, jak se chová, úplně v pořádku asi není.
Tak ráda bych byla někdy s Adélkou sama, třeba dvě hodinky odpoledne, jít s ní na procházku, potěšit se bez dozoru. Ale není mi to dopřáno. Ani když byla ještě miminko a spala v kočárku, jsem s ní nikdy nesměla vyjet na procházku sama. Vždycky šla se mnou a dovolila mi vézt kočárek. Vysvětlovala to tím, že by se necítila dobře, kdyby ji měla ze svého dohledu.
Pak byl Adélce rok a situace zůstala stejná. Jestli chceš malou vidět, tak přijď na návštěvu nebo se zastavíme my. To zas měla snacha strach, že malou nedokážu uhlídat, protože začala chodit a všude vlezla.
Před měsícem oslavila vnučka dvouleté narozeniny, je moc šikovná, krásně mluví, je bystrá a moc hodná. Po dlouhé době jsem se osmělila a zeptala se, zda by se mnou mohla Adélka v sobotu odpoledne do ZOO. A opět stará známá písnička, že můžeme jít do ZOO všichni společně.
Možná se vám to zdá jako prkotina, ale mne to velmi trápí. Připadám si, že si o mě snacha myslí, že jsem snad neschopná. Přitom je mi teprve třiapadesát, jsem v plné síle. Chodím do práce, s klubem turistů na výlety, s kamarádkou několikrát měsíčně do divadla.
Kontakt s vnučkou je pro mne velmi důležitý a myslím, že i pro ni by chvilky, strávené se svou babičkou, byly přínosné. Jenže ani snacha ani syn o tom nechtějí nic slyšet. Adélka je prý jejich dítě a oni jsou od toho, aby stanovili pravidla, kterým se musím přizpůsobit. A je ještě malá, aby byla na celé odpoledne z dosahu alespoň jednoho z rodičů.
Minulý víkend jsme se kvůli tomu se snachou už pohádaly. Jak jsem jim nikdy do ničeho nemluvila, tak teď jsem to už nevydržela a řekla jí, že to přehání, že si připadám jako nesvéprávná, když se smím s vnučkou stýkat pouze pod dozorem a že to moje věčné doprošování je opravdu nedůstojné. Její odpověď mne doslova přimrazila. Prý se s tím musím smířit, nebo riskuju, že bych malou už nemusela nikdy vidět. A že má svou představu o výchově a výživě dítěte a nebude riskovat, že ji budu někde potají cpát bonbóny apod. Přitom já se důsledně varuju jakýchkoli nevyžádaných rad a názorů a takové tendence opravdu nemám.
Připadá mi, že se ta holka narozením dítěte snad zbláznila. Vůbec tomu nerozumím a nechápu to. Promluvila jsem si pak se synem mezi čtyřma očima a on mi řekl, že ho to v podstatě taky trápí, jak se jeho žena změnila, že ten samý problém, jaký řeším já, řeší i její rodiče. I ti se se svou vnučkou mohou stýkat pouze pod jejím dohledem.
Připadá vám to normální, aby dospělá žena takhle zblbla? Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by byl až takhle umanutý. Kolegyně v práci, které jsou už taky babičkami, si vnoučata berou i na celé víkendy a mladí jsou šťastní, že si od dětí odpočinou. A já nesmím jít s vlastní vnučkou ani sama na hřiště za barák. Jsem z toho strašně smutná.
13.6.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 152 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Snacha se po narození dítěte asi zbláznila
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Asi jako u všeho je ideální ona zlatá střední cesta, každý extrém není dobrý. Vidím to kolem ony extrémy, kdy na jedné straně jsou dnešní maminy extrémně úzkostlivé na stravu, čistotu, výchovu, ale na druhé straně vidím i matky, které svým 2-3 letým dětem koupí ve stánku hranolky s tatarkou......obojí je děs!!!! Chvála bohu, že na oné zlaté střední cestě se s mladými shodneme a tak nemáme žádné problémy a těšíme se s vnučkou a zítra jede s námi na první dovču k moři...je jí 5 let
loupák: ono se to hrozně těžko vysvětluje, ale ono je to úplně jiný, když máš to dítě "sama pro sebe", protože to můžeš být taky sama sebou, nepřipadáš si jako pod dohledem jeho rodičů, a hlavně, ono to dítě je taky úplně jiný, než když cítí maminku s tatínkem za zády. To právě tak mám, když jezdím k našim mladým na to celodenní hlídání, tak vím přesně, jaký je to rozdíl. Ale je to jednou za čas, a přesně jak se říká - potěšit se a vrátit
Zase ale takovej nadšenec, abych chtěla vnouče na víkend na chalupu, když tam mám práci, nebo na dovolenou, kde si ráda odpočinu, to taky nejsem. Udělala bych to ráda, kdyby mě mladí poprosili, že to hlídání potřebujou, ale jinak mám mám taky ráda svůj klid.
rychenza: 9:39 
No to je sila. To je teda trochu prehnane. Chudak dite i tata. Protoze si spolu nemaji sanci vybudovat vztah.
To muj manzel byl prvni, kdo si dceru pochoval v porodnici a po nocich to byl on, kdo ji nosil a prebaloval 
A ted na dceri i vidim, jak k nemu kolikrat jde radsi nez ke me. Maji hezky vztah a jsem za to rada.
Marcelo pokud máš pěkný vzteh s matkou snachy jak syn říká máte stejné problém. Tak se domluvte a vyražte si spolu do fitka a podobně co nebude vadit jejímu manželovi. Možná až na ní nebudete tlačit a pomáhat jinak, tak zjistí, že by vaší pomoc potřebovala.
.gif)
Stejně vůbec nepochopim,proč chce většina babiček,mít děti jenom pro sebe bez rodičů
,tahat je na dovolený(když si s nima neodpočinou),po výletech(s kňouráním bolavých nožiček),přes noc(když se pořádně nevyspí)atd...
...asi do toho musím dorůst,abych tomu porozuměla,zatím si myslím,že taková bába prostě nebudu
rychenza: tak tohle teda fakt neni normální,aby matka nesvěřila dítě otci
...u nás teda manžel jenom nekojil,jinak dělal všechno,když přišel z práce celej natěšenej,ráda jsme mu ho přenechala a jen z povzdálí pozorovala a kochala se jak jim to spolu pěkně jde
...
tornado-lou: 8:38 To je taky docela dobre mozne.
Kdyz nad tim tak premyslim, tak me treba taky vadi, kdyz by mel nekdo mojim detem cpat bonbony. Ale. jsou lidi, u kterych to "zkousnu", protoze vim, ze je zase obohati na jine rovine a tak jim je klidne sverim. Treba prave proto, ze nemaji tohle manipulativni chovani apod.
Bohuzel pak jsou lidi, kteri nemaji moji duveru a tem bych dite nesverila.
Z clanku mi pripada, ze snacha evidentne duveru nema ani k tchyni ani k vlastnim rodicum (otazka je, jestli to je realita nebo jen iluze tchyne, zpusobena lhanim syna )
Na miste Marcely bych se zkusila zamyslet, proc nemam duveru snachy zrovna ja
rychenza: na té poslední větě taky něco je. Takhle to měla moje mami se švagrovou, bráchovo ženou. Když měli malé kluky, a mami k nim šla, tak buď kluci už byli v posteli (ve školkovém věku třebas v šest hodin), nebo byli o patro níž u druhé babi s dědou, a k našim chodili úplně výjimečně. Když se mami nabízela, že někdy pohlídá, švagrová nechtěla ani slyšet. Mami se kvůli tomu něco nabrečela. Přitom je úplně zlatej člověk, moje děti jí milovaly a v životě bych jí nepodezírala, že by s nima dělala něco proti mojí vůli. A pak měla švagrová po letech třetího kluka, tomu je teď pět, a několikrát už si stěžovala, že jí mami žádné hlídání nenabízí. Ta už si mezitím našla jiné aktivity, babičkovství si užívá s mojí nejmladší dcerou a s pravnoučkem, a říká, že k těm bráchovo klukům žádné velké pouto nemá.. Je to smutné, ale je to tak
No a co syn. Jaka on ma "prava" ke svemu diteti? Pousti ho k male nebo ne? Mam znamou, ktera ke svemu dvouletakovi nechce pustit ani jeho vlastniho otce. Kdykoli si on chce s ditetem pohrat, vzit ho do naruci - je okamzite u nej a hned si maleho prebira. Pokud uz ho muze chvili drzet, tak je jak na trni a po chvili mu ho pod nejakou zaminkou (nejcasteji kojeni) vyrve z naruci.
Ma akorat tak pravo sledovat ho z gauce a precist pohadku na dobrou noc.
Neuvedomuje si, jak strasne tim vlastnimu diteti ublizuje. Jiste, ona se citi bajecne, ale sve dite doslova sobecky okrada o lasku ostatnich.
Tobe bych radila pockat. Mozna se narodi druhe, mozna pujde snacha do prace. Mezitim si najdi jinou zabavu, neni v okoli jina mama, ktera potrebuje obcas pohlidat?
Je mozne, ze za par let tady bude clanek ubrecene matky, ze tchyne odmita hlidat.
.jpg)
Chodila jsem do jesli asi od roku a pul a trama z toho teda fakt nemam 
a z ty doby si prd pamatuji.
Sama jsem byla s detma doma do 3 a 3,5let, protoze jsem nemela praci a tudia ani finance na zaplaceni skolky ci drive jesli. Tady v te dobe chodily deti do jesli od 7 mesicu, dneska je to od roku. Nevim jestli bych to sama psychicky zvladla "odlozit" dite na cely den v tomto veku, ale nevidim nejakou psychickou ci fyzickou ujmu na techto detech
K babickovani - vychovala jsem dve deti sama, bez babicek a z 90% bez manzela. Ano prezily jsem, jinak to obdobi popsat nemohu, ale byl to SILENY zaprah. Mozna z toho duvodu mam jeste dneska (dceram je 19 a 17) osypky pri pomysleni na male dite.Chtela jsem 3 deti a deti zboznuji, ale jenom vzpominka na kterekoliv obdobi z detstvi mych dcer pusobi antikoncepcne a musim se priznat, ze kdykoliv mi nekdo sdeli ze je tehotny tak me se udela fyzicky spatne.
A az jednou budu babicka (a doufam ze to bude tak nejdriv za 10 roku
) tak pokud me dcery pozadaji tak samozrejme pohlidam, vyzvednu apod, ale zadna pravidlena pece.
tomu se rika, ze se ji vrazilo mlíko na mozek
Prvně jsem nechala syna u babičky na víc dní , když mu byl rok, chvíli předtím jsme přestala kojit. Jeli jsme na zatmění slunce, byli pryč 3 dny. Věděla jsem, že babička nebude dělat nic, co si nepřeju a stejně jsem z toho měla špatný pocit, mozek věděl, že se dítěti nic špatného neděje, ale bylo mu to houby platné. Ale dokázala jsem sama sobě vynadat, co blbnu
Mimochodem, nedíváte se někdo na pořad Nejhorší matka na světě? Tam jsou rodiče, kteří chtějí mít děti neustále pod dohledem i v mnohem vyšším věku, a je to kolikrát docela síla, takže i takové matky existují.
Zajímalo by mě, kdo vymyslel ten nadpis, jestli Marcela nebo redakce. Protože pokud si tohle snacha přečte a pozná se, tak s tímhle nadpisem už babička vnučku asi neuvidí 
.JPG){kind=avatar}
Prvně jsem nechala syna na dva dny u svých rodičů na Silvestra, to mu bylo devět měsíců a už jsem nekojila. Krásně jsem si odpočala a trochu jsme si s manželem užili, že nejsme jen rodiče, ale i pár. Dceru jsem nechala u svých rodičů celý týden, když jí byl rok a čtvrt. Jeli jsme na dovolenou. I tu jsme si krásně užili. Dcera na mě byla až nezdravě fixovaná a mě to vyčerpávalo. Přežila to a pochopila, že se jí matka nikam neztratí. Jsem asi Herodeska, ale fakt si nemyslím, že povinností matky je dělat všechno tak, jak si dítě vydupe. Povinností rodičů je připravit dítě do života. Zvyknout ho i na to, že se celý svět netočí kolem něho. Syn nechtěl chodit do jeslí, dělal tak příšerné scény, že mě tím rozzuřil, vzstek ve mně lítost nevyvolává. Před časem jsme si povídali, jestli si aspoň trochu pamatuje, co bylo v jeslích a jestli se na mě kvůli tomu nezlobí. Prý: "Fakt jsem chodil do jeslí? Pamatuju si školku a tam to bylo fajn." Holt, je to můj syn. Bohudík máme hroší kůži.
Bellana: Jo, to taky nechápu, proto jsem byla vděčná za babičku, která v tom naopak viděla velké potěšení a vydržela drandit s kočárem celý den, jen mi děti vozila na krmení. V tom je právě život tak krásný, že jsou lidi různí, takže když se snažíš, najdeš většinou někoho, kdo za tebe udělá to, co tebe nebaví
