Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
.jpg)
Je mi dvaatřicet let, jsem čtyři roky vdaná, manžel je o šest let starší. Náš dosavadní život byl tak trochu jako v „básníkách“. Můj muž je takový plánovač, všechno má rád přesně dané a naplánované. Už před svatbou jsme se oba dohodli, že rodinu, tedy děti, rozhodně chceme. Ale přivedeme je na svět až ve chvíli, kdy budeme zajištěni.
A tak jsme se oba zakousli do práce, koupili si na hypotéku byt, naštěstí nemusela být nějak vysoká, oběma nám rodiče dali slušnou sumu, kterou jsme do koupě bytu vložili. Splátka hypotéky tedy není zatěžující, nedělá to ani výši nájmu, pokud bychom bydleli v odpovídajícím nájemním bytě.
Manžel se vypracoval na slušně placenou pozici, ani já na tom nejsem finančně špatně. Našetřili jsme si slušnou rezervu, moje práce navíc umožňuje částečně pracovat z domova, dělám v jedné PR agentuře.
Tolik k tomu našemu materiálnímu zabezpečení. Před půl rokem jsem začala mluvit o dítěti. Přece jenom čas mi utíká, po miminku toužím čím dál víc. Manžel nebyl proti, ale projevil přání, že bychom měli ještě radši počkat. Proč, mi nevysvětlil. Podle mne se bojí to dítě mít, má strach z odpovědnosti a z totální změny života. Když jsem se ho přímo zeptala, popřel to. Řekl, že dítě chce, ale ne hned. Vůbec není schopen brát v potaz, že už je mi přes třicet a že se třeba nemusí zadařit hned.
Dala jsem mu pár měsíců na to, aby se s myšlenkou na dítě srovnal a přišla znovu. Jeho odpověď byla stejná. Naštvalo mne to. Je mi jasné, že dítě musí chtít oba dva, ale jeho chování beru jako podraz. Celé roky, co jsme spolu, když přišla na děti řeč, nikdy nebyl proti, naopak, kolikrát sám na toto téma zavedl řeč a bylo evidentní, že si dítě přeje. A teď se najednou, když máme ideální podmínky, začíná zbaběle cukat.
Tak jsem udělala něco, čím jsem ho naštvala. Vysadila jsem antikoncepci. Ne tajně, řekla jsem mu to. Vysvětlila jsem mu, že já si dítě přeju, že máme veškeré zajištění, aby se miminko mohlo narodit, a že nemíním čekat, až se rozhodne on, protože to by taky pro mne už mohlo být pozdě. A že tedy vysazuju antikoncepci a pokud on dítě nechce, ať se chrání sám. Já už do sebe tu chemii cpát nebudu.
Strašně se naštval. Bere to ode mne jako podraz, prý nemám právo ho k dítěti nutit, když se na něj momentálně necítí, proč prý nemůžu ještě tak dva, tři roky počkat. Vysvětlila jsem mu, že to už opravdu čekat nebudu, protože za tři roky mi bude pětatřicet, může se stát, že se budeme klidně dva tři roky snažit, než otěhotním a že rodit ve čtyřiceti opravdu nechci. A taky jsem mu vpálila, že podraz to je, ale nikoli můj, nýbrž jeho.
No, není to teď mezi námi dobré. Už tři týdny jsme spolu nespali, já bych chtěla, ale on trucuje. Prý jsem z něho udělala idiota. Jsem z něj zklamaná, najednou vidím, že je to vlastně sobec. Začínám ho podezírat, že možná žádné dítě nikdy nechtěl, ale protože viděl, že já ano, tak aby si mne udržel, tvářil se, že ano. A teď, když by mělo dojít na věc, začíná brát zpátečku.
Proč to sem celé píšu. Chtěla bych vědět, jak probíhala domluva o budoucím dítěti u vás. Měli jste to nějak naplánované a dodrželi jste to? Nebo došlo k početí spíš náhodně a prostě jsme se s tím smířili? A taky by mne zajímal váš názor na to mé vysazení antikoncepce. Myslíte, že jsem ho tím opravdu podrazila?
29.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 166 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Proti jeho vůli jsem vysadila antikoncepci. Je to podraz?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sharon: Má milenku s 5 dětma a další už by neúnosně zatížilo jeho rozpočet
pippi.dlouha.puncocha: No, ona to zřejmě myslela dobře, tak jako to všechny tyhle našeptávačky myslí. Usoudila, že není možné, že nějaká žena nechce dítě, že se to jen bojí manželovi říct, protože ví, že on děti nechce. Takže se rozhodne té ženě pomoct jako nezaujatá osoba a manželovi vysvětlit, že vlastně jeho žena trpí kvůli tomu, že na něj bere ohledy a že něco takového už po ní nemůže chtít, i láska ženy k muži má své hranice.
Krásně se jí to všechno povedlo, ovšem Stanik to pak pokazila. Asi se chudák manžela bojí víc než paní předpokládala a ta teď právě vymýšlí, jak jí dodat sebevědomí, aby si ty děti přece jen prosadila. 
Stanik: Hm, pokud by měl děti, protože je pro něj přání ženy důležité a on chce být s ní, tak by ale měl být schopen to přijmout jako celek. Pochybuju, že žena je šťastná, že má děti, ale otec jim dává najevo jak ho obtěžuje jejich přítomnost, to už je snad lepší je nemít. Pro děti to je taky dost mizerný pocit, že je táta odmítá.
Ale třeba to tak úplně není, třeba jim to takhle najevo nedává , pokud jsou děti malé, tak jim to stačí, a velké už zase jde brát spíš ne jako děti, ale jako partnery pro různé činnosti, které baví i otce.
No ale evidentně pokud jeden děti chce a druhý ne a přesto se nechá přesvědčit , tak to pro nikoho není šťastné řešení, ani pro ženu, ani pro muže,ani pro děti. Doufat, že se děti narodí a druhý změní názor, protože pozná realitu, kterou si neuměl představit, je možné a dost často se to stává, ale počítat s tím nejde.
Ovšem tento pán z článku je zvláštní exemplář. Jestli celou dobu lhal, tak by zasloužil nakopat do ...a je jedno , jestli byl tak strašně zamilovaný. Ono by to ani snad nebylo zamilování, spíš sobectví chtít ženu a nezajímat se o to, jestli při soužití s ním bude to, co je pro ni zásadní.
Ja nevim mam pocit, ze kdyz zena opravdu zacne chtit mit dite - tak je hotovo proste si ho nejak poridi...On rika 2 -3 roky pockat co se za 2-3 roky zmeni, vyresi - mozna vice penez na konte, neco vice splaceno, ale sily ubyvaji - kazdym rokem (to si malokdo chce priznat), biologicke hodiny Tobe tikaji nemilosrdne (budes cekat - nemusi jit vsechno lehce...ikdyby si to 100x naplanoval)...Nikdo nema kristalovou kouli, nikdo nevi co bude za 2 - 3 roky...
Navic cim je clovek starsi tim vice ma strach ze zmen, protoze je to pohodlne, bezpecne - ikdyz ta zmena muze byt k lepsimu - odvahy proste s vekem ubyva...
Stanik: k té tvé známé - já nechápu, proč mají cizí lidi potřebu řešit, jestli sousedi, známí a kamarádi chtějí nebo nechtějí děti. Je to každého volba. Jinak s tebou souhlasím v tom, že by manžel měl Darině říct, jak si to vlastně představuje on. Ještě není pozdě na to, aby se podle toho Darina případně zařídila. Není fér tahat druhého za nos do té doby, dokud vůbec děti mít může. V případě žen to zase tak dlouho není.
.gif)
ještě mě napadlo nemá-li ten vykuk harantíka jinde....
adoma už žádnýho nechce.....
Bellana: a ad Darina.... vubec se nedivim, ze s ni nespi, pokud deti nechce... za a ji asi tak tresta ( coz je samozrejme ubohe... ale, urazena jestnost je priserna vec, ze..)... a za b, jen abstinence je stoprocentni antikoncepce... tak at si to Darina vylozi po svem... ja bych to videla tak, ze opravdu tim jasne dava najevo, ze deti s nim mit (TEĎ) proste nebude.... nebo aspon mi to tak pripada.
Bellana: no chodi az deti spi.. s ni je rad. Proto zustal... a nejsou manzele.
.JPG){kind=avatar}
Stanik: V tom případě nechápu, proč chtěl v manželství zůstat, když podle tvého popisu se své domácnosti vyhýbá, seč to jde. A to se prý muži chovají logicky.
Stanik: Napsalas to drsně, ale tak to prostě je. Osmatřicetiletý muž by měl umět říci, co chce a nechovat se jako děcko, kterému matka schovala Game Boye.
Staník
Nekamenuju ho. Tvrdím, že je nejvyšší čas se vyžvýknout. Jeho žena s ním jedná na rovinu, měl by udělat totéž, zvlášť pokud se jeho náhled od svatby takto radikálně změnil. Pro takového starého pardála by to neměl být problém, není mu patnáct a není vyjukaný školák. Léta nikomu nestojí a dětnost si nelze nařídit jako kapesní hodinky. Ale vzhledem k tomu, žes napsala totéž, tak se shodnem. Teď už jen aby se shodla zakladatelka s manželem.
sharon: no rekneme, ze je od rana do vecera v praci, aby poplatili, vsecko co maji, ona je stale jeste na materske...chodi, kdyz deti uz spi a ty vikendy s detickama uz nejake prezije.
Ještě k tomu zajištění - já vím, že je to v dnešní době těžké. Ale dva sourozenci mé matky se narodili ve válce. Ona dobrá a špatná doba není. Doba je vždycky špatná. Jen někdy je horší.
Stanik: a kdy je teda potom ten hoch šťastný ???....když už se teda stará....to je divný....
Abrasia: hele, ja bych ho fakt nekamenovala. Trehba si opravdu myslel, ze deti chce... jednou... az jednou. A ted si uvedomil, ze je treba nechce. Jako si to nakonec rozmyslely nektere, co deti puvodne nechtely.
Jen je treba aby to Darine rekl na ferovku.. Lasko, me takhle nic nechybi, promin, ale jsem proste dosel k tomu, ze takto mi to vyhovuje... nejake tzo " co po me ztustane" , me nebere... pojdme se dohodnout, jestli je to tak zasadni, ze ja ustoupim a to dite ti udelam, za cenu, ze pak mozna utecu... nebo... ne.. a ty is halt najdes nekoho, kdo te oplodni rychle a rad. ... Napsala jsem to trochu drsne... ale dulezita je podstata.
pippi.dlouha.puncocha: pro mne ne.... samozrejme. A stejne budou lidi plkat a plkat... napriklad jedna znama hucela do meho manzela, ze to neni mozny, abych nechtela deti., a ta si na to da pozor, protoze blá blá blá... takze muj drahy v jedne slbe chvilce rekl, ze pokud budu na detech trvat.. tak je s emnou bud meit, i kdyz deti nikdy nechtel....uff.. uprimne me vydesil. Tu znamou jsem servala na tri doby. Ja mam kliku, ze jsme se sesli se stejnym chtenim, resp, nechtenim.
Akle... znam hocha, co ho partnerka tlacila do decek, pak ho dokonce na par tydnu opustila... a on ji ve finale teda dve udelal, protoze rikal, ze radsi decka, ktera vlastne nechtel, nez o ni prijit uplne. Pravda... stara se, ale ze byl ultrastasny to se teda rict neda.
