Jak citově zvládnout „půjčování“ dítěte otci
.jpg)
Strašně moc se trápím, vůbec nevím, jak se vyrovnat s tím, co mi přinesl život. Měla jsem přítele, byli jsme spolu čtyři roky a otěhotněla jsem. Už předtím jsme se dohodli, že se o miminko pokusíme a necháme tomu volný průběh. Vysadila jsem antikoncepci a podařilo se, jak se říká, na první dobrou.
První měsíce bylo vše fajn, těšili jsme se oba. Když jsem byla v pátém měsíci, začal se mi přítel nějak vzdalovat, byl stálé méně a méně doma, a když už přišel, seděl u PC. Komunikace vázla a já nevěděla, proč. Když už jsem to nemohla vydržet, přímo jsem se ho zeptala. Bylo na něm vidět, že jsem ho tou otázkou zaskočila, ale zároveň jako by se mu i ulevilo. Řekl mi, že se cítí hrozně, že doufal, že ho to nějak přijde, ale nepřešlo. Prý se zamiloval do jiné ženy a zjistil, že ona je ta pravá. Mně má rád, ublížit mi nechce, ale citům prý poručit nedokáže. Ale že má zároveň strašné výčitky svědomí kvůli tomu, že jsem těhotná.
Nebudu zastírat, srazilo mne to do kolen. Následující dny byly jako ve zlém snu, nakonec to dopadlo tak, že se odstěhoval. Já zůstala sama se svým nenarozeným děťátkem. Bylo mi strašně, ale hlavně kvůli malému jsem se snažila zmobilizovat a snad se mi to v rámci možností podařilo. Přítel, již teda bývalý, mne po zbytek těhotenství vymazal ze svého života. Ani jednou nezavolal, nenapsal, nezajímal se, jak mi je, jestli zvládám, jestli něco nepotřebuju.
Před dvěma měsíci jsem porodila krásnou holčičku. Ještě z porodního sálu jsem mu napsala, že má dceru a může se přijít následující den podívat. Odpověděl smskou jednoslovně: Gratuluju. Do porodnice nepřišel, ozval se až po třech týdnech, jestli se může přijít na malou podívat. Souhlasila jsem. Z malé byl evidentně úplně paf, nemohl z ní odtrhnout oči. Co jsem však nedokázala skousnout bylo, že s sebou přivedl i svou novou přítelkyni. Doslova mne to šokovalo a jak jsem ji ve dveřích uviděla, muselo to na mně být znát. Zeptala jsem se jich, jestli to myslí vážně, že přišli takhle oba dva, že mi to připadá krajně nevhodné a ať se nezlobí, ale ji dál nepozvu. Obou se jich to velmi dotklo, proč prý hysterčím, že ona k němu patří a je jasné, že ji jeho dítě zajímá.
Zkrátím to. Dovnitř šel jen on, jak jsem psala, z malé byl úplně vedle, ale zdržel se jen chvilku, aby ona nemusela před barákem dlouho čekat. Já jsem to neřešila, hodně mě tím, že ji bez předchozí domluvy přivedl, vytočil a když se měl po pár minutách k odchodu, vyhovovalo mi to. Jen jsem mu sdělila, že jsem kontaktovala sociálku, abychom vyřešili všechny náležitosti a že bychom se měli alespoň předběžně dohodnout na alimentech. S tím neměl problém.
Dva dny na to přišel tedy už sám, s návrhem poměrně slušné částky, kterou bude přispívat. A také s požadavkem na pravidelný kontakt s dcerou, ideálně každý víkend oba dva dny že by si ji bral na celé odpoledne. S tím jsem samozřejmě nesouhlasila, malá je opravdu maličká, navíc je kojená a jeho rada, že mu tedy odstříkám mlíko, mi připadá úplně zcestná. Řekla jsem mu, že malou může vidět kdy bude chtít, stačí když předem zavolá a domluvíme se, ovšem s tím, že přijde sám a návštěvu stráví u mě doma, případně na procházce, ale se mnou.
Urazil se, prý má na dceru stejné právo jako já, navíc nechce z kontaktu s ní od malička vynechávat ani svou přítelkyni a já mu nemám dělat naschvály. Docela dost jsme se pohádali a skončilo to tím, že já mu malou na celé odpoledne prostě nedám, aby ji vzal někam pryč a necháme rozhodnout patřičné úřady.
Tohle se odehrálo zhruba před měsícem a on od té doby dceru navštívil jednou na půl hodiny, prý si připadá jako nějaký kriminálník, který nemůže být se svým dítětem sám, ale jen pod dohledem. Na sociálce jsem v kontaktu, snad bude vše brzy už vyřešené. Podle soc. pracovnice nemusím mít strach, že by on se svým požadavkem uspěl, u takhle malého dítěte, navíc plně kojeného, se to opravdu nedělá.
Jenže já už myslím dopředu, dcerka poroste, kojit nebudu věčně a jednou na to dojde, že si ji bude brát, klidně i na celý víkend a s tím asi nic nezmůžu. A to je problém, který mne trápí, že kvůli němu nemůžu ani spát. On mne opustil, když jsem ho nejvíc potřebovala, ta jeho nová věděla, že on odchází od těhotné ženy a přesto jí nevadilo do takového vztahu jít. A těmhle dvěma lidem mám svěřovat svoje dítě. Ano, já vím, on je otec. Rozumově to chápu, ale citově ne. Mám pocit, že se s tím nikdy nedokážu vyrovnat.
Zajímalo by mne, jak takovou situaci zvládají jiné rozvedené nebo osamělé maminky. Jaké mají pocity, když si jejich bývalý partner i s novou ženou berou pravidelně jejich dítě. Pro mne je to nepředstavitelné.
10.5.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 169 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak citově zvládnout „půjčování“ dítěte otci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: Ja ale taky nepisu nic o celym vikendu 
Pisu o hodne hodinach v kuse abychom si rozumnely. Tim myslim treba to cely odpoledne. Proste bych s tim mela TECHNICKY problem kvuli kojeni.
A co se tyka psychiky, tak bych proste vypnout nedokazala, protoze tento pan z clanku dle pospisu by na me nepusobil moc duveryhodne a tudiz bych byla radsi sobecka slepice, ale v klidu, ze mam prehled o svem diteti
Arna - dětská sestra je krásné povolání
Jen ti napíšu, že jsem se v porodnici od nich dost vyškolila
, dceru nakrmily Femineren třetí den po porodu, několik dni neměla stolici a natrhla se, bylo mě řečeno, že zlobí u koupání, na můj dotaz jak, odpověď řve. Tak jsem se ptala zda ji při koupáni tahají za ruku, to bych řvala také, má zlomenou klíční kost. Ani si nečetly co které mimčo.
Bylo to mé třetí miminko a užila jsem si ,,krásných´´12 dní na porodnici než jsem požádala o reverz. Matky nechtěly kojit je nutily a já co jsem to vytahovala každou hodinu jsem dostávala úšklebné pohledy, že stejně kojit nebudu. Kojila jsem 22 měsíců. Nebyly všechny takové byly tam i ty co maminam říkaly, že to co potřebuje mimi vycítí, že každé miminko je jiné a rady byly z jejich strany opravdu 
.gif)
Julko, odhadem tak za 5 let budeš ještě ráda když bude malá o víkendu s fotříkem......do té doby se snad dokážete rozumně domluvit, on pokud bude řádně platit je tvoje povinnost mu dítě dát s tím nic nenaděláš, jen ať se stará.....to už bude mít třeba další děti tak jen ať si užije.....
Arna: 9:54......
ruzenka: No vsak ja bych prave brala v prvni rade ohled na to dite. A muj nazor je ten (kdyz se teda oprostim od tech emocnich veci), ze takhle male, plne kojene dite, nemuze nekam bez matky na cely pulden, i kdyby to zrovna nebyl zradce, ale treba babicka 
A souhlasim s PEGG, ze proste to, ze to dite zplodil, z nej automaticky neudelalo kvalifikovanou osobu se o tak male mimino postarat
Proste asi jsem sobecka matka, ale u takhle maleho mimina bych s tim mela problem taky, i kdyby ta pecujici osoba byla moje dobra kamaradka
A rady typu, tak jim ho sver a vypni, josu fakt nad zlato. Nevim jak kdo, ale vedomi, ze jsem sverila pomalu novorozene lidem, co nemaji ani trochu zkusenosi s malymi detmi, by mi teda opravdu dovolila vypnout 
A to to ma jeste Julie chudak o to tezsi, ze to je zrovna ten, kdo to je 
.gif)
PEGG: Myslím že spousta chlapů se umí o dítě postarat i lépe než matka.
A pokud bude Julii vhod aby k ní domů otec dítěte docházel a pozoroval jak se o dítě starat,prosím.
Ale to už docházíme do velkých detailů a zbytečně odsuzujeme.
AŤ si to každá udělá jak sama chce a hlavně ať si vztek na partnera nevybíjí tím že mu nebude chtít dávat dítě.
Monik: Přečti si pozorněji co jsem psala, možná níže, ale rozhodně jsem neuváděla že má dávat kojené dítě na celý víkend.
A pokud tě to zajímá, jsem dětská sestra,ale již delší dobu nedělám s dětmi.
Ale docela dobře si pamatuji ty tahanice o děti a ty slepice co na hřišti kdákaly že ony své dítě nedají a samy byly vzor dokonalé matky.
PEGG - 10.5.2013 12:32
já to cítím stejně
Kozoroh18 - 10.5.2013 12:04
.JPG)
ruzenka: Kdyby se dokázal "odosobnit" otec dítěte ve chvíli, kdy Julii opouštěl, a udělal to, co je nejlepší pro dítě, tak by teď nemusel prudit
PEGG: plne suhlasim
mam-ča: 12:02 super.
.jpeg)
Arna - 10.5.2013 11:52 tou cizí osobou jsem myslela přítelkyni, ano jsem sobecká matka, on ani její biologický tatínek nemá tušení co péče o dítě obnáší. Takže já bych nejdřív chtěla ať dochází k nám domů, ať vůbec ví jak se o tak malé dítě postarat. Ono je trochu něco jiného, když otec se svou rodinou žije, tam se do té péče zapojí jaksi automaticky, ale tohle je jen chlap, který zplodil dítě a nestál o něj, ale teď si bude hrát na vzorného tatínka a brát si dítě na celý víkend
Monik: vzdy sa ma prihliadat na potreby dietata a to je tazke. clovek sa musi odosobnit, nechat bokom city, ublizenie, hnev, nenavist a posudzovat to len rozumovo, tak ako to tu vacsina z vas robi..... je to tazke a nezvladne to kazdy, hlavne nie kratko po porode, ked je zena plna zburenych hormonov vlastne je to tazke aj ked sa hormony upokoja 
klobuk dole tvojmu bratovi, obdivujem ho, nie je to lahke.
ja zas poznam kocku, ktoru tiez chlap opustil v tehotenstve, nezaujimal sa o dieta, az po nejakych 7 rokoch sa zobudil a teraz funguje nielen ako otec, ale aj ako partner matky, zatial sice spolu nebyvaju, ale su kazdy den spolu uz nieco vyse roka.
je stranse vela moznosti, co sa moze stat....
moja dcera si pred dvomi rokmi doslovne vypytala stretnutie s otcom, ktoreho videla vtedy 1x, mala 5 rokov... stretnutie trvalo 15 minut na parkovisku! nevedel si najst viac casu! od vtedy ho vidiet nechce a ani ho nechce za svojho otca... hoci on zacal prejavovat zaujem, aspon tym, ze zacal minuly rok davat viac financii, aj tie, ktore nemusel, ale to je cely jeho zaujem....
co zivot, to skusenost, co skusenost, to ina moznost 
preto by sa podla mna mala Julia zamerat na to, aby bola ona a dietatko zdrave a stastne a uzivat si zivot 
Arna: 11:52 Nic proti, neco na tom co pises, pravdy je, ale: Nevim, jestli mas deti a jestli si je kojila. Ale nedovedu si dost dobre predstavit jak by to fungovalo prakticky, pokud bych takhle male dite mela dat na tolik hodin pryc. To by akorat vedlo k tomu, ze se pokazi kojeni a Julie by mohla ve finale prijit o mliko
Treba moje dcera jeden cas lemtala co hodinu. A odstrikavat fakt neslo a kdyz uz jsem k tomu jednou byla donucena kvuli horecce, tak to byl neskutecnej opruz a tohle absolvovat jen kvuli tomu, ze si nekdo umanul si brat dite na delsi dobu? Ani nahodou 
Ano, asi jsem sobec, ale tohle bych znovu neabsolvovala ani kvuli tem, co je mam rada, natoz kvuli nejaky cizi pipine. To budu radsi sobec a udelam si to po svym 
Verera: 10:58 A vis, ze me napadlo neco podobnyho?
Mam priklad od nas. Bratr chodil 3 roky s holkou, co mela dite (v te dobe co spolu zacali, asi dvoulety) Pak se rozesli, ne jeho vinou a on mezitim chodil s jinou, cca 18ti letou. A ta tady u nas prohlasovala (studuje nejakou skolu, ze pak bude delat na socialce), ze ji malyho necha odebrat a podobny moudra 
No blba jak nevim co 
A ted tu najednou zase vidam uz dva mesice tu puvodni i s malym
A to podotykam, ze bratr si bral malyho i kdyz spolu nebyli a to neni jeho
