Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
.jpg)
Nevím, jestli je to, co prožívám, normální a setkalo se s tím vícero žen. Už asi rok a půl velmi intenzivně toužím po dítěti. Asi by na tom nebylo nic divného, kdyby mi už nebylo čtyřicet. Manželovi je skoro padesát a on je vlastně ten hlavní důvod, proč už dítě nemáme. Nepřesvědčila jsem ho.
Mám už dva velké syny, jednomu je dvacet a druhému osmnáct. Když se narodili, byla jsem hodně mladá maminka. Kluci jsou od sebe rok a půl, byla to tehdy pěkná honička. Ale říkala jsem si, že aspoň to budu mít odbyté jedním vrzem. Dlouhé roky jsem si to i pochvalovala.
Kluci vyrostli v podstatě zároveň, takže se oba současně začali zapojovat do našich aktivit. Jsme celkově hodně akční rodina, lyžujeme, chodíme na túry, kluci se v době dospívání vrhli na lezecké stěny, jezdíme na kolech, prostě neumíme jen tak prolelkovat víkend a dovolené máme zásadně nějaké v pohybu.
Tak jsme si to společně užívali, všechno bylo fajn. Jenže pak kluci vyrostli, přišli do puberty, začali se osamostatňovat, už jsme všude nejezdili jako rodina pohromadě, ale oni vyráželi se svými kamarády.
Nevím, co bylo tím spouštěcím motorem, jestli skutečnost, že mě synové už tolik nepotřebují. Opravdu netuším, co způsobilo, že jsem se najednou přistihla, jak nakukuju do kočárků, zasněně koukám do výloh s kojeneckým textilem, dokonce jsem začala navštěvovat jeden web určený převážně maminkám malých dětí. Čtu si tam o jejich radostech i starostech a představuju si, že jsem jedna z nich.
Prostě mě na plné pecky přepadla touha po dítěti. Zpočátku jsem si říkala, že to přejde, ale nepřešlo. Naopak, je to čím dál intenzivnější, a to hlavně z důvodu že vím, že mi roky utíkají a moc času už nemám.
Manžel je zásadně proti, jakékoli rozhovory na toto téma hází rychle do autu, podle něj jsem se zbláznila, když už máme kluky samostatné, znovu se uvázat k miminu. Jenže já si nemůžu pomoct. Připadám si jak posedlá.
Je mi jasné, že se s tím musím nějak srovnat, prostě dítě už nebude. Přežiju to, samozřejmě. Jen by mne zajímalo, jestli jste na tom byla některá podobně. Že vás v pozdějším věku, když vám děti odrostly, přepadla ještě touha po miminku. A pokud ano, měly jste ho, nebo to nějak časem samo vyšumělo?
18.3.2014 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je mi čtyřicet a toužím po dítěti
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
PEGG: Právě - na ten článek jsem tenkrát taky civěla jak blázen - v půl roce, kdy je to dítě z toho nejhoršího prakticky venku a začíná skutečná zábava - snaží se lézt, posadit se, žvatlá, začíná se skutečně zajímat o hračky, výoj jde strmě dopředu.....a někdo chce dobrovolně od toho broučka odejít kvůli práci?????? Kvůli práci se dobrovolně připravit o možnost tohle sledovat každý den? Vidět první krok, slyšet první slovo, vidět ten dětský úžas nad těmi nejprimitivnějšími věcmi, které jako dospělí už nevnímáme.....od toho odejít dobrovolně do práce???? 
Nechápu, nechápu a nepochopím asi nikdy
.jpg)
lippia: asi jsem to špatně pochopila
....
jestli je zdravá a cítí se na to, proč ne.....já si právě myslím, že by to mělo znít, jestli jste zdraví a cítí te se na to, proč ne. Musí chtít oba. A mluvit o manželovi že ,,on je ten důvod"....zdá se mi, že místo aby se ho snažila chápat, tak ho obviňuje...ale to je můj dojem, třeba to tak není....
Ale jo, souhlasím, ptala se na pocity, to máš pravdu.
Nic to ovšem nemění, že dítě musí chtít oba.
.jpeg)
Nessie - 19.3.2014 13:11 
Nedávno tady byl článek, jak paní chtěla po půl roce do práce. Zajímalo by mě, jak to opravdu dopadlo, už by to mimčo mohlo být na světě.
Almega: Když mě právě strašně bavilo pozorovat, jak se to dítě každý den mění, jak každý den dokáže o kousek víc než včera, jak se vyvíjí, jak se učí nová slova, směju se tomu, jak je komolí, obdivuju jak se snaží dorozumět s okolním světem, obdivuju celý ten překotný vývoj.....to je prostě úžasné a ničím nenahraditelné - aspoň pro mě. Mohla bych batole pozorovat celý den. Zanic na světě bych se o to nenechala připravit.
Nessie: jenže to je na tom to nejhorší, že to období kašiček a utírání prdelek hrozně rychle uteče a pak stejně člověk musí řešit práci, školku, družinu..
Bellana: Ty podmínky vypadají poměrně rozumně, ale málokdo je splňuje.
Nessie: no tak já chodím na zkrácený úvazek, tak mi to nepřijde, jen mně pak mrzí, když mi vnouček řekne "já tě nepotřebuji", většinou, když se kvůli něčemu zlobím, ale říká to i mamince, ale zase co řekne dědeček, to platí
Nessie: Na tomto vašem příkladu je vidět,jak je každý (á) jiný,já považuji ta léta s miminama za nejhorší ve svém životě....Pro mne by se měly děti rodit tak asi 3 leté....mluvící,chodící,myslící....Já se pokaždé velice těšila do práce,neb mne moje profese baví (bavila) a hlavně jsem byla víc nezávislá,co se týče volna i peněz.Leda bych musela být nehorázně bohatá,na děti mít chůvy,vychovatelky,služky ,a já s nimi bych byla jen když by se mi opravdu chtělo...Jen bych měla s nimi ty radosti a starosti by si vyžrali ti sloužící....
Hanča: já obstarávám jen to jídlo, posranou prdel muž čistí rád, rád i uklízí zvratky a dělá ty věci, ze kterých se mi nadavuje. Je prostě skvělý
.JPG){kind=avatar}
Kdyby mi bylo čtyřicet, měla jsem padesátiletého manžela a toužila po dítěti, tak bych do toho šla za těchto podmínek:
1. Jsme finančně zabezpečení tak, že nebude vadit, že až do důchodu už nebudu mít práci a důchod budu mít nepatrný. Tuto podmínku nesplňuje zaměstnaný manžel, protože práci lze ztratit snadno a novou sehnat po padesátce se nedaří ani v lukrativních oborech.
2. Starší děti už mají vlastní příjem, nestudují.
3. Můj osobní majetek je tak velký, že ho neohrozí ani ztráta manžela, ať už kvůli jeho úmrtí nebo odchodu, když na to mrně nebude mít náladu, protože už ho nechtěl a ustoupil jen proto, že už měl toho přemlouvání plné zuby.
4. V naší rodině se nevyskytují žádné dědičné choroby a moji předkové zemřeli po osmdesátce sešlostí věkem nebo pádem ze střechy, kterou opravovali vlastními silami.
Já tyhle podmínky nesplňovala, takže ani omylem. Ale každý svého štěstí strůjcem. Někdo má hazard rád.
Hanča: A když mě to právě nevadí - to jídlo a utírání posraný prdele - mě to baví. 
Psala jsem, že být mladší jen o pár let, jdu do toho ještě jednou klidně, takže pisatelku chápu....za mě je teda stokrát lepší a zábavnější být doma a vařit polívku a kašičky a utírat posranou prdel, než muset chodit každý den do práce...do jakékoli práce
Nessie: no co si budeme povídat, chlapi můžou plodit pořád, ale stejně ta starost zůstane na ženský, vidím to u manžela, vnoučka má pro radost, ale jídlo a posranou prdel musím obstarat já
kareta: To mi manžel tvrdí taky...ten by taky plodil a plodil...
.gif)
Petruša: tak tohle ti věřím, syn se snachou taky mají dva kluky a šly do toho po třetí a povedla se holka , v květnu jí budou 4 a je to andílek a kluci ? 17 a 10.......a je to super, dětí plnej barák....
lippia - 19.3.2014 8:16 pokud to dítě chtějí oba, tak je to v pořádku, ale když jeden nechce a druhý ano, je to problém.
A s těmi staršími maminkami, co si to vychutnávají je to taky sporné. Pokud mají zázemí a netrpí žádným nedostatkem, tak si to určitě dokáží užít víc než ve dvaceti, ale pokud příchod dítěte(neplánovaného) zasáhne rodinu negativně, tak taková selanka to zas není. Vždycky to je víc faktorů, které to ovlivní.
